9 As 96/2008 — Nejvyšší správní soud

29 A 92/2011- 41 - text 8 pokračování 29 A 92/2011 29 A 92/2011-41[OBRÁZEK][OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci žalobce K. V., zastoupeného JUDr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem Brno, Špitálka 23b, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem Brno, Žerotínovo náměstí 3/5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2011, č. j. JMK 132566/2011, sp. zn. S-JMK 132566/2011/OD/St, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Brna (dále též „magistrát“) ze dne 17. 8. 2011, č. j. ODSČ-178/B-11. Tímto rozhodnutím magistrát podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, zamítl žalobcovy námitky proti záznamům bodů, které byly provedeny na základě v rozhodnutí specifikovaných oznámení Policie České republiky a Městské policie Chomutov, a tyto záznamy potvrdil. Magistrát mimo jiné potvrdil záznam 2 bodů provedený na základě oznámení Policie České republiky ze dne 2. 5. 2011, č. j. KRPB-56565/PŘ-2011-060264, z nějž vyplynulo, že žalobce dne 30. 4. 2011 porušil povinnost stanovenou § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem a dopustil se tak přestupku podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 31. 7. 2011 (dále jen zákon o přestupcích). Oznámené skutečnosti prokazuje též ověřená kopie pokutového bloku série CP/2010 P 3014304. [2] Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí odvolání uvedl, že zákonný rámec pro posuzování námitek proti záznamu bodů v registru řidičů správním orgánem je vymezen zejména § 123a až § 123f zákona o silničním provozu. Správní orgán při záznamu bodů postupuje na základě správního rozhodnutí, oznámení o nabytí právní moci rozhodnutí správního orgánu nebo soudu, nebo oznámení policie či obecní policie o uložení pokuty v blokovém řízení. Toto jsou podklady pro záznam bodů. Správní orgán prvního stupně si k námitkám žalobce proti provedení záznamu bodů vyžádal kopie pokutových bloků k jednotlivým oznámením o uložení pokuty v blokovém řízení. [3] Žalovaný se ztotožnil se závěrem správního orgánu prvního stupně, že všechny provedené záznamy byly provedeny zcela v souladu s platnou právní na základě zákonných podkladů (oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení). Obsah jednotlivých oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení zcela koresponduje s údaji uvedenými v jednotlivých pokutových blocích, které byly do spisu doplněny. V každém jednotlivém případě byl žalobci zaznamenán odpovídající počet bodů tak, jak je stanoven v příloze k zákonu o silničním provozu. Záznamy byly provedeny ke dni uložení blokové pokuty. [4] V řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů správní orgán zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na jejichž základě byl záznam proveden. Na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, dokud nejsou zrušeny. Pokud s některým z těchto pravomocných rozhodnutí účastník řízení nesouhlasí, je na něm, aby u příslušných orgánů uplatnil v rámci přípustných opravných prostředků své námitky a docílil jejich změny či zrušení, což by následně vedlo k odečtu bodů. [5] Námitky žalobce ohledně chybné kvalifikace přestupku ze dne 30. 4. 2011 byly vyvráceny doložením pokutového bloku, z jehož obsahu bylo bezpečně zjištěno, že žalobci byla pravomocně uložena sankce za jednání zařazené do bodového hodnocení. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [6] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včas žalobu. Uvedl, že dne 30. 4. 2011 byl skutečně na ulici Kamenice v Brně zastaven hlídkou policie. Došlo ke kontrole vozidla, které žalobce řídil. Po detailním prozkoumání bylo zjištěno, že na vozidle existuje závada spočívající v prasklém předním skle. Tuto závadu policisté vyhodnotili jako technickou závadu vylučující způsobilost vozu k provozu na veřejné komunikaci. Kontrola se odehrála v těsné blízkosti autoservisu, do kterého žalobce právě jel z důvodu opravy čelního skla. Byl předem objednán. [7] Žalobce nepopírá existenci závady na čelním skle, jednání policie ovšem bylo protizákonné. Žalobce totiž postupoval v souladu s § 5 odst. 1 písm. e) zákona o silničním provozu. Vzhledem k povaze závady učinil žalobce veškerá opatření, aby mohl v jízdě pokračovat do nejbližšího místa, kde lze závadu odstranit. Přiměřeně snížil rychlost vozidla a řídil se zvýšenou pozorností. Situaci lze považovat za absurdní, neboť policejní kontrola byla provedena v těsné blízkosti autoservisu, kam žalobce směřoval na předem objednanou opravu této závady. Policisté k této skutečnosti měli přihlédnout a pokutu neudělit. Žalobce se tedy přestupku nedopustil. [8] Žalobce byl ve velké časové tísni, a přestože s kvalifikací nesouhlasil, rozhodl se sankci podvolit a celou záležitost tak ukončit. Jedním z důvodů jeho rozhodnutí byl i fakt, že dle policistů byl projednávaný přestupek spojen pouze s pokutou a nikoliv se sankcí v podobě. Žalobce se tedy domníval, že věc bude jednorázově vyřešena uhrazením pokuty na místě. O to více jej zaskočilo, když se z výpisu bodového hodnocení řidiče dozvěděl, že měl údajně spáchat přestupek zcela odlišný (konkrétně jízdu bez zapnutých bezpečnostních pásů), jehož spáchání je navíc sankcionováno dvěma body dle zákona o silničním provozu. [9] Žalobce uvedl, že neřídil vozidlo bez zapnutých bezpečnostních pásů čáry a tento přestupek s ním nebyl projednán. Vozidlo, které žalobce řídil, je vybaveno moderními technologiemi, které nepřipoutaného řidiče na povinnost připoutat se intenzivně upozorňují. Je tedy nepravděpodobné, že by se rozhodl jet na delší vzdálenost nepřipoután a ignoroval hlasitý signál. [10] V celém rozhovoru s policisty přitom nezazněla byť jen zmínka o porušení povinnosti připoutat se bezpečnostními pásy. Svědkem celé policejní kontroly byl pan Š., zaměstnanec autoservisu Bílý a syn, který měl opravu čelního skla provádět. Svědek na žalobce čekal před budovou autoservisu. Jak plyne z písemného vyjádření tohoto svědka ze dne 27. 7. 2011, v celém rozhovoru nebyla žádná zmínka o bezpečnostních pásech. [11] Žalobce si měl pokutový blok při převzetí důkladně prostudovat, byl ovšem ve velké časové tísni a věc se snažil, co nejrychleji a s minimálními finančními následky ukončit. Jeho sníženou ostražitost lze přičíst také tomu, že policejní hlídka s ním rozsáhle projednávala přestupek spojený s technickou závadou na vozidle. Tento přestupek byl jediným tématem mírně vzrušené diskuse. Žalobci ve stresovém okamžiku tedy ani nepřišlo na mysl, že by v pokutovém bloku mohlo být napsáno něco odlišného. Jeho jednání, kterým blok přijal, podepsal a uhradil, je tak nutno považovat za omyl ve vůli ve smyslu § 49a občanského zákoníku. Nelze jednoznačně určit, zda se ze strany policejní hlídky jednalo o nedbalost či úmysl, v obou případech je však takový právní úkon relativně neplatný. V této souvislosti žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1898/99, a sp. zn 23 Cdo 2511/2009. [12] Pravděpodobně nepozorností policisty byl tedy do rozhodnutí zapsán jiný, než žalobcem spáchaný a projednaný přestupek. Vznikl tak rozpor mezi faktickým a právním stavem. Obdobnou situací se zabýval Ústavní soud, například v rozhodnutí sp. zn. IV ÚS 613/2000. Nezákonné rozhodnutí má dalekosáhlé důsledky do osobního a profesního života žalobce, který řidičské oprávnění nezbytně potřebuje k výkonu povolání a své konto odečtených bodů si pečlivě hlídá. Proti zápisu bodů do registru řidičů podal námitky, správní orgány je však zamítly. Jejich argumentace byla opřena o názor, že správní orgán provádí záznam bodů v registru řidičů na základě oznámení Policie České republiky (pokutového bloku), aniž by byl oprávněn jeho obsah a správnost zkoumat. Tento závěr je však v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 39/2010. [13] S ohledem na shora uvedené žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, zrušil. III. Vyjádření žalovaného k žalobě [14] Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že v řízení byly shromážděny podklady objasňující rozhodné skutečnosti. V řízení o námitkách správní orgán zkoumá, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů, zda záznam byl proveden v souladu s tímto podkladem, a zda počet připsaných bodů odpovídá příloze zákona. Správní orgán však zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, které slouží coby podklad pro záznam bodů. Nesouhlasí-li tedy žal