8 Afs 81/2007 — Nejvyšší správní soud

30 Af 145/2011- 33 - text 8 pokračování 30Af 145/2011 30Af 145/2011 - 33 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: C. U., právně zastoupen Martinem Vlkem, daňovým poradcem, se sídlem Ostrava, Poštovní 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 7. 7. 2011, č.j. 8053/11-1400-705264, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 7. 7. 2011, č.j. 8053/11-1400-705264, s e z r u š u j e pro vady řízení a věc s e v r a c í žalovanému zpět k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n en zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 7.800,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Martina Vlka, daňového poradce, se sídlem Ostrava, Poštovní 2. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci: Dne 30.4.2010 byla uzavřena darovací smlouva o bezúplatném převodu vlastnictví mezi H. V. jako dárkyní a žalobcem jako obdarovaným. Předmětem darovací smlouvy byl bezúplatný převod id. ½ nemovitostí zapsaných na LV č. 9239 pro obec Brno k.ú. Lesná – bytová jednotka a spoluvlastnický podíl k pozemkům. Vklad do katastru nemovitostí byl povolen Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj , Katastrální pracoviště Brno-město rozhodnutím č.j. V-8221/2010-702, s právními účinky vkladu ke dni 5.5.2010. Vklad práva byl zapsán do katastru nemovitostí dne 19.5.2010. Dne 9.6.2010 podal žalobce daňové přiznání k dani darovací. Pro účely výpočtu daně darovací byl žalobce jako poplatník v pozici obdarovaného zařazen do III. skupiny a z daňového základu 1 586 200 Kč mu byla platebním výměrem správce daně ze dne 25.10.2010, č.j. 206786/10/2909 vyměřena daň darovací ve výši 122 758 Kč. Proti platebnímu výměru podal žalobce dne 6.12.2010 odvolání, ve kterém nesouhlasil se zařazením do III. skupiny, ale byl toho názoru, že patří do II. skupiny osob podle § 11 odst. 3 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 357/1992 Sb.“), neboť byl osobou, která s dárcem žila po dobu jednoho roku před převodem ve společné domácnosti a vzájemně z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost. Odvolání žalobce bylo následně rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 7.7.2011, č.j. 8053/11-1400705264 zamítnuto. Žalobce se žalobou ze dne 13.9.2011 domáhá zrušení tohoto rozhodnutí žalovaného. O odvolání žalobce sice rozhodovalo Finanční ředitelství v Brně, které však bylo s účinností od 1. 1. 2013 zrušeno zákonem č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky; jeho působnost coby odvolacího orgánu přitom přešla na Odvolací finanční ředitelství, které je tedy v dané věci žalovaným správním orgánem). II. Obsah žaloby: Podle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné, neboť správce daně při vyměření darovací daně nesprávně posoudil vztah žalobce k dárci ve smyslu § 11 zákona č. 357/1992 Sb., neboť dárce zařadil ve vztahu k žalobci do III. skupiny. Podle názoru žalobce však měl být žalobce zařazen do II. skupiny, neboť byl osobou, která s dárcem žila nejméně po dobu jednoho roku před převodem ve společné domácnosti a pečovala o společnou domácnost. V daňovém přiznání k dani darovací na řádku 60 žalobce uvedl, že dárce je ve vztahu k žalobci v poměru „přítelkyně“. Žalobce měl za to, že takto dostatečně vymezil, že se nejedná o vztah mezi ostatními fyzickými osobami ve smyslu § 14 zákona č. 357/1992 Sb. Žalobce na základě podnětu správce daně předložil prohlášení pana R. U. a paní Z. P., kde tito svědci potvrdili, že žalobce spolu s dárkyní a dcerou žili jako sousedé od února 2008 do prosince 2009. V řízení před žalovaným bylo řízení doplněno o žalobcem požadované výpovědi svědků, jejichž výsledkem mělo být zjištění, zda byly splněny podmínky zařazení žalobce do II. skupiny. Z výpovědi paní P. vyplynulo, že žalobce žil s dárkyní ve společné domácnosti asi od roku 2008 do půli května 2010. Žalobce nesouhlasí se závěry žalovaného, že důkazní prostředek byl zcela nevěrohodný pro neurčité vymezení počátku doby. Dále pak z výslechu svědka pana M. P. vyplynulo, že žalobce s dárcem bydlel ve společné domácnosti přibližně od roku 2004 do dubna roku 2010. Žalobce je toho názoru, že i když ze svědeckých výpovědí vyplývají určité rozdíly, nevylučují tvrzení žalobce. Žalobce dále sdělil, že jej k dárci pojí rodičovství ke společnému dítěti. Žalobce navrhl k prokázání svých tvrzení provést výpovědi svědků. Pro posouzení, zda lze žalobce zařadit do II. nebo III. skupiny, není důležité, od kdy žalobce a dárce bydleli ve společné domácnosti, ale zda vůbec a jak dlouho a do kdy před převodem. Z ust. § 11 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb. nelze dovodit, že spolu tyto osoby musejí žít po dobu jednoho roku „bezprostředně před převodem“. Z citovaného ustanovení vyplývají dvě podmínky, a to podmínka žití nejméně po dobu jednoho roku před převodem a péče o společnou domácnost z důvodu společného soužití. Žalobce splňoval podmínku zařazení do II. skupiny. Dále žalobce napadl procesní postup žalovaného, neboť tento v rozporu s ust. § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) neseznámil žalobce před vydáním rozhodnutí se zjištěnými skutečnostmi a důkazy a neumožnil žalobci, aby se k těmto skutečnostem vyjádřil, před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný neprovedl žalobcem navržený výslech osmi svědků, ale pouze dvou a jiné bez dalšího odmítnul. Žalovaný se tím dopustil zákonem zapovězenou selekce důkazních prostředků. Ze spisu žalovaného dále není patrné, které důkazní prostředky byly osvědčeny jako důkazy. III. Vyjádření žalovaného: Žalovaný ve vyjádření k žalobě k námitce stran posouzení vztahu žalobce k dárci odkázal na § 6 odst. 1, § 5, § 11 a § 19 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb. Dále uvedl, že pro správné vyměření daně darovací je třeba vyjít z úpravy pojmu domácnost, jak je uveden v § 115 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), ze kterého vyplývá, že se musí jednat o spotřební společenství vyznačující se svojí trvalostí. Aby byl bezúplatný převod majetku osvobozen od daně darovací podle § 19 zákona č. 357/1992 Sb. musí tyto fyzické osoby v souladu s § 11 odst. 3 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb. žít ve společné domácnosti jako by byly členy rodiny, a toto soužití musí trvat minimálně po dobu jednoho roku před převodem. Z logického výkladu vyplývá, že soužití musí trvat minimálně jeden rok bezprostředně před převodem. Rozhodným dnem pro posouzení splnění délky soužití je 5.5.2010, kdy došlo ke vkladu vlastnického práva k id. ½ nemovitostí zapsaných na LV č. 9239 v k.ú. Lesná, které žalobce nabyl na základě darovací smlouvy ze dne 30.4.2010, tedy doba jednoho roku musí být doba bezprostředně předcházející tomuto datu. Z předložených čestných prohlášení a následných svědeckých výpovědí vyplynulo, že podmínka spolužití po dobu jednoho roku bezprostředně před převodem nebyla splněna, neboť nebylo prokázáno přesné vymezení času soužití. Žalobce neprokázal všechny skutečnosti podle § 92 odst. 3 daňového řádu, nepředložil důkaz o soužití dárce a obdarovaného ve společné domácnosti po dobu nejméně jednoho roku před převodem. Provedené svědecké výpovědi osob v příbuzenském poměru k žalobci objektivně neprokazují tuto skutečnost zejména z důvodu, že se výpovědi ohledně délky soužití a ukončení soužití neshodují a jsou nekonkrétní. Vzhledem k tomu, že tyto výpovědi byly poskytnuty až v dovolacím řízení, je možné je považovat za účelové. Podle žalovaného bylo v řízení postupováno v souladu se zákonem. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. IV. Právní hodnocení soudu: Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Stěžejním žalobním bodem a současně hlavním předmětem sporu mezi žalobcem a žalovaným byla námitka žalobce týkající se nesprávného posouzení vztahu žalobce k dárci ve smyslu § 11 zákona č. 357/1992 Sb. Žalobce byl toho názoru, že správce daně a následně i žalovaný nesprávně zařadili dárce ve vztahu k žalobci do III. skupiny, do které patří ostatní fyzické osoby a právnické osoby. Naopak žalobce je toho názoru, že dárce patří mezi osoby II. skupiny podle § 11 odst. 3 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb., neboť žalobce je osobou, která s dárcem žila po dobu jednoho roku před převodem ve společné domácnosti, a vzájemně z tohoto důvodu společně pečovali o sp