6 As 68/2012 — Nejvyšší správní soud

29 A 39/2012- 44 - text 10 pokračování 29 A 39/2012 29 A 39/2012-44 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci žalobce J. B., zastoupeného Mgr. Tomášem Palíkem, advokátem se sídlem tř. kpt. Jaroše 35, Brno, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2012, č.j. JMK 72154/2012, sp. zn. S-JMK 72154/2012, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 16. 7. 2012, č.j. JMK 72154/2012, sp. zn. S-JMK 72154/2012, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to k rukám jeho advokáta Mgr. Tomáše Palíka do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí argumentů obsažených v žalobě [1] Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 12. 9. 2012 v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, kterým byl potvrzen výsledek dílčí zkoušky společné části maturitní zkoušky konané formou písemné práce ze zkušebního předmětu český jazyk a literatura – základní úroveň obtížnosti, kterou žalobce konal dne 2. 5. 2012 na střední škole, jejíž činnost vykonává Střední průmyslová škola a Vyšší škola technická Brno, Sokolská 1. Dle tohoto výsledku žalobce zkoušku vykonal neúspěšně s prospěchem nedostatečně, s hodnocením 10 bodů. [2] Žalobce s tímto závěrem nesouhlasil, obrátil se tedy na veřejného ochránce práv. Zástupkyně veřejného ochránce práv po provedeném šetření zaslala žalobci dopis ze dne 16. 8. 2012, č.j. 4625/2012/VOP/JŠ, s jehož závěry se žalobce plně ztotožňuje. [3] V uvedeném dopise je konstatováno, že na přezkoumání průběhu a výsledku závěrečné zkoušky a maturitní zkoušky se dle § 183 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „školský zákon“), nevztahuje zákon č. 500/2004 Sb. správní řád. (dále jen „správní řád“). § 82 školského zákona tedy představuje zvláštní právní úpravu ve vztahu k obecné úpravě správního řízení. S ohledem na §177 odst. 1 správního řádu je však nezbytné respektovat základní zásady činnosti právních orgánů stanovené v §2 až §8 správního řádu. Žalovaný žalobce neseznámil s obsahem oponentního posudku, který hodnotil písemnou práci a který byl jediným podkladem napadeného rozhodnutí. Možnost seznámení s podklady vyplývá z §36 odst. 3 správního řádu. [4] Další vadou napadeného rozhodnutí je to, že oponentní posudek zpracoval nezávislý hodnotitel jmenovaný Centrem pro zjišťování výsledků vzdělání, (dále jen „Centrum“), a není jasné, zda se nejednalo o stejnou osobu, která hodnotila již zkoušku žalobce. Žalovaný nepřezkoumal původní hodnocení a nevypořádal se s námitkami žalobce, spokojil se pouze s konstatováním hodnotitele, že hodnocení bylo správné a nedošlo k pochybení. Žalovaný neuvedl žádné své úvahy a závěry, není zřejmé, zda byl komentář hodnotitele dostatečný a byl v souladu s bodovým hodnocením. [5] Komentář k původnímu hodnocení je velmi stručný, není zřejmé, proč byla práce hodnocena tak, jak se stalo. Postrádá konkrétní informace. Z oponentského posudku rovněž není zřejmé, jak hodnotitel ke svým závěrům došel. V obou posudcích je například zmínka o větším počtu gramatických chyb, žádný však neuvádí, kolik jich bylo konkrétně. Není z nich také seznatelné, jak bylo zohledněno, že žalobce je dyslektik. Hodnotitel zkoušky, ani žalovaný, se nezajímali o obsah posudku pedagogicko-psychologické poradny ze dne 8. 11. 2011, který měl hodnotitel k dispozici. Jeho obsahem je popis poruch žalobce, které je třeba při jeho ústním i písemném projevu tolerovat. [6] Žalobce je přesvědčen, že žalovaný procesně pochybil, špatně a nedostatečně vyhodnotil skutečnosti, které vyplývaly ze zkoušky a z žádosti o přezkoumání podané žalobcem, což se odrazilo v zadání a vyhodnocení oponentního posudku. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil zpět žalovanému k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalovaného k žalobě [7] Žalovaný uvedl, že hodnocení písemné práce v rámci maturitní zkoušky, a to i v případě státní maturity, zůstává hodnocením výkonu pedagogickým pracovníkem - učitelem, byť ne vyučujícím žáka. Pedagogický pracovník hodnotící písemné práce (dále jen „hodnotitel“) musí splňovat podmínky stanovené ustanovením §80a školského zákona. Při hodnocení musí dodržet kritéria hodnocení stanovená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, přičemž hodnocení musí být bezpochyby věcně správné. Nelze však na něj klást stejné nároky jako na správní rozhodnutí, zejména pak ve smyslu podmínek pro dodatečnou přezkoumatelnost. Důvodem je to, že školský zákon neobsahuje formální pravidla pro podobu hodnocení a nestanoví hodnotiteli povinnost se podrobně písemně vyjadřovat ke každé úvaze, kterou se při hodnocení řídil. Hodnocení výkonu žáka není postupem správního orgánu, ale postupem pedagogickým. Proto je pro žalovaného obtížné zjistit, zda hodnotitel dodržel pravidla hodnocení. Není možné pominout, že žalovaný písemnou práci sám nehodnotí, ale přezkoumává, zda byla hodnocena správně vzhledem k zadaným pravidlům. [8] Žalovaný si v daném případě vyžádal dle §82 odst. 2 školského zákona součinnost od Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (dále jen „Centrum“). Školský zákon ani jiný právní předpis neukládá, jaké podklady mají krajské úřady při přezkoumávání hodnocení písemné práce použít. Bylo tedy zcela na správním uvážení žalovaného, jaké podklady si pro své rozhodnutí obstará a jak je vyhodnotí, pokud náležitě zjistí skutkový stav věci. Dalším důvodem vyžádání si součinnosti od Centra bylo to, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je zmocněno ke stanovení pravidel pro způsob hodnocení a takto nastavená pravidla jsou pro krajský úřad při přezkoumávání písemné práce závazná. Podle školského zákona Centrum zajišťuje odbornou přípravu hodnotitelů pro výkon jejich funkce, přičemž nikdo jiný v použití pravidel hodnocení školen není, a proto jiný odborný názor nutně nemusí být názorem kvalifikovaným. [9] Centrum pověřilo dalšího hodnotitele k provedení oponentního hodnocení písemné práce a současně prezentovalo, za jakých podmínek takováto oponentní hodnocení probíhala, zejména to, že oponentní posudek provádí jiný nezávislý hodnotitel, který nezná identitu žáka, a že dokumentace oponentního řízení ještě podléhá finální validaci odborným pracovníkem jmenovaným ředitelem Centra. Pokud Centrum veřejně deklarovalo určitý postup, považuje to žalovaný za dostatečné, i když se nejedná přímo o orgán veřejné správy. Je to však veřejná instituce zřízená na základě zákona k určitému účelu. [10] Pokud žalobce namítl, že z rozhodnutí žalovaného nevyplývá, z jakých důvodů ve zkoušce neobstál, žalovaný konstatoval, že výkon studenta nehodnotí, ale zkoumá, zda v průběhu zkoušky a při hodnocení výkonu žáka hodnotitelem nedošlo k porušení právních předpisů nebo jiným nedostatkům, které mohly mít vliv na řádný průběh nebo výsledek zkoušky. K zrušení nebo změně výsledku by tedy mohlo dojít pouze v případě zjištění, ovlivňujících výsledek, nikoliv jakýchkoliv nedostatků. [11] V souvislosti s žalobcovou dyslexií žalovaný poukázal na §16 odst. 6 školského zákona a část čtvrtou vyhlášky č. 177/2009 Sb. Podle posudku, který žalobce předložil, spadá žalobce do kategorie SPUO-1. Úprava podmínek a způsobu konání maturitní zkoušky podle přílohy č. 3 vyhlášky může spočívat v navýšení časového limitu pro vypracování písemné práce o 25% a v umožnění použití kompenzačních pomůcek. V případě žalobce došlo k navýšení časového limitu o 25%, což vyplývá i z prezenční listiny. Protože žalobce v žádosti nenamítal, že mu nebyly podmínky konání maturitní zkoušky upraveny, žalovaný se ve svém rozhodnutí k této problematice nevyjadřoval. Pokud se týká dalších problémů žalobce, které vyplývají z posudku, který předložil žalobce, se všemi se oponentní posudek vypořádal. Není tedy zřejmé, z čeho žalobce dovozuje, že se o posudek nikdo nezajímal. [12] Pokud se týká hodnotitelů, každá z těchto osob měla jiné identifikační číslo, je tedy zcela zřejmé, že šlo o osoby odlišné. [13] Žalovaný přezkoumal písemnou práci žalobce na základě posudků dvou proškolených hodnotitelů, z ničeho nelze dovodit, že by takový postup byl chybný. Pokud se dva odlišní hodnotitelé shodli, považuje to žalovaný za dostatečné, a to i s ohledem na skutečnost, že na oponentní posudek dohlíží v Centru další osoba. Takto bylo i napadené rozhodnutí odůvodněno. Žalovaný tedy posoudil písemnou práci žalobce a proces hodnocení této práce. Uvedený postup není školským zákonem vyloučen. Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.