7 Afs 95/2008 — Nejvyšší správní soud

31 Af 166/2012- 76 - text 7 pokračování 31Af 166/2012 31Af 166/2012-76 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Jarmily Ďáskové a Mgr. Petra Sedláka, v právní věci žalobce: J. K., proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze dne 4.10.2012, č.j. 4989-3/2012-010100-21, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Předmět řízení Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně dne 18. 12. 2012 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze dne 4. 10. 2012, č. j. 4989-3/2012-010100-21, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu Vyškov ze dne 15. 6. 2012, č. j. 8920/2012-016300-0425, dodatečnému platebnímu výměru, kterým byla žalobci dodatečně doměřena spotřební daň ve výši 568,- Kč a zároveň vyměřeno penále ve výši 114 Kč. Žalobce se rovněž domáhal zrušení prvostupňového rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení. II. Obsah žaloby V rámci žaloby žalobce namítl, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí nedostatečně vypořádal s argumenty žalobce uvedenými v odvolání. Žalobce namítl, že s ohledem na množství zpracování kvasu není schopen ověřovat, zda jsou prohlášení pěstitelů o množství vyrobeného lihu pravdivá, a v důsledku toho nemohl akceptovat výzvu správce daně k podání dodatečného daňového přiznání, neboť všechny údaje uvedl pravdivě a vycházel z údajů, které mu poskytl zákazník. V souvislosti s větším množstvím vyrobeného lihu poukázal na skutečnost, že jediný možný přístup v takovém případě je stíhat příslušného pěstitele za přestupek podle ustanovení § 17 zákona č. 61/1997 Sb., o lihu. Zároveň v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2009, č. j. 7 Afs 95/2008-43 s tím, že ani novelizace zákona o lihu nic nemohla změnit na podstatě citovaného rozhodnutí. Za podstatu sporu žalobce označil otázku, zda důsledky toho, že pěstitel v prohlášení podle ustanovení § 4 dost. 8 zákona o lihu uvede chybné nebo neúplné údaje, má nést ve vztahu k orgánům celní správy provozovatel pěstitelské pálenice nebo pěstitel sám. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 18. 2. 2013, odkázal na obsah jak žalobou napadeného, tak i prvostupňového rozhodnutí. Následně uvedl, že ústřední otázkou posouzení je, že se v případě obou rozhodnutí jednalo o dodatečné doměření daně podle pomůcek a žalovaný se zabýval v rámci posouzení věci v odvolacím řízení pouze naplněním podmínek pro stanovení daně podle pomůcek a jejich přiměřeností. Žalovaný konstatoval, že podmínky pro vyměření daně podle pomůcek byly splněny, neboť ani po seznámení s důvody nereagoval žalobce na výzvu k podání dodatečného daňového přiznání. Použité pomůcky označil žalovaný za odpovídající. K žalobcem namítanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu žalovaný odkázal na změnu právní úpravy zákona o lihu s tím, že pěstitel je oprávněn nechat si vyrobit v režimu pěstitelského pálení nanejvýše 30 litrů lihu zdaněného sazbou 14.300 Kč za hektolitr lihu a v případě překročení tohoto limitu je povinen provozovateli pěstitelské pálenice, jako příslušnému plátci spotřební daně, za množství přesahující 30 litrů zaplatit při odběru tohoto vyrobeného množství spotřební daň za použití sazby 28.500 Kč za hektolitr. Deliktní odpovědnost pěstitele nelze zaměňovat s odpovědností za řádné odvedení spotřební daně. Zároveň žalovaný poukázal na to, že pěstitel – ing. P. se zavázal k odběru množství lihu vyrobeného nad 30 litrů a zavázal se za toto množství uhradit pěstitelské pálenici při odběru spotřební daň podle zákona. S ohledem na uvedené navrhl žalovaný žalobu zamítnout. V navazujícím vyjádření ze dne 19. 3. 2013 odkázal žalobce na změnu judikatury Nejvyššího správního soudu, a to konkrétně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 2 Afs 11/2012. IV. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. poté, kdy účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas. V souzené věci došlo ke stanovení daně podle pomůcek. Soud plně si vědom omezení, které vyplývají pro přezkum napadeného rozhodnutí z tohoto způsobu stanovení daně, přistoupil k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí do té míry, zda zde vůbec existovala daňová povinnost, kterou mohl správce daně stanovit. Dospěl-li by soud k závěru, že tato daňová povinnost neexistovala, pak není rozhodné, zda byla vyměřena dokazováním nebo podle pomůcek. Zkoumání existence daňové povinnosti je v tomto případě základem přezkumu soudem, neboť žalobce v daňovém řízení tvrdil, že mu nemá povinnost podat daňové přiznání (když ho nestíhá daňová povinnost) a správce daně nemohl na situace nepodaného daňového přiznání po výzvě správcem daně reagovat jinak než vyměřením daně podle pomůcek. Podstatou žaloby je otázka, zda po novele zákona o lihu nese důsledky toho, že pěstitel v prohlášení podle ustanovení § 4 odst. 8 zákona o lihu uvede chybné nebo neúplné údaje, provozovatel pěstitelské pálenice nebo pěstitel sám. Je nepochybné, že před novelizací zákona o lihu, provedenou zákonem č. 95/2011 Sb., nesl důsledky vadného prohlášení pěstitel v rámci sankce za přestupek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2009, č. j. 7 Afs 95/2008-43), nicméně posuzovaná věc spadá již do období po provedené novelizaci. Přijetím zákona č. 95/2011 Sb. zákonodárce reagoval mimo jiné na uvedený rozsudek, o čemž svědčí důvodová zpráva k uvedenému zákonu. Právě obsah důvodové zprávy je ozřejměním úmyslu zákonodárce. Z této důvodové zprávy lze citovat následující: „Novela zákona reaguje na rozsudek č. 7 Afs 95/2008 – 43 ze dne 2. 4. 2009 Nejvyššího správního soudu ČR, který zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v záležitosti dodanění provozovatele pěstitelské pálenice, u kterého byla zjištěna výroba většího množství etanolu pro jednoho pěstitele, než je 30 l etanolu obsaženého v ovocných destilátech z pěstitelského pálení. Pro úpravu pěstitelského pálení vyjednala Česká republika při jednáních o přistoupení ČR k Evropské unii trvalou výjimku, která byla zapracována do článku 22 směrnice 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů. Zcela jednoznačně ze znění článku 22 uvedené směrnice vyplývá, že “členské státy mohou uplatňovat sníženou sazbu spotřební daně, která není nižší než 50 % základní vnitrostátní sazby spotřební daně z lihu, pro líh vyrobený pěstitelskými pálenicemi. Uplatnění snížené sazby se omezuje na 30 litrů ovocných destilátů vyrobených na domácnost pěstitele ročně, určených výhradně pro osobní spotřebu” Výše spotřební daně z lihu obsaženého v ovocných destilátech z pěstitelského pálení je stanovena v § 70 zákona, tedy 14 300 Kč/hl etanolu․ Základní sazba daně z lihu činí 28 500 Kč/hl etanolu. Pěstitelské pálení je upraveno zákonem č. 61/1997 Sb., o lihu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o lihu”), zejména v jeho § 4. Zákon o lihu stanoví, že “pěstitel si může nechat vypálit v jednom výrobním období nejvýše 30 l etanolu zdaněného sazbou spotřební daně stanovené pro ovocné destiláty z pěstitelského pálení podle zákona o spotřební dani” z ovoce vypěstovaného na vlastním pozemku. Nejvyššímu správnímu soudu se provázání zákona a zákona o lihu jevilo jako nedostatečné a ve zmíněném rozhodnutí rozhodl tak, že sazba spotřební daně pro pěstitelské pálení v § 70 zákona je řešena odkazem na zákon o lihu a v zákoně není přímo stanoveno, že v případě lihu obsaženého v ovocných destilátech z pěstitelského pálení se jedná pouze o množství 30 l etanolu. Ze zákona o lihu ani ze zákona podle rozsudku přímo nevyplývá, že pokud provozovatel pěstitelské pálenice vyrobí pro pěstitele více než 30 l etanolu, nejedná se již o pěstitelské pálení a že provozovatel musí líh zdanit vyšší sazbou. Při postupu podle tohoto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu není zajištěno splnění podmínky množstevního limitu, za kterých je Česká republika oprávněna využívat trvalou výjimku pro pěstitelské pálení.” Následně důvodová zpráva obsahuje údaje o množství zpracovaného lihu se závěrem, že “Z výše uvedených údajů správce daně vyplývá, že v praxi dochází k porušování množstevního limitu lihu obsaženého v ovocných destilátech z pěstitelského pálení. Pěstitel si buď v jedné provozovně nechá vypálit nadlimitní množství etanolu (viz tabulka 4), nebo si dá vypálit ovoce do více pálenic a v c