2 Afs 37/2013 — Nejvyšší správní soud

62 Af 68/2012- 164 - text pokračování 15 62 Af 68/2012 62 Af 68/2012-164 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: BONVER WIN, a.s., se sídlem Ostrava-Hrabůvka, Cholevova 1530/1, zastoupen JUDr. Stanislavem Dvořákem, advokátem Dvořák Hager & Partners, advokátní kancelář, s. r. o. se sídlem Praha 8, Pobřežní 392/12, proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Brno, Dominikánské nám. 1, o žalobě proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru rozpočtu a financování, ze dne 24. 4. 2012, č. j. MMB/0143137/2012, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou adresovanou zdejšímu soudu domáhal zrušení rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 24. 4. 2012, č. j. MMB/0143137/2012, kterým bylo dle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen daňový řád) zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Brno-střed, ze dne 30. 1. 2012, č. j. 100078096/VANJ/VHA/005. I. Podstata věci Úřad městské části Brno-střed svým rozhodnutím (platebním výměrem) ze dne 30. 1. 2012, č. j. 100078096/VANJ/VHA/005, vyměřil žalobci místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu (v celkovém množství tří kusů jiných technických herních zařízení) za období od 1. 10. 2011 do 31. 12. 2011 ve výši 114.453 Kč. Žalovaný v napadeném rozhodnutí neshledal důvodnou žalobcovu námitku, že ode dne účinnosti zákona č. 300/2011 Sb., měl být vybírán poplatek pouze za provozovaná herní zařízení, a jeho odvolání zamítl. Tento závěr nyní žalobce napadá podanou žalobou. II. Shrnutí žaloby Žalobce v podané žalobě předně poukazuje na protiústavní přijetí novely zákona č. 183/2010 Sb., kterou byl novelizován zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podpoře sportu“), a dále touto novelou byla s účinností od 16. 6. 2010 současně schválena novela zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“), kterou byl nově zaveden místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu, konkrétně § 1 písm. g), § 10a odst. 1 až 3 zákona o místních poplatcích. Tuto protiústavnost žalobce dovozuje z toho, že pozměňovací návrh, na základě kterého došlo k novelizaci § 1 písm. g) a § 10a zákona o místních poplatcích, se netýkal téhož předmětu návrhu, který byl v legislativním procesu projednáván (zákon o podpoře sportu), ale byl přijat tzv. „neblahou praxí přílepků“. Dále žalobce namítá, že text novely zákona č. 183/2010 Sb. je nesrozumitelný, neboť používá pojem výherní hrací přístroj nebo jiné technické zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu, přičemž v § 1 písm. g) zákona o místních poplatcích odkazuje na zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o loteriích“), kde legální definice pojmu „jiné technické herní zařízení“ není obsažena. Žalobce ve své argumentaci odkazuje na § 2 písm. j) a § 17 odst. 1 zákona o loteriích. Podle těchto ustanovení je jiné technické herní zařízení příbuzné výhernímu hracímu přístroji, který je kompaktním a funkčně nedělitelným technickým zařízením. Žalobce dále spatřuje nezákonnost platebního výměru v tom, že jím byl vyměřen poplatek za povolené interaktivní videoloterijní terminály, které však v tomto případě nelze považovat za kompaktní funkčně nedělitelné technické zařízení ve smyslu zákona o loteriích. Za kompaktní funkčně nedělitelné technické zařízení je naopak dle žalobce třeba považovat pouze centrální loterijní systém jako celek, což vyplývá i z povolení o provozu loterie nebo jiné obdobné hry vydané Ministerstvem financí (CLS je funkčně nedělitelným technickým zařízením). Centrální loterijní systém řídí veškeré herní procesy a rozhoduje o všech výhrách, které pak pouze zobrazuje na interaktivních videoloterijních terminálech. Interaktivní videoloterijní terminál slouží pouze jako zobrazovací jednotka centrálního loterijního systému. Centrální jednotka se navíc fyzicky nachází jinde než koncové videoloterijní terminály. Správce daně upřednostněním nesprávného výkladu před jiným možným výkladem zatížil žalobce poplatkovou povinností nad rámec zákona a jeho postup je tak v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Žalobce dále zpochybňuje závěry Metodického sdělení Ministerstva financí vydaného odborem 26 dne 6. 8. 2010 (které má být dostupné na webových stránkách Ministerstva financí ČR) týkající se vymezení pojmu „technická zařízení pro provozování sázkových her pomocí terminálů“ a pojmu „technické herní zařízení“. Žalobce nesouhlasí se závěry obsaženými v tomto Metodickém sdělení, tedy že předmětem místního poplatku dle § 10a odst. 1 věta první zákona o místních poplatcích jsou povolené hrací přístroje a jiná technická zařízení povolená Ministerstvem financí, přičemž pojem provozovaný je třeba vztahovat pouze k výherním hracím přístrojům a povolená technická zařízení jsou předmětem poplatku bez ohledu na skutečnost, zda jsou provozována či nikoli. Dle názoru žalobce se naopak pojem „provozovaný“ vztahuje i na „jiné technické herní zařízení“. Pokud by názor zastávaný odborem 26 Ministerstva financí byl respektován, znamenalo by to zpoplatnění již samotného aktu povolení provozu loterií. Jeden správní akt by tak byl zatížen dvojnásobnou odvodovou povinností. Pro posouzení pojmu povolený a provozovaný žalobce poukazuje na obecně závaznou vyhlášku statutárního města Brna č. 21/2010, která stanovila, že poplatku podléhá každý povolený výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí. Správce poplatku tak žalobci v platebním výměru nezákonně stanovil místní poplatek za zařízení, která sice byla povolena, avšak nebyla dosud umístěna do provozu. Obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 21/2010 překročila rozsah zákonného zmocnění, tj. obecně závaznou vyhláškou stanovit poplatek za provoz jiného technického zařízení povoleného Ministerstvem financí. Dle žalobce však správce poplatku v daném případě postupoval v souladu se zákonem. Pro srovnání žalobce uvádí závaznou vyhlášku statutárního města Teplice č. 4/2010, kde je vázán vznik poplatkové povinnosti na uvedení herního zařízení do provozu. Jelikož se podle žalobce jedná o ustanovení nejasné, které umožňuje dvojí výklad, měl být aplikován výklad pro žalobce mírnější. Postupem žalovaného však podle žalobce došlo k porušení zásady in dubio mitius či in dubio pro libertate - v pochybnostech ve prospěch poplatníka. Žalobce rovněž poukázal na novelu zákona č. 300/2011 Sb. a dodává, že ve smyslu příslušných ustanovení zákona hradil žalobce poplatky do 14. 10. 2011, čímž byla podle něj splněna jeho poplatková povinnost. V podané replice žalobce reagoval na vyjádření žalovaného a ve své argumentaci zejména poukazoval na novelu zákona o místních poplatcích provedenou zákonem č. 300/2011 Sb., na základě jejíž účinnosti nebyly obce oprávněny vybírat místní poplatek za tzv. jiná technická herní zařízení, neboť obec neměla zákonné zmocnění vybírat tento poplatek. Dále žalobce argumentuje přechodným ustanovením (článek VI. této novely), které je podle názoru žalobce diskriminační a protiústavní. Na základě výše uvedených argumentů se žalobce domáhá zrušení jak napadeného, tak prvostupňového rozhodnutí. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. III. Shrnutí vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém písemném vyjádření odkázal na řízení vedené před Ústavním soudem pod sp. zn. Pl. ÚS 6/12, v němž má být projednán návrh na konstatování protiústavnosti § 1 písm. g) a § 10a zákona o místních poplatcích ve znění zákona č. 183/2010 Sb. ještě před novelizací provedenou zákonem č. 458/2011 Sb. Žalovaný je toho názoru, že novelizovaná ustanovení zákona o místních poplatcích naprosto jednoznačně vymezují předmět místního poplatku a zařízení, která mu podléhají. Výklad pojmu „jiné technické herní zařízení“ je podle žalovaného zřejmý z odkazu zákonodárce na zákon o loteriích a nelze z něho dovodit, že by zákonodárce zamýšlel zpoplatnit pouze loterii. V zákoně o loteriích žalovaný neshledává oporu pro tvrzení žalobce, že by toto zařízení mělo být schopno realizovat celý herní proces. Ve vztahu k povinnosti platit místní poplatek je jiným technickým herním zařízením takové zařízení, které není výherním hracím přístrojem, avšak je herním zařízením, tzn. lze na něm provozovat hru ve smyslu § 1 zákona o loteriích. Zpoplatněno j