5 As 64/2008 — Nejvyšší správní soud

22 A 3/2014- 90 - text  pokračování 13 22 A 3/2014 22 A 3/2014-90 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: R. K., zast. JUDr. Tomášem Soukupem, BA, advokátem se sídlem Masarykova 413/34, 602 00 Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, 601 82 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2013, č. j. JMK 131605/2013, sp. zn. S-JMK 131605/2013/OD/Fö, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 18. 12. 2013, č. j. JMK 131605/2013, sp. zn. S-JMK 131605/2013/OD/Fö s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 27.684 Kč Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Tomáše Soukupa, BA, advokáta se sídlem Masarykova 413/34, 602 00 Brno. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci: Rozhodnutím Magistrátu města Brna ze dne 26. 9. 2013, č. j. ODSČ-11027/13-14, sp. zn. ODSČ-11027/13-JR/PŘ byl žalobce uznán vinným z přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pozemních komunikacích“), kterého se dopustil porušením povinnosti dle ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích jako řidič motorového vozidla tovární značky …… dne 28. 1. 2013 v 8:09 hod. na ulici ….., na němž v rozporu s jiným právním předpisem nebyla umístěna tabulka registrační značky. Dle ust. § 125c odst. 4 písm. d) a ust. § 125c odst. 5 citovaného zákona v souladu s ust. § 11 a § 12 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o přestupcích“) mu byla uložena pokuta v částce 5.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 18. 12. 2013, č. j. JMK 131605/2013, sp. zn. S-JMK 131605/2013/OD/Fö bylo odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě: V žalobních bodech argumentoval žalobce, že rozhodnutím žalovaného byl zkrácen na svých právech, resp. postupem žalovaného byl zkrácen na právech, která mu příslušejí takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí. Namítl, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, neboť žalovaný postupoval v rozporu se zákonným požadavkem na přezkoumatelnost rozhodnutí, podle něhož je odvolací orgán povinen vypořádat se s každou relevantní námitkou, přičemž nedodržení této podmínky činí bez dalšího rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Dále namítl absenci formálního znaku přestupku. Žalovaný mu kladl za vinu porušení ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích, přičemž konstatuje, že toto ustanovení je pouze blanketní právní normou odkazující na zákon č. 56/2001 Sb., tedy bez bližší specifikace konkrétního porušení ustanovení zákona je tvrzení správního orgánu o porušení tohoto ustanovení zcela nepřezkoumatelné. Správní orgán sice odkazuje v odůvodnění na ust. § 7 odst. 1, 2 zákona č. 56/2001 Sb., což však prokazatelně pro registraci vozidla učinil. Toto ustanovení dle něho však neřeší a přímo nezakazuje jízdu s vozidlem, které s ohledem na krádež či upadnutí registrační značky je dočasně třeba i bez jedné registrační značky. Uvedl, že z výroku rozhodnutí musí být jednoznačně patrno, jakého deliktu se dopustil z hlediska skutku i jeho právní kvalifikace. Dále namítl absenci materiálního znaku přestupku a žalovanému vytýká, že s touto jeho námitkou se vyrovnal částečně nesrozumitelně a částečně zcela nedostatečně. Byl toho názoru, že v daném případě za daných okolností nedošlo z jeho strany k ohrožení zájmu společnosti. Další námitka spočívala v neprovedení důkazů, kdy je toho názoru, že správní orgán měl provést důkaz výslechem strážníků městské policie a důkaz video záznamem pořízeným strážníky městské policie. Stejného pochybení se měl správní orgán dopustit i v hodnocení tzv. krajní nouze, kdy v odvolání uvedl skutečnosti, že vozidlo odvážel v situaci krajní nouze, nicméně odvolací orgán vůbec nehodnotil kritérium proporcionality a subsidiarity, což zřejmě znamená, že v této otázce byl s žalobcem ve shodě. Uvedl, že v daném případě se jednalo o reálné nebezpečí, protože ponechat odstavený automobil na zákazu stání za daných povětrnostních a situačních podmínek (husté sněžení a snížená viditelnost, navíc v rušné části Brna a ve frekventované době – odvoz dětí do blízké ZŠ) by bylo přímé ohrožení bezpečnosti a plynulosti dopravy. V neposlední řadě dále poukázal na rozpor kvalifikace daného přestupku, kdy Městská policie Brno uváděla v Oznámení přestupku ze dne 5. 2. 2013, že se jednalo o naplnění skutkové podstaty přestupku dle§ 125c odst. 1 písm. k) zákona o pozemních komunikacích, v protokolech o ústních jednání ze dne 16. 7. 2013 a 16. 9. 2013 však nesprávně uváděl přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 11 citovaného zákona a v rozhodnutí správního orgánu I. stupně byl poté uznán vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 citovaného zákona. Na základě shora uvedeného žalobce považoval rozhodnutí za nezákonné a navrhl, aby soud rozsudkem zrušil rozhodnutí správního orgánu obou stupňů a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce k vyjádření žalovaného: Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 10. 3. 2014 ohledně namítaných skutečností uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za správné. Námitku žalobce týkající se absence formálního znaku přestupku ve výroku napadeného rozhodnutí nepovažoval za důvodnou. K této námitce se dostatečně vyjádřil v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na jehož text odkázal. Skutečnost, že správní orgán I. stupně své závěry o porušení konkrétní právní povinnosti s odkazem na ustanovení zákona č. 56/2001 Sb., rozvedl až v odůvodnění napadeného rozhodnutí, když z výroku napadeného rozhodnutí vyplývá porušení povinnosti dle ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., nepovažoval za vadu, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Neztotožnil se i s námitkou žalobce, že v jeho případě absentuje materiální znak přestupku, že se žalovaný s námitkou této absence dostatečně nevypořádal. Materiální znak byl podle žalovaného naplněn tím, že žalobce vědomě užil k jízdě vozidlo bez tabulky registrační značky, ačkoliv mohl a měl vědět, že jeho jednání je v rozporu se zákonem. Takové jednání je společensky nebezpečné, škodlivé a nežádoucí. Žalobci – držiteli řidičského oprávnění – muselo být zřejmé, že nesmí užít k jízdě automobil, který není osazen tabulkou registrační značky, tak jak vyžaduje zákon, neboť takové vozidlo nesplňuje technické podmínky k provozu na pozemních komunikacích. Další námitka spočívající v neprovedení důkazů výslechem strážníků městské policie a důkazu, kterým byl video záznam pořízený strážníky městské policie, odkázal žalovaný na právní úpravu, dle které je ponecháno na úvaze správního orgánu, které důkazy a v jakém rozsahu provede, aby byl náležitě zjištěn skutkový stav věci. Uvedl, že důkaz provedený video záznamem Městské policie Brno nemohl být v řízení ani proveden, neboť nebyl ani zařazen do spisového materiálu postoupeného Městskou policií Brno správnímu orgánu příslušnému k projednání předmětného přestupku. Námitku žalobce, že vozidlo odvážel v situaci krajní nouze, nepovažoval za důvodnou, nejednalo se o jednání v krajní nouzi. Argumentaci k uvedenému obsahuje odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které tímto odkázal. K rozboru pojmu krajní nouze konstatoval, že nebezpečí musí zájmu chráněnému zákonem hrozit přímo, bezprostředně. To znamená, musí se jednat o skutečné reálné nebezpečí, které přímo hrozí nebo trvá v čase i prostoru, nikoliv jen v představě osoby, která jej odvrací. V případě žalobce nelze hovořit, že by svým jednáním odvracel bezprostředně hrozící nebezpečí a jednal tak v krajní nouzi. Namítá-li žalobce, že v průběhu správního řízení bylo opakovaně prováděno překvalifikování přestupku, jehož se měl dopustit, uvedl, že není výjimkou, že se právní kvalifikace v průběhu řízení může dle zjištěného skutkového stavu měnit. Podmínkou zákonného postupu však je, aby se obviněný o změně kvalifikace řádně dozvěděl a mohl se k přestupku, který je mu kladen za vinu vyjádřit a navrhovat důkazy. Řízení o přestupku bylo zahájeno doručením oznámení o zahájení správního řízení o přestupku, které bylo posuzováno dle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, takže uvedená námitka, že se o obvinění z přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 citovaného zákona dozvěděl až z rozhodnutí správního orgánu I. stupně je nedůvodná. Na základě shora uvedeného žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zam