6 Ads 287/2014 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 28/2013- 36 - text 6 pokračování 22 Ad 28/2013 22 Ad 28/2013-36 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: M. D., zast. JUDr. Milanem Pivovarčíkem, advokátem se sídlem Žižkovo náměstí 7, 669 02 Znojmo, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 5. 2013, č. j. …………….., t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalované ze dne 15. 3. 2013, č. j. …………. byla uložena žalobci povinnost vrátit žalované přeplatek na vdoveckém důchodu v částce 163.515 Kč podle ust. § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, který vznikl za období ode dne 1. 11. 2008 do 17. 10. 2011. Proti rozhodnutí podal žalobce námitky, které žalované byly doručeny dne 26. 3. 2013. Rozhodnutím žalované ze dne 30. 5. 2013, č. j. ………………. byly námitky zamítnuty a rozhodnutí žalované ze dne 15. 3. 2013 bylo potvrzeno. Rozhodnutí žalované je předmětem soudního přezkumu. Žalobou ze dne 26. 6. 2013 doručenou Krajskému soudu v Brně dne 28. 6. 2013 se domáhal žalobce zrušení přezkoumávaného rozhodnutí žalované, namítl, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, byla provedena nesprávná aplikace správního uvážení, byly přijaty nesprávné právní závěry. Z dokladů, o které se žalovaný opírá ve svém rozhodnutí, je zřejmé, že při podání žádosti o vdovecký důchod (dne 3. 9. 2008) ani při podání žádosti o starobní důchod (dne 5. 9. 2008) žalobce nikterak nepochybil v tom, že by sdělil nepravdivé údaje. Problém vznikl tím, že došlo k časovému překrytí obou žádostí, navíc u dvou institucí – Ministerstvo vnitra ČR (starobní důchod) a ČSSZ (vdovecký důchod). V době podání žádosti o starobní důchod nepobíral ještě vdovecký důchod. Následně rozhodnutím žalované ze dne 8. 10. 2008 mu byl přiznán vdovecký důchod ode dne 1. 11. 2008. Správní orgán nemůže paušálně uplatňovat rozsah právního vědomí obyvatelstva, potažmo žalobce poukazem na to, že daná právní norma je zveřejněna ve sbírce zákonů. Žalobce byl až do napadeného rozhodnutí přesvědčen ve správnost výpočtu sociálních dávek, které mu byly poskytovány a které také zcela spotřeboval. Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 13. 8. 2013 navrhla zamítnutí žaloby s argumentací, že žalobce uplatnil žádost o vdovecký důchod dne 3. 9. 2008, následně dne 5. 9. 2008 žádost o starobní důchod u Ministerstva vnitra ČR. V době uplatnění žádosti o starobní důchod měl žalobce uplatněnou žádost o obnovu vdoveckého důchodu, a proto si musel být vědom, za jakých podmínek mu opět vznikne nárok na tuto dávku a její výplatu. V případě pochybností mohl požádat o informace pracovnici příslušné OSSZ nebo MV ČR, u nichž žádosti uplatnil. Správnost postupu podložil ustanovením § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění a ust. § 50 odst. 1 citovaného zákona. Žalobce k vyjádření žalované podal dne 23. 8. 2013 repliku, v níž setrval na původním stanovisku, že vzniklou situaci nezavinil, ani si nebyl vědom žádného svého pochybení. Po celou dobu vyměřené dávky důchodového zabezpečení pobíral v dobré víře. Případný nárok žalované na vrácení požadované částky přisouzením soudu by tak žalobce uvrhl do neřešitelné situace, neboť není schopen takovouto pohledávku žalované v rozumně přijatelné době zaplatit. Soudní jednání v předmětné věci se konalo dne 16. 4. 2015. Žalobce za účasti právního zástupce a jeho přednesu upřesnil, že prvotně mu byl přiznán vdovecký důchod v polovině roku 2007, pobíral jej po dobu jednoho roku, tj. do června rok u 2008. O obnovení nároku a výplaty této dávky požádal dne 3. 9. 2008. Dne 5. 9. 2009 podal u Ministerstva vnitra ČR žádost o starobní důchod. Vdovecký důchod mu byl přiznán ode dne 1. 11. 2008, starobní důchod Ministerstvem vnitra ČR ode dne 1. 11. 2008. Přiznal, že ani jednomu orgánu nesdělil, že pobírá od druhého orgánu jinou dávku důchodového pojištění, měl za to, že tyto skutečnosti jsou jim vzájemně známy. V žádosti o vdovecký důchod pouze uvedl, že je mu poskytován výsluhový příspěvek. Jeho zamítavé stanovisko bylo opřeno o judikaturu Nejvyššího správního soudu použité již v rozhodnutí Krajského soudu v Brně vedené pod sp. zn. 22 Ad 21/2012, a to v souvislosti s výkladem ust. § 118a zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění. Byl toho názoru, že žádný z atributů vyplývajících z citovaného právního ustanovení splněn nebyl. Žádosti o jednotlivé dávky byly podány v předtisku a v souladu se stavem, který existoval ve chvíli, kdy tyto žádosti byly podány. Skutečnost, že nedošlo ke vzájemné informovanosti mezi oběma orgány, nemůže jít k tíži žalobce. Zástupkyně žalované uvedla, že v roce 2007 při prvotním přiznání vdoveckého důchodu musel být žalobce vyrozuměn o svých právech a povinnostech. V případě, že při sepisování nového nároku na vdovecký důchod, tj. dne 3. 9. 2008 by sdělil, že v dohledné době bude podávat žádost o starobní důchod, byť u jiného orgánu, pak tato skutečnost by byla zachycena v tiskopisu pro sepis předmětné žádosti, což se však nenastalo. Žalobce byl poučen ve smyslu ust. § 50 odst. 1 zákona č. 582/2001 Sb., této povinnosti však nedostál. Navrhla proto zamítnutí žaloby. Ze spisové dokumentace soud zjistil, že první žádost o vdovecký důchod podal žalobce dne 12. 7. 2007, neboť jeho manželka A. D. zemřela dne ……. Rozhodnutím žalované ze dne 3. 12. 2007 byl mu přiznán vdovecký důchod ve výši 6.160 Kč měsíčně ode dne 17. 6. 2007. Dne 3. 9. 2008 podal novou žádost o vdovecký důchod, jednalo se o obnovu nároku na tuto dávku (§ 50 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění). Rozhodnutím žalované ze dne 8. 10. 2008 byl mu přiznán vdovecký důchod ode dne 14. 10. 2008 ve výši 6.760 Kč měsíčně. Dále ve spise je založen přípis Ministerstva vnitra ČR ze dne 5. 8. 2011 adresovaný žalované, že pokud jmenovanému je žalovanou vyplácen vdovecký důchod, aby výplata této dávky byla předána ode dne 1. 11. 2008 MV ČR za účelem sloučení se starobním důchodem a o vyčíslení částky vyplacené na vdovském důchodu ode dne 1. 11. 2008 do data zastavení jeho výplaty. Dále se ve spise nachází rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 25. 10. 2011, č. j. OSZ-56850-2011 potvrzující, že ode dne 1. 11. 2008 došlo k souběhu nároku na výplatu starobního důchodu a na výplatu vdoveckého důchodu. Žalovaná rozhodnutím ze dne 5. 9. 2011 zastavila výplatu vdoveckého důchodu ve výši 7.209 Kč měsíčně. Posouzení věci Krajským soudem v Brně: Žaloba byla přezkoumána v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházející jeho vydání rozhodnutí, přičemž soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 s.ř.s.). Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobce vytýká správnímu orgánu, že nedostatečně zjistil skutkový stav věci, překročil zákonem stanovené meze správního uvážení a přijal nesprávné právní závěry, jestliže mu uložil povinnost vrátit přeplatek na vdoveckém důchodu v částce 163.515 Kč podle ust. § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění, který vznikl za období ode dne 1. 11. 2008 do dne 17. 10. 2011. Spor mezi účastníky je v rovině právní, skutkové okolnosti vyplývají z přezkoumávaného rozhodnutí a z obsahu připojeného správního spisu. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2012, č. j. 22 Ad 21/2012-21 byla rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2012, č. j. ………….. a rozhodnutí ze dne 15. 2. 2012, č. j. …………… zrušena a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. Soud shledal pochybení žalované především z toho důvodu, že nebyla vyčíslena výše přeplatků za jednotlivá konkrétní období tak, aby výsledná vyčíslená částka byla přezkoumatelná i pro žalobce. Dále žalovaná pochybila ve stanovení povinnosti vrátit přeplatek, a to především z toho důvodu, že důvody výroku neodpovídají odůvodnění napadeného rozhodnutí, a právě pro tyto rozpory mezi výrokem a odůvodněním, rovněž nebylo možno napadené rozhodnutí potvrdit. Žalovaná proto byla zavázána řádně zdůvodnit subjektivní odpovědnost za přeplatek dávky žalobci, což přesvědčivým způsobem neučinila. Nevyčíslení přeplatku za jednotlivá období způsobilo tak nepřezkoumatelnost tohoto přeplatku. Pokud se týká subjektivní odpovědnosti za přeplatek dávky, byla uložena žalované povinnost řádně, podrobně a přesvědčivým způsobem zdůvodnit, z jakých okolností musel žalobce předpokládat, že mu je důchod vyplácen neprávem a teprve po zhodnocení všech skutečností znovu zvážit, zda přezkoumatelným způsobem vyčíslený přeplatek ve výši 163.515 Kč má uhradit či nikoliv. V návaznosti na vyslovený právní názor vydala žalovaná dne 15. 3. 2013 nové rozhodnutí, č. j. 501 014 037, jímž uložila žalobci povinnost vrátit žalované přeplatek na vdoveckém důchodě v částce 163.515 Kč podle ust. § 118a o