2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

30 A 56/2013- 60 - text 8 pokračování 30 A 56/2013 30 A 56/2013 - 60 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Lukáše Hloucha a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Lázně Luhačovice, a.s., IČ 46347828, se sídlem Lázeňská 436, Luhačovice, zastoupen Mgr. Petrou Křenkovou, advokátkou, se sídlem Jurkovičova alej 210, Luhačovice, proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, se sídlem Květná 15, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2013, č. j. BN901-8/185/9/2012-SŘ, ve věci uložení pokuty za správní delikty na úseku vinohradnictví a vinařství, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Rozhodnutím ze dne 5. 3. 2013, č. j. BN901-8/185/9/2012-SŘ (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl žalovaný v odvolacím řízení o změně rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce - Inspektorátu v Brně ze dne 2. 10. 2012, č. j. BT773-3/123/7/2012-SŘ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla uložena žalobci úhrnná pokuta ve výši 30 000 Kč a dále povinnost uhradit náklady laboratorního rozboru ve výši 28 750 Kč za spáchání správního deliktu na úseku vinařství a vinohradnictví při uvádění vína do oběhu, a to ve smyslu § 39 odst. 6 písm. c) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vinohradnictví a vinařství“). Kromě toho byla žalobci uložena povinnost uhradit nákladů řízení podle § 79 odst. 5 správního řádu ve výši 1 000 Kč. II. Napadené rozhodnutí Žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí ve výrokové části tak, že žalobce je vinen tím, že ve své provozovně Hotel Palace na adrese Nám. 28. října 441, Luhačovice dne 17. 1. 2012 uváděl do oběhu: 1) Pinot Gris 2010, víno vyrobené v ČR z hroznů sklizených v Maďarsku, bílé, polosladké, alkohol 10,5 % obj., šarže č. 028 (dále jen „Pinot Gris 2010“), hodnocené množství 3 ks lahví, které nevyhovělo požadavkům uvedeným v čl. 14 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, v platném znění [dále jen „nařízení (ES) č. 178/2002“], podle nichž potravina nesmí být uvedena na trh, není-li bezpečná, kdy potravina se nepovažuje za bezpečnou, je-li považována za nevhodnou k lidské spotřebě, přičemž předmětné víno bylo ve smyslu provedených rozborů vyhodnoceno jako nevhodné k lidské spotřebě, a to z důvodu kažení, když u něj byly shledány nedostatky v požadavcích kladených na jeho vůni a chuť – po nežádoucích biologických procesech (výrazně po kyselině mléčné), čímž se účastník řízení dopustil spáchání správního deliktu podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví a vinařství. U tohoto vína byla rovněž naměřena hodnota cukru 3,85g/l, což znamená, že i při zohlednění odchylky 1g/l povolené ustanovením čl. 64 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 607/2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označení a obchodní úpravu některých vinařských produktů, v platném znění (dále jen „nařízení (ES) č. 607/2009“), musí být předmětné víno v souladu s přílohou XIV části B tohoto nařízení označeno jako „suché“, a nikoliv „polosladké“, jak bylo víno skutečně označeno. U tohoto vína byl navíc naměřen skutečný obsah alkoholu 11,4%, ačkoliv na etiketě byl uveden obsah alkoholu 10,5 %, což představuje větší rozdíl, než povoluje čl. 54 odst. 1 nařízení (ES) č. 607/2009. Uváděním předmětného vína do oběhu porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 a dopustil se tak spáchání správního deliktu podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví a vinařství. 2) Modrý Portugal 2010, jakostní víno s přívlastkem kabinet, oblast Morava, podoblast slovácká, polosuché, alkohol 11,5% obj., šarže č. 007 (dále jen “Modrý Portugal 2010”), hodnocené množství 39 ks lahví (do oběhu bylo zřejmě uvedeno podle dokladů 101 ks lahví předmětného vína), které bylo označeno tradičním výrazem “jakostní víno s přívlastkem kabinetní víno”, byť ve znaku geografický původ nevyhovělo požadavku stanovenému v § 19 odst. 4 písm. e) zákona o vinohradnictví a vinařství, neboť víno nebylo vyrobeno z hroznů sklizených na území ČR na vinici vhodné pro jakostní víno stanovené oblasti, tím zároveň nesplnilo podmínky stanovené v čl. 40 odst. 1 Nařízení (ES) č. 607/2009, neodpovídá tedy tradičnímu výrazu uvedenému a evidovanému v elektronické databázi “E-Bacchus”. Popsanými skutky se žalobce dopustil porušení čl. 118v odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty, tedy tzv. jednotného nařízení o společné organizaci trhů [dále jen “nařízení (ES) č. 1234/2007”], a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví a vinařství, za což mu byla uložena za analogického použití zásady absorpční úhrnná pokuta ve výši 20 000 Kč, přičemž podle ustanovení § 3 odst. 4 písm. b) zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, mu byla dále uložena povinnost uhradit náklady laboratorního rozboru ve výši 28 750 Kč. Ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí žalované potvrzeno. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve shrnul podklady prvostupňového řízení (zejména protokol o kontrole ze dne 17. 1. 2012, č. D002-70072/12, protokol č. P028-70072/12 ze dne 14. 3. 2012 a vyjádření k tomuto protokolu doručené prvostupňovému orgánu dne 26. 3. 2012). Dále vzal žalovaný za podklad pro vydání rozhodnutí také protokol P059 7758/12 ze dne 21. 5. 2012, včetně jeho příloh, provedený jako důkaz listinou dne 15. 2. 2013. Žalovaný provedl důkaz listinou mimo jednání, kterého se zúčastnil i zástupce žalobce a seznámil se s obsahem předmětného protokolu. Žalovaný dospěl ve vztahu k vínu Pinot Gris 2010 a jednání žalobce k němu se vztahujícího (výrok prvostupňového rozhodnutí) k závěru, že na základě porovnání laboratorních výsledků provedených u vzorku vína Pinot Gris odebraného u účastníka řízení a výsledků provedených u vzorku vína téže šarže odebraného u JUDr. B. Ď., žalovaný zjistil jejich odlišnost ve znacích vůně, chuť, skutečný obsah alkoholu, obsah cukru (součet glukosa, fruktosa), což má vliv na to, zda je daný výrobek vyhovující či nikoliv. Ve znaku analýzy “oxid siřičitý celkový” byl výsledek sice vyhovující, ovšem rozdíl mezi vzorky byl takový (212 mg/l a 161 mg/l), že se zcela zjevně jednalo o dvě rozdílná vína, přestože tato byla označena výrobcem stejnou šarží. Z uvedených skutečností žalovaný dospěl k závěru, že závěry laboratoře uvedené v příloze ke kontrolnímu protokolu č. P028-70072/12 ze dne 14. 3. 2012, na jejichž základě byla žalobci uložena pokuta za uvedené porušení povinností, je nutno omezit pouze na množství výrobků, které byly předmětem hodnocení v laboratoři, tj. celkem na 3 ks lahví předmětného vína tak, jak je uvedeno v posudku D002-70072/12/A01, nikoliv na množství uvedeném ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Proto byl výrok o vině změněn ve smyslu výroku napadeného rozhodnutí, a proto rovněž byla snížena pokuta z částky 30 000 Kč na 20 000 Kč, neboť rozsah protiprávního jednání ve vztahu k vínu Pinot Gris byl zúžen pouze na 3 ks lahví. Nicméně ve vztahu k těmto lahvím bylo protiprávní jednání prokázáno a hodnocení provedené u výrobce není relevantní s ohledem na důvody, které uvedl žalovaný výše. Žalovaný zdůvodnil, proč nepřipustil k důkazu žalobcem předložené listiny (protokoly laboratoře Weinlabor Weinbaucenter Poysdorf, BS Vinařské potřeby s.r.o. a Vinium a.s.), neboť podle jeho názoru tyto výsledky nemají s ohledem na skutečnost, že žalobce nevyužil svého práva a nepožádal o odběr duplikátních vzorků, které byly předmětem laboratorních rozborů vztahujících se na 3 ks vína, žádnou relevanci, protože se nejedná o vzorky odebrané při úřední kontrole. Jedině takový odběr zaručuje analytickou a právní platnost vzorků pro účely úřední kontroly. I pokud by byl rozbor prováděn na stejné šarži, výrobcem přidělená šarže u předmětného vína je s ohledem na výše uvedené v rozporu s definicí šarže uvedenou v § 2 písm. k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách, ve znění pozdějších předpisů, což je dalším důvodem, proč z takových výsledků rozboru není možné vycházet při hodnocení protiprávního jednání. K námitce žalobce, že nedostatek v požadavcích na vůni a chuti je subjektivním hodnotícím kritériem, žalovaný konstatoval, že má v této souvislosti za to, že skutek se stal, kteréžto zjištění se zaklá