2 Afs 36/2007 — Nejvyšší správní soud

36 Ad 3/2014- 63 - text pokračování 9 36 Ad 3/2014 36 Ad 3/2014-63 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Haplové a soudců JUDr. Lukáše Hloucha a JUDr. Jany Kubenové ve věci žalobce: K., IČ …………, se sídlem …………….., zastoupen Mgr. Ilonou Sedlákovou, advokátkou, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, Kolářská 451/13, Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2013, č. j. 3420/1.30/13/14.3 t a k t o : I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 8. 10. 2013, č. j. 3420/1.30/13/14.3, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i ne n nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 900 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Ilony Sedlákové, advokátky, se sídlem Příkop 8, Brno. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 10. 2013, č. j. 3420/1.30/13/14.3 (dále jen „napadené rozhodnutí“) bylo podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj se sídlem v Brně (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 25. 7. 2013, č.j. 10356/9.30/13/14.3-RZ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle ustanovení § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) který měl spáchat tím, že umožnil výkon nelegální práce dvěma fyzickým osobám – cizincům makedonské státní příslušnosti panu A. I., nar. ……., ve dnech 19. 11. 2012 a 22. 1. 2013 výkon závislé práce spočívající v pečení pizzy, a panu F. B., nar. ……….., dne 22. 1. 2013 výkon závislé práce kuchaře spočívající v přípravě těsta na pizzu a přípravě pizzy mimo pracovněprávní vztah, čímž bylo podle prvostupňového orgánu porušeno ustanovení § 3 zákoníku práce a § 89 zákona o zaměstnanosti. V napadeném rozhodnutí žalovaný přezkoumal prvostupňové rozhodnutí ve smyslu s § 89 správního řádu a dospěl k závěru, že námitky žalobce nejsou důvodné. Žalovaný vymezil především znaky závislé práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 1, 2 zákona o zaměstnanosti ve vztahu k § 2 odst. 1 zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2012 (po novele zákonem č. 365/2011 Sb.). V provedeném kontrolním řízení a následném správním řízení bylo podle názoru žalovaného jednoznačně prokázáno, že žalobce spáchal správní delikt tak, jak je uvedeno ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Prvostupňový správní orgán podrobně uvedl, jak došlo ke spáchání správního deliktu, v čem spatřuje naplnění skutkové podstaty spáchaného správního deliktu. K jednotlivým odvolacím námitkám žalobce uvedl, že námitka týkající se pořizování záznamů při kontrole byla již vypořádána prvostupňovým orgánem s odkazem na ustanovení § 132 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Tvrzení žalobce, že kontrolní orgán obchází ustanovení § 137 odst. 4 správního řádu pak podle žalovaného vůči ustanovení zákona o zaměstnanosti neobstojí. Ke druhé odvolací námitce spočívající v tvrzení, že cizinci měli právo na poskytnutí tlumočníka, žalovaný uvedl, že při zahájení kontroly se vždy inspektoři dotazují kontrolované osoby, jakož i zjištěných fyzických osob, rozumí-li českému jazyku, nebo zda je nutno přizvat tlumočníka. Zjištění cizinci do záznamu uvedli, že rozuměli s tím, že tlumočil pan S. Na něho bylo nutno v konkrétním případě nutno nahlížet nikoliv jako na tlumočníka, nýbrž jako na osobu splňující podmínku znalosti českého nebo slovenského jazyka podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále jen „živnostenský zákon“). Žalovaný odkázal rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2008, č. j. 1 As 28/2008 -76, podle něhož vyplývá, že pokud by účastník řízení v rámci kontroly prohlásil, že požaduje přítomnost tlumočníka, byla by jeho přítomnost kontrolním orgánem zajištěna. Proto měl žalovaný za to, že inspektoři prvostupňového orgánu postupovali v souladu s ustanovením § 8 písm. c) zákoníku práce. K námitce účastníka řízení, že cizinci nebyli u žalobce zaměstnání, ale pouze prováděli rekvalifikaci, se prvostupňový orgán podrobně vyjádřil, a žalovaný se s tímto odůvodněním plně ztotožnil, neboť je považuje za přezkoumatelné a správné. K neprovedení výslechu navržených svědků žalovaný shodně s prvostupňovým orgánem uvedl, že výslechy nebyly potřebné a prvostupňovým orgánem byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. K výši uložené pokuty žalovaný uvedl, že prvostupňový orgán přihlédl ke všem zákonným kritériím pro ukládání sankcí za správní delikty podle zákona o zaměstnanosti. Stran konkrétní výše pokuty uvedl, že ačkoliv bude zřejmě pokuta uložená prvostupňovým orgánem citelným zásahem do jeho majetkové sféry, je oprávněná a její odůvodnění, stejně jako celé prvostupňové rozhodnutí netrpí nepřezkoumatelností. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce uvedl následující žalobní body. Předně namítl, že celé rozhodnutí žalovaného je velmi stručné, neboť žalovaný povětšinou pouze odkázal na zákonná ustanovení bez dalšího. Konkrétně uvedl, že již samotným provedením kontroly prvostupňový orgán pochybil a překročil své oprávnění, neboť fakticky provedl výslech cizinců. Záznamy mají tak de facto formu protokolu o výslechu, kde jsou otázky předem předtištěny a cizinci k těmto otázkám byli bez možnosti uplatnění svého práva na právního zástupce vyslýcháni. Dále je ze záznamů zřejmé, že kontrolní orgány v rozporu s ustanovením § 4 odst. 2 správního řádu neposkytly vyslýchaným osobám přiměřené poučení o jejich právech a povinnostech. K námitce neumožnění práva cizinců na poskytnutí tlumočníka žalobce namítl, že jak plyne z bodu 11 záznamu o skutečnostech zjištěných při kontrole totožnosti fyzických osob ze dne 22. 1. 2013, cizinci otázkám prvostupňového orgánu nerozuměli a k jejich porozumění využili překladu a tlumočení pana S. Podle názoru žalobce nelze přistoupit na argumentaci žalovaného, že lze pohlížet na osobu pana S. jako na osobu odpovídající zákonnému ustanovení § 31 odst. 8 zákona č. 455/1991 Sb., neboť by tato argumentace znamenala faktické dovolení obcházení zákona. K prokázání pravdivosti tvrzení žalobce o rekvalifikaci pana I. a pana B. navrhoval žalobce provedení svědeckých výslechů, které však prvostupňový orgán považoval za nepotřebné ke zjištění stavu věci bez důvodných pochybností. Z uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí včetně prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Ve svém vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že se s námitkami žalobce neztotožňuje. Záznam o skutečnostech zjištěných při kontrole není výslechem osoby, ale naplněním povinností inspektora zjistit při kontrole skutečný stav věci, jak mu ukládá ustanovení § 8 písm. g) zákona o inspekci práce. Užití takového procesního prostředku tak nemůže být vnímáno jako obcházení zákona, a zejm. při takových kontrolách, kde je podezření, že prodlení s vyhotovením takového záznamu na místě by mohl být ohrožen smysl a účel kontroly, jak tomu mohlo být v tomto případě. Záznam o skutečnostech zjištěných při kontrole je zachycením stavu při kontrole na místě. Následně se pak jedná o skutečnosti, které jsou správnímu orgánu při správním řízení známy z jeho úřední, resp. kontrolní činnosti. Navíc se jedná o takový úkon kontrolního orgánu, při němž není zapotřebí právního zástupce. Přiměřeného poučení se kontrolovaným fyzickým osobám dostalo při zahájení kontroly. Co se týká tlumočníka, pak ze správního řízení vyplynulo, že toho nebylo zapotřebí. Jednak s ohledem na práci, při které byli cizinci zjištěni (prodej zboží), tudíž český jazyk bezpochyby ovládali a sami prohlásili, že tlumočníka nepožadují a jednak s ohledem na pracoviště, na kterém byli zjištěni. Jak bylo několikrát uvedeno, jednalo se o provozovnu, kde se prodávalo zboží (jídlo) zákazníkům (spotřebitelům). Žalovaný odkázal na ustanovení § 31 odst. 8 živnostenského zákona, a uvedl, že pan S. byl jedinou osobou v provozovně ovládající český jazyk, pročež byla jeho pomoc s případným překladem pro potřeby kontroly plně dostačující a naplňující smysl uvedené kontroly. Taková osoba nemůže být vnímána pouze jako osoba, která bude využívána pouze spotřebiteli, ale rovněž jako osoba, která musí zajistit smysl a účel provedení kontroly, a to nejen inspektorátem, ale i dalšími správními orgány vykonávajícími dohled nad plněním povinností podnikatelů. Nově ji kontrolní řád označuje za osobu povinnou. Stran neprovedení výslechů svědků žalovaný uvedl, že by to nepřineslo k předmětu správního řízení nic nového. Tvrzení, že práce vykonávaná cizinci u žalobce byla rekvalifikací, bylo zcela odmítnuto, a to s odkazem na část zákona o zaměstnanosti, konkrétně ustanovení § 1