1 As 118/2012 — Nejvyšší správní soud

41 A 39/2014- 33 - text  pokračování 13 41A 39/2014 41A 39/2014-33 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce Z. K., bytem …………….., zastoupen JUDr. Karlem Holubem, advokátem, se sídlem Nerudova 3, 674 01 Třebíč, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.3.2014, č.j. JMK 73986/2013, sp.zn. S-JMK 73986/2013/OD/Ib, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím MěÚ Hodonín, odbor dopravy a přestupků, oddělení přestupků ze dne 30.5.2013, č.j. 130598-3/ODaP/OP/Šk, sp.zn. 8740/2013/OdaP/OP/Šk, byl žalobce uznán vinným tím, že dne 28.7.2012 v obci Hodonín, ulice Velkomoravská u firmy Ploma řídil osobní vozidlo …………, ačkoliv dne 1.11.2011 pozbyl řidičské oprávnění po dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů; řidičské oprávnění pozbyl na základě rozsudku Krajského soudu v Brně, č.j. 29A 45/2010-32 ze dne 19.10.2011, kterým byla žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Vysočina o zamítnutí podaných námitek o dosažení 12 bodů zamítnuta, a které nabylo právní moci dne 4.11.2011; porušením ust. § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2002 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, měl spáchat přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu ve smyslu ust. § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu. Současně mu byla podle ust. § 125c odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výší 25.000 Kč a podle ust. § 125c odst. 5 citovaného zákona mu byl dále uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí; tuto pokutu byl povinen uhradit do třiceti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí přiloženou poštovní poukázkou. Dále mu byla dle ust. § 79 odst. 1 zákona o přestupcích a podle ust. § 1 odst. 1 vyhl. č. 231/1996 Sb., uložena povinnost nahradit náklady řízení v paušální výši 1.000 Kč. Proti výše uvedenému rozhodnutí podal odvolání. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, ze dne 11.3.2014, č.j. JMK 73986/2013, sp. zn. S - JMK 73986/2013/OD/Ib, bylo rozhodnuto, že se zamítá odvolání žalobce proti rozhodnutí MěÚ Hodonín ze dne 30.5.2013, a že se toto napadené rozhodnutí se potvrzuje. Výše uvedené rozhodnutí žalovaného žalobce napadá v celém rozsahu. Výše uvedenými rozhodnutími správních orgánů byl žalobce krácen jako účastník na těchto svých procesních právech: 1) Na dodržování zásady legality ve správním řízení podle ust. § 2 odst. 1 správního řádu. 2) Na dodržování zásady, že správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, podle ust. § 3 správního řádu. 3) Na dodržování zásady, že k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci, a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy podle ust. § 51 odst. 1 správního řádu. 4) Na dodržování zásady, že správní orgán vždy provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci podle ust. § 52 správního řádu. Rozhodnutím žalovaného dále došlo k porušení těchto právních předpisů: 1) Ust. § 12 odst. 2 a ust. § 20 odst. 1 a 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 2) Ust. § 159a odst. 1 a ust. § 174 odst. 2 písm. e) trestního řádu. 3) Ust. § 125c odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu. Žalobce tvrdí, že důsledkem skutečností, že byl krácen na svých právech, je takové závažné porušení právních předpisů, které má za následek nezákonnost rozhodnutí žalovaného. Podle ust. § 2 odst. 1 správního řádu správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy. Tuto zásadu legality však správní orgán porušil tím, že neprovedl důkazy, které uvedl žalobce ve svém odvolání ze dne 12.6.2013, a zejména tím, že rozhodoval v rozporu s ust. § 12 odst. 2 a § 20 odst. 1 a 2 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, ust. § 174 odst. 2 písm. e) trestního řádu a ust. § 125c odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu. Podle ust. § 3 správního řádu postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Podle ust. § 51 odst. 1 správního řádu k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci, a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Podle ust. § 52 správního řádu jsou účastníci povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. V důsledku skutečnosti, že se správní orgán svým postupem vůbec nezabýval důkazy, které žalobce navrhoval provést, porušil výše uvedená ustanovení správního řádu. Podle ust. § 12 odst. 2 zákona o přestupcích za více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný. Z rozhodnutí MěÚ Vimperk, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 4.3.2013, č.j. OD 25115/12-ČER 50/2013, a z rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 20.11.2013, č.j. KUJCK 64576/2013/ODSH/O1, sp. zn. ODSH 64576/2013/paol/SO, vyplývá, že za obdobný přestupek ze dne 26.11.2012 byla žalobci uložena mimo jiné pokuta ve výši 28.000 Kč. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29.12.1997, č.j. 6A 226/95-22, Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 22.9.2005, č.j. 6As 57/2004-54 a NSS ze dne 18.6.2009, č.j. 1As 28/2009-62, vyplývá, že při vícečinném souběhu přestupků se musí analogicky používat absorpční zásada uvedená v ust. § 12 odst. 2 zákona o přestupcích, a to včetně analogického použití o ukládání úhrnného a souhrnného trestu ve smyslu ust. § 43 a násl. trestního zákoníku. Žalovaný se však těmito zásadami neřídil. Jeho pochybení se projevilo zejména v tom, že podle ust. § 125c odst. 4 písm. a) silničního zákona lze za přestupek uložit pokutu od 25.000 Kč do 50.000 Kč. Rozhodnutím MěÚ Vimperk, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 4.3.2013, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 20.11.2013, byla žalobci uložena pokuta 28.000 Kč. Rozhodnutím MěÚ Hodonín, odboru dopravy a přestupků, oddělení přestupků, ze dne 30.5.2013, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, ze dne 11.3.2014, mu byla uložena pokuta 25.000 Kč. Za sbíhající se přestupky (ve vícečinném souběhu) mu byla uložena pokuta ve výši 53.000 Kč, což překračuje nejvyšší zákonnou sankci. Podle ust. § 20 odst. 1 zákona o přestupcích přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání 1 rok. Podle ust. § 20 odst. 2 zákona o přestupcích do běhu lhůty podle odst. 1 se nezapočítává doba, po kterou se po tentýž skutek vedlo trestní řízení podle zvláštního právního předpisu. Z usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Hodonín, dopravního inspektorátu ze dne 7.1.2013, č.j. KRPB-190939-35/Tč-2012-06606, vyplývá, že skutek pro který se řízení vedlo, se stal dne 28.7.2012. Dne 6.8.2012 zahájil ve smyslu ust. § 158 odst. 3 trestního řádu policejní orgán (dopravní inspektorát Hodonín) úkony dle trestního řádu. Usnesením tohoto policejního orgánu ze dne 7.1.2013 byla věc podle ust. § 159a odst. 1 trestního řádu odložena, neboť nešlo o podezření z přečinu a nebylo na místě věc vyřídit jinak. Napadené rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno až dne 11.3.2014. Vzhledem k tomu, že ve smyslu ust. § 20 odst. 2 zákona o přestupcích se do prekluzivní lhůty nezapočítává doba trestního řízení (6.8.2012 až 7.1.2013), pro běh této lhůty jsou rozhodující data 28.7.2012 až 5.8.2012 (9 dnů) a 8.1.2013 až 10.3.2014 (427 dnů). Z toho je zřejmé, že do dne vydání napadeného rozhodnutí již uplynulo celkem 436 dnů prekluzivní lhůty, což je doba podstatně delší jednoho roku. Žalovaný na místo toho, aby podle ust. § 90 odst. 4 správního řádu řízení zastavil, nezákonně vydal napadené rozhodnutí. Z usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Hodonín, dopravního inspektorátu ze dne 7.1.2013 je zřejmé, že ve smyslu ust. § 159a odst. 1 trestního řádu byla odložena trestní věc žalobce, neboť nešlo o podezření z přečinu a nebylo namístě věc vyřídit jinak. Z přípisu Okresního státního zastupitelství v Hodoníně ze dne 14.3.2013, č.j. ZK 793/2012-10, vyplývá, že citované rozhodnutí Policie ČR nebylo v zákonné lhůtě 30 dnů ve smyslu ust. § 174 odst. 2 písm. e) trestního řádu zrušeno. Přesto, že citované rozhodnutí policejního orgánu bylo pravomocné a nebylo ho již možno zrušit, toto rozhodnutí bylo „nahrazeno“ zcela jiným rozhodnutí