9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

30 A 4/2014- 158 - text pokračování 21 30 A 4/2014 30 A 4/2014 -158 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ekologická společnost AEKOLOGIKA.CZ, o.s., se sídlem Josefy Faimonové 2245/30, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: RWE Gas Storage, s.r.o., se sídlem Prosecká 855/68, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2013, č. j. JMK 68058/2013, sp. zn. S - JMK 68058/2013 OUPSŘ, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2013, č. j. JMK 68058/2013, sp. zn. S - JMK 68058/2013 OUPSŘ, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Břeclav, odboru stavebního řádu a obecního živnostenského úřadu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 10. 4. 2013, č. j. MUBR 16973/2013. Tímto rozhodnutím stavební úřad k žádosti osoby zúčastněné na řízení, společnosti RWE Gas Storage, s.r.o. (dále též „RWE Gas Storage“), umístil stavbu nazvanou jako „PZP Tvrdonice, napojení sond do CA a SS, Přípojka sondy HR-55“ (pozn. krajského soudu: PZP = podzemní zásobník plynu, CA = centrální areál, SS = sběrné středisko), na pozemcích parc. č. 1992/16, 1992/20, 1998/1, 1998/12, 1998/35, 1998/36, 1998/72, 1998/83, 1998/86, 2001, 2010/21, 2010/27, 2010/30, 2010/31, 2010/32, 2010/33, 2010/34, 2010/35, 2010/36, 2010/37, 2010/38, 2010/39, 2010/40, 2010/41 a 2010/42 v kat. území Hrušky; a dále na pozemcích parc. č. PK 1059, 1788, 3133 v kat. území Tvrdonice. I. Obsah žaloby Žalobce v podané žalobě upozornil, že je nevládní neziskovou organizací, jejímž hlavním posláním je podle stanov ochrana přírody a krajiny ve smyslu § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Žalobce dále učinil krátký exkurz do předcházejícího správního řízení a věnoval se také otázce své aktivní žalobní legitimace. Nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného spatřoval ve dvou základních rovinách, a to v rovině procedurální a rovině hmotněprávní. Pokud jde o jednotlivé žalobní body uplatněné v podané žalobě, žalobce předně namítal nezákonnost výroku žalobou napadeného rozhodnutí, jímž žalovaný v rozporu se zákonem spojil dva navzájem neslučitelné a zároveň nezávislé výroky, a to výrok hlavní (vztahující se k rozhodnutí o meritu věci) s výrokem vztahujícím se k rozhodnutí o odvolání. Žalobce takto provedenou formulaci výroku pokládal za zmatečnou, nezákonnou, nesrozumitelnou a nepřezkoumatelnou; dle jeho názoru měl žalovaný z hlediska naplnění zákonných požadavků na jednoznačnost, určitost, srozumitelnost a přezkoumatelnost výrokové části rozhodnout dvěma samostatnými výroky. Porušení práv, negativně zasahujících do právní sféry, žalobce spatřoval také v absenci řádného vypořádání se se všemi uplatněnými odvolacími námitkami, v důsledku čehož žalobce hodnotil žalobou napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné. Konkrétně dle názoru žalobce žalovaný zcela ignoroval a opomněl vypořádat námitku, že umístění předmětné stavby není v souladu s nadřazenou územně plánovací dokumentací, a to z důvodu neexistujících Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje (dále též „ZÚR JMK“), jakož i neexistujícího Územního plánu velkého územního celku (dále též „ÚP VÚC“) Břeclavska. Žalobce tak marně namítal, že rozsudkem ze dne 25. 11. 2009, č. j. 3 Ao 1/2007 - 210, Nejvyšší správní soud zrušil opatření obecné povahy - ÚP VÚC Břeclavska, včetně obecně závazné vyhlášky Jihomoravského kraje ze dne 9. 11. 2006, kterou byla vyhlášena jeho závazná část, kdy tyto územně plánovací dokumenty představovaly jeden ze základních podkladů pro posouzení žádosti RWE Gas Storage o vydání rozhodnutí o umístění stavby. Správní orgány obou stupňů proto ve své rozhodovací činnosti pochybily, pokud se opřely toliko o územní plány obou obcí Hrušky a Tvrdonice při neexistenci, resp. bez opory, v závazné části nadřazené územně plánovací dokumentace, přestože se v daném případě jednalo o stavbu tzv. nadmístního významu. Toto pochybení pak nemohla zhojit ani žalobcem namítaná účelová tvrzení žalovaného a prvostupňového stavebního úřadu, že umístění stavby je v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací, neboť daný stavební záměr se nachází v chráněném ložiskovém území (CHLÚ) a v chráněném území pro zvláštní zásahy do zemské kůry (CHÚZZZK), které dle názoru správních orgánů přímo souvisí s dobýváním výhradního ložiska nebo provozováním podzemního zásobníku plynu. V této souvislosti pak dle názoru žalobce nemohla obstát ani další účelová tvrzení žalovaného a stavebního úřadu, že umisťovaná stavba leží v chráněném ložiskovém území (CHLÚ) Břeclav, stanoveném pro ochranu výhradních ložisek vyhrazeného nerostu lignitu, že se CHLÚ stanovuje proti znemožnění nebo ztížení dobývání ložiska a že právě z tohoto důvodu je pro umístění předmětné stavby dané území přímo předurčeno. Žalobce namítal, že řízení o umístění stavby je v prvé řadě řízením, které upravuje toliko platný zákon č. 183/ 2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), nikoli zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „horní zákon“), k němuž se vztahuje rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 29. 9. 1992, č. j. 1919/ÚOBR/92-3, o vymezení chráněného ložiskového území (CHLÚ) Hrušky I. Proto argumentace žalovaného opírající se o kategorie CHLÚ a CHÚZZZK a o dnes již historické rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 29. 9. 1992, č. j. 1919/ÚOBR/92-3, byla v daném případě zcela nepatřičná, neboť neměla oporu ve stavebním zákoně, ale toliko v zákoně horním. Žalobce taktéž připomněl, že žalovaný v rámci posuzování souladu předmětného záměru se zákonnými požadavky zcela svévolně zneužil své správní uvážení, resp. zákonné zmocnění svěřené mu stavebním zákonem, pokud vydání žalobou napadeného rozhodnutí při absenci platné a schválené nadřazené územně plánovací dokumentace a při absenci souladu územně plánovací dokumentace s posuzovaným záměrem „PZP Tvrdonice, napojení sond do CA a SS, Přípojka sondy HR-55“, tento opřel o tzv. Politiku územního rozvoje (§ 31 odst. 4 stavebního zákona). Žalovaný taktéž pochybil v tom směru, že v napadeném rozhodnutí odmítl námitky žalobce, že zmíněný stavební záměr je ve smyslu stavebního zákona stavbou tzv. „nadmístního významu“, neboť svým plošným umístěním nesporně zasahuje do dvou katastrálních území, a to obce Hrušky a obce Tvrdonice, a de facto je také dílčí (integrální) součástí jednoho velkého celku – globálního komplexního stavebního záměru (souboru staveb) označovaných jako „Rozšíření PZP Tvrdonice“, který je jako celek stavbou tzv. „celorepublikového významu“. Posuzovaný záměr tedy nebylo možno do území umístit toliko na základě územního plánu obce Tvrdonice a územního plánu obce Hrušky, které nadto o dané stavbě neobsahují žádnou zmínku. Žalobce se proto domníval, že správní orgány obou stupňů v odůvodnění vydaných rozhodnutí nepravdivě uvedly, že předmětná stavba má údajně oporu v obou územních plánech obcí Hrušky a Tvrdonice, neboť pravda je taková, že ve skutečnosti tato stavba není v těchto územních plánech vůbec obsažena a zahrnuta, ani nijak implementována. Žalovaný tak postupoval v rozporu se stavebním zákonem, pokud vydal žalobou napadené rozhodnutí, které koliduje s kogentními ustanoveními stavebního zákona, konkrétně s § 92 odst. 2 stavebního zákona, ve spojení s § 90 písm. a) téhož zákona. Žalovaný zároveň pochybil, pokud v napadeném rozhodnutí opomenul vzít v úvahu, že s účinností ke dni 21. 6. 2012 byly rozsudkem Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 Ao 7/2011 v plném rozsahu zrušeny Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje. Žadatel o vydání územního rozhodnutí, tj. osoba zúčastněná na řízení RWE Gas Storage, přitom žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění předmětné stavby podal až dne 17. 10. 2012, tj. v době, kdy již Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje v důsledku zrušovacího rozsudku Nejvyššího správního soudu neexistovaly. Již z tohoto důvodu tedy měla být žádost osoby zúčastněné na řízení o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby zamítnuta, neboť předmětný stavební záměr nebyl v soul