2 As 44/2005 — Nejvyšší správní soud

30 A 85/2014- 58 - text 19 pokračování 30 A 85/2014 30 A 85/2014 - 58 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobkyně: Bc. I. J., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. J. H., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2014, č. j. JMK 88256/2014, sp. zn.: S-JMK 88256/2014 OÚPSŘ t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osobě zúčastněné na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 9. 2014, č. j. JMK 88256/2014, sp. zn.: S-JMK 88256/2014 OÚPSŘ (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a rozhodnutí stavebního úřadu - Městského úřadu Rosice (dále jen „stavební úřad”) ze dne 23. 5. 2014 č. j. MR-S 1438-14-OSU-IN-11 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) jako věcně správné potvrzeno. Rozhodnutím stavebního úřadu bylo osobě zúčastněné na řízení sousedce žalobkyně (dále též „stavebník“), vydáno rozhodnutí o umístění stavby – přístavby rodinného domu č. p. X, V. K., vč. opěrné zdi, zděného oplocení, připojení na dešťovou kanalizaci a retenční nádrže na pozemcích parc. č. 335/1 a 352, vše v k. ú. Veverské Knínice. Současně byla stavba povolena. Žalovaný přitom vyloučil aplikaci ustanovení § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Vyhláška”), neboť předmětné ustanovení na posuzovanou věc nedopadá. II. Obsah žaloby Žalobkyně namítala, že vyloučením aplikace § 25 Vyhlášky vznikne nepřípustně malý odstup. Dle jejího názoru ustanovení § 25 na posuzovanou věc dopadá s ohledem na to, že stavba žalobkyně je orientována do dvorního traktu, a tudíž je třeba trvat na zachování požadavků na denní osvětlení a oslunění, na zachování stávající kvality prostředí, zvláště pak, když se v zadním rohu dvorního traktu nachází okno do její ložnice. Ložnici je nutno posuzovat jako obytnou místnost, a to přestože nesplňuje náležitosti dle vyhlášky č. 268/2009 Sb., neboť byla postavena v 50. letech 20. století, tedy před účinností této vyhlášky, nicméně vždy sloužila k bydlení. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani účelová nedostavba hraniční zdi a nahrazení její části drátěným plotem. Opěrná zeď je ve smyslu § 139b odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon”) stavbou jednoduchou a oplocení stavbou drobnou, a proto se na ně, jako na stavby související a podmiňující bydlení vztahuje odstupová vzdálenost 2 m od společné hranice pozemku. Přístavbou bude rovněž omezena ve využívání své zahrady. Mezi pozemky žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení je zastřešené garážové stání. Nejedná se však o garáž nebo přístřešek spojeným se zemí pevným základem, který by se zapisoval do katastru nemovitostí, a na dosavadní míru zastínění ložnice jím způsobené si již žalobkyně zvykla. Vedle toho přístavba nepřiměřeně zastíní část její zahrady, a to bez ohledu na poměr velikosti přístavby a této zahrady. Žalovaný rovněž nepostupoval správně, když k její námitce uvedl, že ve stavebním řízení není oprávněn vyhledávat vhodnější místa k realizaci stavby. Osoba zúčastněná na řízení si tato vhodnější místa sama zastavěla přístřešky a kůlnami, čímž rovněž způsobila stísnění nezastavěné části pozemku. Žalovaný se ani dostatečně nevypořádal s namítanou blízkostí parkovacího státní od okna její ložnice. Dle žalovaného možnost jejího rušení je eliminována protizákonně postavenou zdí, aniž by jakkoliv měřil hluk, znečištění ovzduší či omezení světla, ani s existencí střešního okna přístavby, odkud by mohla být obtěžována pohledem. Odstupové vzdálenosti přístavby a domu žalobkyně žalovaný ani stavební úřad nikdy nepřeměřily, přestože k tomu byly v územním řízení povinny. Po zahájení společného územního a stavebního řízení byla žalobkyně zkrácena na svých právech, když v případě vedení samostatných řízení by ve stavebním řízení bylo posuzováno dodržení obecných požadavků na výstavbu, k čemuž však v projednávané věci nedošlo. III. Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný v napadeném rozhodnutí primárně vyšel ze zjištění, zda stavba žalobkyně a dosavadní stavba osoby zúčastněné na řízení mezi sebou mají dostatečný prostor a zda mají vůči sobě protilehlé stěny. Ze situačního výkresu projektové dokumentace a z evidence katastru nemovitostí, které jsou součástí správního spisu, zjistil, že mezi oběma stavbami je volný prostor v šířce 4,5 m mezi protilehlými stěnami staveb. V uliční části, kde byla navržena předmětná přístavba, však volný prostor mezi stavbami není. Mezi nimi je stavba žalobkyně pro stání vozidel, přičemž nezáleží na charakteru této stavby. V této části dle žalovaného tedy nejsou žádné protilehlé stěny staveb, což je zřejmé z fotodokumentace obsažené ve správním spise, a je tak bez významu, jsou-li v některé z okolních stěn stavby žalobkyně umístěna okna. V projednávané věci se jednalo o změnu dokončené stavby, na kterou dopadá ustanovení § 25 odst. 6 Vyhlášky. Předmětné ustanovení připouští, za splnění stanovených podmínek, provádění staveb na hranici pozemků. Návrh přístavby odpovídal stávajícímu charakteru zástavby, byl postaven na pozemku stavebníka, který nikterak, vyjma uliční římsy nad pozemkem obecním, nepřesahuje hranice stavebního pozemku, ve stěně na hranici pozemku nejsou žádné stavební otvory, řešení odvodu dešťových a sněhových srážek vylučuje jejich spad na sousední pozemek, přičemž uvedené bylo zřejmé z projektové dokumentace. Ustanovení § 25 odst. 6 Vyhlášky je svojí povahou k odstavci 2 tohoto ustanovení speciální, a má tedy aplikační přednost. Nebylo by tedy účelné měřit vzdálenost předmětných nemovitostí, jak se domáhá žalobkyně. Okno přístavby je umístěno ve střešním plášti její stavby (výška nejnižšího bodu 2,4 m), nikoliv v její obvodové stěně, a proto by k případnému obtěžování žalobkyně pohledem musela osoba zúčastněná na řízení vynaložit mimořádné úsilí. Žalovaný se ve svém rozhodnutí bez ohledu na „obytnost” ložnice dostatečně zabýval osvětlením a osluněním této místnosti. Její osvětlení si žalobkyně sama zhoršuje konstrukcí plechové střechy vršením dříví. Dostatečně se vypořádal i s nevýznamným zastíněním její zahrady. Z povahy věci však plyne, že ploty a hraniční zdi musí být stavěny na hranici pozemků a nikoliv až 2 m od hranice. Žalobkyně měla možnost uplatnit své námitky jak v územním části společného řízení, tak ve stavební části, což také učinila. Žalovaný se s jejími námitkami dostatečně vypořádal, takže vedením společného řízení nemohla být zkrácena na svých právech. Není úkolem stavebních úřadů přezkoumávat případné umístění staveb na jiná vhodnější místa, ale zabývat se umístěním konkrétní stavby na konkrétním místě. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. IV. Replika žalobkyně k vyjádření žalovaného Žalobkyně uvedla, že ustanovení § § 25 odst. 6 Vyhlášky nelze vnímat jako „výjimkové”, což je zřejmé z rozhodnutí stavebního úřadu stavebního úřadu č. j. MR-S-2592-12-OSU-IN-2 a č. j. MR-S 9920-12OSU-IN-19, ve kterých byla zrušena původně vydaná stavební povolení pro rozpor původního záměru stavebníka se stavebním zákonem. Následně byla účelově měněna projektová dokumentace téže stavby, o kterou se jednalo v projednávané věci. Přístavba a opěrné zdi tvoří jednotnou souvislou zástavbu, která závažně zasahuje do osvětlení a oslunění jejího pozemku. Zástavba domů tvoří specifické zastavěné území, kde malé zahrady za domky nelze semknout řadovou liniovou zástavbou, neboť pak by zahrady přestaly plnit svoji funkci. Žalovaný měl zohlednit okno do její ložnice při rozhodování, a nikoliv až ve vyjádření k žalobě, přístřešek pro stání auta není stavbou. Podáním ze dne 1. 9. 2015 soudu oznámila, že osoba zúčastněná na řízení podala stavebnímu úřadu žádost o povolení umístění přístřešku nad odstavnou plochou. V. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení K věci uvedla, že se s rozhodnutími jak žalovaného, tak stavebního úřadu ztotožňuje. Přístavbu spolu s parkovacím stáním provedla v roce 2014, v roce 2015 byla zkolaudována a zapsána do katastru nemovitostí. Proti přístavbě brojila žalobkyně ve správním řízení s tím, že zastíní její pozemek, nicméně toto zastínění si způsobila sama stavbou prodloužení střechy, bariérou před oknem neobývané místnosti, kterou teď označuje za ložnici a svoji garáží. Přístavba není vůbec situována před oknem žalobkyně, a nemůže jí tedy stínit, stejně jako opěrná zeď parkovacího stání, která je nižší než úroveň jejího okna. Pletivový plot před oknem patří žalobkyni. Při projektování přístavby se snažila co nejméně zasáhnout do