5 Azs 24/2003 — Nejvyšší správní soud

41 Az 23/2015- 41 - text  pokračování 8 41Az 23/2015 41 Az 23/2015-41 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce N. V. L., nar. ……, státní příslušnost ………., pobytem v ……….. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, odbor azylové a migrační politiky, pošt. schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.11.2015, č.j.: OAM-887/ZA-ZA05-HA08-2015, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalovaného ze dne 2.11.2015, č. j.: OAM-887/ZA-ZA05-HA08-2015 žalovaný rozhodl tak, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a písm. e/ zák. č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu)“. Řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle § 25 písm. i/ zákona o azylu zastavuje. Obsah žaloby Žalobce uvedl, že ve své žádosti sdělil, že důvodem jeho žádosti o mezinárodní ochranu je snaha zlegalizovat pohyb v České republice a tím realizovat na území České republiky sloučení rodiny se svojí družkou a jejím nezletilým synem. Pro žalobce se jedná o stěžejní problém, protože pokud by měl možnost zlegalizovat si pobyt v České republice a realizovat svoje soužití s družkou a jejím synem podáním žádosti o dlouhodobé vízum za účelem sloučení rodiny, tak by vycestoval a po uplynutí vyhoštění na Zastupitelském úřadu ČR v … požádal o dlouhodobé vízum a realizoval sloučení rodiny touto obvyklou cestou. Má však důvodnou obavu ze skutečnosti, která je ve vietnamské komunitě všeobecně známa, že počet občanů …., kteří si mohou podat žádost o vízum či pobyt za účelem společného soužití rodiny v České republice, je regulována prostřednictvím povinného objednání v tzv. systém Visapoint na …., kdy však objednání a podání žádosti je omezeno na malý počet žadatelů, kteří jsou v hrubém nepoměru k množství rodinných příslušníků, kteří o podání žádosti usilují. Žalovanému je přitom tato skutečnost známa z jeho úřední činnosti. Vzhledem k výše uvedenému žalobce navrhoval, aby soud vydal rozsudek, kterým rozhodnutí žalovaného zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení. Dále žádal, aby soud zavázal žalovaného žalobci nahradit vzniklé mu náklady řízení. Vyjádření k žalobě Žalovaný popírá oprávněnost podané žaloby a nesouhlasí s ní, neboť žalovaný v průběhu správního řízení o šesté žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce shledal, že tento neuvedl žádnou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů žalobcova odchodu z vlasti a jeho obav z návratu do vlasti. V této souvislosti správní orgán odkázal na napadené rozhodnutí ve věci současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce, v němž správní orgán podrobně zrekapituloval předchozích 5 žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany a řízení o nich. Dále správní orgán odkázal na obsah správního spisu, zejména pak na samotnou žádost o udělení mezinárodní ochrany. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem opakované a v pořadí šesté žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce, stejně jako v případě jeho žádostí předchozích, je snaha legalizovat si v České republice svůj pobyt, aby zde mohl nadále pobývat se svou přítelkyní a jejím synem, o kterého pečuje. Žalobce rovněž shodně jako ve svých předešlých žádostech uvedl, že ve své vlasti nic nemá, ani majetek ani zázemí. Zopakoval, že ve vlasti má dluh a obává se, že kdyby se vrátil, neměl by ho z čeho splatit. Správní orgán považuje současnou žádost jmenovaného za účelovou, podanou s cílem legalizovat si prostřednictvím azylového řízení svůj další pobyt na území České republiky. Ostatně i sám žalobce ve své žádosti znovu opakuje, že důvodem podání jeho žádosti o mezinárodní ochranu je snaha zlegalizovat si svůj pobyt v České republice. Nově a poprvé až v žalobě pak žalobce uvádí, že se pokouší o legalizaci pobytu právě prostřednictvím řízení o mezinárodní ochraně z důvodu jeho obavy z toho, že jiným obvyklým způsobem, zejména prostřednictvím tzv. systému Visapoint, se mu nepodaří získat dlouhodobé vízum a realizovat sloučení rodiny. Správní orgán v této souvislosti zdůrazňuje, že institut mezinárodní ochrany je výhradně určen pro poskytnutí ochrany cizincům v zemi svého původu pronásledovaným a ohrožených vážnou újmou, nikoliv k úpravě pobytu cizince, tedy jako náhražka zákona o pobytu cizinců. Přes azylové řízení nevede cesta k legalizaci pobytu, o níž se žalobce ve všech svých šesti žádostech o udělení mezinárodní ochrany zcela neskrývaně pokouší, přičemž legalizaci pobytu, jakožto důvod podání současné žádosti, označuje nakonec i ve své žalobě. Žalobce se tak opakovaně dovolává institutu, které slouží osobám pronásledovaným nebo ohroženým vážnou újmou, přičemž nelze přehlédnout, že žalobce rozhodně není osobou ohroženou ve smyslu zákona o azylu. Je rovněž třeba zmínit, že žalobce do České republiky přicestoval již v únoru 2005. Žalovaný též připomíná, že hlavním smyslem a účelem institutu opakované žádosti je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které žadatel nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení. „Zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele, např. udělení azylu matce nezletilé žadatelky, jejíž žádost již byla pravomocně zamítnuta“ uvádí např. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003-42. Správní orgán žádné takové závažné skutečnosti v případě žalobce neshledal a ostatně ani žalobce sám žádné takové skutečnosti v průběhu správního řízení netvrdil, když ve své aktuální žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce uvedl zcela totožné důvody jako v případě svých žádostí předešlých. Ust. § 10a písm. e/ zákona o azylu představuje dle judikatury Nejvyššího správního soudu jistý filtr, jehož prostřednictvím je možné propustit do dalšího opakovaného řízení o udělení mezinárodní ochrany již jednou rozhodnutou věc. Jedná se přitom o výjimku, kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté, tzv. res iudicata, resp. v daném případě res administrata. Ze shora uvedených důvodů správní orgán posoudil současnou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle § 10a písm. e/ zákona o azylu jako nepřípustnou a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i/ zákona o azylu zastavil. Správní orgán nadto uvedl, že v žalobě chybí jakékoliv vymezení skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního rozhodnutí. Nejvyšší správní soud se v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, přiklonil k definici žalobního bodu jako každého vyjádření žalobce, „z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit, že napadené správní rozhodnutí (žalobce) z určitého důvodu považuje za nezákonné. Jinými slovy, náležitost žaloby dle § 71 odst. 1 písm. d/ s.ř.s. je splněna, pokud jsou z tvrzení žalobce seznatelné skutkové děje a okolnosti individuálně odlišné od jiných ve vztahu k již konkrétnímu případu žalobce, jež žalobce považoval za relevantní a jím domnělé nezákonnosti správního rozhodnutí; právní důvody nezákonnosti (či nicotnosti) napadeného správního rozhodnutí pak musí být tvrzeny alespoň tak, aby soud při aplikaci obecného pravidla, že soud zná právo, mohl dostatečně vymezit, kterým směrem, tj. ve vztahu k jakým právním předpisům bude směřovat jeho přezkum“, uvádí v rozsudku rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Žalobce však ve své žalobě neuvádí a ani z ní nelze dovodit, a to ani v nejhrubších rysech, v čem spatřuje nezákonnost a vadnost napadeného rozhodnutí. Z podané žaloby nelze ani seznat, co vlastně z napadeného rozhodnutí by mělo být otázkou soudního přezkumu nebo které z forem mezinárodní ochrany se žalobce vlastně domáhá. Správní orgán se tak ani k této stručné a neurčité žalobě nemůže podrobněji vyjádřit. Správní orgán má za to, že se při posuzování žádosti žalobce o mezinárodní ochranu nedopustil žádné nezákonnosti. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem o azylu a správním řádem, a to na základě dostatečných a řádným způsobem opatřených podkladů. Vzhledem k tomu, že podaná žaloba neprokazuje nezákonnost napadeného rozhodnutí správního orgánu a navíc postrádá základní náležitosti žaloby vymezené v § 71 odst. 1 písm. a/ - f/ s.ř.s. navrhoval, aby soud zamítl. Popis situace žalovaným Pokud jde o přezkoumávané rozhodnutí vydané dne 2. 11. 2015, v jeho odůvodnění žalo