1 As 89/2010 — Nejvyšší správní soud

62 A 56/2014- 118 - text - 13 - pokračování 62A 56/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobců: a) M. S.-R.-R., b) I. S. a c) H. S.-R., všichni zastoupeni Mgr. Alenou Kinclovou, advokátkou se sídlem Sadová 1808, Lysá nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2014, č.j. MV-530-49/VS/2012, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se podanou žalobou domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2014, č.j. MV-530-49/VS/2012, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru správního (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 12. 9. 2012, č.j. JMK 69732/2012. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), ve věci určení neplatnosti přihlášení se H. N. S.-R.-R. (dále jen „H. S.“) ke zjištění německé národní příslušnosti podpisem Fragebogen zur Feststellung der deutschen Volkszugehörigkeit (dále jen „dotazník Fragebogen“) dne 29. 9. 1939. Prvostupňový orgán zamítl žádost žalobců s odůvodněním, že otázka, jež má být předmětem řízení o určení právního vztahu ve smyslu § 142 správního řádu, již byla posuzována v rámci jiných správních řízení. I. Shrnutí žaloby Žalobci namítají nesprávné a účelové vypořádání jejich odvolací námitky nicotnosti pro nedostatek věcné i místní příslušnosti prvostupňového orgánu a poukazují na vady řízení žalovaného předtím, než postoupil věc prvostupňovému orgánu. Žalobci poukazují na to, že správní řízení bylo zahájeno poté, co byla věc postoupena soudem v civilním soudnictví přímo žalovanému, a to usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2011, č.j. 18 Co 20/2011-155. Žalovaný také podle žalobců nesprávně před postoupením věci prováděl úkony a zjištění ve věci samé a přebral obsah závazného stanoviska legislativně právního odboru ze dne 25. 1. 2012, č.j. MV-564-2/LG-2012. Žalobci namítají, že žádostí podanou dle § 142 správního řádu nežádali o zjištění státního občanství jejich předka podle § 24 odst. 1 zákona č. 40/1993 Sb., o státním občanství (dále jen „zákon č. 40/1993 Sb.“), nýbrž o určení neplatnosti úkonu jejich předka z důvodu prokázané existence nátlaku a bezprávních výhružek nacistů vůči němu podle § 1 odst. 3 a 4 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 2. 8. 1945, č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské (dále jen „dekret o úpravě československého státního občanství“). Věcná příslušnost správního orgánu je podle žalobců stanovena přímo v § 1 odst. 4 dekretu o úpravě československého státního občanství. V této souvislosti žalobci poukazují na to, že o žádosti H. S. podle § 1 odst. 4 dekretu o úpravě československého státního občanství se žádné správní ani soudní řízení nevedlo, neboť Krajský úřad v Brně v roce 1952 donutil pozůstalou manželku, aby vzala odvolání H. S. v této věci zpět. Žalobci poukazují na to, že jejich právní zájem na vyřízení žádosti je odůvodněn požadavky vyplývajícími z restitučních právních předpisů v souvislosti s jimi uplatněnými restitučními nároky. Žalobci dále namítají, že prvostupňový orgán rozhodoval na základě nedostatečných podkladů. Podle žalobců byla jejich žádost řádně odůvodněna a jimi předestřená tvrzení byla podpořena řadou nových archiválií, přičemž některé z těchto listin nemohli dříve uplatnit z důvodu jejich nepřístupnosti v Archivu bezpečnostních složek do července roku 2008. Tyto listiny prokazují zjevnou změnu poměrů na straně jejich předka oproti pravomocně skončenému dekretálnímu řízení z let 2005 a 2006 a tudíž nebyly v předcházejících řízeních správním orgánům k dispozici. Žalobci tak mají za to, že na základě uplatnění nových důkazů byl prvostupňový orgán povinen ve smyslu § 142 odst. 3 správního řádu dokazovat. Žalobci dále namítají, že se žalovaný nedostatečně zabýval námitkami týkajícími se porušení základních zásad činnosti správního orgánu dle § 2 odst. 4 správního řádu, a to zásadou přiměřenosti, legitimního očekávání žadatelů a souladu zvoleného řešení s veřejným zájmem. Žalovaný se podle žalobců nijak blíže nezabýval námitkou týkající se nesprávných skutkových zjištění prvostupňového orgánu. Žalobci dále nesouhlasí s tím, jak byla žalovaným v napadeném rozhodnutí vypořádána námitka systémové podjatosti. Poukazují na to, že uplatnili restituční nárok na nemovitosti užívané Jihomoravským krajem nebo jeho předchůdci, organizačními složkami či subjekty, v nichž je majetkově účasten. Úřední osoby tak rozhodovali ve věci související se zájmy územně samosprávného celku, kterým je Jihomoravský kraj. Též k žalovanému je prvostupňový orgán v takovém vztahu, který podle žalobců zakládá jeho nesamostatnost, přičemž v této souvislosti odkazují na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2012, č.j. 1 As 19/2010-106. V podané replice žalobci reagovali na vyjádření žalovaného, zopakovali svoji žalobní argumentaci a především zdůraznili místní a věcnou nepříslušnost prvostupňového orgánu. Přiložili rovněž kopii rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2014, č.j. 3 A 20/2012 -143, kterým bylo zrušeno rozhodnutí ministra vnitra ze dne 20. 12. 2011, č.j. MV-80353-16/VS-2011, kterým byl zamítnut rozklad žalobkyň a) a b) proti rozhodnutí ministra vnitra, kterým byla zamítnuta žádost o povolení obnovy řízení ve věci zamítnutí žádosti H. S. o zachování československého státního občanství podle § 2 odst. 1 dekretu o úpravě československého státního občanství a s odkazem na toto správní řízení navrhli, aby soud řízení o žalobě přerušil. Žalobci setrvali na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem a z výše uvedených důvodů se domáhají zrušení jak napadeného, tak jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí. II. Vyjádření žalovaného Žalovaný předně odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. Podle žalovaného žádost žalobců směřovala k vyřešení otázky státního občanství a z tohoto důvodu byla postoupena věcně a místně příslušnému prvostupňovému orgánu. Ustanovení právních předpisů upravujících otázky státního občanství nelze podle žalovaného obcházet žádostí o určení právního vztahu. V této souvislosti žalovaný odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 11. 2011 ve věci sp. zn. 28 Cdo 2680/2011 a zdůrazňuje, že přihlášení předka žalobců k zjištění německé národní příslušnosti podpisem dotazníku Fragebogen pod nátlakem a výhružkami okupačních orgánů je předmětem jiného správního řízení. K námitce systémové podjatosti žalovaný uvádí, že je irelevantní, zda je výsledek tohoto správního řízení významný kromě jeho primárního účelu též pro jiné účely v jakémkoli dalším řízení. Žalovaný postupoval v souladu se zněním § 142 správního řádu, nepřekročil meze správního uvážení, nerozhodoval na základě libovůle a ani neporušil procesní předpisy. Napadené rozhodnutí je předvídatelné, v souladu s veřejným zájmem, odpovídá okolnostem daného případu zjištěným řádným procesním způsobem a je v souladu se zásadou přiměřenosti. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem a z výše uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobu zamítl. III. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“), osobami k tomu oprávněnými (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), přitom jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). V posuzované věci se žalobci domáhali toho, aby věcně a místně příslušný správní orgán rozhodl o neplatnosti podpisu na dotazníku Fragebogen jejich předka H. S., kterým se přihlásil k německé národnosti, a aby bylo v tomto řízení prokázáno, že H. S. dne 29. 9. 1939 podepsal dotazník Fragebogen pod nátlakem a výhružkami okupačních orgánů trvajícími v období od července 1939 do září 1939. Žalobci k žádosti připojili listiny, na jejichž základě se domáhali určení, že nevznikla německá příslušnost a říšské občanství H. S. v důsledku podpisu dotazníku Fragebogen. Z obsahu správního spisu vyplynuly následující pro posouzení věci podstatné skutečnosti. Žalovaný v návaznosti na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2011, č.j. 18 Co 20/2011, postoupil ve smyslu § 12 správního řádu dne 15. 6. 2012 žádost žalobců prvostupňovému orgánu s odůvodněním, že žádost směřuje k vyřešení otázky státního občanství H. S. (narozeného dne X v Blansku a zemřelého dne X v Rájci nad Svitavou), která je řešena zákonem č. 40/1993 Sb., podle něhož je stanovena místní příslušnost úřadu k vydání potvrzení dána místem trvalého pobytu osoby, o jejíž státní občanství se jedná. Dne 6. 8. 2012 zasl