— Nejvyšší správní soud

22 Ad 15/2016- 25 - text  pokračování 5 22 Ad 15/2016 22 Ad 15/2016-25 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: J. K., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 3. 2016, č. j. ……., t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalované s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalované ze dne 14. 3. 2016, č. j. …….. bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení Brno (dále též „MSSZ“) ze dne 9. 2. 2016, č. j. …… bylo potvrzeno. Citovaným rozhodnutím MSSZ Brno ze dne 9. 2. 2016 bylo rozhodnuto, že výplata nemocenského při dočasné pracovní neschopnosti žalobce v trvání ode dne 23. 9. 2015 po uplynutí podpůrčí doby dnem 19. 2. 2016 se ode dne 20. 2. 2016 nepřiznává. Proti předmětnému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž žalovaná rozhodla dne 14. 3. 2016, toto rozhodnutí je předmětem soudního přezkumu. V žalobních námitkách doručených zdejšímu soudu dne 28. 4. 2016 namítl žalobce, že žalovaná ignorovala jeho zdravotní problémy při rehabilitaci po první operaci ze dne 9. 11. 2015, závažnost reoperace (odstranění drátků) na pouhý ambulantní zákrok. Uvedl, že operace proběhla v plné anestezii a údajná malá ranka je sešitá šesti stehy. Sdělil, že telefonicky mu nařídili ukončení dočasné pracovní neschopnosti 19. 2. 2016 a uvedli ho v omyl tvrzením, o co nejrychlejším zaregistrováním na úřadu práce kvůli zdravotnímu pojištění. Dále sdělil, že je poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně a je tedy státem pojištěn. Byly mu způsobeny problémy na úřadu práce. K žalobě dále přiložil vyjádření kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 22. 4. 2016, potvrzení úřadu práce, obě správní rozhodnutí žalované, potvrzení o zrušení pracovní neschopnosti, potvrzení o pokračování pracovní neschopnosti, zprávy o hospitalizaci ve dnech od 8. 11. 2015 do 10. 11. 2015 a znovu od 17. 4. 2016 do 19. 4. 2016. Navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 22. 7. 2016 se neztotožnila se žalobními námitkami. Uvedla, že výplata nemocenského je vázána na trvání dočasné pracovní neschopnosti a nemocenské tak nemůže být poskytováno za dobu po skončení dočasné pracovní neschopnosti. Rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti je v kompetenci ošetřujícího lékaře (§ 59 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů). Nesouhlasil-li žalobce s rozhodnutím ošetřujícího lékaře o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, mohl podat do tří pracovních dnů ode dne jeho doručení návrh na jeho přezkoumání ošetřujícími lékaři, jak vyplývá z poučení v tiskopise „Rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti“. V takovém případě přezkum by byl proveden krajským úřadem, který udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb (§ 49 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách). Žalovaná dále poznamenala, že v případech, kdy orgány nemocenského pojištění zjistí, že nejsou důvody pro trvání dočasné pracovní neschopnosti a ošetřující lékař sám dočasnou pracovní neschopnost neukončí, ukončí dočasnou pracovní neschopnost orgán nemocenského pojištění svým rozhodnutím (§ 75 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů). V předmětném případě však tato situace nenastala. Z výše uvedených důvodů žalovaná považovala žalobu za neopodstatněnou a nedůvodnou, navrhla proto její zamítnutí. Ze správního spisu zjistil soud, že žalobce podal žádost o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dne 13. 1. 2016. Dne 9. 2. 2016 byl jeho zdravotní stav posouzen dle § 53 odst. 1 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění v platném znění, lékařkou MSSZ Brno-město, která v záznamu o jednání, jehož byl žalobce účasten, doznala, že se nejedná o pojištěnce, u něhož ve smyslu § 27 a § 66 odst. 1 citovaného zákona lze očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Jeho zdravotní stav odůvodňoval předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti nejpozději dnem 20. 2. 2016. Uvedený podklad byl důvodem, že žalovaná vydala dne 9. 2. 2016 rozhodnutí, jímž výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 19. 2. 2016 se ode dne 20. 2. 2016 nepřiznává. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo doručeno žalované dne 15. 2. 2016. Žalovaná přípisem ze dne 17. 2. 2016 požádala o vyjádření lékařky LPS MSSZ Brno, která ve vyjádření ze dne 19. 2. 2016 sdělila, že nebyly shledány důvody ke změně posudkového závěru. K odvolání žalobce nebyly doloženy žádné nové nálezy. V návaznosti na citované vyjádření byla předmětná věc postoupena žalované, která ve věci rozhodla dne 14. 3. 2016, č. j. ……., toto rozhodnutí je předmětem soudního přezkumu. Právní posouzení: Krajský soud předně posuzoval, zda byly splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále též „s.ř.s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.) a jde o žalobu přípustnou (§ 65, § 68, § 70 s.ř.s.). V souladu s ust. § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. O žalobě krajský soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s takovým postupem souhlasili. Nadto krajský soud neshledal nařízení jednání v dané věci potřebným. Žaloba není důvodná. Podle § 27 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, po uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění, který vyplácí nemocenské, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti; takto lze postupovat i opakovaně přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského nesmí být doba tohoto prodloužení delší než 3 měsíce. Nemocenské lze podle věty první vyplácet celkem nejdéle po dobu 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26. Podpůrčí doba vždy končí podle § 26 citovaného zákona uplynutím 380 kalendářních dnů (počítaných ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti), i když dočasná pracovní neschopnost trvá dále. Jak vyplývá ze shora citovaného právního ustanovení nemocenské však lze za předpokladu stanovených § 27 vyplácet dále, a to nejdéle ještě po dobu 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby 380 kalendářních dnů (včetně zápočtu doby předchozích dočasných pracovních neschopností). Výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby je vázána na podání písemné žádosti pojištěncem, tuto žádost lze podat nejpozději do 3 měsíců ode dne, kterým podpůrčí doba uplynula, kladné vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění a rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění. Tzn., že na výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby je nárok, pokud pojištěnec podal žádost a vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění je kladné. Nemocenské poskytované podpůrčí doby je dávkou, na kterou nevzniká nárok přímo ze zákona, nýbrž se jedná o fakultativní dávku nemocenského pojištění, o které rozhoduje příslušná okresní správa sociálního zabezpečení, v daném případě Městská správa sociálního zabezpečení Brno. Byť žalobce v odvolání uvedl řadu subjektivních potíží, očekávanou operaci a následnou rehabilitaci, z vyjádření lékařky MSSZ Brno-město ze dne 19. 2. 2016 bylo prokázáno, že nebyly shledány důvody ke změně posudkového závěru, mj. i z toho důvodu, že žalobce k odvolání nedoložil žádné nové nálezy, kterými by byl změněn posudkový závěr učiněný při jednání dne 9. 2. 2016. Ve světle výše uvedených zásad a nastoleného právního režimu proto zdejší soud uzavírá, že rozhodující správní subjekty učinily správné právní úvahy, na projednávanou věc byl aplikován správný právní předpis a v jeho rámci správná právní norma, nedošlo k žádnému výkladovému či procedurálnímu pochybení, které by mohlo atakovat zákonnost napadeného rozhodnutí. V žádném ze žalobních bodů proto není žaloba důvodná. Vzhledem k tomu, že soud nezjistil ani žádnou vadu, k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti, byla žaloba jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s.ř.s., podle kterého platí, že nestanoví-li tento zákon jinak,