— Nejvyšší správní soud

29 A 43/2015- 213 - text 12 pokračování 29 A 43/2015 29 A 43/2015-213 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D. a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: M. S., proti žalované: Komora daňových poradců České republiky, se sídlem Kozí 26/4, 602 00 Brno, zastoupené JUDr. Alexandrem Nettem, advokátem se sídlem Hlavní 40, 624 00 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Disciplinárního senátu č. XXVI Disciplinární komise žalované ze dne 17. 7. 2014, ve věci uložení disciplinárního opatření – vyškrtnutí ze seznamu daňových poradců, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Disciplinárního senátu č. XXVI Disciplinární komise Komory daňových poradců České republiky (dále také „disciplinární senát“, „disciplinární komise“), kterým byl žalobce uznán vinným z porušení povinnosti daňového poradce podle § 6 odst. 10 písm. e) a f) zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky (dále jen „zákon o daňovém poradenství“) a čl. 4 odst. 2 písm. c) a k) Stanov Komory daňových poradců (dále jen „KDP“ či „Komora“) tím, že ve stanovené lhůtě, tj. do 31. 3. daného roku, neuhradil členský příspěvek za rok 2012, 2013 a rok 2014 ve výši 4.000 Kč, tedy neuhradil členské příspěvky v celkové výši 12.000 Kč, a současně neoznámil své aktuální kontaktní údaje pro komunikaci s Komorou. Podle ust. § 12 odst. 1 písm. d) zákona o daňovém poradenství bylo žalobci uloženo disciplinární opatření formou vyškrtnutí ze seznamu daňových poradců. [2] Co se týče skutku týkajícího se neuhrazení členského příspěvku Komory za roky 2012, 2013 a 2014, disciplinární komise v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že žalobce byl k úhradě členských příspěvků vyzván výzvami v e-Bulletinu KDP a individuálními výzvami, dle přehledu plateb žalobce ke dni 11. 4. 2014 však kancelář KDP neevidovala u žalobce úhradu členského příspěvku za rok 2012, 2013 a 2014 ani po všech zaslaných výzvách. Tímto nekonáním se žalobce dopustil opakovaného porušení povinnosti daňového poradce stanovené v ust. § 6 odst. 10 písm. f) zákona o daňovém poradenství. V reakci na vyjádření žalobce, že jeho platby nebyly započteny na úhradu členského příspěvku, disciplinární komise konstatovala, že žalobci bylo v minulosti uloženo disciplinární opatření ve formě peněžité pokuty ve výši 40.000 Kč. Žalobce uhradil ve prospěch Komory dne 7. 11. 2012 částku 4.000 Kč, která byla v souladu s čl. 4 odst. 3 stanov Komory započtena na úhradu nejstarší splatné pohledávky Komory vůči daňovému poradci, kterou mu byla uložena pokuta. Další platba ve prospěch Komory ve výši 8.000 Kč provedená žalobcem dne 2. 6. 2014, tedy po podání disciplinární žaloby pro neplacení členského příspěvku, byla také v souladu s čl. 4 odst. 3 Stanov Komory započtena na úhradu pokuty. Ke dni rozhodování disciplinární komise tak Komora evidovala za žalobcem pohledávku ve výši 12.000 Kč z titulu neuhrazeného členského příspěvku za roky 2012, 2013 a 2014 a dále pohledávku ve výši 19.000 Kč z titulu neuhrazené části pokuty splatné dne 8. 3. 2010. Disciplinární komise tak pokládala opakované porušení zákonné povinnosti ze strany žalobce za prokázané. [3] Druhého skutku se žalobce podle disciplinární komise dopustil tím, že neoznámil Komoře aktuální e-mailovou adresu a telefonní kontakt pro komunikaci s Komorou. Disciplinární komise uvedla, že v rámci předběžného řízení vedeného Dozorčí komisí KDP bylo prokázáno, že žalobce tuto povinnost nesplnil ke dni 11. 4. 2014. Pokud se žalobce v rámci disciplinárního řízení vyjádřil, že změnu kontaktních údajů oznámil v okamžiku, kdy k ní došlo, disciplinární senát uvedl, že z e-mailové komunikace žalobce s kanceláří Komory vyplývá, že žalobce oznámil změnu adresy a kontaktních údajů až po výzvě kanceláře Komory, a to dne 13. 5. 2014 a následně dne 3. 6. 2014. Na neaktuálnost zejména sídla kanceláře žalobce upozornila Komoru bývalá manželka žalobce e-mailem ze dne 21. 3. 2014, která kanceláři Komory dne 27. 4. 2014 sdělila aktuální telefonický a e-mailový kontakt na žalobce. Disciplinární komise uzavřela, že žalobce naplnil skutkovou podstatu disciplinárního provinění tím, že neoznámením aktuální e-mailové adresy a telefonního kontaktu pro komunikaci s Komorou závažným způsobem porušil povinnost uloženou mu § 6 odst. 10 písm. e) zákona o daňovém poradenství a povinnost stanovenou v čl. 4 odst. 2 písm. k) Stanov Komory. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [4] Ve včas podané žalobě žalobce ke skutku spočívajícímu v neoznámení změny kontaktních údajů namítal, že kontaktní údaje jako adresa trvalého pobytu, e-mailová adresa, adresa datové schránky a adresa pro doručování se neměnily, s výjimkou adresy datové schránky, která byla znepřístupněna v důsledku napadeného rozhodnutí. Jediné kontaktní údaje, u nichž došlo ke změně, bylo číslo mobilního telefonu a adresa kanceláře. Uvedl, že změnu adresy kanceláře žalované oznámil prostřednictvím e-mailu bez zbytečného odkladu poté, co k ní došlo (13. 5. 2014), k ukončení nájemní smlouvy s manželkou na nájem sídla kanceláře v jejím domě došlo dne 9. 5. 2014. S poukazem na e-mailovou komunikaci mezi manželkou žalobce a žalovanou žalobce uvedl, že k této komunikaci docházelo v době rodinných rozporů mezi žalobcem a jeho manželkou, a že manželka byla vedena úmyslem žalobce poškodit. Žalobce má za to, že pokud oznámil jen ty změny, ke kterým došlo, a tehdy, kdy k nim došlo, postupoval v souladu se zákonem a se stanovami KDP. [5] Žalobce namítal, že „Přehled o stavu úhrad členských příspěvků a korespondence s daňovým subjektem“ nemůže sloužit jako důkazní prostředek pro odůvodnění disciplinární žaloby v části týkající se nekontaktnosti žalobce, jelikož se jednak týká jiného bodu žaloby a jednak žalovaná s žalobcem komunikovala – pokud by byl žalobce nekontaktní, neexistovala by ani žádná korespondence s ním. Žalobce popírá tvrzení, že „neoznámil … aktuální e-mailovou adresu a telefonní kontakt“, neboť např. dne 5. 2. 2014, 2. 4. 2014 a 7. 5. 2014 žalovaná zaslala žalobci na jeho e-mailovou adresu informační Bulletiny, o e-mailové adrese tedy byla žalovaná informována a v kontaktu s ním ji užívala. Dále žalobce zdůraznil, že za celou dobu od zápisu do Seznamu daňových poradců nebyla komunikace žalobce a žalované vedena telefonicky, ale buď písemně, prostřednictvím e-mailu nebo prostřednictvím datové schránky. Pro úplnost uvedl, že stanovy žalované neupravují lhůtu pro plnění oznamovací povinnosti podle čl. 4 odst. 2 písm. k). [6] K provinění spočívajícím v neuhrazení členských příspěvků žalobce uvedl, že v období od 1. 10. 2010 provedl několik plateb ve prospěch žalované, některé z nich v hotovosti vkladem na bankovní účty žalované. Žalovaná platby od žalobce dle vlastního vyjádření započetla na úhradu pokuty uložené žalobci rozhodnutím disciplinárního senátu ze dne 11. 11. 2009, a to bez ohledu na to, na jaký účet byly platby poukázány či složeny v hotovosti, i bez ohledu na to, jak byly platby označeny. Žalobce namítal, že žalovaná tím, že jednostranně započetla úhrady provedené žalobcem v hotovosti vkladem na bankovní účet žalované na nejstarší pohledávky, porušila čl. 4 odst. 3 stanov žalované. Citované ustanovení stanov, které jednoznačně určuje, které (tedy nejstarší) splatné pohledávky mají být uhrazeny bezhotovostní formou a že při jejich umořování je nutno postupovat od nejstaršího po nejmladší, neumožňuje podle žalobce jiný výklad, než že a contrario hotovostní platby musí být použity výlučně na úhradu běžných pohledávek, tj. že při umořování pohledávek je třeba postupovat od nejmladších po nejstarší. S odkazem na znění § 2 odst. 1 písm. a), § 2 odst. 2 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti (dále jen „zákon o omezení plateb v hotovosti) a na § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku (dále jen „zákon o platebním styku“) a § 2 odst. 4 vyhlášky č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování (dále jen „vyhláška č. 62/2004 Sb.“) žalobce namítal, že platby prováděné formou vkladu hotovosti na účet žalované nelze považovat za bezhotovostní úhrady (bezhotovostní platby). S ohledem na shora uvedené má žalobce za to, že se neuhrazení příspěvku za roky 2012, 2013 a 2014 nedopustil. Žalovaná tím, že v rozporu se stanovami započítávala platby žalobce na dříve uloženou pokutu, postupovala s úmyslem vytvořit záminku pro disciplinární postih žalobce, jelikož neuhrazení pokuty není postižitelné disciplinárním opatřením, zatímco neuhrazení příspěvku ano. [7] Konečně žalobce namítal, že jak jednání Discipli