2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

30 A 61/2017- 67 - text pokračování 13 30 A 61/2017 30 A 61/2017 - 67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobkyně: 1.brněnská investiční, a.s., se sídlem Štefánikova 7, Brno, zast. JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Veveří 486/57, Brno, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-město, se sídlem Moravské nám. 1/1, Brno, o žalobě ze dne 24. 3. 2017 na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve změně jiných údajů katastru nemovitostí, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Vymezení věci Žalobkyně se podanou žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve změně jiných údajů katastru nemovitostí – konkrétně ve výmazu veškerých údajů evidovaných o budově bez čp/če, objekt občanské vybavenosti na pozemku p.č. X a o budově bez čp/če, objekt občanské vybavenosti na pozemku p.č. X v k.ú. Město Brno, jež se měly nacházet v jejím vlastnictví (dále též jen „předmětné stavby“). Předmětné stavby byly fyzicky odstraněny Úřadem městské části města Brna, Brno-střed (jako silničním správním úřadem), a to v návaznosti na výzvu k odstranění těchto staveb ze dne 9. 11. 2016, č. j. MCBS/2016/0182279/REIP, které žalobkyně nevyhověla. Uvedená výzva byla vydána z důvodu absence povolení ke zvláštnímu užívání komunikace ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů – podle správního úřadu předmětné stavby (na tzv. tržnici Pohořelec) představovaly nepovolený zábor komunikace, tj. dotčených pozemků. Pro úplnost krajský soud dodává, že žalobkyně u zdejšího soudu napadala i tento zásah; věc byla vedena pod sp. zn. 31 A 2/2017 (samotná výzva), resp. sp. zn. 31 A 105/2017 (odstranění staveb). O těchto žalobách již zdejší soud rozhodl rozsudky ze dne 25. 10. 2017, č. j. 31A 2/2017 - 181 a č. j. 31A 105/2017 - 105, kterými určil, že jak výzva, tak odstranění předmětných staveb bylo nezákonným zásahem (podrobněji viz dále). V nyní projednávané věci došlo ke zrušení zápisu údajů o předmětných stavbách v souvislosti s návrhem vlastníka pozemků p. č. X a X – statutárního města Brna – na zápis jiných údajů do katastru nemovitostí (konkrétně šlo o ohlášení změny druhu a způsobu využití těchto pozemků, a to na druh pozemku: ostatní plocha s využitím: jiná plocha). K tomuto návrhu bylo připojeno sdělení Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, stavebního úřadu (dále též jen „stavební úřad“) ze dne 12. 12. 2016, č. j. MCBS/2016/0201928/SKOM; v tomto sdělení stavební úřad uvedl, že téhož dne vykonal na uvedených pozemcích prohlídku, přičemž zjistil, že se na nich nenachází žádná stavba. II. Žaloba Žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu podle ust. § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) žalobkyně brojila proti uvedenému zrušení údajů o předmětných stavbách. Podle svého tvrzení byla zrušením zápisu řádně povolených staveb v katastru nemovitostí přímo zkrácena na svém vlastnickém právu. Zrušení zápisu přitom dle žalobkyně mělo podobu záznamu, tj. zásahu (a nikoli rozhodnutí), přičemž tento zásah byl veden proti žalobkyni a jejímu majetku. Podle žalobkyně tak došlo k naplnění všech podmínek testu určujícího nezákonný zásah, jež Nejvyšší správní soud stanovil v rozsudku ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65, publ. pod č. 603/2005 Sb. NSS. Podstatnou část samotné žaloby pak představuje popis vývoje celého případu, od povolení předmětných staveb (stavební povolení vydané Magistrátem města Brna, odbor dopravy ze dne 14. 12. 1992, č. j. Dopr. 11/71/4237/94-Maj/Do a kolaudační rozhodnutí téhož orgánu ze dne 16. 5. 1994, č. j. Dopr. 14/18/2511/94-Maj/Do) a souhlas vlastníka pozemku s pronájmem pozemku pod stavbou, přes koupi těchto staveb žalobkyní v roce 2000, až po nezákonné odstranění těchto staveb ve dnech 26. a 27. 11. 2016. Žalobkyně zdůraznila, že v roce 2000 zakoupila předmětné stavby v dobré víře, a to po předchozím odsouhlasení pronajímatelem pozemků, společností Brněnské komunikace a.s. a od počátku jí na základě zápisu do katastru nemovitostí svědčí právo erga omnes a platný titul k užívání předmětných staveb. K omezení řádně vlastněného majetku přitom může v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod dojít jen ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Žalobkyně ve velké míře odkazovala i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2014, č. j. 5 As 88/2013-60, jenž již dle jejího tvrzení o tržnici Pohořelec rozhodoval a zabýval se právě vztahem mezi pozemní komunikací a předmětnými stavbami, jež jsou na ni umístěny. Dále žalobkyně zdůraznila, že o další existenci předmětných staveb měl rozhodovat stavební úřad, který dosud pravomocně nerozhodl, neboť vyčkával na rozhodnutí civilního soudu, rozhodujícího spor o nájemní smlouvu na užívání příslušných pozemků. Stejným způsobem měl úřad městské části vyčkat i v případě odstranění staveb z důvodu neoprávněného užívání pozemní komunikace. S ohledem na uvedené žalobkyně závěrem namítala, že si žalovaný nezjistil celkový stav věci, než učinil naříkaný zásah. O svém postupu navíc žalobkyni nikterak neinformoval; ta se o výmazu dozvěděla pouhou náhodou, kdy si kontrolovala svůj majetek v katastru nemovitostí. Podle žalobkyně je zřejmé, že předmětné stavby byly řádně povoleny a že o nich dosud probíhá stavební řízení, tj. byly řádnými stavbami. V žádném případě proto na ně nemůže být nahlíženo jako na nepovolený zábor a takto nemohly být nejprve fyzicky a posléze i právně odstraněny z katastru nemovitostí. Žalobkyně proto navrhla, aby krajský soud určil, že předmětný zásah je nezákonný. III. Vyjádření žalovaného /vč. jeho doplnění/ Žalovaný v úvodu svého vyjádření ze dne 10. 4. 2017 potvrdil, že provedl výmaz předmětných staveb evidovaných na pozemcích p.č. X a X v k.ú. Město Brno z katastru nemovitostí v souvislosti s návrhem statutárního města Brna a sdělením stavebního úřadu, jímž bylo potvrzeno, že se na uvedených pozemcích nenachází žádná stavba. I bez tohoto sdělení by ovšem došlo k výmazu údajů o předmětných stavbách z toho důvodu, že katastr nemovitostí automaticky přejímá údaje z Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (dále též jen „RÚIAN“), zřízeného zákonem č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o základních registrech“), k němuž byl přijat prováděcí předpis, vyhláška č. 359/2011 Sb., o základním územní identifikace, adres a nemovitostí. Editorem RÚIAN jsou místně příslušné stavební úřady, předmětné stavby tak byly z RÚIAN vymazány primárně stavebním úřadem na základě jeho šetření. Žalovaný pak pouze údaje o odstranění staveb převzal do katastru nemovitostí, což je jeho povinnost vyplývající z uvedených právních předpisů. Podle žalovaného nelze v katastru nemovitostí evidovat stavby, které fakticky neexistují. Jestliže byly stavby v terénu skutečně odstraněny, odpadl důvod pro jejich evidování. Katastrální úřad v tomto směru plní pouze evidenční funkci; v žádném případě mu nepřísluší vyjadřovat se k případné fyzické protiprávní likvidaci staveb. Žalobkyně sama uvádí, že předmětné stavby byly skutečně odstraněny, čímž potvrzuje správnost sdělení stavebního úřadu ze dne 12. 12. 2016 i údajů z RÚIAN. Věnuje se protiprávnosti odstranění staveb, sama však neuvádí žádné zákonné ustanovení, podle kterého by bylo možné v katastru nemovitostí evidovat fakticky neexistující stavby. Provedl-li žalovaný výmaz údajů o stavbách žalobkyně, uvedl tak pouze do souladu stav zápisu v katastru nemovitostí se skutečným stavem v terénu a s údaji evidovanými v RÚIAN; otázku řádného povolení staveb nijak nerozporoval. Samotný postup správních orgánů předcházející faktickému odstranění pak nemůže být nezákonným postupem žalovaného. Žalovaný proto odmítnul tvrzení žalobkyně, že uvedení stavu zápisů v katastru nemovitostí do souladu se skutečným stavem v terénu bylo nezákonným zásahem a navrhl zamítnutí žaloby. Vzhledem k tomu, že krajský soud v katastru nemovitostí – v rámci přípravy na jednání – nedohledal pozemky p. č. X a p.č. X (ve vyjádření a především pak v samotné žalobě se hovoří o předmětných stavbách, jako o stavbách bez čp/če, jež byly umístěny na parcelách p.č. X, resp. p.č. X v k.ú. Město Brno) a že ke svému vyjádření žalovaný nepřiložil jakýkoliv podklad týkající se jeho tvrzení o stavu zápisu, resp. výmazu předmětných staveb z RÚIAN, vyzval žalovaného k doplnění jeho vyjádření. K výzvě (usnesení) soudu ze dne 30. 10. 2017, č. j. 30 A 61/2017-33,