7 As 60/2007 — Nejvyšší správní soud

31 A 122/2017- 119 - text 10 pokračování 31A 122/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: R. K., zastoupený JUDr. Terezou Coufalovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Nad Sokolovnou 41/7, Praha 4, proti žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina, se sídlem Vrchlického 2627/46, Jihlava, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem žalovaného, který žalobce specifikoval jako předvolání k provedení identifikačních úkonů podle § 65 zákona č. 273/2008 Sb. ze dne 2. 5. 2017, vydané ve věci č. j. KRPJ-25798-88/TČ-2016-160781 Policií ČR, Krajským ředitelstvím Jihlava, oddělení hospodářské kriminality, komisařem por. M. N. V rámci žaloby uvedl, že u žalovaného je pod sp. zn. KRPJ-25798-88/TČ-2016-160781 vedeno trestní řízení proti žalobci jako obviněnému, a to pro podezření ze spáchání přečinu pojistného podvodu dle § 210 odst. 1 písm. c) odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Poukázal na to, že od počátku řízení spolupracuje s policejním orgánem a je to naopak policejní orgán, který neprovedl žalobcem navržené důkazy a naopak přistoupil ke kroku, kterým hrozí utrpění závažné újmy žalobci. K samotnému zásahu uvedl, že právní zástupkyni žalobce bylo dne 3. 5. 2017 doručeno předvolání k provedení identifikačních údajů dle § 65 zák. č. 273/2008, o Policii České republiky. S odkazem na komentář k zákonu o policii z roku 2014 (Vangeli, B: Zákon o Policii České republiky, C. H. BECK, 2. vydání, r. 2014, str. 271-274, ISBN 978-80-7400-543-5, dále též „komentář k zákonu o policii“) namítl, že uvedená oprávnění může policejní orgán využít u trestných činů násilných, které často zanechávají větší množství stop, a dále za účelem prevence recidivy a reviktimizace zejména „v případě těch nejzávažnějších trestných činů, jako jsou trestné činy proti životu a zdraví“. Zdůraznil, že v jeho případě probíhá vyšetřování bezúhonné osoby, která nemá a nikdy neměla záznam v Rejstříku trestů, pro podezření z majetkového trestného činu, a to v souvislosti s dopravní nehodou, kdy tato osoba byla poškozena, a kdy je zcela zřejmý účelový postup pojišťovny, která se snaží oddálit svoji povinnost k vyplacení pojistného plnění. Úkon dle § 65 zákona o policii představuje podle žalobce zásah do jeho ústavně zaručených práv, je zcela mimo rámec právní úpravy a nejsou splněny předpoklady pro jeho provedení. V této souvislosti odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 48 A 57/2015 – 63 ze dne 5. 11. 2015. Žalobce proto navrhl, aby soud rozhodl tak, že předvolání k provedení identifikačních úkonů podle § 65 zákona o policii ze dne 2. 5. 2017, vydané ve věci č. j. KRPJ-25798-88/TČ-2016-160781 Policií ČR, Krajským ředitelstvím Jihlava, oddělení hospodářské kriminality, komisařem por. M. N., je nezákonné. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval ani probíhající trestní řízení ani předvolání ze dne 2. 5. 2017 s tím, že po zamítnutí prvního návrhu na vydání předběžného opatření se žalobce dne 19. 5. 2017 k provedení úkonů dle § 65 zákona o policii nedostavil a proto úkony nebyly provedeny. K samotné žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, který žalobce spatřuje v nezákonnosti shora uvedeného předvolání k provedení identifikačních úkonů podle § 65 zákona o policii, žalovaný zastává jednoznačný názor, že veškeré úkony policejního orgánu v předmětné věci byly učiněny v souladu s právními předpisy a interními akty řízení a nikterak neohrožují základní lidská práva a svobody žalobce, zaručené mu Listinou základních práv a svobod. Žalovaný odkázal na text ustanovení § 65 odst. 1 písm. a) zákona o policii s tím, že žalobce byl předvolán v době, kdy již byl obviněn ze spáchání úmyslného přečinu podvodu. Zákonná podmínka byla dle žalovaného v případě žalobce splněna, neboť z uvedeného ustanovení nelze dovodit podmínku podezření z konkrétního dalšího protiprávního jednání. Zdůraznil s odkazem na komentář k zákonu o policii, že se jedná o úkon, který může napomoci plnění úkolů Policie ČR podle § 2 zákona o policii při předcházení trestné činnosti, a poukázal i na retrospektivní význam provedení těchto úkonů. Namítl, že komentář nebyl žalobcem citován přesně a byl vytržen z kontextu. Zdůraznil názor z komentářové literatury, že „Toto oprávnění je zákonem povoleným omezením práva na nedotknutelnost osoby dle čl. 7 odst. 1 LZPS“. Dále uvedl, že zákon o policii nijak nevylučuje z možnosti provedení identifikačních úkonu dle § 65 zákona o policii tzv. bezúhonné osoby, neboť jedinou zákonnou podmínkou je to, že bylo zahájeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin s tím, že se v daném případě jedná o kvalifikovanou skutkovou podstatu úmyslného trestného činu s trestní sazbou trestu odnětí svobody od 1 roku do 5 let. Podle žalovaného policejní orgán neprovádí tyto úkony paušálně, ale na základě individuálního správního uvážení v každém konkrétním případě s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a s důrazem na současné dodržování § 11 zákona o policii o přiměřenosti postupu a dle pokynu policejního prezidenta č. 275/2016. Závěrem odkázal na judikaturu správním soudů s tím, že žalobce rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 48 A 57/2015-63 cituje nepřesně a vytrženě z kontextu a některé pasáže se v předmětném rozsudku dokonce ani nevyskytují. Navrhl, aby krajský soud žalobu žalobce na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 s. ř. s. zamítl. V dodatečném vyjádření k usnesení o vydání předběžného opatření ze dne 14. 7. 2017 žalovaný opětovně poukázal na retrospektivní význam identifikačních úkonů a poukázal na to, že provedené identifikační údaje jsou dle interních aktů řízení Policie ČR u osob obviněných či obžalovaných uchovávány do doby, kdy dojde k právní moci usnesení o zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby. Poté jsou identifikační údaje takové osoby z evidence odstraněny trvale jejich mechanickým vyřazením s nemožností s tímto materiálem jakkoli v budoucnu nakládat. Zároveň odkázal i na praxi dalších zemí EU. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného setrval na svých námitkách, opětovně odkázal na již citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze a s odkazem na interní pokyn policejního prezidenta č. 275/2016 namítl, že k úkonům dle ustanovení § 65 zákona o policii nepřistupuje žalovaný selektivně, nýbrž paušálně. Krajský soud v Brně o žalobě rozhodl po nařízeném jednání, na kterém účastníci setrvali na svých názorech vyjádřených v písemných podáních. Zdejší soud na základě včasně podané žaloby přezkoumal postup žalovaného v mezích žalobních bodů a po projednání věci dospěl zdejší soud k závěru, že žaloba je důvodná. O jednotlivých námitkách uvážil soud následovně. Judikatura správních soudů dovodila, že žaloba proti nezákonnému zásahu podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li zároveň splněny následující podmínky: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka), a přitom byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Podmínka trvání zásahu, jejíž naplnění judikatura správních soudů taktéž požadovala, již v důsledku novelizace soudního řádu správního provedené zákonem č. 303/2011 Sb. dána není. Není-li splněna byť jen jediná z takto kumulativně formulovaných podmínek důvodnosti ochrany podle § 82 s. ř. s., je nutno takovou ochranu odepřít a žalobu, která se jí domáhá, zamítnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65, publ. pod č. 603/2005 Sb. NSS). Předem vypořádání žalobních námitek soud ve shodě s konstantní judikaturou musí uvést, že kvalita žaloby předurčuje kvalitu a obsah rozhodnutí soudu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 - 54). Ve správním soudnictví se uplatňuje dispoziční zásada, dle níž náleží klíčová role při určení předmětu a rozsahu soudního přezkumu žalobci. Jestliže žalobce v žalobě vytkne napadenému správnímu rozhodnutí vady jen v obecné rovině, aniž by poukázal na konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje pochybení, je zcela dostatečné, pokud se k takto obecným námitkám vyjádří krajský soud jen v obecné rovině. Není úkolem soudů ve správním soudnictví, aby nahrazovaly činnost žalobce při formulaci žalobních námitek a samy je dotvářely (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1999, sp. zn. I. ÚS 164/97, a ze dne 19. 11. 1999, sp. zn. IV. ÚS 432/98). Tímto postupem by by