8 As 94/2011 — Nejvyšší správní soud

33 A 81/2015- 33 - text pokračování 7 33 A 81/2015 33 A 81/2015-33 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: O. P., bytem …………………….., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301, 147 00 Praha, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387, 140 96 Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2015, č. j. 40063-2/2015-900000-304.1, sp. zn. 33991/2015-530000-12, t a k t o: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalobce napadl u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2015, č. j. 40063-2/2015-900000-304.1, sp. zn. 33991/2015-530000-12 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „prvostupňový správní orgán“), ze dne 22. 6. 2015, č. j. 33991-11/2015-530000-12, sp. zn. 33991/2015-530000-12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 42a odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí, kterého se měl dopustit tím, že dne 18. 11. 2014 v 15:36 hod. užil jako řidič motorového vozidla tov. zn. ……….. ……………….., RZ: …………., zpoplatněnou pozemní komunikaci, resp. dálnici D1, na 178 km směrem na Prahu, aniž by v souladu se zákonem a příslušným prováděcím právním předpisem uhradil časový poplatek a umístil část dálničního kupónu na k tomu určené místo na čelním skle vozidla. Za spáchání daného přestupku mu byla uložena pokuta ve výši 3.000,- Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. II. Průběh správního řízení a obsah napadeného rozhodnutí Na základě protokolu o důvodném podezření z porušení právních předpisů ze dne 18. 11. 2014, č. j. 159034/2014-530000-63.1 (dále jen „protokol o přestupku“) a úředního záznamu ze dne 14. 4. 2015, č. j. 33991-4/2015-530000-63.1 (dále jen „záznam o přestupku“), byl vydán příkaz ze dne 21. 4. 2015, č. j. 33991-7/2015-530000-12, kterým byl žalobce uznán vinným z výše uvedeného přestupku, přičemž mu byla uložena pokuta ve výši 3.000,- Kč. Proti příkazu byl podán odpor zmocněnkyní žalobce paní L. S., bytem Dlouhá …, …………., čímž došlo k jeho zrušení a pokračování ve správním řízení. Následně bylo nařízeno ústní jednání na den 10. 6. 2015 v 10:00 hod., ke kterému se na základě předvolání dostavila zmocněnkyně žalobce. Ten byl v jeho průběhu poučen o svých právech a povinnostech a seznámen s obsahem spisového materiálu. V tomto kontextu zmocněnkyně žalobce požádal o stanovení lhůty jeden týden za účelem písemného vyjádření. Následně bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání výše uvedeného přestupku, a to při současném uložení sankce v podobě pokuty ve výši 3.000,- Kč a povinnosti uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Prvostupňový správní orgán nejprve v kontextu obsahu protokolu o přestupku a záznamu o přestupku zrekapituloval skutkový stav věci. Uvedl, že žalobce byl na zpoplatněném úseku pozemní komunikace monitorován a následně zastaven hlídkou, přičemž bylo zjištěno, že nedisponuje časovým kupónem o úhradě zákonem stanoveného poplatku. Hlídkou byla ověřena totožnost žalobce, sepsán protokol o přestupku a pořízeny dvě fotografie přední části vozidla. V rámci svého vyjádření žalobce do protokolu o přestupku pouze uvedl, že nesouhlasí a odmítl jej podepsat, přestože dle tvrzení hlídky provádějící kontrolu uvedl, že dálniční kupón nemá. V návaznosti na průběh ústního projednání přestupku prvostupňový správní orgán konstatoval, že doposud neobdržel od zmocněnce žalobce žádné vyjádření, přičemž tak při rozhodování vycházel z obsahu spisu. Dle jeho názoru bylo prostřednictvím protokolu o přestupku, záznamu o přestupku, pořízených fotografií vozidla žalobce, mapy zjištění přestupku, mapy místa projednání přestupku a dalších dokumentů ve spisu, spolehlivě prokázáno spáchání uvedeného přestupku. K tomu doplnil, že neshledal ničeho, co by nasvědčovalo nevěrohodnosti či zaujatosti hlídky provádějící kontrolu a sepisující příslušné podklady. V kontextu odkazů na dotčenou právní úpravu prvostupňový správní orgán dospěl k závěru, že není pochyb o spáchání přestupku ze strany žalobce, přičemž společenská škodlivost je dána samotným neuhrazením poplatku, resp. zvýhodněním žalobce oproti ostatním účastníkům silničního provozu. V kontextu dopravního značení a skutečnosti, že žalobce je držitel řidičského oprávnění, bylo dovozeno zavinění ve formě nedbalosti. Výše pokuty byla s ohledem na absenci přestupkové minulosti žalobce stanovena toliko v dolní polovině zákonem stanovené sazby. Prvostupňové rozhodnutí bylo zmocněnci žalobce doručeno fikcí dne 3. 7. 2015, přičemž v této souvislosti došlo k započetí běhu lhůty k podání odvolání, která skončila dne 20. 7. 2015. Následně došlo dne 22. 7. 2015 k podání blanketního odvolání zmocněncem žalobce, který v něm uvedl, že bude na základě výzvy doplněno. Posléze bylo dne 5. 8. 2015 vydáno napadené rozhodnutí, ve kterém žalovaný zrekapituloval skutkový stav věci a dále se omezil jen na argumentaci ve vztahu k zmeškání lhůty k podání odvolání. Současně doplnil, že považuje za nadbytečné vyzývat žalobce k odstranění vad podání či jeho doplnění, neboť bylo z důvodu opožděnosti zamítnuto. Stejnopis napadeného rozhodnutí byl zmocněnci žalobce doručen nejprve fikcí dne 20. 8. 2015. Později však bylo zjištěno, že má ode dne 5. 8. 2015 zřízenu datovou schránku, kam mu tedy bylo napadené rozhodnutí spolu s průvodním dopisem opětovně doručeno dne 15. 9. 2015. Dne 21. 10. 2015 byla prvostupňovému správnímu orgánu doručena poštovní zásilka z Uruguaye, přičemž byla označena poštovním razítkem ze dne 18. 7. 2015. Současně na ní byly uvedeny identifikační údaje žalobce (odesílatel) a prvostupňového správního orgánu (příjemce či adresát). Obsahem dané zásilky bylo sdělení žalobce, které bylo adresované příslušné úřední osobě prvostupňového správního orgánu panu Bc. P. Č. Bylo v něm sděleno, že zmocněnkyně toliko předala žalobci prvostupňové rozhodnutí, přičemž s ním nadále nekomunikuje. Z toho důvodu a z právní opatrnosti odvolává jeho zmocnění a podává sám odvolání (dále jen „druhé odvolání“). Dále požaduje, aby byly veškeré písemnosti doručovány jeho osobě. V této souvislosti předal prvostupňový správní orgán žalovanému spis spolu se stanoviskem ze dne 27. 10. 2015, ve kterém druhé odvolání označil z důvodu existence překážky res iudicata za opožděné a zcela právně nepřípustné. Současně uvedl, že jeho podání prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb v zahraničí je s ohledem na okolnosti případu a související judikaturu třeba považovat za obstrukční jednání, a to za účelem dosažení zániku odpovědnosti za přestupek. Z těchto důvodů žalovanému navrhl, aby jej zamítl. Následně bylo vydáno rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2015, č. j. 56710-2/2015-900000-304.1, sp. zn. 33991/2015-530000-12 (dále jen „druhé rozhodnutí o odvolání“), kterým bylo i druhé odvolání jako opožděné a nepřípustné zamítnuto. Žalovaný v odůvodnění nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a dále se již zabýval podaným odvoláním. Svoji argumentaci v podstatě převzal z výše uvedeného stanoviska prvostupňového správního orgánu, které mu bylo doručeno spolu s předáním spisu. Ztotožnil se tedy s argumentací, že v dané věci již bylo pravomocně rozhodnuto napadeným rozhodnutím, které vytváří překážku věci rozhodnuté. Odesílání druhého odvolání prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb v Uruguayi běžnou zásilkou žalovaný rovněž označil za obstrukční jednání, přičemž stejně jako prvostupňový správní orgán uvedl, že po celou dobu řízení jednal s osobou, která k tomu byla zmocněna na základě plné moci ze strany žalobce. V případě tvrzené pasivity zmocněnce, který byl jinak v řízení aktivní, mohl žalobce dle názoru žalovaného postupovat jiným vhodným způsobem, aby docílil ochrany svých práv. Na základě provedených důkazů rovněž bylo dle názoru žalovaného spolehlivě prokázáno, že žalobce se daného přestupku dopustil, a proto druhé odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. III. Žaloba Žalobce se žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení. V jejím zdůvodnění nerozporoval skutečnost, že prvostupňové rozhodnutí bylo na základě fikce doručeno dne 3. 7. 2017, přičemž lhůta k podání odvolání skončila v souladu s platnou a účinnou právní úpravou dne 20. 7. 2015. V tomto kontextu nicméně uvedl, že z důvodu jeho pobytu v Uruguayi odeslal druhé odvolání prostřednictvím tamních poštovních služeb dne 18. 7. 2017, tedy ještě v zákonem stanovené lhůtě. To dle jeho názoru prokazuje poštovní obálka, v níž bylo