1 As 18/2014 — Nejvyšší správní soud

41 A 32/2016- 28 - text pokračování 8 41A 32/2016 41A 32/2016-28 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobkyně: MDDr. MUDr. S. F., bytem ………., zast. JUDr. Pavlem Holubem, advokátem se sídlem Kopečná 14, 602 00 Brno, proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Malinovského nám. 3, 601 67 Brno, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 21. 3. 2016, č. j. MMB/0115827/2016, sp. zn. 3220/OVV/MMB/0015574/2016, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádnému z účastníků se n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Včas podanou žalobou žalobkyně napadá rozhodnutí Magistrátu města Brna, odbor vnitřních věcí, ze dne 21. 3. 2016, č. j. MMB/0115827/2016, sp. zn. 3220/OVV/MMB/001 5574/2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým se dle ust. § 90 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno – Židenice, Úsek tajemníka, referát právní, ze dne 3. 12. 2015, č. j. BZID 16092/15/UT/VEC, sp. zn. SZ BZID 12643/15/7/PR/385/2015 (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ruší a řízení v dané věci zastavuje. Správním orgánem prvního stupně bylo rozhodnuto o tom, že se řízení proti obviněnému MUDr. M. F., Ph.D. pro skutky ze dne 11. 2. 2015 a 19. 2. 2015, zastavuje, neboť návrh na zahájení řízení podle § 68 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o přestupcích“), byl podán žalobkyní opožděně. Řízení bylo vedeno proti obviněnému MUDr. M. F., Ph.D., bytem ……. (dále též „manžel žalobkyně“), pro podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle ustanovení § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, kterého se měl dopustit tím, že dne 11. 2. 2015 a dne 19. 2. 2015 v rodinném domě na ulici ….. měl fyzicky a verbálně napadnout svou manželku – žalobkyni. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného Žalobkyně se domnívá, že její záležitost byla správními orgány nesprávně posouzena, a to vzhledem k okolnostem a popsaným skutečnostem, stejně jako provedenému dokazování a nepřezkoumatelnosti odůvodnění rozhodnutí. Žalobkyně má za to, že rozhodnutí správních orgánu trpí vadami, neboť věc nebyla správně hmotně-právně posouzena. Žalovaný zastavil předmětné řízení z důvodu, že zanikla odpovědnost obviněného za přestupek, neboť od spáchání uplynul jeden rok. Žalovaný přitom postavil své rozhodnutí na skutečnosti, že pro skutky ze dne 11. 2. 2015 a dne 19. 2. 2015 se nevedlo trestní řízení (toto bylo zahájeno jen pro skutek ze dne 12. 3. 2015) a tedy nelze uplatnit ustanovení, dle kterého se se do běhu jednoleté prekluzivní lhůty nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení. Dne 24. 9. 2015 byla žalobkyně policejním orgánem písemně vyrozuměna, že ve věci fyzického napadení ze strany jejího manžela, ke kterému došlo dne 10. 2. 2015 a opakovaně dne 20. 2. 2015, byl toho dne postoupen k projednání do přestupkové komise prvostupňového správního orgánu s tím, že ji současně policejní orgán poučil, že pokud chce projednat předmětné přestupky, lze návrh podat příslušnému správnímu orgánu nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o postoupení věci orgánem činným v trestním řízení. Předmětné písemné oznámení je tak dle žalobkyně hlavním důkazem, že pro skutky označené v tomto oznámení bylo vedeno policejním orgánem trestní řízení, neboť v případě, že by toto vedeno nebylo, nedošlo by k rozhodnutí o postoupení těchto skutku k projednání do přestupkové komise. Žalobkyně dále odkazuje na skutečnost, že postup policejního orgánu dle § 158 trestního řádu následuje po zcela formálním úkonu – záznamu o zahájení úkonů v trestním řízení, což bylo učiněno dne 7. 4. 2015. Tento postup nepochybně představuje postup před zahájením trestního stíhání, nikoliv jakési „předprocesní stádium“, jak nesprávně uvádí prvostupňový správní orgán. Současně žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného, dle kterého měla pro zachování lhůty současně s trestním oznámením podat návrh na zahájení řízení o přestupku. Žalobkyně také namítá, že právě až z předmětného oznámení policejního orgánu ze dne 22. 9. 2015 se dozvěděla, že oznámené skutky, specifikované v trestním oznámení ze dne 2. 4. 2015, jsou považovány policejním orgánem za přestupek a ne za trestný čin. Žalobkyně tak nesouhlasí se závěrem žalovaného, že pro předmětné skutky nebylo zahájeno trestní řízení a v dané věci policejní orgán nevystupoval jako orgán činný v trestním řízení, a že jeho oznámení o postoupení věci je vlastně samotným oznámením o spáchání přestupku dle ust. § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Pokud správní orgány odkazují na skutečnost, že v záznamu o zahájení úkonu nejsou popsány skutky ze dne 10. 2. 2015 a 20. 2. 2015, toto na věci nic nemění, neboť záznam o zahájení úkonu je toliko formálním úkonem, na základě kterého muže pak policejní orgán činit další úkony ve věci. Žalobkyně tak shrnuje, že nesouhlasí s právním hodnocením ze strany žalovaného, že věc nebyla dne 22. 9. 2015 postoupena dle ust. § 159 a odst. 1 písm. a) trestního rádu, nýbrž pro podezření ze spáchání přestupku dle ust. § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Současně není pravdou, že policejní orgán nevystupoval jako orgán činný v trestním řízení, jelikož neprováděl úkony trestního řízení. Žalobkyně poukazuje na to, že tyto prováděl prokazatelně, když přijal trestní oznámení, věci přidělil spisovou značku, provedl záznam o zahájení, vyslýchal žalobkyni jako oznamovatelku, a vyslýchal i další svědky. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Dle žalovaného podstatou věci je otázka, zda byl návrh žalobkyně na projednání přestupku ze dne 20. 10. 2015 opožděný či nikoliv, resp. zda se pro skutky ze dne 11. 2. 2015 a 19. 2. 2015 vedlo trestní řízení dle trestního řádu. Trestním řízením se dle § 12 odst. 10 trestního řádu rozumí řízení podle trestního řádu a zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Je jím postup vymezený v rámci přípravného řízení od sepsání záznamu o zahájení úkonů v trestním řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2014, č. j. 1 As 18/2014-32, postup policejních orgánů a předcházející sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, se řídí výhradně jinými právními předpisy, nikoliv trestním řádem, zpravidla jde o postupy podle zákona o policii, které nepodléhají výkonu dozoru státního zástupce. Dospěje-li policejní orgán k přesvědčení, že jsou zde skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, je povinen sepsat o tom záznam o zahájení úkonů trestního řízení (viz výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství poř. č. 1/2012). Policejní orgán tak vystupuje v roli orgánu činného v trestním řízení až po zahájení trestního řízení. Ze správního spisu vyplývá, že policejní orgán dle § 158 odst. 3 trestního řádu dne 7. 4. 2015 zahájil na základě trestního oznámení žalobkyně ze dne 2. 4. 2015 úkony trestního řízení ve věci podezření z přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl obviněný dopustit dne 12. 3. 2015. Ačkoliv žalobkyně v trestním oznámení ze dne 2. 4. 2015 mimo skutek ze dne 12. 3. 2015 uvedla, že ji měl obviněný napadnout také ve dnech 10. 2. 2015 a 20. 2. 2015 (následně upřesněno na dny 11. 2. 2015 a 19. 2. 2015), pro tyto skutky úkony trestního řízení zahájeny nebyly, což je zřejmé ze samotného záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, jenž je vymezen velmi konkrétně. V rámci následných podání vysvětlení policejní orgán prověřoval pouze skutek ze dne 12. 3. 2015, pro který bylo usnesením ze dne 14. 9. 2015 zahájeno trestní stíhání proti obviněnému, v němž se také podává, že skutky ze dne 10. 2. 2015 a 20. 2. 2015 byly ze spisového materiálu vyloučeny k samostatnému projednání, neboť se jedná o přestupky proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Z uvedeného tak vyplývá, že v přestupkové věci obviněného nevystupoval policejní orgán jako orgán činný v trestním řízení. Odevzdání věci správnímu orgánu prvního stupně tak nemohlo představovat postoupení věci ve smyslu § 68 odst. 2 zákona o přestupcích. Žalobkyně tvrzení žalovaného považuje za účelová a zavádějící. Dle žalobkyně ve smyslu ust. § 158 odst. 3 není možné chápat záznam o zahájení úkonu v trestním řízení jako formální dogma, od kterého se odvíjí další postup policejního orgánu v předmětném trestním řízení. Smyslem tohoto záznamu je pouhé vymezení počátku přípravného řízení a tím i celého trestního řízení, a informace státního zástupce, kterým okamžikem může vykonávat dozor v přípravném řízení. Dle žalobkyně je zřejmé, že policejní orgán v