— Nejvyšší správní soud

41 A 45/2016- 56 - text pokračování 9 41A 45/2016 41A 45/2016-56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce J. Š., bytem ……, zastoupeného Mgr. Jiřím Crhou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Kopečná 940/14, Brno, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2015, č. j. MPSV-2015/256199-921, sp. zn. SZ/2335/2015/9S-JMK, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. j. MPSV-2015/256199-921, sp. zn. SZ/2335/2015/9S-JMK s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. III. Odměna advokáta Mgr. Jiřího Crhy, advokáta se sídlem advokátní kanceláře Kopečná 940/14, Brno, ve výši 6.292 Kč bude zaplacena uvedenému advokátovi z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou žalobou žalobce napadal rozhodnutí označené v záhlaví tohoto rozsudku a domáhal se jeho zrušení. Poté, kdy byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů, žalobu doplnil následovně: Uvedl, že napadá výrok rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2015, kdy tento orgán dle ust. § 77 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Brně ze dne 15. 10. 2015, č. j. 16020/2015/KUR, kterým nebyla žalobci přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje a rozhodnutí Úřadu práce – krajské pobočky v Brně potvrdila, tzn., že žalobce napadá rozhodnutí, kterým mu nebyla přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje – zaplacení správního poplatku vystaveného Městským úřadem Kuřim ve výši 400 Kč. Žalobce požaduje přiznání dávky mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje – zaplacení správního poplatku vystaveného MěÚ Kuřim, finančním odborem. Jak uvedl žalobce v popisu životní situace a účelu mimořádné okamžité pomoci, dávku žádá na úhradu správního poplatku ve výši 400 Kč. Žalovaný uvedl, že žalobce nelze považovat za osobu v hmotné nouzi pro účely požadované dávky, poplatek za podanou žádost v souvislosti s řízením o dopravní pokutě, a dalších nákladů pro účely mimořádné okamžité pomoci uznat, neboť se nejedná o nezbytný jednorázový výdaj, nejedná se o poplatek spojený s vystavením osobních dokladů či duplikátů listin, které jsou z hlediska fungování člověka ve společnosti nezbytné. K tomu žalobce uvedl, že když žalovaný uvedl, že žalobce nelze považovat za osobu v hmotné nouzi pro účely požadované dávky, tak osoba buď je, nebo není v hmotné nouzi. Domnívá se, že je irelevantní, zda jde o správní poplatek za vystavení občanského průkazu či jiný poplatek vyžadovaný zákonem. Předmětem požadované dávky je žádost o zaplacení správního poplatku, který je vyžadován státem k zákonem deklarovaných práv žalobce, tedy práv, na něž má žalobce nárok a neměla by mu být z finančních důvodů odepřena. Podle odst. 5 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (platné k 31. 12. 2015) výše uvedeného ustanovení může být osoba považována za osobu v hmotné nouzi, když nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky: a) k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků, a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu. Žalobce poukazuje na to, že právní úprava říká zejména a považuje tento výčet za demonstrativní. Vzhledem k tomu, že okamžitá pomoc v hmotné nouzi je sociální dávkou pro lidi, kteří se ocitají v neřešitelné finanční situaci. Dle názoru žalobce správní orgán nepostupoval v souladu s platnou právní úpravou, ust. § 2 odst. 5 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, správní orgán rozhodl v rozporu s právními předpisy, správně nevyhodnotil předložené důkazy, a soudu proto navrhoval, aby mu po zvážení všech okolností byla dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje – zaplacení správního poplatku vystaveného MěÚ Kuřim ve výši 400 Kč přiznána. Navrhoval proto, aby rozhodnutí žalovaného vydané dne 18. 12. 2015 bylo zrušeno a věc žalovanému vrácena k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že napadeným rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Brně (dále jen „Úřad práce“) nebyla účastníku řízení přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci a úhradu nezbytného jednorázového výdaje – na úhradu správního poplatku podle ust. § 2 odst. 5 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPHN“) s odůvodněním, že účastník řízení k žádosti doložil výzvu k zaplacení správního poplatku vystavený Městským úřadu Kuřim, poplatek měl účastník uhradit v souvislosti se žádostí o posečkání podle ust. § 156 daňového úřadu, tato žádost o posečkání se týká dopravní pokuty a nákladů řízení uložených rozhodnutím odboru dopravy MěÚ Kuřim. Účastníka řízení nelze považovat za osobu v hmotné nouzi pro účely požadované dávky, poplatek za podanou žádost v souvislosti s řízením o dopravní pokutě a dalších nákladů nelze pro účely mimořádné okamžité pomoci uznat, neboť se nejedná o nezbytný jednorázový výdaj, nejedná se o poplatek spojený s vystavením osobních dokladů či duplikátů listin, které jsou z hlediska fungování člověka ve společnosti nezbytné. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas odvolání. Vzhledem k tomu, že odvolání neobsahovalo všechny údaje uvedené v ust. § 82 správní řád, žalovaný výzvou ze dne 23. 11. 2015 vyzval odvolatele k doplnění odvolání o náležitosti, v jakém rozsahu rozhodnutí napadá, v čem spatřuje rozpor s právními předpisy a dále v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo. K doplnění odvolání byla odvolateli stanovena lhůta 8 dnů od doručení výzvy. Součástí výzvy bylo poučení, že pokud odvolání ve stanovené lhůtě nedoplní, bude odvolání projednáno v souladu s ust. § 82 odst. 2 správního řádu ve smyslu ust. § 89 odst. 2 správního řádu s tím, že žalovaný bude mít za to, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Odvolatel výzvu osobně převzal 7. 12. 201 5, odvolání o požadované náležitosti ve stanovené lhůtě nedoplnil. Žalovaný obdržel dne 15. 12. 2015 žádost žalobce o prodloužení lhůty stanovené ve výzvě, a to ze zdravotních důvodů. K žádosti přiložil lékařskou zprávu ze dne 1. 10. 2015 vydanou praktickým lékařem MUDr. Lukášem Pospíšilem, dle které je jeho zdravotní stav nadále oslaben, není plně kompenzován v péči odborné ambulance a neumožňuje úřední jednání a podobnou činnost. Je doporučeno domácí léčení, při nedodržení riziko zhoršení zdravotního stavu. Předmětné potvrzení platí do stabilizace zdravotního stavu (dle odborné ambulance), výhledově do konce prosince 2015. Žalovaný rozhodl žádosti odvolatele nevyhovět, neboť mu byla k doplnění odvolání poskytnuta dostatečná lhůta, doplnění odvolání nebylo vázáno na jeho osobní přítomnost (byl vyzván k zaslání doplnění), mohl tak učinit písemnou formou, případně k provedení úkonů zmocnit plnou mocí jinou osobu. Žalovaný měl za nadbytečné odvolatele znovu písemně vyzývat a prodlužovat mu stanovenou lhůtu. Žalovaný má za to, že pokud byl odvolatel s ohledem na svůj zdravotní stav schopen napsat písemnou žádost o prodloužení lhůty, lze mít za to, že byl i schopen písemně doplnit náležitosti odvolání. Odvolatel navíc svou žádost o prodloužení lhůty doložil dne 15. 12. 2015 správnímu orgánu osobně, jeho zdravotní stav tedy zřejmě úřední jednání nevylučuje. Další prodloužením lhůty stanovené odvolateli by se tak pouze předmětné správní řízení nadměrně prodlužovalo. Žalovaný se rozhodl předmětným odvoláním zabývat, přestože sice neobsahovalo všechny náležitosti, nejednalo se však o podstatné vady, které by bránily v pokračování odvolacího řízení. Podle ust. § 82 odst. 2 správního řádu platí, že není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, má se za to, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Pokud není v odvolání uvedeno, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, platí podle ust. § 89 odst. 2 správního řádu, že odvolací správní orgán přezkoumává vždy soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Žalovaný uvedl, že přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a v rozsahu námitek uvedených v odvolání. Z podnětu odvolání byla přezkoumána spisová dokumentace, ze které bylo zjištěno, že odvolatel dne 7. 10. 2015 uplatnil u Ú