5 As 190/2017 — Nejvyšší správní soud

62 A 119/2015- 60 - text - 7 - pokračování 62 A 119/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. v právní věci žalobce: AGRO Zlechov, a.s., se sídlem Zlechov 119, Zlechov, zastoupený Mgr. Petrem Pařilem, advokátem se sídlem Škárova 809/16, Brno, proti žalovanému: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, se sídlem Slezská 100/7, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.4.2015, č.j. SVS/2015/027367-G, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14.4.2015, č.j. SVS/2015/027367-G, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Zlínský kraj ze dne 16.1.2015, č.j. SVS/2014/106867-Z. I. Podstata věci Prvostupňový správní orgán uložil žalobci pokutu ve výši 20 000 Kč z důvodu porušení povinnosti stanovené § 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (dále jen „veterinární zákon“), neboť žalobce pronajímal zabijačkovou místnost k porážce prasat bez schválení a registrace orgánem veterinární správy. Žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil a žalobcem podané odvolání zamítl. II. Shrnutí argumentace žalobce Žalobce namítá, že žalovaný nerozlišuje mezi vlastnictvím a provozováním a mezi provozováním porážkové místnosti a provozováním porážky prasat. Žalobce sice porážkovou místnost vlastní, ale samotnou porážku prasat provozují třetí osoby a nikoli žalobce. Dále žalobce namítá, že § 22 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona se vztahuje pouze na podnikatele, kteří nakládají s živočišnými produkty, což žalobce není; žalobce nakládá se zvířaty, nikoli s živočišnými produkty. Prodej živých prasat a pronájem porážecí místnosti podle žalobce nevyžaduje registraci podle § 22 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona; povinnost dle § 22 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona tak podle žalobce dopadá pouze na subjekty, které pracují s živočišnými produkty. Prvostupňový správní orgán podle žalobce učinil nesprávná skutková zjištění, neboť žalobce pouze pronajímal nádoby k naložení masa. Poražení prasete ve vlastnictví třetí osoby v místnosti žalobce touto osobou najatou nelze přičítat žalobci. Žalobce dále namítá, že v nyní posuzované věci není rozhodné, zda může být domácí porážka uskutečněna v hospodářství právnické osoby; podstatné je podle žalobce pouze to, kdo s živočišnými produkty pracuje. Podle žalobce konání, které je žalovaným považováno za závadné, postrádá materiální aspekt závadnosti, neboť nebyl zaznamenán žádný škodlivý následek na lidském zdraví. Nadto podle žalobce nelze za přitěžující okolnost považovat skutečnost, že porážková místnost byla pronajímána pravidelně a po několik měsíců; opomenutí registrace dle § 22 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona je totiž jednorázovým správním deliktem. Žalobce tedy z uvedených důvodů navrhuje napadené i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušit. In eventum žalobce navrhuje upuštění od uložené pokuty nebo její snížení. Na tomto procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného Podle žalovaného je napadené rozhodnutí přezkoumatelné a bylo vydáno v souladu se zákonem. Žalobce podle žalovaného provozoval porážkovou místnost, a tím porušil § 22 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona. Podle žalovaného není podstatné, kdo fyzicky provádí porážku; žalobce je nutno považovat za provozovatele zařízení, ve kterém se zachází se živočišnými produkty, přestože tak nečiní přímo zaměstnanci žalobce. Žalovaný navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta, a na tomto procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v rámci žalobních bodů, jak je uplatnil žalobce v podané žalobě podle § 75 odst. 2 s.ř.s., podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalované postupem podle § 75 odst. 1 s.ř.s.; o věci rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. Žalobci byla uložena za pokuta porušení povinnosti zaregistrovat zařízení k porážce prasat dle § 22 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona, který stanoví, že osoby, které jako podnikatelé získávají, vyrábějí, zpracovávají, ošetřují, balí, skladují, přepravují a uvádějí do oběhu živočišné produkty v podniku, závodě, popřípadě jiném zařízení, jež jsou pod státním veterinárním dozorem, jsou povinny v souladu s předpisy Evropské unie požádat krajskou veterinární správu o schválení a registraci, popřípadě jen o registraci podniku, závodu, popřípadě jiného zařízení, oznámit krajské veterinární správě datum zahájení činnosti a provozovat ji až po schválení, popřípadě registraci a oznamovat krajské veterinární správě změny údajů rozhodných z hlediska schválení, popřípadě registrace. Uváděním do oběhu je ve smyslu § 3 odst. 1 písm. aa) veterinárního zákona nabízení k prodeji, prodej nebo jiná forma nabídky ke spotřebě, včetně skladování a přepravy pro potřeby prodeje nebo jiné nabídky ke spotřebě. Podle § 21 odst. 2 věty první veterinárního zákona mohou být jatečná zvířata s výjimkou skotu staršího 24 měsíců, koní, oslů a jejich kříženců poražena v hospodářství chovatele, jsou-li jejich maso a orgány určeny pouze pro spotřebu v domácnosti chovatele (domácí porážka). V nyní posuzované věci je sporu pouze o otázku právní, zda činnost spočívající v provozování porážky prasat ve speciální zabijačkové místnosti, která byla ve vlastnictví žalobce a kterou žalobce pronajímal třetím subjektům (fyzickým osobám), byla přičitatelná žalobci coby podnikající právnické osobě specializující se mimo jiné na zemědělství a prodej nezpracovaných zemědělských výrobků. Fyzické osoby, které si od žalobce zakoupily prase a pronajaly zabijačkovou místnost, nevystupovaly jako podnikatelé ve smyslu § 22 odst. 1 veterinárního zákona; to ostatně netvrdí žalobce ani žalovaný. Povinnost podle § 22 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona tedy na nájemce (fyzické osoby) zabijačkové místnosti dopadat nemohla. Veterinární zákon umožňuje porážku prasat pouze ve dvou režimech. Zákon rozlišuje „domácí“ porážku prasat (§ 21 odst. 2 veterinárního zákona) a porážku prováděnou podnikatelem, který porážkou získané živočišné produkty uvádí do oběhu (§ 20 odst. 1 a § 21 odst. 1 veterinárního zákona). Chovatelem ve smyslu § 21 odst. 2 veterinárního zákona pak je výlučně fyzická osoba, neboť podmínka výlučné spotřeby masa a orgánů získaných z domácí porážky se vztahuje k domácnosti chovatele. Byť pojem domácnost v současnosti není v právním řádu definován, soudní praxe jej vykládá jako trvalé soužití fyzických osob, které společně hradí náklady na své potřeby (mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 3.3.2010, č.j. 9 As 6/2010-73). Smyslem institutu domácí porážky dle § 21 odst. 2 veterinárního zákona je, aby chovatel, který použije získané maso a orgány výlučně pro spotřebu ve vlastní domácnosti, nebyl vázán natolik přísnou právní úpravou jako podnikatel, který živočišné produkty (tedy i maso a orgány dle § 3 odst. 1 písm. n/ a § 21 odst. 2 veterinárního zákona) uvádí do oběhu. Chovatel, který přistoupil k domácí porážce, pak nese odpovědnost za řádné provedení porážky (včetně zajištění hygienicky a veterinárně vhodných podmínek pro realizaci porážky). Vztaženo k nyní posuzované věci, pouhé vlastnictví místnosti, ve které je provozována porážka prasat třetí osobou, bez dalšího nevede k závěru, že povinnosti vyplývající z provozování porážky prasat podle § 22 odst. 1 veterinárního zákona dopadají automaticky na vlastníka této zabijačkové místnosti. Lze si představit situaci, kdy si hospodářství včetně porážkové místnosti dlouhodobě pronajme jiný subjekt, který bude zajišťovat provoz (tj. i údržbu a vybavení) porážkové místnosti výlučně pod svým jménem. Také pokud si fyzická osoba (spotřebitel) u žalobce koupil prase k dokrmení a následné „skutečné“ domácí porážce v hospodářství spotřebitele, je při prodeji spotřebiteli garantováno, že zvíře bylo (či mělo být) u prodávajícího chováno podle přísných podmínek veterinárního zákona. To, zda spotřebitel při následném chovu a domácí porážce prasete ve svém hospodářství dodržel hygienické a veterinární minimum, je již pouze jeho odpovědností, neboť vyjma sebe a členů své domácnosti nesprávným postupem nikoho dalšího na zdraví nemůže ohrozit. Taková situace však nyní v posuzovaném případě nenastala. Porážková místnost se