9 As 69/2008 — Nejvyšší správní soud

29 A 206/2016- 56 - text 12 29 A 206/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobce: M. P. zastoupený advokátem Mgr. Petrem Pařilem sídlem Škárova 809/16, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2016, čj. JMK 130325/2015, sp. zn. S-JMK 124899/2016 OSPŽ/MSv, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Magistrát města Brna, Živnostenský úřad města Brna (dále jen „živnostenský úřad“), rozhodnutím ze dne 30. 6. 2016, čj. MMB/0263453/2016, zrušil žalobci živnostenské oprávnění k provozování živnosti s předmětem podnikání „Provádění ohňostrojných prací; Provádění trhacích prací; Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. K tomuto rozhodnutí přistoupil na základě zjištění, že žalobce již nesplňuje podmínku bezúhonnosti ve smyslu § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v rozhodném znění (dále jen „živnostenský zákon“). Rozhodnutí živnostenského úřadu bylo vydáno na podkladě rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2016, čj. 12 T 167/2015-107, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2016, čj. 7 To 91/2016, kterými byl žalobce odsouzen za přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, alinea první a druhá věta zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v rozhodném znění (dále jen „trestní zákoník“), spáchaný úmyslně v souvislosti s podnikáním obchodní společnosti Madest, s. r. o., IČO: 282 64 223 (dále jen „společnost Madest“), ve které byl jednatelem. 2. Uvedené rozhodnutí napadl žalobce odvoláním, které žalovaný zamítl v záhlaví uvedeným rozhodnutím, proti kterému nyní žalobce brojí žalobou. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. V žalobě ze dne 7. 11. 2016 žalobce v první řadě uvedl, že předpokladem pro rozhodnutí správních orgánů bylo vyhodnocení předpokladů, na nichž je ztráta bezúhonnosti vystavěna. Těmito předpoklady jsou formální a materiální stránka věci. Formální stránkou je existence pravomocného rozsudku odsuzujícího fyzickou osobu za spáchání úmyslného trestného činu, materiální stránkou věci je existence souvislosti s podnikáním, přesněji řečeno s aprobovanou činností konkrétní podnikatelské osoby. Materiální stránka věci nebyla v řízení zcela prokázána a řádně zdůvodněna. 4. Daný průkaz strojníka si pořídil žalobce pro svoji osobu, tedy jako fyzická osoba nepodnikající, nesouviselo to tedy ani s podnikáním společnosti ani s jeho funkcí jednatele, ani s jeho samostatnou výdělečnou činností, což zdůraznil tím, že k výkonu svého podnikání strojnický průkaz nepotřebuje. Na tom nic nemění ani tvrzení uvedená v rozsudcích trestních soudů, jelikož z nich nebylo možné otázku souvislosti činu s podnikáním posoudit. Správní orgán nezjistil skutkový stav bez důvodné pochybnosti tím, že uváděl útržky z rozhodnutí trestních soudů. Před trestními soudy byla prokázána pouze souvislost průkazu se správním řízením, v němž byl průkaz předložen. Trestní soudy neprokazovaly souvislost s podnikáním, jelikož podnikání nebylo formálním znakem skutkové podstaty. V rozhodnutí správních orgánů byly pouze okopírovány věty z trestních rozhodnutí, přesněji řečeno z výpovědí obžalovaných. Žalobce připomenul, že obžalovaný v trestním řízení nemusí vypovídat pravdu. Jeho výpověď proto není možné považovat za směrodatnou v řízení správním. 5. Žalovaný odmítl provedení důkazů, které žalobce navrhoval (výslech pana M. P. a pana V. J.). Toto odmítnutí přitom nemohlo být učiněno pouze s odkazem na usnesení krajského soudu, ve kterém je řečeno, že žádný z obžalovaných nevytýkal nalézacímu soudu nedostatečný rozsah dokazování. Důvodem je odlišný předmět obou řízení, souvislost trestného činu s podnikáním byla otázkou správního řízení. 6. Vzhledem k nejednoznačnosti sousloví „trestný čin spáchaný v souvislosti s podnikáním“ je nutné řádně zdůvodnit souvislost jak s podnikáním společnosti Madest, tak s podnikáním žalobce jako osoby samostatně výdělečně činné. Žalovaný se nijak nezabýval souvislostí s předmětem činnosti společnosti Madest. Souvislost trestného činu s podnikáním společnosti nelze dovozovat z toho, že společnost Madest vlastní stroje, k jejichž obsluhování daný strojnický průkaz opravňuje. Žalobce uvedl výhrady i k souvislosti trestného činu s jeho vlastním podnikáním a prohlásil, že veřejné listiny jsou pravé a vydal je živnostenský úřad. 7. Žalovaný se dopustil subjektivního výkladu, jelikož z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývají pochybnosti o poctivém jednání žalobce v budoucnu. Takové subjektivní odůvodnění nemůže obstát v testu proporcionality. 8. Žalovaný nerespektoval judikaturu, čímž se dopustil porušení zásady hospodárnosti, neboť zbytečně žalobce zatížil náklady na další řízení ve věci. Živnostenský úřad v oznámení o zahájení řízení žalobci sdělil, že předmětné trestné jednání souvisí s podnikáním, což žalobce označil za předjímání závěru, ačkoliv splnění materiální stránky nebylo před zahájením řízení prokázáno. 9. Závěrem žalobce uvedl, proč zrušení živnostenského oprávnění neobstojí ve světle testu proporcionality a shrnul své žalobní body. Opatření strojnického průkazu nijak nesouviselo s podnikatelskou činností ani jeho ani společnosti Madest. Jednání se nedopustil při výkonu funkce jednatele, nejednal jménem společnosti a pro společnost z toho nevyplývají žádné právní následky. Nevlastní žádné živnostenské oprávnění, na jehož základě by mohl vykonávat práce se stroji, k nimž byl strojnický průkaz vydán. 10. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. III. Vyjádření žalovaného 11. V podání ze dne 13. 12. 2016 žalovaný uvedl, že námitky žalobce jsou totožné s námitkami uplatněnými v řízení před správním orgánem prvního stupně i v řízení odvolacím, tudíž byly již dvakrát důkladně vypořádány a jsou obsahem rozhodnutí správních orgánů. 12. Uplatněné námitky spočívají ve vytržení jednotlivých vět a kratších pasáží z rozhodnutí správních orgánů, což není správné, jelikož rozhodnutí je nutné vnímat v jejich celku. Správní orgány za sebe kladly a spojovaly argumenty ve věcné logické posloupnosti. Nevycházely přitom pouze z tvrzení žalobce a jeho syna (spolupachatele v dotčené trestní věci) před soudem, ale propojily je se závěry soudu, který jim přiřadil určitou důkazní sílu. Správní orgány se s hodnocením důkazů ztotožnily, a proto mohly uzavřít, že spáchaný trestný čin souvisí s podnikáním žalobce. 13. Vytrháváním částí rozhodnutí z kontextu dospěl žalobce k absurdním závěrům například ohledně padělaného charakteru listin, které vydal živnostenský úřad. Pro tento závěr v rozhodnutích není obsaženo žádné ospravedlnění. 14. Závěrem uvedl, že postup správních orgánů obou stupňů byl v souladu s požadavky judikatury, která smysl a účel podmínky bezúhonnosti spatřuje v ochraně základních práv a svobod, jež by mohly být dotčeny podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy. 15. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. IV. Odkladný účinek 16. Žalobce podanou žalobu spojil s návrhem na přiznání odkladného účinku, který byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2016, čj. 29 A 206/2016-38, zamítnut. Soud poukázal na to, že žalobce nekonkretizoval svou osobní a ekonomickou situaci, tudíž nebylo zřejmé, jaký dopad pro něj napadené rozhodnutí představuje. Zároveň upozornil na to, že ukončení podnikání je v případě zrušení živnostenského oprávnění zcela běžným následkem. Soud rovněž přihlédl k tomu, že v době návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě bylo napadené rozhodnutí již dva měsíce v účinnosti, což nesvědčilo o tom, že by uvedený stav pro žalobce představoval intenzivní újmu. V. Posouzení věci soudem 17. Krajský soud v Brně (dále také „soud“) ve smyslu § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), bez nařízení ústního jednání přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí živnostenského úřadu včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 18. Předně soud upozorňuje, že obdobná věc je řešena v řízení o správní žalobě, kterou podal syn aktuálního žalobce. Toto řízení je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 29 A 208/2016. Vzhledem k totožnosti klíčových podkladů pro rozhodnutí správních orgánů (rozsudky trestních soudů) jsou názory soudu v obou řízeních shodné. 19. Za nesporné lze považovat následující klíčové skutečnosti vyplývající ze správního spisu. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2016, čj. 12 T 167/2015-107, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2016, čj. 7 To 91/2016, b