9 As 61/2007 — Nejvyšší správní soud

29 A 66/2016- 147 - text  9 29 A 66/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobců: a) M. P. b) V. P. oba zastoupeni obecnou zmocněnkyní J. Š. proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, 587 33 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2016, č. j. KUJI 25227/2016, sp. zn. OUP 48/2016-Ko-2 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zčásti změnil (změna spočívala pouze v opravě zřejmé chyby v datu narození žadatelky) a ve zbytku potvrdil rozhodnutí ze dne 25. 11. 2015, č. j. MUHR/OVŽP/432/1/13-PD, jímž Městský úřad H. (dále též „stavební úřad“) vyhověl žádosti manželů Ch. a umístil stavbu „oplocení mezi pozemky parc. č. x a x“ v katastrálním území V. u H. (katastrální území soud již dále v textu nebude uvádět) s tím, že předmětné oplocení bude pouze na pozemku parc. č. x ve vlastnictví žadatelů a nebude žádnou svojí částí včetně základů zasahovat do sousedního pozemku parc. č. x, jehož vlastníky jsou žalobci. 2. Uvedené rozhodnutí stavebního úřadu bylo již druhé v pořadí, to první ze dne 17. 1. 2014, č. j. MUHR/OVŽP/432/13-PD (jímž bylo žádosti též vyhověno), žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 4. 2014, č. j. KUJI 27674/2014, sp. zn. OUP 131/2014 Ši-2, zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě žalobci namítli, že rozhodnutí obou správních orgánů jsou neurčitá co do průběhu hranice mezi pozemky parc. č. x a x. Opírají se o podklady a doklady, které jsou nejednoznačné. Nedošlo k souhlasnému prohlášení vlastníků o průběhu vlastnické hranice mezi dotčenými pozemky. Vady rozhodnutí správních orgánů nelze odůvodnit dlouhými popisy a odvoláními se na různá pouze podpůrná ustanovení stavebního zákona a prováděcích vyhlášek. Rozhodnutí musí vycházet ze zjištěného stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zde o průběhu společné hranice mezi pozemky. 4. Není zřejmé, na kterém pozemku je oplocení prokazatelně navrženo a následně povoleno. Správní orgány porušily § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. V tomto případě se jedná o vlastnický spor, o němž nemůže rozhodovat správní orgán, ale věcně a místně příslušný soud. Řízení mělo být přerušeno dle § 89 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), až do určení hranice soudem nebo shody vlastníků pozemků. V případě dlouholetého sporu nemělo být územní rozhodnutí vůbec vydáno. 5. Z výše uvedených důvodů žalobci navrhli, aby soud rozhodnutí žalovaného, jakož i stavebního úřadu, zrušil. Dále požadovali, aby soud uložil provedení nového vytyčení průběhu společné hranice, vyhotovení geometrického plánu nezávislou odbornou osobou, a také odstranění postaveného plotu. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Ve vyjádření k žalobě žalovaný předně uvedl, že žalobní tvrzení se shodují s námitkami žalobců opakovaně uplatněnými v průběhu správního řízení, pročež odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K jednotlivým žalobním bodům pak zdůraznil následující. 7. Z předložené dokumentace pro územní řízení, a rovněž z výrokové části rozhodnutí stavebního úřadu zcela jednoznačně vyplývá, že navrhovaný záměr má být uskutečněn pouze na pozemku parc. č. x, jenž je ve spoluvlastnictví žadatelů (stavebníků) manželů Ch. Stavebníci jsou povinni stavbu umístit v souladu s vydaným územním rozhodnutím. Stavebnímu úřadu ani žalovanému pak nepřísluší předjímat, zda v průběhu realizace navrhované stavby dojde k nějakým změnám či odchylkám oproti předloženému záměru a vydanému územnímu rozhodnutí. 8. Stavební úřad poté, co mu byla věc vrácena žalovaným, přerušil územní řízení, a to do pravomocného ukončení otázky týkající se průběhu vlastnické hranice mezi dotčenými pozemky. Žalobci měli možnost hájit svá práva před soudem, což i učinili. U Okresního soudu v Třebíči podali žalobu o určení vlastnického práva k nemovitostem, později ji však, v rozsahu určení vlastnické hranice, bez odůvodnění vzali zpět. Okresní soud proto v daném rozsahu řízení zastavil. Před civilním soudem tak nadále trvá pouze spor o odstranění zdi skleníku a vzrostlého břečťanu včetně opěrného plotu, což se nijak netýká vedeného územního řízení, stavební úřad proto pokračoval v řízení. Vzhledem k tomu, že žalobci nevyužili možnosti vyřešit spor občanskoprávní povahy a vzali žalobu zpět, stavební úřad je k soudu již neodkázal a o námitce si v souladu s § 89 odst. 6 stavebního zákona učinil úsudek sám. Vycházel přitom z katastru nemovitostí, jakož i z podkladů předložených žadateli o územní rozhodnutí. 9. Stavební úřad postupoval zcela v souladu se základními zásadami činnosti správních orgánů. Při vyhodnocení uplatněných námitek použil mj. vyjádření Ing. M. B., ředitele Katastrálního úřadu pro Kraj Vysočina, pracoviště Třebíč, i vyjádření Ing. L. D., úředně oprávněného zeměměřického inženýra. 10. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Další podání účastníků řízení 11. V replice ze dne 14. 2. 2017 k vyjádření žalovaného žalobci uvedli, že dle dokumentace sice stavba má být umístěna pouze na pozemku parc. č. x ve vlastnictví žadatelů, nelze z ní ovšem nijak dovodit přesný průběh hranice v terénu. Úsudek stavebního úřadu o průběhu hranice mezi pozemky byl při místním šetření zcela závislý na tvrzeních účastníků územního řízení, která si vzájemně odporovala. Skutečná hranice byla dána starým oplocením, jež obě strany respektovaly. V roce 1994 došlo k nahrazení starého plotu novým oplocením, jež bylo posunuto do pozemku žalobců. Civilní žalobu na určení vlastnické hranice podali žalobci z vlastní iniciativy, nikoliv na základě výzvy správního orgánu. K zpětvzetí přistoupili, neboť jim bylo přislíbeno smírné vyřešení věci, k čemuž nakonec nedošlo. Toto zpětvzetí žaloby rozhodně nelze chápat jako stažení námitky ohledně sporné hranice mezi pozemky. Uvedený spor nadále trvá, stavební úřad tak nebyl oprávněn učinit si o něm úsudek. Správní orgány chybně interpretovaly § 89 odst. 6 stavebního zákona. Měly postupovat dle § 57 a § 64 správního řádu, teprve až po marném uplynutí lhůty pro podání návrhu k soudu mohly pokračovat v řízení a učinit si o námitce úsudek. Skutečnost, že žalobci aktivně předběhli zákonný postup správního orgánu, sami dali podnět k civilnímu soudu bez výzvy stavebního úřadu a posléze vzali žalobu zpět, nezbavuje stavební úřad povinnosti postupovat podle zákona a vyzvat k opětovnému podání žaloby ve stanovené lhůtě. 12. Žalovaný v podání ze dne 7. 8. 2017 a žalobci v podání ze dne 14. 9. 2017 setrvali na svojí předchozí argumentaci. V. Jednání konané dne 19. 6. 2018 13. Při jednání žalobci uvedli, že předmětný plot byl umístěn na jejich pozemku a přišli tak o cca 20 m2. Nákresy přitom nejsou směrodatné, došlo totiž k chybnému vytyčení hranice v terénu. Stavebníci též svévolně posunuli geodetickou značku. Stavební úřad pak neučinil místní šetření za účelem seznámení se s průběhem historické hranice. Hranice není v přímce. Je podstatné, že nikdo nezpochybňuje průběh hranice v katastru nemovitostí. Po podání žaloby žalovaný zrušil rozhodnutí stavebního úřadu. Všichni měli za to, že žalobci vyhráli. Tito však byli naivní a uzavřeli toliko ústní dohodu. 14. Soud podrobně konstatoval obsah správního spisu a provedl dokazování listinami doloženými žalobci v řízení před soudem, jež zároveň nebyly součástmi správního spisu. VI. Posouzení věci soudem 15. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí stavebního úřadu včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 16. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí o umístění stavby – oplocení mezi pozemky parc. č. x a x v katastrálním území V. u H. Žalobci jakožto vlastníci pozemku parc. č. x (a sousedé žadatelů o předmětné územní rozhodnutí, manželů Ch., vlastníků pozemku parc. č. x) namítli, že stavební úřad nebyl oprávněn učinit si úsudek o občanskoprávní námitce ohledně sporné vlastnické hranice mezi dotčenými pozemky, neboť tomu nepředcházela výzva k podání civilní žaloby. Vedle toho poukázali na nesprávné vymezení hranice mezi dotčenými pozemky v terénu. Soud názoru žalobců nepřisvědčil. 17. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Průběh hranice mezi dotčenými pozemky a s tím související otázka, kde má plot stát, je předmětem sporů mezi žalobci a jejich sousedy již řadu let. V roce 2012 (tedy ještě před zahájením předmětného územního řízení) si žalobci nechali vypracovat geometrický plán (geometrický plán č. 448-45/2012 ze dne 17. 9. 2012) dle jimi navrhovaného průběhu sporné hranice v terénu. Jak je ovšem uvedeno již v samotném geometrickém plánu, upřesnění geometrického a polohového určen