30 A 152/2015

V záhlaví označené rozhodnutí žalovaného zamítlo odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Brně ze dne 9. 3. 2015, č. j. SZPI/AB725-44/2015, které zároveň potvrdilo. Prvostupňové správní rozhodnutí uložilo žalobci pokutu ve výši 680 000 Kč za spáchání správních deliktů uvedených ve výroku I. bodech 1 a, b, c, 2, 3 a, b, c, 4 a, b, c, 5 a, b, c, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16 a 17 podle § 39 odst. 1 písm. ff) a § 39 odst. 5 zákona č. 321/2004 Sb. o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o vinohradnictví a vinařství“) a podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Žalobce namítal, že v případě žalovaným zjištěné přítomnosti syntetického glycerolu ve víně Müller Thurgau a Veltlínské zelené nebyl přídavek tohoto syntetického glycerolu zjištěn v rámci testování, které nechal provést žalobce akreditovanou chemickou laboratoří ze zapečetěného vzorku. Žalobce zpochybnil věrohodnost rozborů, které v této souvislosti učinil žalovaný. K přítomnosti dalších nepovolených látek v kontrolovaných vínech žalobce namítal, že není jejich výrobcem, pouze prodejcem, a proto není objektivně v jeho možnostech provádět podrobné preventivní laboratorní zkoumání každé odebrané dodávky vína. Přesto žalobce v rámci preventivních opatření nechává provádět laboratorní testy u značné části vína uvedeného do oběhu u výrobce vína, s nímž spolupracuje. Žalobce přijal maximální možná preventivní opatření, aby zamezil jemu za vinu kladenému správnímu deliktu. Žalobce dále namítal, že povolené množství látek bylo překročeno pouze o minimální hodnoty. Přítomnost zjištěných látek stejně jako syntetického glycerolu nemá žádný vliv na kvalitu vína a tyto skutečnosti nejsou způsobilé poškodit spotřebitele po zdravotní ani ekonomické stránce. K tvrzení žalovaného, že se nejedná o víno získané výhradně úplným nebo částečným kvašením vinných hroznů nebo hroznového moštu, žalobce uvedl, že toto hodnocení odmítá, neboť taková skutečnost nebyla prokázána žádným analytickým rozborem a při zjištění vady bylo vycházeno pouze ze subjektivního senzorického posouzení pracovníků správního orgánu. Vína přitom žalobce odebral od dodavatelů výhradně jako produkty z hroznů. Nedostatky byly zjištěny pouze u odrůdy Pálava, která je obecně charakteristická výraznou ovocnou chutí. V případě chybného označení vína se jednalo o totožná pochybení, přičemž žalobce neměl v úmyslu uvést v omyl konečné spotřebitele (údaje ohledně stáčírny), nedostatek byl bezprostředně po zjištění napraven. Ve vztahu k neodpovídající zjištěné hodnotě cukru ve víně žalobce namítal, že není výrobcem vín a není v jeho možnostech provádět podrobné preventivní laboratorní zkoumání každé odebrané dodávky vína, nedostatek nemá žádný vliv na kvalitu vína ani jeho zdravotní nezávadnost. Ke zjištěným nedostatkům ve vedení evidenčních knih žalobce namítal, že nepochybil vědomě, na svoji povinnost byl upozorněn při kontrole dne 8. 11. 2013, přičemž bezprostředně poté přijal příslušná opatření a začal vést evidenční knihy způsobem, který pokládal za dovolený s přihlédnutím k tomu, že takto vedené záznamy byly přehledné a zcela korespondovaly s údaji na přijatých i vydaných fakturách. Na základě následných výtek žalobce evidenci upravoval a zdokonaloval a v současné době je již vada zcela odstraněna. K nedostatkům ve vedení průvodních dokladů žalobce namítal, že tyto představují zcela formální dílčí pochybení pouze administrativního charakteru, nejsou způsobilá poškodit spotřebitele ani ohrozit veřejný zájem společnosti; v současnosti byla vytýkaná pochybení zcela napravena.

Žalobce namítal, že vzhledem k jeho majetkovým poměrům má uložená pokuta likvidační dopad. Z účetní rozvahy za rok 2013 vyplývá, že ke dni 31. 12. 2013 žalobce disponoval krátkodobým finančním majetkem ve výši 235 000 Kč, tento stav se nezlepšil ani v roce 2014, z výkazů zisků a ztrát za období leden – září 2014 vyplývá, že provozní výsledek hospodaření se oproti předchozímu období ještě zhoršil a pohyboval se v záporné výši. Pokuta zjevně překračuje disponibilní zdroje žalobce. Stěžejní část jeho majetku je tvořena dlouhodobým kapitálem, jako jsou zejména přístroje a zásoby, jejich případný prodej by nevratným způsobem negativně ovlivnil možnost faktického výkonu hospodářské činnosti žalobce, nebo dokonce způsobil její likvidaci. Značnou část majetku má žalobce rovněž vyhrazenou na mzdové náklady, náklady na sociální zabezpečení, energie, nákup materiálu apod. Žalobce odmítl tvrzení žalovaného, že z předložených dokladů nelze zjistit úplně aktuální stav jeho majetkových poměrů. Žalovaný pochybil, když stanovil majetkové poměry žalobce odhadem. Navíc při tomto odhadu žalovaný postupoval zcela nesprávně. Žalobce namítal, že v případě postihu za některé nedostatky došlo k zásahu do majetkové sféry týchž osob (p. V. M. a jejího manžela, kteří jsou jedinými společníky žalobce). Za táž provinění ukládá žalovaný pokutu v rámci distribučního řetězce nejen žalobci, ale i jeho odběratelům, v důsledku čehož musí žalobce svým odběratelům nahrazovat škodu vzniklou v souvislosti s uložením těchto pokut. Žalobce dále napadal některá hodnocení žalovaného při úvahách o výši pokuty, zejména s ohledem na nízkou závažnost vytýkaných pochybení a ve vztahu k nepřiměřenosti pokuty. Závěrem žalobce namítal porušení zásady předvídatelnosti s poukazem na rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 7. 11. 2007, č. j. 5983/252/7/2007-SŘ, jenž uložilo výrobci vína Vinop a.s. pokutu za obdobné správní delikty ve výši 150 000 Kč, přičemž celkové množství závadného vína vytýkaného rozhodnutím z roku 2007 činilo 28 128 litrů, což je téměř dvojnásobné množství, než v případě žalobce.

Doplňujícím procesním podáním ze dne 6. 5. 2016 reagoval žalobce na vyjádření žalovaného k žalobě, přičemž zopakoval některé žalobní body a rozporoval správnost vyjádření žalovaného k uplatněným žalobním bodům.

V doplňujícím procesním podání ze dne 10. 4. 2017 žalobce argumentoval rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2017, č. j. 7 As 305/2016 – 47 v souvislosti s nezbytnými náležitostmi protokolu o senzorické zkoušce a namítal, že protokoly o senzorické zkoušce, které byly podkladem pro žalobou napadená správní rozhodnutí, neobsahují informace o složení panelu posuzovatelů.

V procesním podání ze dne 29. 6. 2017 žalobce uvedl, že v předchozím shora uvedeném doplňujícím procesním podání neuplatnil nové žalobní body, ale pouze rozhojnil žalobní bod již v původní žalobě uplatněný.

Žalovaný s ohledem na obdobnost žalobních a odvolacích námitek především odkázal na obsah žalobou napadeného odvolacího rozhodnutí, kde se s uplatněnými žalobními námitkami vypořádal, na jejich hodnocení setrvává i nadále. K námitce týkající se porušení zásady předvídatelnosti žalovaný ve vztahu k žalobcem poukazovanému rozhodnutí Inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce v Brně ze dne 7. 11. 2007, č. j. 5983/252/7/2007-SŘ, uvedl, že v této věci byly řešeny zcela jiné skutkové okolnosti, o čemž svědčí mj. nižší počet správních deliktů.

V doplňujícím vyjádření žalovaného ze dne 12. 6. 2017, v němž je reagováno na doplňující procesní podání žalobce ze dne 4. 10. 2017, žalovaný uvedl, že zmiňované procesní podání žalobce obsahuje nově dříve neuplatněný žalobní bod, přičemž námitka týkající se absence informace o složení panelu posuzovatelů senzorických zkoušek byla uplatněna mimo zákonnou lhůtu pro podání žaloby, resp. pro uplatňování žalobních bodů.

Krajský soud v Brně na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích včas uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). O žalobě bylo rozhodnuto po proběhlém jednání, v jehož rámci soud provedl žalobcem nabídnuté důkazy, vyjma těch, které byly obsahem připojeného správního spisu (blíže viz hodnocení jednotlivých žalobních bodů). V rámci nařízeného jednání zástupci účastníků setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích, odkázali na ně, přičemž zástupce žalobce žádal, aby soud žalobě vyhověl, zástupce žalovaného považoval uplatněnou žalobu za nedůvodnou.

Dále se soud vypořádává s uplatněnými žalobními námitkami.

Žalobce namítal, že ve vínech Müller Thurgau a Veltlínské zelené nebyl podle jím provedených testů zjištěn přídavek syntetického glycerolu, přičemž odkázal na výsledky provedených testů z akreditované laboratoře Salayová, Velké Bílovice, konkrétně na protokol o zkoušce č. 32834/2014 a výsledky analýz ze dne 16. 4. 2014 (Veltlínské zelené), na protokol o zkoušce č. 2015/069 a výsledky analýz ze dne 20. 1. 2015 (Müller Thurgau) a na čestné prohlášení Ing. R. S.

Uvedená námitka se vztahuje k bodu 6 a 7 výroku I. prvostupňového správního rozhodnutí, v nichž je uvedeno, že žalobce dne 14. 12. 2013 jednou dávkou odběrateli V. B. uvedl do oběhu víno označené jako Müller Thurgau, víno bílé, suché, alk. 11 % obj., Země původu Maďarsko, šarže č. MT20 138, v celkovém množství 504 litrů, ve kterém byl dle posudku a protokolu o zkoušce č. D003-70394/14/A01, oba ze dne 14. 3. 2014 prokázán přídavek syntetického glycerolu, přičemž tento není článkem 3 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK (ES) č. 606/2009 povolen, uvedené víno tak bylo podrobeno nepovolenému enologickému postupu a jeho uváděním do oběhu účastník řízení porušil ust. čl. 120c odst. 4 NR (ES) č. 1234/2007, žalobce tak naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví a vinařství. Dále žalobce dne 14. 12. 2013 jednou dávkou odběrateli V. B. uvedl do oběhu víno označené jako Veltlínské zelené, víno bílé, suché, alk. 11 % obj, Země původu Maďarsko, šarže č. VZ20137, v celkovém množství 1 008 litrů, ve kterém byl dle posudku a protokolu o zkoušce č. D003-70394/14/A02, oba ze dne 14. 3. 2014, prokázán přídavek syntetického glycerolu, přičemž tento není čl. 3 odst. 2 NK (ES) č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK (ES) č. 606/2009 povolen, uvedené víno tak bylo podrobeno nepovolenému enologickému postupu a jeho uváděním do oběhu žalobce porušil ust. čl. 120c odst. 4 NR (ES) č. 1234/2007. Žalobce tak naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví a vinařství.

K této námitce uvádí soud následující. Nařízení Komise (ES) č. 606/2009 stanovuje v příloze I A povolené enologické postupy u výroby vín, mezní hodnoty a podmínky pro užití určitých látek. Mezi povolenými enologickými postupy není přidání syntetického glycerolu do vína uvedeno. Ke zjištění přítomnosti syntetického glycerolu ve víně dochází v rámci laboratorních zkoušek. Přítomnost syntetického glycerolu ve víně Müller Thurgau, víno bílé, suché, Země původu Maďarsko, označení šarže MT20138 byla zjištěna na základě posudku č. D003-70394/14/A01, vyhotoveného odborem zkušební laboratoře Inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce v Brně. Z citovaného posudku a připojeného protokolu o zkoušce D003-70394/14/A01 jednoznačně vyplývá, že zkoumaný vzorek vína nevyhovuje požadavkům na povolené enologické postupy uvedenými v čl. 3 odst. 2, resp. v příloze I A nařízení Komise (ES) č. 606/2009, neboť byl zjištěn přídavek syntetického glycerolu v rozporu s povoleným enologickým postupem. Jak také uvádí posudek, vzorek dále nevyhovuje požadavkům uvedeným v čl. 14 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 v platném znění, podle něhož nesmí být potravina uvedena na trh, není-li bezpečná. Potravina je považována za nevhodnou k lidské spotřebě, a to z důvodů kažení. Byly u ní shledány následující nedostatky: vzhled, plovoucí nečistoty, opalizující. Druhá z uvedených závad byla způsobena výskytem plovoucích nečistot. Ke zjištění byla použita metoda SZPI 4810 (Competendium of international methods wine and must analysis, OIV-MA-AS315-15:R2007). Přítomnost přidaného syntetického glycerolu byla zjištěna na základě přítomnosti tzv. markeru – cyklických diglycerolů, a to v množství 0,35 mg/l, přičemž rozšířená nejistota stanovení ve stejných jednotkách jako výsledek získaný s použitím koeficientu rozšíření k=2 na hladině pravděpodobnosti 95 % činila ± 0,063. Jak uvedl žalovaný, k tomu, aby byl prokázán syntetický glycerol ve víně, je dostačující, aby laboratoř ve víně odhalila tzv. markery. Mezi tyto markery je mj. zařazen 3-methoxy 1, 2 propandiol a cyklické diglyceroly. Jak bylo shora uvedeno, v předmětné zkoušce se potvrdila přítomnost cyklických diglycerolů v množství 0,35 mg/l a dále 3-methoxy 1, 2 – propandiolu ve výši menším jak 0,10 mg/l. Naměřené cyklické diglyceroly byly zjištěny ve větším množství než je tzv. kvantifikační limit, který je metodou OIV-MA-AS315-15 stanoven ve výši 0,25 mg/l (což vyplývá z kapitoly 9.4 citované metody). Uvedenému výsledku v protokolu o zkoušce D003-70394/14/A01 ze dne 14. 3. 2014 pak odpovídá hodnocení obsažené v posudku D003-70394/14/A01 ze stejného data, v němž je vysloveno (jak již je shora uvedeno), že byl zjištěn přídavek syntetického glycerolu, což je v rozporu s povoleným enologickým postupem. Z žalobcem poukazovaných listin – protokolu o zkoušce ze dne 20. 1. 2015, č. 2015/069 vyplývá, že chemická laboratoř – Salyová, Velké Bílovice zjistila ve víně přítomnost 0,08 mg/l 3-metoxy – 1,2 – propandiolu a 0,39 mg/l cyklických diglycerolů. Výsledky uvedené v citovaném protokolu č. 2015/069 osvědčují závěry žalovaného, samotný protokol o zkoušce neobsahuje slovní hodnocení výsledku analýzy. Čestné prohlášení Ing. R. S. ze dne 17. 7. 2015 odporuje bez jakéhokoli vysvětlení závěrům žalovaného o přítomnosti syntetického glycerolu zjištěné na základě shora citovaných posudků. Z žalobcem předloženého protokolu o zkoušce č. 32834/2014 ze dne 16. 4. 2014, vyhotoveného laboratoří EUROFINS BEL/NOVAMANN, s.r.o., Nové Zámky rovněž vyplývá přítomnost cyklických diglycerolů, a to v množství 0,4 mg/l. Uvedený protokol o zkoušce však nelze identifikovat s odebranými vzorky, neboť na protokolu je uvedeno u identifikace výrobku pouze „Víno bílé“. V čestném prohlášení Ing. R.S. ze dne 17. 7. 2015 je pak uvedeno, že by se mělo jednat o vzorek Müller Thurgau, č. šarže MT 20138, v žalobě je ovšem uvedeno, že se má jednat o protokol o zkoušce týkající se vína Veltlínské zelené. K tomuto protokolu s ohledem na shora uvedené skutečnosti soud nepřihlížel, ovšem i z něj je patrné, že zkoumané víno obsahovalo cyklický diglycerol v míře vyšší, jak tzv. limit kvantifikace stanovený shora uvedenou metodou.

Pokud pak jde o víno Veltlínské zelené, Země původu Maďarsko, označení šarže VZ20137, z posudku D003-70394/14/A02 ze dne 14. 3. 2014 a připojeného protokolu o zkoušce D003-70394/14/A02 z téhož data vyplývá, že i u tohoto zkoumaného vzorku byla zjištěna přítomnost cyklických diglycerolů, a to v množství 0,35 mg/l s rozšířenou nejistotou stanovení ± 0,063. Citovaný posudek odboru zkušební laboratoře Inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce v Brně obsahuje závěr, že provedenými rozbory bylo zjištěno, že předložený vzorek nevyhovuje ve vztahu k přídavku syntetického glycerolu a vzhledu požadavkům na povolené enologické postupy stanovené v čl. 3 odst. 2, resp. v příloze I A nařízení Komise (ES) č. 606/2009 v platném znění a požadavkům uvedeným v čl. 14 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 v platném znění, podle něhož nesmí být potravina uvedena na trh, není-li bezpečná. Ve vztahu k vínu Veltlínské zelené žalobce v žalobě poukazoval na protokol o zkoušce č. 32834/2014 (shora již zmiňovaný), přičemž soud odkazuje na jeho hodnocení uvedené shora. Jak bylo také již vysloveno, uvedený protokol o zkoušce se má podle čestného prohlášení Ing. R. S. ze dne 17. 7. 2015 (předloženého žalobcem) týkat vzorků vína Müller Thurgau. Soud uzavřel, že se žalobci v žalobě uvedeným tvrzením a jím dokládanými listinami nepodařilo hodnověrným způsobem zvrátit závěry žalovaného ohledně přítomnosti syntetického glycerolu ve zkoumaných vzorcích vína.

Žalobce dále ještě doložil v příloze žaloby (mimo výslovné důkazní návrhy) protokol o zkoušce č. 2014/358 ze dne 16. 4. 2014 vyhotovený chemickou laboratoří – Salayová, Velké Bílovice, zkušební laboratoř. Z protokolu o zkoušce týkající se výrobku Veltlínské zelené, víno bílé, suché, alk. 11 %, Země původu Maďarsko, vyplývá zjištění cyklických diglycerolů ve zkoumaném vzorku v hodnotě 0,4 mg/l. Tyto zjištěné hodnoty jsou ještě vyšší než v případě analýzy provedené odborem zkušební laboratoře Inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce v Brně.

Právní úprava nepovoluje přidání syntetického glycerolu do vína, jeho přidání je proto nepovoleným enologickým postupem. Na základě výše uvedených laboratorních zkoušek provedených jak správním orgánem, tak zadané žalobcem, bylo dostatečně prokázáno, že se ve zkoumaných vzorcích vína nachází přidaný syntetický glycerol. Žalovaný prokázal, že žalobce správní delikt spáchal, přičemž v odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí i žalobou napadeného rozhodnutí je dostatečně popsáno, jakým způsobem správní orgány na základě laboratorních zjištění dospěly ke svým závěrům.

Žalobce dále k přítomnosti dalších nepovolených látek zjištěných správními orgány (maltosa sacharin, aspartam, kyselina sorbová, těkavé kyseliny, syntetický glycerol) namítal, že není výrobcem uvedených vín a jako prodejce nemá objektivní možnost podrobovat každou odebranou dodávku vína laboratornímu zkoumání. Veškeré odběry prováděl žalobce s přesvědčením, že odebírá bezvadné zboží. Ve všech případech vytýkané vady představují vady skryté, které lze odhalit jen za použití velmi nákladného laboratorního rozboru uskutečněného v laboratoři s nejmodernějším vybavením. Z ekonomických a časových důvodů je navíc nereálné nechávat podrobně laboratorně zkoumat každou odebranou dodávku vína v akreditované laboratoři. Žalobce však přesto nechává v rámci preventivního opatření provádět laboratorní testy u značné části vína uvedeného do oběhu, a to u výrobce vína, s nímž spolupracuje (společnost Vinop a.s., Polešovice). Žalobce přijal maximálně možná preventivní opatření, jako je zejména provedení senzorických zkoušek u každé šarže vína uváděného žalobcem do oběhu a dále provedení namátkových analytických rozborů prodávaných vín. Žalobcem otestovaná vína vyhovovala ve všech zkoumaných ukazatelích. Objektivní odpovědnost provozovatele potravinářského podniku není absolutní, nýbrž prokáže-li právnická osoba, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila, za správní delikt neodpovídá. Žalobce vynaložil maximální možné úsilí, aby vytýkanému pochybení zabránil a jakmile se o pochybení dozvěděl, neprodleně učinil veškerá dostupná opatření k tomu, aby zabránil dalšímu uvádění předmětných vín do oběhu.

K této žalobní námitce uvádí soud následující. Jak už bylo shora uvedeno, ve zkoumaných vínech byla zjištěna přítomnost maltosy, sacharinu, přidaného cukru, aspartamu, kyseliny sorbové, těkavých kyselin. V případě aspartamu a sacharinu jde o umělá náhradní sladidla. V případě zjištěného přídavku maltosy jde o sladový cukr, který se používá jako výživný přídavek v potravinářském průmyslu. Všechny tři uvedené látky jsou právní úpravou zakázány a nejsou zařazeny do výčtu povolených enologických postupů podle přílohy č. I A nařízení Komise (ES) č. 606/2009. Z laboratorních zjištění provedených správním orgánem vyplývá, že žalobce enologickým postupem (přídavkem cizích látek) ovlivnil uvedená vína a dopustil se správního deliktu, který byl ze strany žalovaného dostatečně prokázán a v napadeném rozhodnutí odůvodněn.

Dále byl u vína Pálava a Rose, zjištěn etanol z přidaného cukru. Evropská právní úprava umožňuje zvyšování minimálního přirozeného obsahu alkoholu v procentech objemu, ale nesmí překročit stanovené mezní hodnoty. Víno Pálava, kde byl etanol z přidaného cukru zjištěn, je z vinařské zóny B dle přílohy XIb nařízení Rady č. 1234/2007 (Slovensko). Tato oblast povoluje maximálně 2 % objemu etanolu z přidaného cukru, přičemž zjištěná hodnota činí u tohoto vína 4,51 %. U vína Rose jde o zemi původu Itálie, kde je citovaným nařízením povoleno maximálně 1,5 % etanolu z přidaného cukru, přičemž zjištěno bylo 2,8 % (jedná se o vinařskou zónu C). žalobce tak prokazatelně překročil zákonem stanovené limity etanolu z přidaného cukru. Jeho argumentace, že není možné zjistit přítomnost těchto látek běžnými laboratorními postupy, je irelevantní, neboť jako prodejce má žalobce za povinnost vynaložit veškeré úsilí pro to, aby nedošlo k porušení právních předpisů a překročení závazných norem. Pokud sám v rámci vlastního zařízení není schopen tyto látky odhalit, je jeho povinností a především v jeho zájmu využít jiná zařízení, která obsah těchto látek prokážou a surovinách je idenfitikují. Žalobcem poukazované a soudem k důkazu provedené „Analytické rozbory vína“ provedené společností VINOP a.s. zjevně nebyly způsobilé odhalit existenci vína rozporného se zákonnými požadavky na něj, neboť obsahovaly u stejných šarží zcela rozdílné výsledky od zkoušek provedených akreditovanou laboratoří. Pokud žalobce argumentuje tím, že provedl veškerá opatření, senzorické zkoušky a jiné, je třeba, aby svoji argumentaci dostatečně podpořil důkazy, které nelze zpochybnit. Tak se tomu však v projednávané věci nestalo. Základní povinností prodávajícího jakýchkoli potravin je nést odpovědnost za jejich kvalitu, ať je sám vypěstoval, vyrobil či odkoupil.

Ust. § 17i zákona o potravinách zprošťuje od odpovědnosti za deliktní jednání tu právnickou osobu, která vynaložila veškeré úsilí, jenž bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Obdobně upravuje odpovědnost ust. § 40 odst. 1 zákona o vinohradnictví a vinařství, podle něhož právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila. Žalobce konkrétní účinné kroky, které by vedly k zamezení uvádění vína do oběhu rozporného s právními předpisy, neprokázal. V případě, že by žalobce opravdu vykonával veškeré úsilí, pak by k tak rozsáhlému porušení právních předpisů a tudíž vzniku správních deliktů nedošlo. Celkové množství závadného vína činí více jak 15 000 l. Skutečnost, že žalobce plní uložená opatření, je jeho zákonnou povinností, jakožto kontrolované osoby, přičemž pokud by tak neučinil, dopustil by se samostatného správního deliktu.

Odpovědnost za prodej obecně (jak za potraviny, tak za jiné produkty a suroviny) v rámci zákona o potravinách a tabákových výrobcích je koncipována jako objektivní, tedy bez ohledu na zavinění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2005, sp. zn. 4 As 49/2004). Možnost zprostit se odpovědnosti je pouze v případě, pokud je dostatečně prokázáno, že prodávající vynaložil veškeré úsilí, které lze požadovat, aby porušení povinnosti zabránil. V souzené věci však žalobce vynaložení takového úsilí neprokázal. Spoléhal pouze na solidnost dodavatele. Žalobce u předmětných vín prokazatelně porušil evropskou právní úpravu a použil nepovolené enologické postupy a u povolených enologických postupů překročil zákonem stanovenou hranici. Žalovaný své závěry dostatečně odůvodnil a zdejší soud se s nimi zcela ztotožňuje. Námitku žalobce tak považuje za nedůvodnou.

Žalobce dále namítal, že povolené množství látek bylo překročeno pouze o minimální hodnoty; poukázal přitom konkrétně na víno Pálava, překročení povoleného množství sacharinu o 48 mg/l, víno Pavla, překročení povoleného množství aspartamu o 18 mg/l, víno Rose, překročení povoleného množství aspartamu o 43 mg/l, víno Pavla 2, překročení povoleného množství aspartamu o 37 mg/l a víno Pálava 3, překročení povoleného množství kysely sorbové o 38 mg/l. K této námitce soud konstatuje, že u tohoto typu porušení právní úpravy nelze uvažovat o porušení minimálním či případně větším nad zákonem stanovený limit. Právními předpisy je dán rozptyl hodnot, které jsou případně považovány za povolené. Jasně je tak stanovena hranice, která vyznačuje maximum možné přítomnosti stanovených látek a jakékoli hodnoty, které překračují zákonem stanovenou hranici, je nutné považovat za porušení zákona. Není možné uvažovat nad porušením „méně závažným“ či „více závažným“ z hlediska nástupu odpovědnosti za správní delikt. Hodnoty nad stanovený limit jsou bez dalšího porušením zákona a možnost zohlednění intenzity případného překročení povolených limitů je maximálně v rovině správního uvážení o ukládání pokuty. K samotnému prokázání správního deliktu postačuje překročení zákonem stanovené hranice. Jak uvádí správně žalovaný, jedná se většinou o látky, jež vína uváděná do oběhu obsahovat nesmí (aspartam, sacharin). Pokud jde o úvahy o výši sankce a jednotlivá zvažovaná kritéria, touto otázkou se soud zabývá níže.

Tvrzení o tom, že uvedené jednání nemůže poškodit spotřebitele finančně ani zdravotně, je v předmětné věci irelevantní. Zásadní je porušení právních norem, za které je žalobce sankcionován a u kterých při posuzování skutkové podstaty není hodnocen dopad na spotřebitele. Spotřebitel je již z podstaty věci poškozen, jestliže neobdržel produkt, který očekával, i když o tomto nedostatku nevěděl. Takovým jednáním ze strany žalobce došlo k poškození spotřebitele tím, že mu nedal možnost si vybrat víno, které chtěl. Kdyby o nedostatcích uvedeného vína spotřebitel věděl, mohlo by dojít k tomu, že by si takové víno nevybral. Tím, že žalobce do vína zasahoval nepovolenými postupy, ovlivnil hodnotu vína a spotřebitel tak byl klamán, neboť očekával jiný výrobek, než jak se prezentuje navenek. Poškození spotřebitele v tomto případě vzniklo, i když mohl být samotný zásah minimální. Nelze argumentovat tím, že spotřebitel v konečném důsledku nemusel ani poznat, že je kvalita tímto jednáním ošizena, jelikož se jedná o vína v nízké cenové kategorii. Rovněž je irelevantní, zda došlo na straně spotřebitelů k reklamaci vytýkaných vín. Tvrzení, že nedošlo objektivně k poškození spotřebitele po zdravotní ani ekonomické stránce, není důvodem pro liberaci, neboť k naplnění materiální stránky deliktu postačí již to, není splněna zákonem stanovená povinnost a nikoli také důsledek v podobě ekonomického nebo zdravotního poškození spotřebitele.

Žalobce dále namítal, a to ve vztahu ke zjištění, že se nejednalo o víno získané výhradně úplným nebo částečným kvašením vinných hroznů nebo hroznového moštu, že žalovaný tuto skutečnost neprokázal žádným analytickým rozborem a při zjištění vytýkané vady vycházel pouze ze subjektivního senzorického posouzení svých pracovníků, kteří uvedli, že toto víno vykazuje vůni a chuť po broskvích. Předmětná vína přitom odebral od dodavatelů výhradně jako produkty z hroznů a zcela popírá, že by tato byla vyrobena i z jiných surovin. Žalobce si není vytýkaných nedostatků v chuti a vůni vědom, vína byla po celou dobu prodávána bez jakékoli negativní reakce zákazníků. Nedostatky byly zjištěny pouze u odrůdy Pálava, která je obecně charakteristická výraznou ovocnou chutí, a to zejména po mandarinkách nebo meruňkách. Žalobce přitom nezpochybňuje, že senzorické hodnocení provedla osoba k této činnosti oprávněná a řádně proškolená v souladu s požadavky českých technických norem, upravujících postup a výcvik posuzovatelů. Žalobce však vytýká, že přes tuto skutečnost je zjištění vytýkaných vad zcela závislé na subjektivním lidském faktoru. Žádná z těchto vytýkaných vad se neprojevila při analytických rozborech vína a žalobce ji proto nemohl zjistit žádnými dostupnými laboratorními postupy. I kdyby byly tyto vady prokázány, nejsou objektivně způsobilé poškodit spotřebitele po zdravotní ani ekonomické stránce.

K této žalobní námitce uvádí soud následující. V případě senzorického hodnocení vína vychází tato zkušební metoda z ust. § 8 vyhlášky č. 211/2004 Sb., o metodách zkoušení a způsobu odběru a přepravy kontrolních vzorků, z něhož vyplývá, že senzorické hodnocení provádí osoba k této činnosti oprávněná a řádně proškolená v souladu s požadavky českých technických norem, upravujících postup a výcvik posuzovatelů. Při senzorickém hodnocení postupuje osoba uvedená v odst. 1 podle českých technických norem upravujících senzorické analýzy.

V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je k této námitce uvedeno, že byly celkem u 4 šarží vína (vždy Pálava, v množství 2 400 l, 4 750 l, 2 250 l a 3 250 l) zjištěny nedostatky v senzorickém hodnocení s ohledem na netypickou vůni a chuť – broskvové aroma. Žalovaný k námitce uvedl, že senzorické hodnocení je akreditovanou metodou zkoušení, přičemž účastník řízení nepředložil žádné důkazy a rovněž správní orgán nezjistil žádné skutečnosti, které by správnost senzorického hodnocení, provedené kontrolním orgánem, vyvracely. Při hodnocení předmětné žalobní námitky soud souhlasí s žalovaným, že senzorické hodnocení potravin – vína je akreditovanou metodou, vycházející z ust. § 8 shora citované vyhlášky, přičemž žalobce konkrétní postup správního orgánu v rámci této akreditované metody nijak nenapadá ani nezpochybňuje, souhlasí v žalobě výslovně i s hodnocením žalovaného, že senzorické hodnocení provedla osoba k této činnosti oprávněná a řádně proškolená v souladu s požadavky českých technických norem upravujících postup a výcvik posuzovatelů. Za uvedeného stavu, kdy nebyly žalobcem doloženy žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly správnost použité metody, není možné přisvědčit žalobcově tvrzení, že výsledky této akreditované metody neprokazují prostřednictvím ní zjištěné nedostatky. Žalobce prokazoval svá tvrzení o výrazné ovocné chuti charakteristické pro víno Pálava tiskovými výstupy z internetových zdrojů, přiloženými k žalobě (jenž soud k důkazu provedl u jednání), z nichž vyplývá, že ve vůni a chuti této odrůdy je možno hledat koření muškát, vanilku, mandarinku, růže až med; použitou akreditovanou metodou však byla zjištěna netypická vůně a chuť – broskvové aroma. Žalovaný vůči shora citovaným závěrům žalovaného v žalobou napadeném rozhodnutí konkrétně ničeho nebrojil, pouze požadoval použití jiné (blíže jím ani neupřesněné) metody zkoumání vzorků. Za daného stavu nemůže řešená žalobní námitka vést k úvaze o nezákonnosti závěrů vyplývajících z předmětné senzorické zkoušky.

K námitce, že uvedené vady nejsou objektivně způsobilé poškodit spotřebitele po zdravotní ani ekonomické stránce, soud odkazuje na své úvahy ohledně obdobné námitky řešené již shora.

Žalobce dále k nedostatkům označení vína namítal, že ve všech případech chybného označení vína se jedná o zcela totožné pochybení, kdy žalobce uváděl na obalech jako údaj o stáčírně adresu své provozovny: „BM VINI s.r.o., Polešovice 446“, přičemž v žádném z těchto případů neměl v úmyslu svým jednáním uvést v omyl konečné spotřebitele a údaj o stáčírně uvedl v dobré víře, že se jedná o dovolený způsob označování, který mu umožní chránit své obchodní tajemství. Tyto nedostatky po jejich zjištění ihned napravil. Uvedený nedostatek není objektivně způsobilý poškodit spotřebitele po zdravotní ani ekonomické stránce.

Touto námitkou se v rámci odvolání zabýval i žalovaný, který v žalobou napadeném rozhodnutí vyslovil, že žalobce nerozporoval, že došlo ke spáchání správních deliktů chybným označením vín údajem o stáčírně. Právní předpisy přitom stanoví, jak měla být předmětná vína označena. Správně označené víno dává možnost spotřebiteli rozhodnout se při jeho výběru a poskytuje mu dostatečnou informaci o nakupovaném vínu. Nesprávné nebo absentující označení je způsobilé jej poškodit. Námitka totožnosti pochybení či poukázání na dobrou víru žalobce je v daném případě nepodstatná. S touto úvahou soud souhlasí. Nepravdivým údajem o stáčírně došlo k porušení čl. 16 NR (ES) č. 178/2002. Otázka, zda k nesprávnému označení došlo úmyslně či neúmyslně, nemá z hlediska porušení této povinnosti význam, stejně tak tvrzení žalobce, že se tak stalo pouhým nesprávným jeho posouzením a že šlo o stejné opakované pochybení. Množství nesprávně označeného vína nebylo jednou z nejpodstatnějších přitěžujících okolností při úvaze o výši pokuty, jak tvrdí v námitce žalobce, nesprávné označení vína údajem o stáčírně se týkalo pouze 700 l vína, což je pouhý zlomek nevyhovujících vín zjištěných správními orgány. Spotřebitelé mají podle platné legislativy právo dozvědět se z označení vína mj. kde toto bylo stáčeno, proto pokud označení vína neodpovídá skutečnosti, jedná se o údaj, který je schopný je ovlivnit při výběru produktu a tím je poškodit. Spotřebiteli je tak ztěžován výběr vína podle jeho preferencí a může ho poškodit tak, že zakoupí víno, které by, pokud by měl správné informace, nezakoupil.

Žalobce dále namítal k neodpovídající zjištěné hodnotě cukru, že není výrobcem předmětných vín, nýbrž pouze jejich prodejcem a není tedy objektivně v jeho možnostech provádět podrobné preventivní laboratorní zkoumání každé odebrané dodávky vína, přičemž veškeré odběry vína žalobce vždy prováděl s přesvědčením, že skutečná hodnota cukru ve víně odpovídá označení předmětného vína vyplývající z dokladů. Navíc uvedený nedostatek nemá žádný vliv na kvalitu vín, ani na jejich zdravotní nezávadnost.

K této námitce uvádí soud následující. Nařízení Komise (ES) č. 607/2009 ze dne 14. 7. 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodní úpravu některých vinařských produktů, v příloze XIV v části B uvádí, že víno se označuje jako suché v případě, že obsah cukru nepřesahuje 4 g/l, víno se označuje jako polosuché, jestliže nepřesahuje obsah cukru 12 g/l, víno se označuje jako polosladké, jestliže obsah cukru nepřesahuje 45 g/l a víno se označuje jako sladké v případě, že obsahuje nejméně 45 g/l cukru. U vína Pálava označeného žalobcem jako polosladké byla zjištěna hodnota obsahu cukru 4,95 g/l, což podle právní úpravy odpovídá označení polosuché, případně s odchylkou suché. U vína Pavla, polosladké, původem SK, byla zjištěna hodnota cukru 2,49 g/l, což je hodnota, při které musí být víno označeno jako suché. U vína označeného Rose byla zjištěna hodnota cukru 5,43 g/l, což odpovídá označení polosuché a nikoli polosladké, jak jej označil žalobce. U vína Pavla (Pálava) byl taktéž zjištěn obsah cukru v hodnotě 2,56 g/l a víno tak mělo být označeno jako víno suché a nikoli polosladké.

Ze zjištění správního orgánu je zřejmé, že se v uvedených případech jednalo o porušení evropské právní normy, která vymezuje označení vína s ohledem na obsah cukru. Limity jsou jasně stanovené a zjištění u jednotlivých vín potvrzují, že jejich označení neodpovídá obsahu cukru ve výrobku. Argumentace žalobce, že je pouze prodejce vína a nikoli jeho výrobce, je bezpředmětná a soud odkazuje na odůvodnění uvedené výše, kde se zabývá objektivní odpovědností prodejce. Námitku týkající se označování vína považuje soud za nedůvodnou.

Žalobce dále s ohledem na zjištěné nedostatky ve vedení evidenčních knih namítal, že nepochybil vědomě, na svoji povinnost vést účetní knihy byl upozorněn dne 8. 11. 2013, přičemž obratem přijal příslušná opatření a začal vést účetní knihy způsobem, který pokládal za dovolený způsob, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že takto vedené záznamy byly přehledné a zcela korespondovaly s údaji na přijatých a vydaných fakturách. K následným výtkám správního orgánu žalobce evidenci upravoval a zdokonaloval a v současné době je již vytýkaná závada zcela odstraněna. Žalovaný nezohlednil, že žalobce vyvíjel součinnost a evidenci zdokonaloval způsobem, o němž se domníval, že vyhovuje platným právním normám. K této námitce uvádí soud následující.

Správní orgány zjistily, že žalobce nevedl evidenční knihy v souladu s platnými právními předpisy. Ust. § 14 odst. 1 vyhlášky č. 323/2004, ve znění platném pro projednávanou věc, požaduje, aby evidenční knihy byly vedeny v pevné vazbě nebo elektronické podobě, přičemž v případě vedení evidenčních knih v elektronické podobě musí použitý program zabezpečit, aby každý záznam byl proveden nevratně s uvedením jména osoby, která záznam provedla. Takovýmto požadavkům však evidence vedené žalobcem neodpovídaly, přičemž bylo zjištěno trvání nedostatku vedení evidenčních knih i přes uložené opatření k nápravě. Skutečnost, že vytýkaná závada má být k datu podání žaloby zcela odstraněna, je pro věc nepodstatná. Ust. § 30 odst. 1 zákona o vinohradnictví a vinařství uvádí, že fyzická nebo právnická osoba, která drží nebo zprostředkovává produkt za účelem výkonu svého podnikání nebo k obchodním účelům, je povinna vést evidenční knihy v rozsahu a způsobem ve lhůtách stanovených předpisy Evropské unie, tímto zákonem a prováděcím právním předpisem. Žalobce jakožto právnická osoba, která zprostředkovává produkt za účelem výkonu svého podnikání, je povinna vést evidenční knihy souladné s právními předpisy. Žalobce tuto svoji povinnost porušil, přičemž negativní dopad do práv žalobce v podobě uložené sankce je pouze a jedině zákonným důsledkem, kterého si žalobce mohl a měl být vědom při respektování zásady neznalost zákona neomlouvá. Vedení evidenčních knih má sloužit k zaznamenávání pohybu produktů, jejich vstupů a výstupů, jejich provedených ošetření a uchování informací z dokladů, které daný produkt doprovázejí při jeho uvádění do oběhu v Evropské unii, a tím i zajištění jeho dohledatelnosti. Ve vztahu k úvaze o výši pokuty žalovaný na čl. 18 žalobou napadeného rozhodnutí uvedl, že správní orgán prvého stupně v neprospěch žalobce hodnotil, že přes zjištěné nedostatky ve vedení evidenčních knih žalobce odmítal tyto odstranit a vyhýbal se tak plnění zákonných povinností pod absurdními záminkami, ačkoli řádné vedení vinařské evidence je pro dosledovatelnost vinařských produktů více než žádoucí. Žalovaný s tímto hodnocením souhlasil, pouze poslední zmíněnou úvahu upřesnil tak, že účastník řízení vedl evidenci, která nesplňovala požadavky právního předpisu, a to i přes opakovanou kontrolu prováděnou správním orgánem prvého stupně. Uvedené je možné shodně hodnotit v neprospěch účastníka řízení. S tímto hodnocením krajský soud souhlasí, nelze vylíčené úvahy správních orgánů z hlediska vznesené námitky hodnotit jako rozporné se zásadou přiměřenosti. Sám žalobce sdělil, že k uvedení stavu do souladu s právními předpisy došlo až v čase sepisu žaloby.

Žalobce dále namítal, vzhledem k nedostatkům ve vedení průvodních dokladů, že tyto představují zcela formální a dílčí pochybení ryze administrativního charakteru, která nejsou v žádném případě způsobilá poškodit spotřebitele po zdravotní ani ekonomické stránce, ani ohrozit jiný veřejný zájem společnosti. Ihned poté, co se žalobce o vytýkaných pochybeních dozvěděl, tyto odstranil. Společenská nebezpečnost správního deliktu je minimální, s ohledem na tuto skutečnost je nutné posoudit i výši uložené pokuty. K této námitce soud uvádí, že při kontrole průvodních dokladů, které žalobce vystavoval při uvádění vinařských produktů do oběhu, bylo zjištěno, že absentují údaje o stáčírně, údaj o alergenu, údaj o čistém množství produktu, velikosti balení a dále údaj, že tento doklad slouží jako certifikace moštové odrůdy nebo moštových odrůd podle čl. 120NR (EU) č. 1308/2013. Spáchání tohoto deliktu žalobce nerozporuje. To, že měl žalobce vytýkané pochybení ihned odstranit, je jeho zákonnou povinností, stejně tak stav, že se do budoucna již závada nebude opakovat. Výše pokuty se pak neodvíjela pouze od tohoto deliktu, ale je třeba zdůraznit, že došlo k souběhu velkého množství správních deliktů (25) a že pokuta byla uložena v souladu s analogickým použitím absorbční zásady. Blíže k její výši a námitkám proti ní soud odkazuje na úvahy uvedené dále.

Žalobce dále namítal, že uložená žaloba má vzhledem k jeho majetkům poměrům likvidační dopad, což má vyplývat z dokladů, které v rámci odvolání doložil. Z účetní rozvahy za rok 2013 vyplývá, že ke dni 31. 12. 2013 žalobce disponoval krátkodobým finančním majetkem ve výši 235 000 Kč. Tento stav se nezlepšil ani v roce 2014, kdy z výkazu zisku a ztrát za období leden – září 2014 vyplývá, že se provozní výsledek hospodaření žalobce za toto období oproti předchozímu ještě zhoršil a pohyboval se v záporné výši. Pokuta zcela zjevně překračuje disponibilní zdroj žalobce. Stěžejní část jeho majetku je tvořena dlouhodobým kapitálem, jako jsou zejména přístroje a zásoby, jejichž případný prodej by nevratným způsobem negativně ovlivnil možnost faktického výkonu hospodářské činnosti, nebo dokonce způsobil její likvidaci. Značnou část majetku má žalobce vyhrazenu na mzdové náklady, náklady na sociální zabezpečení, energie, nákup materiálu apod. a s touto nemůže volně disponovat. Není pravdivé, že bez přiložených dokumentů nebylo možno zjistit úplný aktuální stav majetkových poměrů žalobce. V obdobné věci (viz rozhodnutí SZPI č. j. SZPI/AD736-27/2015 ze dne 30. 10. 2015), kde účastníkem řízení byl jeden ze společníků žalobce, posoudil žalovaný bez jakýchkoli potíží majetkové poměry tohoto účastníka pouze na základě daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2013 a 2014 a přehledu o příjmech a výdajích a přehledu o majetku za rok 2014. Žalovaný pochybil, neboť stanovil majetkové poměry žalobce odhadem. Pokud žalovaný argumentuje nákupem pozemku za cca 290 000 Kč, tento výdaj je v porovnání s celkovou výší ztráty žalobce minimální a nemůže představovat důvod pro určení, že uložená pokuta není likvidační. Pozemek byl nakoupen jako obchodní zboží za účelem dalšího prodeje. K uvedené námitce uvádí soud následující.

V rámci prvostupňového správního řízení byla vydána dne 9. 2. 2015 podrobná, kvalifikovaná výzva, aby žalobce s ohledem na doložení svých poměrů předložil přibližně 14 ve výzvě specifikovaných dokladů, přičemž žalobce na tuto výzvu sdělil, že k datu 26. 2. 2015 nemá žádný movitý majetek. V rámci prvostupňového správního rozhodnutí je uvedeno, že při hodnocení skutečností rozhodných pro posouzení majetkových poměrů žalobce z důvodu zamezení likvidačnosti uložené pokuty byla zohledněna citovaná výzva k doložení majetkových poměrů s tím, že žalobce na ni nereagoval, resp. až dne 6. 3. 2015 bylo doručeno vyjádření žalobce, že k tomuto datu žalobce nevlastní žádný movitý majetek. Vzhledem ke skutečnosti, že z veřejně dostupných zdrojů žádné listiny prokazující majetkové poměry žalobce nebylo možno shromáždit (v obchodním rejstříku byla uložena pouze zakladatelská listina, v katastru nemovitostí nebyla zaznamenána pro žalobce žádná práva), nebylo možné zjistit aktuální majetkové poměry žalobce. Pouhé tvrzení o absenci vlastnictví movitých věcí je zcela nedostatečné. Správní orgán prvého stupně proto vycházel z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 – 133, z něhož vyplývá, že v případě, že účastník řízení je při doložení majetkových poměrů na základě výzvy správního orgánu nečinný a správní orgán následně neshromáždí z veřejně dostupných zdrojů listiny prokazující majetkové poměry účastníka řízení, může si správní orgán učinit základní představu o příjmech a majetku účastníka řízení odhadem. Žalobce v rámci odvolání dne 26. 3. 2015 předložil daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2013, výkaz zisků a ztrát za rok 2013, účetní rozvahu za rok 2013, výkaz zisků a ztrát za období leden – září 2014. Žalovaný uvedl, že z účetní rozvahy za rok 2013 vyplývá, že ke dni 31. 12. 2013 žalobce disponoval krátkodobým finančním majetkem ve výši 235 000 Kč. Žalovaný dále s ohledem na skutečnost, že z dokladů nebylo možné zjistit úplné pravdivé aktuální údaje o majetkových poměrech, vyzval žalobce přípisem ze dne 9. 9. 2015 k doložení dalších podkladů (jednalo se o obdobnou výzvu jak byla učiněna v rámci prvostupňového správního řízení; v této výzvě byl uveden seznam dokladů, které by byly k prokázání majetkových poměrů vhodné). Dne 18. 9. 2015 byly žalovanému opětovně doručeny již zaslané doklady (tedy daňové přiznání, výkaz zisků a ztrát a účetní rozvaha). Žalovaný dále z katastru nemovitostí zjistil, že žalobce koupil dne 27. 5. 2015 pozemky. Z obsahu správního spisu dále vyplývá, že poté, co bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, požádal žalobce (dne 10. 11. 2015) o splátky pokuty ve výši 18 950 Kč měsíčně, přičemž rozhodnutím prvostupňového správního orgánu ze dne 9. 12. 2015 bylo tomuto návrhu vyhověno a žalobce je na základě rozhodnutí o splátkách oprávněn pokutu hradit měsíčně ve výši 18 950 Kč.

Z předložených dokladů v rámci žalobou napadeného rozhodnutí učinil žalovaný následující závěry:

Především je nutno souhlasit s žalovaným, že žalobcem předložené doklady neprokazují dostatečným způsobem jeho majetkovou situaci. Žalobce byl kvalifikovanými výzvami opakovaně vyzván k doložení potřebných podkladů, z nichž by bylo možné jeho majetkovou situaci zjistit, předložil však pouze čtyři shora zmiňované listiny, přičemž v případě výkazu zisku a ztráty ke dni 31. 12. 2013 a ke dni 30. 9. 2014 a rozvahy ke dni 31. 12. 2013 se jedná o výkazy ve zjednodušeném rozsahu; nelze například u krátkodobého finančního majetku zjistit, kolik peněz měl žalobce na účtu, v pokladně. Žalobci nic nebránilo předložit správnímu orgánu výkaz zisků a ztrát a rozvahu v plném rozsahu. Žalobce nedoložil doklad o cash-flow tak, aby byl viditelný přehled o peněžních tocích, tedy jak se žalobci reálně „pohybují finanční prostředky“. Skutečnost, že žalobce zakoupil za cenu 356 950 Kč s DPH pozemky, nesvědčí tomu, že by pro něj byla pokuta likvidačního charakteru. Dále je nutné zohlednit, že shora citovaným rozhodnutím prvostupňového správního orgánu ze dne 19. 12. 2015 došlo k umožnění splátek uložené pokuty žalobci, a to ve výši 18 950 Kč měsíčně. V rámci žaloby žalobce předložil rozvahu v plném rozsahu ke dni 30. 11. 2015 a výkaz zisku a ztráty účelově v plném rozsahu ke dni 30. 11. 2015. Tyto listiny provedl soud k důkazu. Z uvedených dokladů vyplývá, že v daném období žalobce disponoval větším dlouhodobým majetkem, krátkodobý finanční majetek (C. IV.) činil 642 000 Kč, krátkodobé pohledávky (C. III.) byly ve výši 7 077 000 Kč a žalobce splatil bankovní úvěr. Z citovaného výkazu zisk a ztráty vyplývá hrubý zisk za uvedené období ve výši 473 000 Kč, provozní zisk před zdaněním – 5 000 Kč. Z dokladů vyplývá, že žalobce nefinancuje svoji činnosti prostřednictvím úvěrů. Ani z takto doplněných dokladů však nevyplývá, že by cash-flow žalobce bylo nízké nebo nestabilní, což je důležité pro posouzení tvrzené likvidační povahy uložené pokuty.

Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný zaobíral veškerými skutečnostmi, které byly ve věci zjistitelné a které mohly svědčit o majetkových poměrech žalobce, soud z provedených důkazů nezjistil žádné skutečnosti, které by rozporovaly uvedené závěry. Správní orgány postupovaly při zjišťování majetkových poměrů žalobce pečlivě, opakovaly rozsáhlou výzvou k doložení příkladmo uvedených dokladů, žalobce však doklady v potřebném rozsahu nedoložil. V postupu správních orgánů tak, jak vyplývá z obsahu správního spisu i z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nelze shledat rozpor se zákonem. Stejně tak byly naplněny podmínky pro odhad majetkových poměrů žalobce s ohledem na shora konstatovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Odkaz žalobce na hodnocení majetkových poměrů v případě posuzování poměrů fyzické osoby není relevantní; žalovaný v dané věci posuzoval majetkové poměry žalobce pouze ve vztahu k případnému likvidačnímu charakteru pokuty a na základě uvedených skutečností dospěl k závěru, že pokuta likvidační meze nedosahuje.

K charakteru a ukládání likvidačních pokut se vyjádřil v usnesení ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 – 21 Nejvyšší správní soud, který dovodil, že sankce uložená za správní delikt, a to také ve vztahu k právní úpravě Evropské unie, musí být citelná tak, aby se pachatel svým jednáním již správního deliktu nedopouštěl. Musí být zajištěn efektivní účinek uložené sankce. Dle výše uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu je nutné v případě, že je zřejmé, že by mohlo dojít k takovému zásahu do majetkových poměrů uložením pokuty, že by došlo k úplné platební neschopnosti či ukončení podnikatelské činnosti, přihlédnout k majetkovým poměrům pachatele. Správní orgány se v projednávané věci dostatečných způsobem zabývaly dopadem uložené pokuty na žalobce a shledaly, že pokuta nemá likvidační charakter. Jak bylo shora uvedeno, navíc bylo dne 9. 12. 2015 rozhodnuto o možnosti povolení splátek uložené pokuty žalobci. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že trest v podobě pokuty lze ukládat nejen těm subjektům, které mají k jejímu okamžitému uhrazení dostatečné, volné finanční prostředky. Správní trestání plní nejen funkci preventivní, ale rovněž i represivní, přičemž nelze odhlédnout od toho, že primárním významem trestání sankcí a pokut je potrestání pachatele, který musí sankci ve své právní a majetkové sféře adekvátním způsobem pocítit (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2012, č. j. 6 Ads 129/2011 – 119).

Žalobce dále vznášel námitky směrem k závažnosti vytýkaných pochybení a k nepřiměřenosti uložené pokuty. Konkrétně namítal, že ve většině vytýkaných pochybení se jednalo o nezaviněné jednání, které nebylo způsobilé vyvolat závažné ohrožení obecného zájmu společnosti, kterým je zdraví spotřebitelů, případně poškození zájmu spotřebitele v ekonomické rovině, a to ani co do vyvolání pouhé možnosti tohoto porušení. Není možno hodnotit závažnost spáchaných správních deliktů jako vysokou. K této námitce soud především uvádí, že v případě projednávané věci není možné přihlédnutí k zavinění, neboť zákon o vinohradnictví a vinařství, potažmo právní úprava potravinového práva, je založena na tzv. objektivní odpovědnosti. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (viz jeho rozsudek ze dne 13. 12. 2007, č. j. 3 As 32/2007 – 48) vyplývá, že ukládá pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení (diskrečního práva správního orgánu), tedy zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, resp. volit některé z více možných řešení, které zákon vymezuje. Správní orgán dbá přitom na přiměřenost sankce z hlediska jejího účelu. Pro správné a spravedlivé ukládání sankce je významné dodržování principu zákonnosti trestání a principu individualizace sankce. Zásada zákonnosti trestání spočívá v tom, že se správní orgán musí důsledně řídit pravidly pro ukládání sankcí, která jsou obsažena v obecné i zvláštní části přestupkového zákona. Zásada individualizace sankce pak ukládá, aby druh, kombinace a intenzita sankcí odpovídaly všem okolnostem a zvláštnostem konkrétního případu. Správní orgán je proto povinen zabývat se jednotlivými kriteriemi pro stanovení sankce, opatřit si za tím účelem potřebné důkazní prostředky, provést jimi důkazy, vyvodit z těchto důkazů skutková a právní zjištění a poté správním uvážením, nicméně při respektování smyslu a účelu zákona a v souladu s pravidly logického usuzování, dospět k rozhodnutí o druhu a výměře sankce. Vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby správní uvážení bylo přezkoumatelné soudem a současně i srozumitelné účastníkům řízení, musí pak být tento postup objasněn v odůvodnění rozhodnutí. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2010, č. j. 7 As 71/2010 – 97, publikovaném pod č. 2209/2011 Sb. NSS vyplývá, že mezi hlediska individualizace trestu v dané věci patří zejména závažnost správního deliktu, význam chráněného zájmu, který byl správním deliktem dotčen, způsob spáchání správního deliktu, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán.

Projevem individualizace v souzené věci je zhodnocení a započítání jak polehčujících, tak přitěžujících okolností, které správní orgán do napadeného rozhodnutí zahrnul. Dále byla z hlediska spáchání správních deliktů uvážena i míra možného poškození oprávněných zájmů spotřebitele. V daném řízení byla uložena jediná pokuta při souběhu velkého množství správních deliktů – 25, a to v souladu s analogickým použitím absorpční zásady. Uvedená pokuta byla uložena ve výši 680 000 Kč. Z ust. § 40 odst. 2 zákona o vinohradnictví a vinařství vyplývá, že při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu spáchání a jeho následkům a okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán. Podle ust. § 39 odst. 7 písm. c) zákona o vinohradnictví a vinařství platí, že za správní delikt podle ust. § 39 odst. 1 písm. ff) tohoto zákona – porušení povinnosti stanovené předpisem Evropské unie upravujícím oblast vinohradnictví a vinařství nebo obchodu s produkty, se uloží pokuta do výše 5 000 000 Kč. Z uvedeného vyplývá, že žalobci byla uložena pokuta, jež nedosahuje ani 14% hranice horní sazby pokuty ve vztahu k nejpřísněji trestanému spáchanému správnímu deliktu, což je nutno považovat za pokutu nízkou i vzhledem k tomu, že se jedná o celkem 25 jednotlivých správních deliktů, z toho 22 deliktů spočívá v porušení povinnosti stanovené předpisem Evropské unie upravujícím oblast vinohradnictví a vinařství nebo obchodu s produkty. Krajský soud v Brně přitom připomíná, že šlo o celkové množství více jak 15 000 l vína, které neodpovídalo zákonným požadavkům (obsahovalo např. sacharin, glycerol, maltosu, aspartam, přidaný cukr či mělo netypickou vůni a chuť pro víno vyrobené z hroznů révy vinné). Jednotlivé skutky byly spáchány v rozmezí od září 2013 až do srpna 2014. Kromě toho byly zjištěny další správní delikty, jak je shora uvedeno (nesprávné označení vína, nesprávné štítky, nesplnění opatření, nesprávné průvodní doklady, nesprávné vedení evidence). Správní orgány obou stupňů vycházely ze shora uvedených zákonných požadavků při úvaze o výši udělené pokuty. Prvostupňový správní orgán hodnotil ve prospěch žalobce, že nebylo zjištěno, že by to byl on, kdo by nedovoleně zasahoval do produktu (nebyl výrobcem), dále ve prospěch žalobce bylo zohledněno, že nebyl prokázán konkrétní škodlivý následek, vyjma možného ohrožení práv spotřebitelů, v neprospěch žalobce bylo hodnoceno, že u některých spáchaných deliktů je žalobce primárně odpovědnou osobou (označování vína, vedení evidenčních knih a průvodních dokladů), v neprospěch žalobce bylo dále hodnoceno vysoké množství závadného produktu, dále skutečnost, že žalobce odmítal odstranit nedostatky vedení evidenčních knih a že kvalita vína byla po delší dobu nedostatečná.

Pokud jde o hodnocení uvedené v žalobou napadeném rozhodnutí, pak se na str. 18 a 19 tohoto rozhodnutí žalovaný zcela dostatečným a konkrétním způsobem zabýval závažností správních deliktů, způsobem jejich spáchání, následkům a okolnostem, za nichž byly spáchány. V odůvodnění rozhodnutí byly uvedeny konkrétní následující úvahy: