10 Afs 329/2016 — Nejvyšší správní soud

31 A 123/2018- 35 - text 8 31 A 123/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: KMH Legal s.r.o., IČO 06664652 sídlem Renneská třída 393/12, 639 00 Brno - Štýřice proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj sídlem nám. Svobody 98/4, 602 00 Brno - střed o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Zásah žalovaného spočívající ve vydání výzvy k odstranění pochybností v registračních údajích ze dne 13. 8. 2018, č. j. 3775212/18/3001-40512-705415, byl nezákonný. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Dne 5. 8. 2018 podal žalobce žalovanému přihlášku k registraci k dani z přidané hodnoty („dále také „přihláška k registraci“), jež byla u žalovaného zaevidována pod č. j. 3769949/18. Výzvou k odstranění pochybností v registračních údajích ze dne 13. 8. 2018, č. j. 3775212/18/3001-40512-705415 (dále také „výzva“), vydanou dle § 128 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) žalovaný vyzval žalobce, aby - vysvětlil, doložil a prokázal v souladu s ustanovením § 4a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) složení částky obratu, uvedené na řádku 07 přihlášky k registraci ve výši 1 039 037 Kč relevantními doklady tak, aby bylo možno detailně rozklíčovat skladbu obratu a objasnit, zda a kdy daňovému subjektu vznikla registrační povinnost (dále jen „požadavek 1“); - vysvětlil, doložil a prokázal jeho konkrétní ekonomickou činnost, tzn. jak a kde je ekonomická činnost vykonávána, jakým způsobem je zabezpečena po stránce personální a po stránce technické (dále jen „požadavek 2“); - prokázal existenci sídla definovaného v § 4 odst. 1 písm. i) zákona o DPH a současně sdělil, kde se nachází účetnictví či daňová evidence daňového subjektu a kdo ji vede (dále jen „požadavek 3“). II. Obsah žaloby 2. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 8. 2018 domáhá určení, že zásah žalovaného spočívající ve výzvě byl nezákonný. Nezákonnost výzvy žalobce spatřuje v tom, že žalovaný neuvedl byť jen náznak toho, v čem spočívají pochybnosti ohledně přihlášky k registraci. Ve výzvě není v rozporu s § 128 odst. 1 daňového řádu uvedena jediná okolnost, jež by měla založit pochybnosti žalovaného. Žalovaný požadoval po žalobci i údaje, které je schopen si zjistit sám ze své vlastní úřední činnosti. Zvolený postup žalovaného je v rozporu s § 5 odst. 3 daňového řádu. Výzva má šikanózní charakter, jedná se o svévolné a nepřijatelné rozšiřování povinností daňových subjektů nad rámec zákona. Dále poukazuje na nepřípustnost současné praxe daňové správy spočívající v plošném, systematickém zasílání výzev k odstranění pochybností a na jeho rozpor jak s unijním právem, tak s judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Není obecnou podmínkou pro přihlášení se k registraci v režimu § 6 odst. 1 zákona o DPH doložit většinu z požadovaných údajů, jako je například konkrétní ekonomická činnost. Žalovaný má při prověřování údajů uvedených v rámci registračního řízení upřednostnit ověření údajů z veřejně dostupných seznamů a rejstříků před vyzváním daňového subjektu k poskytnutí totožné informace. Takový postup však žalovaný v projednávané věci nezvolil. Dle žalobce je zřejmé, že pokud správce daně vyzývá k odstranění pochybností v registračních údajích, nedojde k zaregistrování daňového subjektu v zákonné 30denní lhůtě. Může se tak snadno stát, že v okamžiku, kdy již daňový subjekt musí ke svým cenám přičíst DPH, správce daně stále nerozhodl o registraci, což má pro daňový subjekt negativní důsledky. III. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že předpokladem úspěšnosti zásahové žaloby je, aby v důsledku nezákonného zásahu došlo k přímému zásahu do žalobcových subjektivních práv. Žalobce své subjektivní právo, jež mělo být zkráceno, co do tvrzení a důkazů, zcela opomíjí. Žaloba je v tomto směru nedostatečně formulována. Ve výzvě jsou pochybnosti žalovaného zcela jasně popsány. Žalovaný i přes zaslanou výzvu zaregistroval daňový subjekt k dani z přidané hodnoty v zákonem stanovené lhůtě 30 dnů a v této lhůtě rovněž údaje zveřejnil. Žalobce pouze hypoteticky navozuje situaci, ke které by mohlo dojít a důsledky, které by mohly nastat, což se v jeho případě nestalo. Žalovaný je vždy povinen prověřit údaje uvedené v přihlášce k registraci k dani z přidané hodnoty. Žalovaný z veřejně dostupných či vlastních databází neměl možnost získat informace o tom, jakého obratu bylo žalobcem dosaženo v jednotlivých měsících roku 2017 a 2018. Žalovaný neměl spolehlivě doloženo, že datum 3. 7. 2018 je skutečně rozhodným dnem pro povinnost zákonné registrace k dani z přidané hodnoty. Žalovaný nezpochybňoval to, kde je ekonomická činnost vykonávána. Navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Replika 4. Žalobce v podané replice uvádí, že neztrácí aktivní legitimaci, pokud v žalobě neuvede svá konkrétní veřejná subjektivní práva, která měla být nezákonným zásahem zkrácena. Aktivní žalobní legitimace je dána vždy, pokud s ohledem na tvrzení žalobce není možné zjevně a jednoznačně konstatovat, že k zásahu do jeho právní sféry v žádném případě dojít nemohlo. Konstatování skutečnosti, že s ohledem na založení společnosti žalobce dne 7. 12. 2017 nebylo za rok 2017 podáno žalobcem daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob, nebylo ve výzvě uvedeno jako důvod pochyb. Nelze ani dovodit, že by takovou skutečností žalobce ztrácel na důvěryhodnosti. Povinnost k podání přiznání k dani z příjmů právnických osob žalobci dosud nenastala. Stejně tak žalobce jakožto advokátní kancelář doposud neměl povinnost přihlásit se k elektronické evidenci tržeb. Proti tvrzení žalovaného, že ve výzvě nezpochybňoval, kde je vykonávána ekonomická činnost žalobce, hovoří část výzvy, ve které žalovaný požaduje informaci o tom, „jak a kde je ekonomická činnost vykonávána“. Pochybnosti ohledně rozhodného data pro registraci nebyly ve výzvě nijak konkretizovány ani zdůvodněny. V. Posouzení věci krajským soudem 5. Zdejší soud nejprve posuzoval, zda jsou v této věci splněny procesní podmínky tak, aby mohl ve věci jednat a rozhodnout. 6. Dle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že „[k]aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný“. 7. Aktivní legitimace v řízení o žalobě ve smyslu § 82 s. ř. s. svědčí každému, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech zásahem správního orgánu. Určující skutečností pro vyslovení závěru o existenci aktivní legitimace na straně žalobce je tedy plausibilní tvrzení přímého zkrácení na právech zásahem správního orgánu, nikoli prokázání skutečnosti, že k přímému zásahu do práv žalobce skutečně došlo – to již je otázkou pro posouzení žaloby ve věci samé (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005-86; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na: www.nssoud.cz). Dle názoru žalovaného takové tvrzení žaloba neobsahuje. K tomu zdejší soud uvádí, že tvrzení o přímém zkrácení na právech nemusí být v žalobě uvedeno samostatně. Ačkoli zdejší soud připouští, že žalobce v žalobě uvádí převážně obecná tvrzení o nepřiměřené zátěži daňových subjektů paušálními výzvami daňové správy, z žaloby jako celku lze dovodit, v čem žalobce spatřuje přímé zkrácení na svých právech. Již v úvodu žaloby žalobce poukazuje na „negativní projev zásahu v jeho právní sféře“. Z jeho dalších tvrzení je zřejmé, že výzva dle jeho názoru v rozporu se zásadami daňového řádu není prostředkem, který by směřoval k co nejmenšímu zatížení daňových subjektů, resp. který by šetřil jejich práva a právem chráněné zájmy. Doložení a prokázání množství informací, které bylo po žalobci požadováno, žalobce dle svých slov realizoval pouze proto, aby splnil svou zákonnou povinnost dle § 6 zákona o DPH. Požadavek však spatřuje šikanózním. Žalobce považuje výzvu za součást plošného svévolného rozšiřování povinností daňových subjektů na rámec zákona ze strany daňové správy, jež nepřiměřeně plošně daňové subjekty, tedy i žalobce samotného, zatěžuje. Žalobce zvolenou argumentací poukazoval na to, že žaloba přesahuje jeho individuální zájmy. A vzhledem k tomu, že se jednoznačně považuje za jednoho z daňových subjektů, jež daňová správa dle jeho názoru nepřiměřeně zatěžuje, nemá zdejší soud pochybnosti o tom, že žalobce v žalobě přímé zasažení jeho