3 As 50/2003 — Nejvyšší správní soud

31 A 37/2017- 107 - text 9 31 A 37/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: Mgr. E. P. zastoupený advokátkou JUDr. Hanou Koudelovou sídlem Národní třída 349/71, 695 01 Hodonín proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje odbor územního plánování a stavebního řádu sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. Mgr. V. V. 2. E.ON Česká republika, s. r. o. sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2016, č. j. JMK 180759/2016 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně dne 22. 2. 20017 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2016, č. j. JMK 180759/2016, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Strážnice, ze dne 23. 9. 2016, č. j. MU/5288/2016-HN/R, a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně jím bylo potvrzeno. 2. Správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím ze dne 23. 9. 2016 nařídil žalobci odstranění stavby – oplocení části pozemku parc. č. x provedené bez ohlášení na pozemcích parc. č. x, x a x v k.ú. x. 3. Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce následujícími námitkami. Jako první namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí z toho důvodu, že správní orgán se žalobcem jednal jako s účastníkem řízení, ačkoliv se žalobce účastníkem řízení nestal, neboť není procesním nástupcem E. P. a V. P. Dále namítal, že se správní orgán nevypořádal s otázkou, kdo je skutečným vlastníkem plotu, u kterého je nařízené odstranění, neboť v případě, že je součástí pozemku, tak žalobce není jeho vlastníkem, a v případě, že je samostatnou věcí, tak mu nebyl darovací smlouvou převeden. Pro případ, že by uvedené námitky shledal soud nedůvodné, namítl, že současní vlastníci pozemků jsou vázáni souhlasem předchozích vlastníků pozemků, manželů W. V závěrečné námitce zpochybnil procesní postup správních orgánů, které rozhodly o odstranění stavby přes podanou žádost o dodatečné povolení stavby, a to v rozporu s ustanovením § 190 odst. 3 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 4. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 1. 8. 2017 navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že stanovení okruhu účastníků řízení náleží správnímu orgánu prvního stupně, nikoliv žalovanému. V té souvislosti poukázal na fakt, že žalobce nikdy v průběhu řízení před správními orgány netvrdil, že by nebyl vlastníkem stavby, naopak ze jeho vlastního tvrzení obsaženého ve vyjádření k žalobě ve věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5C 2134/2004-303 vyplývá jeho vlastnictví stavby. Stejně tak z notářského zápisu o převodu stavby vyplývá, že plot byl součástí převodu nemovitosti. Samotnou otázkou vlastnictví se žalovaný nezabýval, neboť nebyla součástí odvolání a z úřední povinnosti žalovaný neshledal pochybení správního orgánu prvního stupně. K další námitce uvedl, že právní nástupci původních vlastníků nejsou jejich souhlasem bez dalšího vázáni a stavebník musí prokázat souhlas vlastníků pozemků před vydáním rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Nadto dalším důvodem pro odstranění stavby bylo zřízení věcného břemene rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2013, č. j. 38Co 11/2012-374, a tedy rozpor s veřejným zájmem. K závěrečné námitce odkázal na ustanovení § 190 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb. s tím, že žalobcem odkazovaná právní úprava na věc nedopadá. 5. Mgr. V. jako osoba zúčastněná na řízení jednak odkázal na rozhodnutí soudů všech instancí ve věci zřízení věcného břemene v jeho prospěch a dále shrnul celou genezi věci jak před civilními soudy, tak před správními orgány. Konstatoval, že se plně ztotožňuje s napadeným rozhodnutím a navrhl zamítnutí žaloby s tím, že mu od roku 2004 vzniká závažná újma jednáním žalobce. Společnost E.ON Česká republika, s.r.o. se ve věci nevyjádřila. 6. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). 7. O žalobě soud rozhodl po nařízeném soudním jednání, na kterém účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Jako důkazy byly u jednání povedeny notářský zápis sepsaný notářkou M. F. 12. 7. 2006 č. j. NZ 153/2006 N 173/2006 usnesení ústavního soudu 11. 7. 2011 sp. zn. IV. ÚS 3320/2016, listina – námitka promlčení věcného břemene, ze dne 14. 7. 2017. Procesní nástupnictví žalobce po E. P. a V. P. 8. V nyní přezkoumávané věci soud posuzuje řízení o odstranění stavby, které upravoval zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon 1976) v ustanovení § 88 a násl. 9. Podle § 97 odst. 1 stavebního zákona (1976) jsou účastníky řízení podle § 85 až 96 osoby, které mají vlastnická nebo jiná práva k pozemkům a stavbám na nich, včetně sousedních pozemků a staveb na nich, a jejichž práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny, a dále osoby, které na návrh stavebníka budou odborně vést realizaci stavby nebo vykonávat odborný dozor (§ 44 odst. 2 a 3). 10. Řízení ve věci odstranění stavby je řízení ve vztahu k určité věci, stavbě, tedy řízení in rem. Okruh účastníků je stanoven jasně zákonem a zákonnými kritérii a je na správním orgánu, aby vždy v průběhu řízení jednal s tou osobou, která splňuje podmínky účastenství na řízení (v tomto případě podmínky vyjádřené v ustanovení § 97 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976) v té fázi řízení, ve které činí správní orgán předmětný úkon. Z obsahu správního spisu je zcela jasně patrné, že žalobce se celého řízení aktivně účastnil, ať už jako zástupce E. P. a V. P., nebo jako samostatný účastník. Sám žalobce, prostřednictvím svého právního zástupce, podal proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně odvolání, ve kterém své účastenství na řízení před správními orgány nezpochybňoval. Byl to naopak právě žalobce, který svým odvoláním inicioval vydání napadeného rozhodnutí, přičemž v podaném odvolání brojil proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze zcela jiných důvodů, než je otázka procesního postavení žalobce. 11. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že v průběhu řízení o odstranění stavby správní orgán prvního stupně zjistil, že dotčený pozemek prac. č. x se nachází ve vlastnictví žalobce (viz informace o pozemku ze dne 22. 9. 2014), na což reagoval výzvou žalobce k účasti na kontrolní prohlídce, přičemž v této výzvě jasně označil žalobce za vlastníka dotčených pozemků. Žalobce se v návaznosti na to dále účastnil řízení jako jeho účastník a nikdy tuto svoji pozici nezpochybnil, naopak při kontrolní prohlídce výslovně uvedl, že trvá na žádosti o dodatečné povolení stavby plotu a žádá o šetření svých práv. 12. S ohledem na bližší úpravu procesního nástupnictví jak ve stavebním zákoně (1976) tak v zákoně č. 71/1967 Sb., o správním řízení [dále jen správní řád (1967)] postupoval správní orgán prvního stupně i žalovaný plně v souladu s principy úpravy účastenství ve smyslu ustanovení § 97 stavebního zákona (1976). Pokud při zhodnocení shromážděných podkladů dospěl k závěru, že vlastníkem stavby, o jejímž odstranění bylo řízení vedeno, je žalobce, nemohl v řízení jednat s nikým jiným, než se žalobce, zejména pokud to sám žalobce nijak v tomto řízení nezpochybnil. 13. Podle názoru zdejšího soudu je pro posouzení zákonnosti postupu správních orgánů při účastenství na řízení klíčové posouzení otázky vlastnictví dotčené stavby plotu, kterou posoudily správní orgány taktéž správně (viz vypořádání další žalobní námitky). Nepřezkoumatelnost vypořádání otázky skutečného vlastnictví platu 14. Předně vypořádání této námitky musí soud jasně konstatovat, že žalobce v průběhu správního řízení nikdy nezpochybňoval, že na něj vlastnictví stavby přešlo spolu s vlastnictvím pozemku. Naopak z obsahu správního spisu je patrná geneze soukromoprávního sporu, který vedl žalobce (jako žalovaný) s p. V., osobou zúčastněnou na tomto řízení, (jako žalobcem) a který byl pravomocně rozhodnut rozsudkem zdejšího soudu ze dne 3. 10. 2013, č. j. 38Co 11/2012-374. Součástí spisu je i dovolání žalobce, ve kterém žalobce, prostřednictvím svého zástupce, jasně uvádí: „[s]oud se nezabýval podstatnou námitkou žalovaného, který uváděl, že pro případ, že bude právo cesty zvoleno podle varianty č. 2, pak bude cesta procházet přes část pozemku, která je oplocena a plot znemožňuje průjezd. Tento plot je ve vlastnictví žalovaného, jde o stavbu, kterou žalovaný řádně stavebnímu úřadu ohlásil. Plot brání tomu, aby ….“ Soud z obsahu správního spisu zjistil, že dovolání žalobc