6 Ads 22/2006 — Nejvyšší správní soud

32 Ad 11/2017- 23 - text pokračování 16 32 Ad 11/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem v právní věci žalobce: Ing. B. F., bytem ……………….., zastoupeného Mgr. Sylvou Šiškeovou, advokátkou se sídlem Jakubské nám. 4, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 02.05.2017, č.j. 511 113 267/315-EKO, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Žalobce se domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 31.01.2017, č.j. R-31. 1. 2017-424/511 113 267 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žalobci jeho žádost uplatněnou dne 02.08.2016 o zvýšení starobního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZDP“). V prvostupňovém rozhodnutí žalovaná k žádosti žalobce uvedla, že způsob hodnocení studia na střední a vysoké školy se pro účely důchodového pojištění upravuje v ustanovení § 13 ZDP. Na základě tohoto ustanovení byla žalobci zhodnocena doba studia od 01.09.1967 do 12.11.1975, přičemž s ohledem na platnou právní úpravu nelze při výpočtu důchodu přihlédnout k době studia po tomto datu. Dále žalovaná k procesní výměře důchodu uvedla, že tato se stanoví podle ustanovení § 33 a § 34 ZDP. Při stanovení výše důchodu se podle ustanovení § 34 odst. 1 ZDP náhradní doba pojištění označená na osobním listě důchodového pojištění započítává pouze v rozsahu 80 %. V případě žalobce byla na 80 % omezena doba studia po 18. roce věku, doba nezaměstnanosti a doba pobírání nemocenských dávek po skončení pracovního poměru v celkovém rozsahu 2.341 dnů. Pro výši důchodu se tedy z tohoto počtu dnů (2.341) započítává pouze 80 %, tj. 1.873 dnů. Pro výši důchodu (stanovení procentní výměry) tedy žalobce získal 44 roků a 247 dnů, přičemž dle ustanovení § 34 odst. 1 ZDP činí procentní výměra 1,5 % výpočtového základu za každý celý rok pojištění. Žalovaná tedy uzavřela, že o výši důchodu žalobce bylo rozhodnuto správně a v souladu s platnými právními předpisy. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce námitky, ve kterých žádal o opravu výpočtu svého starobního důchodu. Zpochybnil výši přiznaného důchodu z důvodu zápočtu doby studia do celkové doby pojištění podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. m) ZDP ve spojení s ustanovením § 13 odst. 2 ZDP. Žalobce přitom požadoval zohlednění doby studia v celém rozsahu bez omezení na prvních 6 let studia po 18. roce věku, a dále použití koeficientů nárůstu všeobecného vyměřovacího základu při stanovení osobního vyměřovacího základu. Žalobce totiž nastoupil na základní školu s ohledem na datum svého narození bez svého zavinění a bez možnosti toto ovlivnit až téměř v sedmi letech. Proto byla procentní výměra výše jeho starobního důchodu počítána pouze ze 44 let pojištění, nikoliv ze 45 let pojištění, jako by tomu bylo, kdyby byl narozen o několik měsíců dříve. Žalobce proto požadoval po žalované zvýšení přiznaného starobního důchodu. Napadeným rozhodnutím žalovaná prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí mj. nesouhlasila s názorem žalobce, že je z hlediska svého studia diskriminován. Dle žalované se nejedná v případě žalobce o rozdílné zacházení oproti jiným pojištěncům ve stejné situaci a neodpovídající požadavkům zakotveným v právním předpise. Žalovaná nemá možnost přistoupit k individuální úpravě výše důchodu žalobce, a to při hodnocení délky studia a při použití jiného koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu. Hodnotit dobu studia ve větším rozsahu než stanoví ustanovení § 13 ZDP, zákon neumožňuje. II. Obsah žaloby Žalobce uvedl, že žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že nemá kompetenci rozhodovat nad rámec platných právních předpisů. Současně dovodila, že žalobce není diskriminován, protože se jedná o opatření dopadající na všechny jednotlivce ve stejné situaci. Takový způsob vypořádání se s komplexní, ucelenou a logickou argumentací je však nedostatečný, a napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, neboť se nevypořádala s jeho žádostí ani s jeho námitkami v plném rozsahu. Žalobce dále uvedl, že svou žádost o zvýšení starobního důchodu podal v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. b) ZDP. Pro vyloučení pochybností konstatoval, že se zvýšení starobního důchodu domáhal zpětně ke dni přiznání starobního důchodu. Dle názoru žalobce se v důsledku protiústavnosti ustanovení § 13 odst. 2 věty druhé ZDP, tj., za náhradní dobu pojištění se považuje též doba získaná před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let, dochází k výplatě jeho starobního důchodu ve výši přibližně o 300,- Kč měsíčně nižší, než by tomu bylo, pokud by byl narozen např. ve stejném roce, ale v měsících červen až srpen. Žalobce na základní školu nastoupil až téměř v sedmi letech, neboť jiná možnost nebyla možná., Tento jeden rok mu nyní zásadně chybí, neboť procentní výměra výše jeho starobního důchodu je počítána pouze ze 44 let pojištění, a nikoliv ze 45 let pojištění, jako by tomu bylo, kdyby byl narozen o několik měsíců dříve, a během studia tak jeden rok „ušetřil“. Žalobce přitom nespadá do situace tzv. věčného studenta, neboť studoval naprosto minimální počet let, který byl v dané době potřebný pro ukončení základního, středoškolského i vysokoškolského studia. Žalobce odmítá přístup žalované, který de facto upřednostňuje „dělnickou třídu“, resp. osoby, které ve věku 18 let nastoupily do zaměstnání, před osobami, které dle svých možností a schopností řádně a úspěšně studovaly na vysoké škole, a to v minimálním rozsahu stanoveném pro jeho typ studia. Takový přístup je diskriminační, a to bez ohledu na to, že postihuje celou skupinu osob narozených ve stejném období. Zákonodárce zcela bezprecedentně ztotožnil pojem „školní rok“ s pojmem „kalendářní rok“. Pokud by byl použit logický, správný a spravedlivý pojem „školní rok“, pak by žalobce zákonnou podmínku splnil. Za studenty jsou dle platných právních předpisů např. pro účely slev na dani považování studenti až do věku 26 let. Pro účely důchodového pojištění je nedůvodně touto hranicí věk pouhých 24 let. Žalobce přitom dokončil svá studia ještě před 26. rokem svého věku. Žalobce využil svého ústavně zaručeného práva na vzdělání dle čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a namísto výdělečné činnosti, kterou mohl začít vykonávat v 18 letech, absolvoval vysokoškolské studium. Rovněž celý život poctivě pracoval a odváděl prostředky na důchodovém pojištění. Nyní je však krácen na dávce důchodové pojištění, na kterou má nárok. Odkázal i na právo vyplývající z čl. 30 odst. 1 Listiny (na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří), na kterém je v porovnání s jiným občany nedůvodně krácen z důvodů využití svého práva vyplývajícího právě z čl. 33 odst. 2 Listiny (právo na vzdělání). Postupem žalované je tak dán rozpor i s právem ústavním. Žalobce navrhl, aby soud v souladu s ustanovením § 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), řízení přerušil a předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení § 13 odst. 2 věty druhé ZDP. Závěrem žalobce zdůraznil, že žádal pouze přiznání spravedlivého hmotného zabezpečení ve stáří. Aplikací právního předpisů založenou striktně na jazykových výkladových pravidlech a popřením faktické stránky věci nastolila žalovaná situaci, ve které byl popřen hlavní účel poskytování dávek důchodového zabezpečení. Žalobce tak byl omezen na základních právech a svobodách zakotvených v Listině, jakož i v Mezinárodním paktu o hospodářských, kulturních a sociálních právech a Evropské sociální chartě. Žalovaná měla provést výklad objektivně-teleologický, který plně sleduje smysl a účel ZDP a žalobce na jeho právech nezkracuje. Žalobce tedy namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávného posouzení právní otázky žalovanou. Z tohoto důvodu proto navrhl, aby krajský soud napadené, jakož i prvostupňové, rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované k žalobě Žalovaná ve svém vyjádření předně uvedla, že žalobce dne 23.05.2014 uplatnil žádost o starobní důchod. Rozhodnutím ze dne 19.06.2014, č.j. 511 113 267, byl žalobci od 13.07.2014 přiznán starobní důchod ve výši 15.128,- Kč měsíčně. Proti rozhodnutí uplatnil námitky, v nichž nesouhlasil mj. i s omezením studia získaného po 18. roce věku na šest let. Žalovaná jeho námitky následně zamítla. Žádostí ze dne 15.12.2014 se žalobce domáhal mj. prominutí omezení zápočtu doby studia