3 Ads 57/2013 — Nejvyšší správní soud

32 Ad 3/2016- 40 - text pokračování 9 32 Ad 3/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem v právní věci žalobkyně: A. B., nar. …………., bytem ………………….., ……………….., korespondenční adresa: ………………………, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25.05.2016, č.j. X, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne 25.05.2016, č.j. X, s e z r u š u j e pro vady řízení a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žalobkyni s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. III. Žalovaná n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Žalobkyně se domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 01.03.2016, č.j. X (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta její žádost o starobní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZDP“), a s přihlédnutím k čl. 57 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (dále též „Nařízení“). Žalobkyně v námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí především uvedla, že před vystěhováním do Itálie měla na území České republiky (dále jen „ČR“) trvalý pobyt v Praze 4 a nikoliv v Prešově na Slovensku, z následujících důvodů. Dle žalované žalobkyně k požadovanému datu přiznání starobního důchodu splnila podmínku dosažení důchodového věku dle ustanovení § 28 ZDP. K druhé podmínce dle ustanovení § 28 ZDP, tj. získání potřebné doby pojištění, žalovaná uvedla, že žalobkyně získala doby pojištění v různých členských státech EU. Při posuzování jejího nároku bylo proto aplikováno Nařízení, jehož součástí je i čl. 20 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení, která byla publikována pod sdělením č. 228/1993 Sb. (dále jen „Smlouva“). Dle žalované byla žalobkyně k datu rozdělení České a Slovenské Federativní republiky (dále jen „ČSFR“), tj. ke dni 31.12.1992, resp. naposledy před tímto datem, tj. k 31.10.1986, zaměstnána ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze, přičemž tato organizace nebyla zapsána v obchodním rejstříku. Žalovaná proto postupovala podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy, dle které se doby zabezpečení získané před rozdělením ČSFR považují za doby zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území měl občan trvalý pobyt ke dni rozdělení ČSFR nebo naposledy před tímto dnem. Ze spisového materiálu a ani z dokladů přiložených žalobkyní (kopie oddacího listu ze dne 15.09.1986, kopie posudku o pracovní činnosti ze dne 20.10.1986, s bydlištěm ……………, a z kopie potvrzení o zaměstnání ze dne 27.10.1986, s bydlištěm ……….) přitom jednoznačně nevyplývalo, zda byla ke dni 31.12.1992, resp. 31.10.1986, evidována k trvalému pobytu na území ČR či SR. Žalovaná proto provedla důkladné šetření v příslušných registrech obyvatel (cizinecký informační systém, základní registr obyvatel) a u Ministerstva vnitra ČR. Nebylo pak prokázáno, že by žalobkyně byla k uvedeným datům registrována k trvalému pobytu v ČR. Ke dni 31.10.1986 byla zaměstnána ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze, což je organizace, jejíž adresa nebyla zapsána v obchodním rejstříku. Nebylo přitom prokázáno, že žalobkyně měla k předmětnému datu trvalý pobyt na území ČR, a tudíž nelze dobu zaměstnání v inkriminovaném období před rozdělením ČSFR (tj. v době od 01.10.1975 do 31.10.1986) hodnotit jako dobu zaměstnání podle českých právních předpisů. Ke dni 06.07.2015 tedy nezískala žádnou dobu pojištění na území ČR, čímž nesplnila podmínku potřebné doby pojištění pro vznik nároku na starobní důchod podle českých právních předpisů a ani podmínku jednoho roku pro získání nároku na starobní důchod dle Nařízení. Z těchto důvodů ji proto nebylo možné starobní důchod z českého důchodového systému přiznat. K hodnocení předmětné doby pojištění by pak měl být příslušný slovenský nositel pojištění. II. Obsah žaloby Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením žalované, že neměla v průběhu období od 01.10.1975 do 31.10.1986 trvalý pobyt na adrese ……………………. V takovém případě by ji v daném období nikdo nevydal občanský průkaz a turistický cestovní pas a rovněž by nemohla v Praze uzavřít manželství s italským státním příslušníkem. Informace o trvalém pobytu je zřejmá z jejího oddacího listu a z posudku o pracovní činnosti, ve kterých je v části bydliště uvedena adresa ……………….. Jinými doklady nedisponuje, neboť je musela po vyřízení vystěhovaleckého pasu odevzdat. Žalobkyni však byl na danou adresu vydán občanský průkaz, turistický cestovní pas a devízový příslib. Žalobkyně tedy setrvala na tvrzení, že krátce po zabydlení v Praze, tj. od 01.10.1975, až do ukončení pracovního poměru dne 31.10.1986 byla jejím trvalým bydlištěm právě adresa ……………….. Nelze ji klást k tíži, že tuto skutečnost nikdo nezapsal na příslušných úřadech. Žalobkyně dále uvedla, že dne 28.07.2016 osobně volala na Ministerstvo vnitra ČR. Příslušná pracovnice Odboru správní činnosti ji sdělila, že žalovaná se na Ministerstvo vnitra ČR nikdy s požadavkem o prokázání jejího trvalého pobytu neobrátila. Předmětné potvrzení o trvalém pobytu však nebylo možné vydat přímo jí, neboť takové informace jsou předávány pouze na žádost příslušných institucí. Žalobkyně rovněž brojila proti závěru žalované, že Fakultní Thomayerova nemocnice v Praze nebyla zapsána v obchodním rejstříku. Za tuto skutečnost však nenese žádnou vinu, neboť byla pouhým řadovým pracovníkem a nikoliv ve vedení nemocnice, které má tyto záležitosti na starosti. Závěrem shrnula, že od 01.10.1975 až do ukončení pracovního poměru dne 31.10.1986 neměnila zaměstnavatele. Nejprve byla zařazena pod Fakultní nemocnici Motol a následně od 01.01.1986 z důvodu delimitace pod Fakultní Thomayerovu nemocnici. Za 16 let a 30 dnů (včetně délky vzdělávacího procesu) žádala o starobní důchod, na který má nárok. K vyřizování starobního důchodu je podstatné předložit doklady a dokumentaci od zaměstnavatele, osobní údaje, potvrzení dne, měsíce a roku nástupu do práce a i datum ukončení pracovního poměru. III. Vyjádření žalované k žalobě Žalovaná v posuzovaném případě vycházela z toho, že k datu rozdělení ČSFR, tj. ke dni 31.12.1992, byla žalobkyně na území ČR naposledy zaměstnána od 01.01.1986 do 31.10.1986 ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze. Jednalo se o organizaci, jejíž adresa nebyla zapsána v obchodním rejstříku. Žalovaná proto dále postupovala dle čl. 20 odst. 2 Smlouvy, kdy zjišťovala trvalý pobyt žalobkyně ke dni rozdělení ČSFR nebo naposledy před tímto dnem. Z předložených dokladů přitom jednoznačné informace o jejím trvalém pobytu v posuzovaném období nevyplynuly. Za účelem zjištění této stěžejní skutečnosti proto žalovaná provedla šetření, jak v cizineckém informačním systému a základním registru obyvatel, tak u Ministerstva vnitra ČR. Provedená šetření však nepotvrdila trvalý pobyt žalobkyně v ČR. Na základě zjištěných skutečností proto nebylo možné zhodnotit dobu pojištění splněním potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod. Ostatně slovenským nositelem byla následně pro nárok na důchod doba pojištění zhodnocena. Protože nebylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně měla v rozhodné době trvalý pobyt na území ČR, nezbylo žalované než její žádost o přiznání starobního důchodu zamítnout. IV. Replika žalobkyně Žalobkyně především uvedla, že splnila potřebné podmínky a odevzdala všechny doklady, kterými disponovala, pro přiznání starobního důchodu. Zdůraznila, že na starobní důchod má nárok a zopakoval obdobnou argumentaci jako v podané žalobě. V evidenčním listu důchodového zabezpečení je jako její bydliště uvedena adresa ………………………, tato skutečnost však plyne z toho, že byl vystaven ihned po uzavření pracovního poměru, tj. dne 01.10.1975. Následně si žalobkyně změnila trvalý pobyt, avšak tento u zaměstnavatele nenahlásila. Své jednání označila za omyl. V této době však nemohla tušit, že se provdá na jih Evropy a dojde k rozdělení ČSSR na dva samostatné státy. V. Posouzení věci krajským soudem Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen s.ř.s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s) a jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Napadené rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy II, dílu 1, § 65 a následujících s.ř.s. v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s), ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s.ř.s.). Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud při své