3 Ads 96/2011 — Nejvyšší správní soud

32 Az 6/2017- 30 - text pokračování 10 32 Az 6/2017 32 Az 6/2017-30 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem v právní věci žalobce: P. V., nar. ………., st. přísl. Ukrajina, t. č. pobytem …………………, zast. JUDr. Jiřím Burešem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 471/29, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2017, č. j. OAM-410/ZA-ZA14-P17-PD1-2014, t a k t o: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2017, č. j. OAM-410/ZA-ZA14-P17-PD1-2014, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 800 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, JUDr. Jiřího Bureše, advokáta se sídlem Dukelských hrdinů 471/29, Praha. I. Vymezení věci Včas podanou žalobou brojil žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2017, č. j. OAM-410/ZA-ZA14-P17-PD1-2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o neprodloužení doplňkové ochrany podle ustanovení podle § 53a odst. 4 věta třetí zákona o azylu zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Žaloba a její doplnění Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí, neboť v předcházejícím řízení byl porušen § 2 odst. 1 a § 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Rovněž byl porušen § 50 odst. 2, 3 a 4, § 52 a § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobce namítal, že účastník řízení není ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 správního řádu v rozhodnutí dostatečně definován. V rozhodnutí pak absentuje i uvedení relevantních právních ustanovení, na jejichž základě bylo rozhodnuto. Žalobce dále namítal, že žalovaný odmítnul veškeré jim dodané podklady, kterými chtěl podpořit svá tvrzení o situaci na Ukrajině. Žalobce přitom v průběhu řízení veškeré své obavy konkretizoval a podložil je důkazy, které žalovaný odmítl hodnotit, neboť byly předloženy v cizím jazyce. Žalovaný tedy nevzal dostatečně obavy žalobce v úvahu a nebezpečí bagatelizoval. Ve svém odůvodnění žalovaný uvádí, že na základě použitých informací se situace v zemi původu žalobce rapidně změnila a situace je již stabilní. Žalobce se však s tímto hodnocením neztotožnil. Zprávy použité v odůvodnění rozhodnutí toliko uvádí, že situace na Ukrajině se zlepšuje velice pozvolna. V průběhu řízení uváděl, že v místě jeho bydliště probíhají válečné operace, přičemž dochází ke střetům povstalců s armádou. Nad městem pak přelétávají drony, které jsou sestřelovány. Situace v místě jeho bydliště je velmi nebezpečná. Žalobce namítal, že žalovaný nevycházel z aktuálních informací a bezpečnostní situace v zemi původu. Nezjistil přitom řádně skutkový stav a informace nehodnotil komplexně. Svou vlast opustil, protože bezpečnostní situace v jeho vlasti byla neúnosná a necítil se v bezpečí. I ze zdrojů doložených žalovaným plyne, že bezpečnostní situace v Doněcké oblasti není bezpečná. Žalobce zde odkázal na Zprávu Freedom House, Svoboda ve světě 2015- Ukrajina ze dne 28. 1. 2015 a Zprávu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva o stavu lidských práv na Ukrajině (období od 1.12.2015 do 15.2.2015) ze dne 15.2.2015. Žalobce citoval i ze zprávy Úřadu Vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) ze dne 15.1.2015, a to v části týkající se situace vnitřně přesídlených osob (dále jen „VPO“). Žalovaný přitom shora uvedené informace potvrzuje a uvádí, že ozbrojený konflikt na východní Ukrajině má i nadále výrazný dopad na lidi žijící v zóně konfliktu. Zprávy rovněž potvrzují omezení svobody pohybu v zemi, přičemž lidé jsou nuceni vykonávat podřadné práce. Ze zpráv je tedy patrné, že tvrzení žalobce jsou pravdivé a v případě návratu do vlasti by byl ohrožen na životě. V případě návratu do vlasti mu tak hrozí přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14 a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný především uvedl, že žalobci byla dne 5.1. 2017 dána možnost se seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí. Proti podkladům měl možnost vznést námitky či připomínky, případně je doplnit o materiály, které by více vystihovaly situaci na Ukrajině. Po seznámení pak doložil doplnění podkladů. Žalovaný se s nimi vypořádal na str. 4 svého rozhodnutí. K namítaným formálním nedostatkům napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že neuvedení místa bydliště žalobce či kompetenčního ustanovení nečiní rozhodnutí nezákonným. Z rozhodnutí je totiž identifikace dostatečně zřejmá a ve věci rozhodoval věcně a místně příslušný správní orgán (žalovaný zde odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18.5.2015, č.j. 60 Az 5/2013-127 a rozsudek NSS ze dne 10.9. 2015, č.j. 7 Azs 166/2015-48). Jde-li o námitky, týkající se problematiky vnitřního přesídlení v rámci Ukrajiny, tak žalovaný odkazuje především na str. 7 svého rozhodnutí. Žalovaný přitom nepopírá, že vnitřně přesídlení obyvatelé mohou mí jisté problémy, avšak samotná ukrajinská vláda se svými programy snaží těmto lidem pomoci. Nutným předpokladem udělení doplňkové ochrany je skutečnost, že žalobce nemůže reálně využít ochrany země svého původu, a to především na základě vnitřního přesídlení. Žalobce neměl v zemi původu žádné problémy se státními orgány Ukrajiny, je zletilou, svéprávnou a práce schopnou osobou. Nebylo proto prokázáno, že by nemohl využít institutu vnitřního přesídlení v zemi původu (žalovaný zde odkázal na rozsudek NSS č.j. 2 Azs 189/2015-22). Žalobce odkázal i na novou kvalifikační směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU. Mezi důvody k jejímu přijetí je pod bodem 35 uvedeno: „Nebezpečí, kterým je všeobecně vystaveno obyvatelstvo jednotlivé země nebo jeho část, sama o sobě nepředstavují konkrétní ohrožení, které by mohlo být hodnoceno jako vážná újma.“ V. Posouzení věci krajským soudem Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), ve lhůtě stanovené ust. § 32 odst. 1 zákona o azylu. V souladu s ust. § 75 odst. 1 s. ř. s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání. Při posuzování věci měl přitom na zřeteli čl. 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který zakotvuje povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 tohoto ustanovení pak lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU[.]“ S ohledem na promeškání transpoziční lhůty ze strany českého zákonodárce se citované ustanovení procedurální směrnice vyznačuje (pro řízení zahájená na základě žádostí o mezinárodní ochranu podaných po 20. červenci 2015) vertikálním přímým účinkem a je povinností krajského soudu přihlížet v řízení i k případným novým skutečnostem, ačkoliv nemohly být žalovanému správnímu orgánu v době jeho rozhodování známy. Soud k věci uvádí, že po prostudování správního spisu a obsahu podání účastníků řízení je zjevné, že napadené rozhodnutí trpí vytýkanými nedostatky ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s., pročež krajský soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání (které nota bene účastníci ani nepožadovali). Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Krajský soud se tedy nejprve věnoval přezkumu námitky, že žalobou napadené rozhodnutí bylo neurčité, a to ze dvou důvodů. Jednak žalobce podle svých slov nebyl dostatečně identifikován (čímž měl zjevně na mysli neuvedení jeho místa trvalého pobytu), jednak v rozhodnutí absentuje uvedení relevantních právních ustanovení. Tyto námitky neshledal soud důvodnými. Podle ustanovení § 68 odst. 2 věty druhé správního řádu účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci (§ 18 odst. 2); účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Podle ustanovení § 18 odst. 2 věty druhé správního řádu údaji umožňujícími identifikaci fyzické osoby se rozumějí jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jiný údaj podle zvláštního zákona. Žalobce je v rozhodnutí označen jménem, příjmením i datem narození. Žalobce pak nemusel být v rozhodnutí identifikován místem trvalého pobytu, neboť má na území České republiky toliko místo hlášeného pobytu ve smyslu ustanovení § 77 zákona o azylu. Místo hlášeného pobytu přitom správní řád mezi údaje umožňující identifikaci fyzické osoby výslovně neřadí. Uvedení místa hlášeného pobytu může pochopitelně přispět k individualizaci účastníka řízení, nicméně v opačném případě nelze automaticky shledat správní rozhodnutí