4 Ads 50/2009 — Nejvyšší správní soud

41 A 18/2016- 65 - text  pokračování 14 41 A 18/2016 č. j. 41A 18/2016-65 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce: …….., …….., právního nástupce F. S., narozené …., zemřelé …, proti žalovanému: Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2016, č. j. MPSV-2015/114412-924/3, sp. zn. SZ/MPSV-2015/114412-924, takto: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Ve včas podané žalobě žalobkyně uvedla, že rozhodnutím Odboru odvolání a správních činností nepojistných dávek, Referátem odvolání a správní agendy se sídlem ve Zlíně ze dne 9. 2. 2016, č. j. MPSV-2015/114412-924/3 bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky ve Zlíně, kontaktní pracoviště Valašské Meziříčí o zamítnutí návrhu na změnu výše přiznaného příspěvku na péči podaného dne 10. 7. 2015, sp. zn. UP/53619/2014/SS, č. j. 30595/2015/VME, kterým se žalobkyně domáhala zvýšení příspěvku na péči. 2. Odvoláním se domáhala uznání nezvládnutí životní potřeby mobilita a stravování a následné přiznání příspěvku na péči ve stupni IV. 3. V rámci celého řízení nečiní žalobkyně sporným uznání nezvládnutí životních potřeb dle zákona o sociálních službách: b) orientace, c) komunikace, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. 4. Žalobkyně činí sporným neuznání životní potřeby: a) mobilita, b) stravování. 5. Žalobkyně poukazovala na to, že nebylo respektováno sociální šetření, když hodnocení zdravotního stavu nebylo provedeno s respektem k provedenému sociálnímu šetření, které odvolací orgán bere pouze jako zápis odpovědi účastníka řízení a osob poskytujících pomoc, a to i přes zákonnou dikci § 21 zákona č. 108/2006 Sb., kdy je žalobkyně povinna sociálnímu šetření se podrobit, a to v přirozeném prostředí. Pokud by šlo pouze o výpověď, může být sociální šetření uskutečněno v místě sídla úřadu nebo i nemocnice (což je zatím zákonem vyloučeno). Stejně tak § 25 téhož zákona v odst. 3 dovozuje jako směrodatné pro posouzení nároku respektovat výsledky sociálního šetření a zjištěných potřeb osoby, popř. je nutné (v případě pochybnosti o tomto šetření) vycházet z výsledků funkčních vyšetření a z výsledků vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. 6. Posudkový lékař neprovedl samostatně zhlédnutí žalované v přirozeném prostředí, proto nelze sociální šetření zpochybnit a je nutné jej uznat v plném rozsahu, neboť by jinak nebyl zjištěn stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 7. Podklady o věrohodnosti sociálního šetření jsou uvedeny i v normativní instrukci č. 19/2013, která upravuje postup při vykonávání sociálního šetření v rámci řízení o dávkách nepojistných sociálních systémů podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, je účinná od 1. 1. 2014 a je určena pro Úřad práce ČR, Odbor posudkové služby MPSV, Odbor odvolání a správních činností nepojistných dávek, Sekce 4 a odbor sociální a rodinné politiky – k informaci, a kterou vypracoval Odbor sociálních služeb a sociální práce pod č. j. 2013/44003-223. 8. Instrukce hovoří o tom, že „podle § 25 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů platí, že sociální šetření může vykonávat pouze sociální pracovník, který splňuje odbornou způsobilost požadovanou § 109, § 110, § 111 a § 120 zákona č. 108/2006 Sb. 9. Sociální pracovník je samostatný profesionál vzdělaný v oboru, který se řídí etickým kodexem své profese. Ve své činnosti je povinen respektovat práva a potřeby klientů. Sociální pracovník se pohybuje v rámci práv a povinnosti definovaných právním systémem, zaměstnavatelem a profesními standardy. 10. Z uvedeného vyplývá, že nejde pouze o někoho, kdo vede a zaznamenává rozhovor, ale o pracovníka, který je proškolen, obeznámen s předmětnou problematikou a je schopen činit kvalifikované závěry. 11. Zároveň je v normativní instrukci uvedeno, že „Cílem sociálního šetření v rámci řízení o nepojistných sociálních dávkách je získání takové vypovídající hodnoty o životní a sociální situaci žadatele, která směřuje k ověření plnění podmínek nároku na dávku, její výši, výplatu atp. Proto sociální pracovník shromažďuje informace, ověřuje skutečnosti uvedené v žádosti, podporuje rodinu. 12. Je tedy zcela zřejmé, že závěry sociálního šetření je třeba respektovat a v případě pochybnosti je musí posudkový lékař nahradit vlastním vyšetřením, což neučinil. 13. Dále žalobkyně napadala neodbornost posudkového lékaře. 14. Uvedla, že odvolací orgán na str. 6 rozhodnutí uvádí: „Odvolací orgán k námitce o nekompetentnosti posudkového lékaře sděluje, že přímou kompetentnost není oprávněn posuzovat, neboť ta je věcí předsedy posudkové komise“. 15. Odvolací orgán se se vznesenou námitkou náležitě nevypořádal, protože žalobkyně nemá jinou možnost, jak poukázat na nekva1ifkaci pracovníka, který sice zvládá oblast posudkového lékařství, ale nerozumí samostatně posuzování předmětného zdravotního stavu, neboť v tomto oboru není náležitě vzdělán. 16. Žalobkyni nebyly prokázány (ani sděleny) atestace předsedy posudkové komise (ani jejích dalších členů). Žalobkyně se i nadále domnívá, že nejde o lékaře vzdělaného v oboru jejího zdravotního postižení. 17. Dále poukazovala na nerespektování dalších důkazů a nevypořádání se s jejich obsahem. 18. Uvedla, že v řízení byly dokládány doklady k individuálnímu plánování v sociální službě, smlouva o poskytnutí sociálních služeb (uvedeno i na str. 4 zamítavého rozhodnutí). Sociální služba je nezávislou organizací, která musí splňovat kritéria registrace u Krajského úřadu a erudovanost pracovníků v rámci zákona o sociálních službách. Současně nemůže poskytovat péči ve vyšším rozsahu, než ji její uživatel (žalobkyně) skutečně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu potřebuje. Pokud by byla poskytována péče pouze podle neopodstatněných požadavků, přestože by ji uživatel sám zvládal, nebyly by naplněny standardy kvality sociálních služeb a šlo by o nadužívání péče, na což ani sociální služby nemají dostatek personálu. 19. Lze tedy hodnocení několika na sobě nezávislých sociálních služeb brát jako relevantní doklad prokazující závislost žalobkyně. 20. Správní orgán se se závěry uvedenými v těchto dokladech náležitě nevypořádal a neuvedl, proč volným způsobem nehodnotil předložené důkazy a z jakého důvodu některé důkazy nepřipustil nebo jejich obsah nerespektoval. 21. Pro potvrzení svého tvrzení (že nezvládá životní potřebu mobility a stravování) žalobkyně vznášela další důkazy, které nemohly být uplatněny ve správním řízení, neboť v době řízení ještě nebyly k dispozici. Při pokusu je následně doručí (ve lhůtě do 8 dnů od vzniku) již bylo vydáno zamítavé stanovisko. 22. V individuálním plánu (dokladu pro poskytování sociální služby) ze dne 4. 2. 2016 je uvedeno: - při jídle nutný dohled a dopomoc. Jídlo se snaží jíst sama, ale má špatnou motoriku. Pití je schopna pít sama pomocí slánky. Nutno podat. - je schopna přesunu na vozík, někdy udělá pár kroků. - osobní cíl klienta: ,,podporovat soběstačnost při jídle, zlepšeni mobility - přesun na vozík, chůze“ - kroky k naplnění cíle: „dohled a dopomoc při jídle – 4x denně, trpělivost při jídle - 4x denně, dopomoc při přesunu na vozík - dle potřeby. 23. Neschopnost zajištění mobility a stravy je doloženo i lékařskou zprávou vydanou dne 9. 2. 2016 MUDr. P. P.: „84letá polymorbidní žena trpící syndromem demence. Je neschopna chůze, sama se bez cizí pomocí neposadí. Potřebuje pomoc druhé osoby při všech základních životních úkonech - příjem potravy, tekutin, hygiena, vylučování moče a stolice. 24. Dne 4. 5. 2015 konstatoval i MUDr. D. lékařský závěr - „těžká demence - M. Alzheimer - odkázána na pomoc druhé osoby, neschopna každodenních běžných činností, porucha motoriky, horních i dolních končetin, tvorba dekubitů“. 25. Je zřejmé, že je tímto popřeno tvrzení žalované, že k nezvládnutí mobility a stravování není lékařského podkladu. Dekubity zjevně nevznikají mobilní osobě a má-li někdo poruchu motoriky horních i dolních končetin z důvodu demence a alzheimera, pak jde o lékařskou příčinu nezvládání základních životních potřeb. 26. V řízení nebyly respektovány ani vyjádření pečující osoby, dcery žalobkyně J. V., která byla i součástí námitek a odvolání. 27. Dne 8. 3. 2016 MUDr. D. uvádí: „ Závěr: Morbus Alzheimer - syndrom demence těžkého stupně - MMSE 15, Kvadruparesa s flekčními kontrakturami. Extrapyramidový syndrom hypertonicko hypokietického charakteru - tremor končetin znemožňující základní sebeobsluhu na lůžku (nenapij