1 As 118/2012 — Nejvyšší správní soud

41 A 51/2017- 25 - text 11 41 A 51/2017 41 A 51/2017-25 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce: Bc. I. D., bytem …….., zastoupeného advokátem JUDr. Zdeňkem Hromádkou, sídlem Rašínova 522, 760 01 Zlín proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2017, č. j. KUZL 47099/2017, sp. zn. KUSP/47099/2017/PŽÚ/Do t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í 1. Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že Městský úřad Uherské Hradiště, odbor dopravních a správních agend, vydal dne 25. 5. 2017 rozhodnutí č. j. MUUH – DSA/75966/2016/Kodr., sp. zn. Spis/15386/2016, kterým řízení vedené o přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl dopustit Ing. J. T. a žalobce zastavil, neboť spáchání přestupku nebylo ani jednomu z obviněných z přestupku prokázáno. 2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání do obou výroků označeného rozhodnutí. 3. Krajský úřad Zlínského kraje, odbor správní a Krajský živnostenský úřad jako odvolací orgán vydal rozhodnutí č. j. KUZL-47099/2017, sp. zn. KUSP/47099/2017/PŽÚ/Do ze dne 8. 9. 2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a rozhodl o podaném odvolání žalobce tak, že jej do výroku I. jako nepřípustné zamítl a do výroku II. taktéž zamítl a rozhodnutí správního orgánu v této části potvrdil. 4. Proti rozhodnutí žalovaného žalobce podal žalobu, neboť má za to, že byl rozhodnutím žalovaného, které je nesprávné a nezákonné, zkrácen na svých právech, proto se žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí z níže uvedených důvodů. 5. Žalobce je přesvědčen, že utrpěl újmu na svých právech tím, že napadené rozhodnutí ignoruje zásadní skutkové okolnosti, neboť žalovaný se nedostatečně vypořádal se všemi skutečnostmi, které byly v průběhu řízení žalobcem namítány a uváděny. Rozhodnutí trpí procesními vadami, které nelze zhojit jinak, než zrušením napadeného rozhodnutí, případně i zrušením rozhodnutí prvostupňového. 6. Žalobce podaným odvoláním napadal prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Uherské Hradiště ze dne 25. 5. 25017, a to do obou výroků rozhodnutí, neboť byl a stále j přesvědčen, že byl nesprávně správním orgánem poučen o možnosti podání opravného prostředku a bylo mu jako obviněnému odepřeno právo podat odvolání i proti výroku č. I. prvostupňového rozhodnutí, tedy základní právo směřující k řádnému přezkumu řízení formou opravného prostředku. 7. Žalovaný v reakci na to uvádí v odůvodnění napadeného rozhodnutí své vlastní právní posouzení rozhodných skutečností s odkazem na ustanovení zákona 200/1990 Sb., o přestupcích: § 81 odst. 1: „Proti rozhodnutí o přestupku se může odvolat v plném rozsahu jen obviněný z přestupku a, jde-li o mladistvého, v jeho prospěch i jeho zákonný zástupce a orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí.“ § 57 odst. 2: „Společné řízení se koná též proti všem pachatelům, jejichž přestupky spolu souvisejí a jsou projednávány týmž orgánem. K urychlení řízení nebo z jiného důležitého důvodu lze věc některého pachatele přestupku vyloučit ze společného řízení.“ 8. Uvedené právní posouzení žalovaného považuje žalobce za výkladově nesprávné, neboť tvrdí, že výše citovaná ustanovení je nutné vykládat tak, že „každý z obviněných se může odvolat pouze do výroku o vině, sankci, nákladech řízení a případné povinnosti k úhradě majetkové škody, které se týkají pouze jeho přestupkové věci, nikoliv do výroku ostatních obviněných.“ 9. Právní odůvodnění nastíněných závěrů žalovaný staví na analogii s trestními předpisy upravujícími trestní řízení. 10. Žalobce nesouhlasí s těmito tvrzeními žalovaného a zdůrazňuje, že takové odůvodnění přesahuje i meze správního uvážení správního orgánu. Žalobce namítá, že žalovaný není oprávněn rozšiřovat meze obsahu a dikce zákonného ustanovení, a to ani z pozice správního orgánu. 11. Ust. § 81 odst. 1 zákona o přestupcích zcela zřetelně stanovuje, že proti rozhodnutí o přestupku se může odvolat v plném rozsahu jen obviněný z přestupku, což žalobce řádně učinil. Zákon o přestupcích neobsahuje žádné ustanovení, které by žalobci zakazovalo (či jej omezovalo v právu) odvolat se proti výroku, který proti němu přímo nesměřuje, tj. směřuje proti němu alespoň nepřímo, ale i přesto zasahuje do jeho osobní sféry nebo se jej jinak dotýká. Naopak z dikce zákona plyne právo žalobce odvolat se proti rozhodnutí v plném rozsahu. Správní orgán proto není oprávněn toto právo žalobci upírat a v jakékoliv míře jej v něm omezovat svým autentickým výkladem právních norem. V opačném případě by se přestupkové řízení stalo analogickým až rovnocenným s trestním řízením se všemi důsledky z toho vyplývajícími. 12. Nadto je potřeba zdůraznit, že žalobce byl, ač nepřímo, zasažen výrokem č. I rozhodnutí Městského úřadu ze dne 25. 5. 2017, neboť tímto výrokem bylo deklarováno, že se řízení vedené o přestupku zastavuje vůči Ing. J. T. z důvodu neprokázání obvinění. 13. Žalobce se zcela jednoznačně stal obětí napadení Ing. J. T., který jej zákeřně napadl zezadu a započal tak vedený útok proti žalobci. Žalobce je oprávněn hájit svá práva poškozeného a podat proti takovému výroku opravný prostředek. Nelze se ztotožnit se závěrem prvostupňového rozhodnutí, že obvinění nebylo Ing. T. prokázáno a ponechat jej bez jakéhokoliv postihu ze strany správních orgánů. Takový závěr by vedl ad absurdum k presumpci, že protiprávní jednání obviněných osob nebude ze strany správních orgánů postihováno, tzn. k libovůli správních orgánů v otázce správního trestání obviněných z přestupku. 14. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí vykazuje mnohočetné vady, která jej v důsledku činí nezákonným. Žalovaný dospěl k nesprávným úsudkům a závěrům o skutkových zjištěních, kdy nevyhodnotil prokázané skutečnosti – jednotlivě, ale i v souhrnu. Jak plyne z obsahu spisu, napadení žalobce Ing. T. nebyl přítomen žádný svědek v okamžiku započetí útoku, avšak průběh útoku viděl Ing. J. H., který se nacházel na místě činu. Žalovaný posoudil výpověď klíčového svědka Ing. H. jako nevěrohodnou bez toho, aby provedl dokazování, tedy pouze přejal odůvodnění prvostupňového správního orgánu. Přičemž v řízení nebyl předložen ani jediný důkaz, který by věrohodnost svědka dehonestoval či jinak vyvracel či snižoval hodnotu jeho výpovědi. S tímto odůvodněním a přístupem žalovaného se nemůže žalobce ztotožnit, neboť považuje Ing. H. za slušného občana, navíc je veřejně známou osobou jako bývalý starosta obce P. a nemá žádný osobní zájem na výsledku tohoto sporu. I v tomto ohledu je zřetelné pochybení prvostupňového správního orgánu, kdy se nevypořádal důsledně s otázkou věrohodnosti svědka Ing. H. 15. Ing. H. vypověděl jako svědek, že viděl, jak obviněný Ing. T. mlátí pěstmi na zádech ležícího žalobce a s tímto jednáním Ing. T. přestal teprve v okamžiku, kdy si všiml, že jej Ing. H. spatřil „na vlastní oči“. Jedná se o nezprostředkované a přímé svědectví osoby, která jako jediná byla na místě v době útoku Ing. T. na žalobce. 16. Odvolací orgán se nedostatečně zabýval výtkami žalobce uvedenými v podaném odvolání. Ačkoliv vyhodnotil, že k incidentům mezi žalobcem a panem Ing. T. došlo, důsledně nezjistil, k jaké újmě u každého účastníka došlo a kdo byl osobou, která útok vyvolala. 17. Je objektivně vyloučeno, aby si žalobce četná zranění způsobil sám. Lékařské zprávy a doba hospitalizace svědčí o tom, že žalobce byl napaden jinou osobou a to Ing. T. Umístění a rozsah zranění žalobce adekvátně odpovídají vedenému útoku proti jeho osobě. Ing. T. započal útok na žalobce, načež žalobce se pouze bránil ranám vleže na zádech, což dokládá i svědecká výpověď Ing. H. 18. Žalobce dodává, že ani prvostupňový, ani odvolací správní orgán, nevyslechl posádku záchranné služby, která byla přivolána a na místě činu poskytovala první pomoc. Výpovědi ošetřujícího lékaře a zbylých členů posádky by doplnili logicky celek na sebe navzájem navazujících důkazů. Z obsahu správního spisu vyplývá, že posádka záchranné služby ošetřovala pouze žalobce, zatímco Ing. T. vyčkával na příjezd dalšího vozidla záchranné služby. Skutková zjištění postrádají závěr o tom, proč záchranná služba prvotně ošetřovala žalobce a ne druhého účastníka incidentu, Ing. T. Jeví se logická odpověď, že žalobce potřeboval akutnější ošetření než Ing. T., neboť byl napaden a jeho zranění byla povahově závažnější. Žalobce podotýká, že Ing. T. nebyl ani hospitalizován, jelikož nebyl pro hospitalizaci žádný zdravotní důvod. Lékařské zprávy a nálezy obou účastníků incidentu deklarují, že u Ing. T. nebylo zjištěno takové poškození zdraví jako u žalobce. Tyto skutečnosti mají zásadní vliv na hodnocení zavinění společně s následky rozsahu poškození zdraví žalobce a jeho omezení v obvyklém způsobu života. Samozřejmě, je tím ovlivněn i závěr, zda neměla být věc řešena Policií České republiky. 1