6 Afs 101/2014 — Nejvyšší správní soud

62 Af 129/2016- 80 - text 7 pokračování 62 Af 129/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: AGRIMEX, spol. s r.o. sídlem č.p. 160, Kojetice zastoupen JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava proti žalovanému: Celní úřad pro Kraj Vysočina sídlem Střítež č.p. 5, Střítež u Jihlavy o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.10.2016, č.j. 16-66/2016-630000-11, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce podanou žalobou napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 7.10.2016, č.j. 16-66/2016-630000-11, kterým žalovaný rozhodl o prominutí úroku z prodlení ve výši 260 291 Kč a o prominutí úroku z posečkané částky ve výši 75 967 Kč. I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítá, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a nesprávně tento skutkový stav posoudil. Žalovaný měl prominout žalobci příslušenství spotřební daně v plném rozsahu. 3. Žalobce namítá, že přestože žalovaný opakovaně shledal ekonomickou situaci žalobce jako tíživou a opravňující k povolení splátek spotřební daně, tak při posuzování žádosti o prominutí příslušenství daně této ekonomické situaci, která zakládá tvrdost uplatněného příslušenství daně, přiznal procentuální ohodnocení pouze ve výši 50%. 4. Žalobce uvádí, že prodlení vzniklo z toho důvodu, že byl v dobré víře, že spotřební daň byla vyměřena nezákonně a povinnost k její úhradě mu vůbec nevznikla. Žalobce tedy byl v dobré víře, že všechny daňové povinnosti splnil. Žalobce poukazuje na to, že do dne 12.1.2016 nebyl žalovaným vyrozuměn o technické stránce hrazení úroku z prodlení, tj. v jaké výši, na jaký bankovní účet a pod kterým variabilním a konstantním symbolem má být úhrada provedena. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.1.2009, č.j. 8 Afs 77/2007-36, žalobce argumentuje tak, že platební výměr na úrok z prodlení nese rysy konstitutivního rozhodnutí s účinky ex nunc, neboť před jeho vydáním neměl žalobce faktickou možnost tvrzený úrok z prodlení zjistit, natož pak uhradit. V této souvislosti žalobce odkazuje na dřívější právní úpravu týkající se institutu penále. 5. Žalobce dále odkazuje na důvodovou zprávu k zákonu č. 267/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 586/1992 Sb.“), z níž podle žalobce plyne, že smyslem institutu individuálního prominutí příslušenství daně je docílit úhrady daně, na niž úrok vznikl. Tento účel byl naplněn, neboť žalobce spotřební daň dne 16.5.2016 uhradil. Motivací pro jednorázovou úhradu daně, která byla pro žalobce vzhledem k jeho tíživé ekonomické situaci téměř likvidační, byla také možnost požádat o prominutí úroků z prodlení. Postup žalovaného tak zabránil naplnění cíle institutu prominutí úroků z prodlení a omezil tak účinky předvídané zákonem č. 267/2014 Sb. Sankční složka úroku z prodlení byla v případě žalobce uplatněna s přílišnou tvrdostí. 6. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného 7. Žalovaný pokládá žalobu za nedůvodnou; k jednotlivým částem žalobní argumentace se vyjadřuje nesouhlasně a setrvává na závěrech, o které opřel již napadené rozhodnutí. 8. Žalovaný tedy navrhuje zamítnutí žaloby; i žalovaný na svém procesním postoji setrval v průběhu celého řízení před zdejším soudem. III. Posouzení věci 9. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 10. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Žalovaný dne 7.10.2016 žalobci prominul úrok z posečkané částky a úrok z prodlení vážící se ke spotřební dani z lihu vyměřené podle § 139 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), za zdaňovací období červen 2012, a to v rozsahu 70% z příslušných částek obou úroků vzniklých po 1.1.2015. Pokud jde o úrok z prodlení, ten byl žalobci předepsán platebním výměrem ze dne 12.1.2016, č.j. 1545/2016-630000-32.2, a úrok z posečkané částky byl vyměřen platebním výměrem dne 29.7.2016, č.j. 1545-6/2016-630000-32.2. 12. Podle § 76 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních daních“), je daň splatná jednou částkou za měsíc, a to ve lhůtě 55 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit. 13. Podle § 252 odst. 1 daňového řádu je daňový subjekt v prodlení, neuhradí-li splatnou daň nejpozději v den její splatnosti. 14. Podle § 252 odst. 2 daňového řádu vzniká daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Pokud je pro daň stanoven náhradní den splatnosti, běží úrok z prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po původním dni její splatnosti. 15. Podle § 252 odst. 3 daňového řádu je úrok z prodlení splatný dnem, ve kterém jsou splněny zákonné podmínky pro jeho vznik, a na osobním daňovém účtu se předepisuje nejpozději do desátého dne po skončení měsíce následujícího po měsíci, ve kterém uplynul den jeho splatnosti. Před tímto dnem se předepíše na osobním daňovém účtu zejména v případě, že je nedoplatek, ze kterého vzniká úrok z prodlení, vymáhán, nebo pokud byl tento úrok uhrazen, nebo pro zjištění vratitelnosti přeplatku. 16. Podle § 157 odst. 1 daňového řádu, po dobu povoleného posečkání nevzniká daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z prodlení. 17. Podle § 157 odst. 2 daňového řádu za dobu posečkání vzniká daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z posečkané částky, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. 18. Podle § 259b odst. 1 daňového řádu je daňový subjekt oprávněn požádat správce daně o prominutí úroku z prodlení nebo úroku z posečkané částky, pokud byla uhrazena daň, v důsledku jejíhož neuhrazení úrok vznikl. 19. Podle § 259b odst. 2 daňového řádu může správce daně zcela nebo zčásti prominout úrok z prodlení nebo úrok z posečkané částky, pokud k prodlení s úhradou daně došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Při tom není vázán návrhem daňového subjektu. 20. Podle § 259b odst. 3 daňového řádu při posouzení rozsahu, ve kterém bude úrok prominut, správce daně zohlední skutečnost, zda ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládají tvrdost uplatněného úroku. 21. Institut prominutí úroku z prodlení nebo úroku z posečkané částky, coby poskytnutí dobrodiní státem, obsažený v § 259b daňového řádu byl do daňového řádu zakotven zákonem č. 267/2014 Sb., a to s účinností od 1.1.2015. Přechodná ustanovení zákona č. 267/2014 Sb. v čl. VII bodu 4 přitom stanoví, že o prominutí úroku z prodlení nebo úroku z posečkané částky lze žádat pouze v případě úroku vzniklého ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1.2015). 22. Pokud jde o úrok z prodlení, ten vzniká, jak plyne z výše citovaných ustanovení daňového řádu ve spojení se zákonem o spotřebních daních, ze zákona a daňovému subjektu je jeho konkrétní výše předepsána platebním výměrem, přičemž zákon také stanoví, že institut prominutí úroku z prodlení nebo úroku z posečkané částky lze aplikovat pouze na úroky vzniklé od 1.1.2015. Argument žalobce, že povinnost hradit úrok z prodlení mu vznikla až dne 12.1.2016, kdy mu byl úrok z prodlení předepsán a kdy se dozvěděl, jakým způsobem má úrok z prodlení uhradit, není namístě, neboť je v přímém rozporu se zákonem. Žalobci vznikla povinnost hradit úrok z prodlení ze zákona ke dni splatnosti daně za zdaňovací období červen 2012, tedy v roce 2012 (v daném případě nejpozději ke dni 31.8.2012). S argumentem, že úrok z prodlení mu vznikl až v roce 2016, a tudíž i prominutá částka tohoto úroku byla vypočítána v nesprávné výši, proto nemůže být žalobce úspěšný. Stejně tak neobstojí odkaz žalobce na dobrou víru, že si své daňové povinnosti řádně plnil; i kdyby tomu tak bylo, na zákonem stanovenou konstrukci vzniku úroku z prodlení ve smyslu § 252 odst. 1 daňového řádu nemůže mít tvrzená dobrá víra daňového subjektu jakýkoli vliv, nebo