3 As 38/2008 — Nejvyšší správní soud

29 A 46/2017- 45 - text 6 29 A 46/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobce: L. V. proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno za účasti: P. B. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2017, čj. JMK 21044/2017, sp. zn. S-JMK 8610/2017 OSPŽ takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí průběhu správního řízení 1. Magistrát města Brna, Odbor správních činností (dále jen „magistrát“), rozhodnutím ze dne 6. 12. 2016 vyhověl žádosti osoby zúčastněné na řízení a ve smyslu § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“), zrušil žalobci trvalý pobyt na adrese B. B. 6a. Podané odvolání žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. V žalobě ze dne 22. 2. 2017 žalobce uvedl, že ve věci nebyly splněny podmínky pro zrušení údaje o místu trvalého pobytu, jelikož nikdo dostatečně netvrdil a neprokázal existenci důvodu pro zrušení údaje o místu jeho trvalého pobytu. Žadatel/navrhovatel dostatečně netvrdil, že zaniklo právo žalobce k objektu a že žalobce tento objekt neužívá. Správnímu orgánu nebyly předloženy listiny v originále či ověřené kopii (příp. rozhodnutí opatřené doložkou právní moci a vykonatelnosti), z něhož by bylo jednoznačné, že žalobce nemá k objektu žádné užívací právo. Bylo proto na místě žádat předložení listin. Žalovaný včetně magistrátu nesprávně vyhodnotili spisový materiál, rovněž neuvedli, z jakých konkrétních důkazů vzali za prokázané splnění zákonných podmínek pro zrušení údaje o trvalém pobytu. 3. Prvostupňové řízení je zatíženo vadou, jelikož magistrát se pokusil usnesením ze dne 28. 3. 2011 přerušit řízení, aniž by bylo stanoveno, do kdy konkrétně se řízení přerušuje, resp. aniž by bylo stanoveno, do pravomocného skončení jakého konkrétního řízení se řízení přerušuje. Toto usnesení bylo nepřezkoumatelné a nevykonatelné. Jelikož výrok tohoto rozhodnutí byl nepřezkoumatelný, nadále je dána překážka skončení řízení. Magistrát rovněž nijak nerozhodl v pokračování v řízení. 4. Rozhodnutí magistrátu rovněž nebylo opatřeno jakýmkoliv podpisem, razítkem, ani jiným předepsaným identifikátorem. 5. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. III. Vyjádření žalovaného 6. V podání ze dne 27. 3. 2017 žalovaný uvedl, že existuje pravomocný rozsudek o tom, že žalobce není nájemcem předmětného bytu a fakt, že není vlastníkem bytu, příp. mu nebylo zřízeno věcné břemeno, lze zjistit z výpisu z katastru nemovitostí. Tento výpis je dle právní úpravy veřejnou listinou prokazující stav evidovaný v katastru. Neexistence užívacího práva tedy byla prokázána. Zároveň bylo prokázáno, že žalobce předmětný byt neužívá – což shodně uvedli účastníci řízení shodně jak při správním tak soudním řízení. 7. Ve vztahu k usnesení o přerušení uvedl, že ne každé procesní pochybení je důvodem pro zrušení rozhodnutí ve věci samé. Po odpadnutí překážky, která byla důvodem přerušení, pokračuje správní orgán v řízení, o čemž vyrozumí účastníky řízení, přičemž forma tohoto vyrozumění není stanovena. 8. Dle protokolu o výsledku ověření datové zprávy je zřejmé, že datová zpráva doručovaná žalobci byla opatřena platným uznávaným zaručeným elektronickým podpisem. Přítomnost otisku razítka nemohl žalovaný ověřit, nicméně i pokud by otisk chyběl, nelze automaticky dovozovat neplatnost rozhodnutí, což by přicházelo v úvahu pro případ, že by to zákon stanovil. 9. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. IV. Replika žalobce 10. V podání ze dne 4. 7. 2017 žalobce setrval na svých předchozích argumentech. Zdůraznil mimo jiné, že ve spise se nenachází jediný listinný důkaz, který by bez jakýchkoliv pochybností potvrzoval splnění zákonných podmínek pro zrušení údaje o místu trvalého pobytu, přičemž v žádném případě nestačí výpis z katastru nemovitostí a tvrzení účastníka řízení. 11. Tvrzení žalovaného, že rozhodnutí magistrátu bylo opatřeno platným uznávaným elektronickým podpisem, resp. razítkem, označil za lež. V. Ústní jednání 12. Během ústního jednání, které se konalo dne 26. 2. 2019 žalobce i žalovaný setrvali na svých argumentech prezentovaných v rekapitulovaných podáních. VI. Posouzení věci soudem 13. Krajský soud v Brně (dále také „soud“) přezkoumal v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), v mezích žalobních bodů rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí magistrátu včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 14. Ze správního spisu soud zjistil, že osoba zúčastněná na řízení podala dne 9. 2. 2011 žádost o zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobce na adrese B., B. 6a. Správní řízení bylo zahájeno oznámením o zahájení ze dne 18. 2. 2011 včetně nařízení ústního jednání, které bylo zasláno osobě zúčastněné na řízení a žalobci. Usnesením ze dne 28. 3. 2011 magistrát přerušil řízení do doby vydání pravomocného rozsudku soudu týkajícího se určení práva nájmu bytu v B., B. 6a. Dle odůvodnění žalobce informoval dne 23. 3. 2011 magistrát o tom, že dne 19. 5. 2009 podal žalobu k civilnímu soudu na určení práva nájmu k bytu a současně požádal o přerušení správního řízení do doby pravomocného rozhodnutí o žalobě. 15. Spis dále obsahuje rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2014, čj. 18 C 101/2009-278, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že je žalobce nájemcem předmětného bytu. Soud k tomuto závěru dospěl na základě absence jedné z podmínek pro přechod nájmu bytu podle § 706 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění – jednalo se o podmínku, aby žalobce neměl v době úmrtí nájemkyně (babička žalobce) vlastní byt. 16. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 19 Co 419/2014 byl rozsudek Městského soudu v Brně ve věci potvrzen a změněn ohledně náhrady nákladů řízení. 17. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, čj. 26 Cdo 5455/2015-333 bylo odmítnuto dovolání žalobce se stručným odůvodněním poukazujícím na to, že rozsudek odvolacího soudu byl v souladu s ustálenou judikaturou, od které nebyl důvod se odchylovat. 18. Předvoláním ze dne 9. 11. 2016 zaslané osobě zúčastněné na řízení a žalobci bylo oznámeno pokračování v přerušeném správním řízení. Zároveň došlo k jejich předvolání k ústním jednáním (na 30. 11. 2016 v různých časech). Ve spise jsou obsaženy i protokoly z ústních jednání a usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2978/16, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce proti výše rekapitulovanému usnesení Nejvyššího soudu. 19. Dle ustanovení § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho vymezenou část. 20. Část námitek žalobce směřuje proti hodnocení důkazů, jak ho provedly správní orgány. Jejich prostřednictvím rozporuje závěr o existenci podmínek pro zrušení údaje o trvalém pobytu. Soud předesílá, že tyto námitky žalobce ve svém souhrnu neshledal důvodnými. Z citované právní úpravy vyplývá, že ke zrušení údaje o místu trvalého pobytu ohlašovna přistoupí za splnění dvou podmínek. Zaprvé žalobci k objektu zaniklo užívací právo a zadruhé tento objekt žalobce ani neužívá. Obdobně se vyjadřuje i judikatura, lze zmínit např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2008, čj. 3 As 38/2008-82, z něhož také vyplývá, že druhou podmínku je třeba posoudit jako faktický výkon práva na bydlení, jinými slovy je třeba posoudit, zda subjekt v objektu skutečně bydlí, nebo nikoliv. 21. Dle ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“), podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Odstavec 4 vyjadřuje zásadu volného hodnocení důkazů tím, že nestanoví-li zákon, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. 22. Dle ustanovení § 51 odst. 1 správního řádu lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou