7 As 73/2008 — Nejvyšší správní soud

29 A 70/2017- 101 - text  9 29 A 70/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Petra Pospíšila ve věci žalobce: Energo Hustopeče s.r.o., IČO 25509144 sídlem Dukelské nám. 36/10, 693 01 Hustopeče zastoupený advokátem Mgr. Petrem Knapem sídlem Bratislavská 27, 693 01 Hustopeče proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 91/5, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 10. 2. 2017, č. j. 08360-41/2014-ERU, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Výše označeným rozhodnutím předsedkyně Energetického regulačního úřadu (dále jen „předsedkyně žalovaného“) na základě rozkladu žalobce přezkoumala postup a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 21. 11. 2016, sp. zn. KO-08360/2014-ERU, č. j. 08360-37/2014-ERU (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“). Předsedkyně žalovaného přitom rozklad zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. 2. Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí žalovaný rozhodl, že se žalobce dopustil pěti správních deliktů dle § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“), a to tím, že při kalkulaci výsledné ceny tepelné energie za rok 2011 uplatnil v kalkulaci výsledné ceny tepelné energie ze rok 2011 a následně též vyúčtoval náklady, které nelze uznat jako ekonomicky oprávněné, neboť požadoval cenu, jejíž výše není v souladu s podmínkami věcného usměrňování cen dle § 6 odst. 1 zákona o cenách, když v rozporu s body (1.1) a (1.2) cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 1/2010, k cenám tepelné energie (dále jen „cenové rozhodnutí č. 1/2010“) a) v cenové lokalitě „Sv. Čecha 10, Masarykovo nám. 8“, uplatnil neoprávněné odpisy tepelné energie ve výši 55 359 Kč, dále neoprávněné odpisy nepoužívaného majetku ve výši 100 221 Kč a odpis ve výši 7 482 Kč nevycházející z účetnictví žalobce, b) v cenové lokalitě „Sv. Čecha 3“ uplatnil neoprávněné odpisy ve výši 22 008 Kč, c) v cenové lokalitě „U Větrolamu 25“, uplatnil neoprávněné odpisy ve výši 26 638 Kč, d) v cenové lokalitě „Gen. Peřiny A1, 1292/4“ uplatnil neoprávněné odpisy ve výši 90 272 Kč a e) v cenové lokalitě „Gen. Peřiny A5, 1296/12“ uplatnil neoprávněné odpisy ve výši 90 272 Kč. Výrokem II. žalovaný uložil žalobci za uvedené správní delikty úhrnnou pokutu ve výši 150 000 Kč dle § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách. Výrokem III. žalovaný uložil žalobci uhradit náklady řízení ve výši paušální částky 2 500 Kč. Konečně výrokem IV. žalovaný zastavil správní řízení týkající se dalších skutků, kterých se žalobce měl dopustit. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí předsedkyně žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 4. Žalobce v žalobě předně připomenul obsah svého rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí. Upozornil na to, že dodržel cenová rozhodnutí žalovaného pro příslušný rok, včetně přílohy č. 1 cenového rozhodnutí č. 7/2008, k cenám tepelné energie (dále jen „cenové rozhodnutí č. 7/2008“), konkrétně jeho bod (2.2.1). Nadto byl žalobce o způsobu odpisování poučen kontrolou provedenou specializovanými odborníky na tvorbu cen a oprávněnost nákladů v ceně tepla. Zde odkázal na rozhodnutí Státní energetické inspekce ze dne 20. 5. 2011, č. j. 062301710/834/11/062.140/Rb, kdy cenová kontrola prověřila tvorbu cen a oprávněnost veškerých nákladů včetně odpisů v cenové lokalitě Gen. Peřiny A5, 1296/12 za rok 2009; v daném případě se mělo jednat o nový zdroj a o první vyúčtování za kalendářní rok 2009. Kontrola dle žalobce prověřila všechny položky vyúčtování včetně rozboru zařazení majetku a délky odpisování. 5. Žalobce tak se závěry předsedkyně žalovaného nesouhlasí, neboť je přesvědčen, že se vytýkaného jednání nedopustil, jasně a výstižně vysvětlil své jednání a toto jednání tak nelze kvalifikovat jako správní delikt. Proto se žalobce také domnívá, že se předsedkyně žalovaného dopustila pochybení. 6. Následně žalobce svou žalobu upřesnil, kdy uvedl, že vzhledem k tomu, že se v dané věci jednalo o majetek, který byl zařazen do užívání před nabytím účinnosti cenového rozhodnutí č. 1/2010, řídil se režim uplatněných odpisů předcházejícími cenovými předpisy. Ty jako základní podmínku pro odpisování stanovily takovou podobu odpisového plánu, která bude vycházet z doby použitelnosti daného majetku., Žalobce proto využil možnost, kterou mu podpůrně ve smyslu příslušného cenového rozhodnutí dával § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Tento způsob žalobce uplatňuje již od roku 1998 a odpisové plány průběžně aktualizuje tak, aby odpisové sazby odpovídaly hodnotám dle § 31 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů. Tento postup byl odůvodněn i odkazem dřívějšího cenového předpisu na zákon o daních z příjmů. Pochybení v tomto smyslu nezjistily ani kontroly Státní energetické inspekce v letech 2003 a 2011. Žalobce vždy postupoval dle pokynů a závěrů Státní energetické inspekce. Způsob odpisování nikdy dříve ani nebyl kontrolními pracovníky napaden. Nadto nikdy nedošlo k žádnému poškození odběratelů tepla; žalobce nemá v místě žádný monopol, v Hustopečích dodává teplo do 264 bytů, kdy s uživateli, snad jako jediný dodavatel, konzultuje ceny tepla a jejich tvorbu (při domovních schůzích). III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se s tvrzeními žalobce již vypořádala předsedkyně žalovaného, když uvedla, že nebyl zjištěn neodůvodněně odlišný postup žalovaného, jimž by bylo narušeno legitimní očekávání žalobce. Ve vztahu ke kontrole Státní energetické inspekce za rok 2009 měla předsedkyně žalovaného konstatovat, že daná kontrola se týkala pouze lokality Gen. Peřiny A5, 1296/12, přičemž ve vztahu k odpisům zde již nejsou vysloveny jakékoli závěry. Nelze tedy uvažovat o tom, že by žalobce na základě těchto kontrol ze strany jiného orgánu státní správy mohl nabýt oprávněného dojmu, že veškeré jím uplatňované náklady v cenách tepelné energie v dotčených lokalitách jsou oprávněné. Co se pak týká žalobcova přesvědčení, že se vytýkaného jednání nedopustil, a že jeho jednání nelze kvalifikovat jako správní delikt, nezbývá dle žalovaného než s ohledem na proběhnuvší správní řízení konstatovat, že je žalovaný jiného názoru. S ohledem na tyto skutečnosti žalovaný odkázal především na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, jakož i na odůvodnění rozhodnutí předsedkyně žalovaného. IV. Ústní jednání 8. Při ústním jednání dne 15. 5. 2019 žalobce navázal na svou žalobu, její doplnění a také na obsah rozkladu, který podal ve správním řízení. Zdůraznil tak např. obsah protokolu Státní energetické inspekce ze dne 7. 11. 2003, č. 062304703, v němž tento orgán konstatoval, že se žalobce za rok 2002 uplatnil při prodeji tepelné energie pro domácnosti z domovní kotelny Sv. Čecha 3 a z blokové kotelny Sv. Čecha 10 za rok 2002 pouze ekonomicky oprávněné náklady a nebylo zjištěno žádné porušení cenových předpisů. Žalobce také zmínil obsah znaleckého posudku pana L. M. ze dne 8. 9. 2016, č. 655/2016, v němž tento znalec navrhl ponechat vykazování nákladů na vytápění u příslušné kotelny dle stávající metodiky a doporučil, aby žalovaný upřesnil či sjednotil „nějakým Usnesením či výměrem dobu odepisování energetického zařízení, poněvadž se to týká tvorby ceny tepla, aby tato metodika byla jednotná a nedocházelo ze strany provozovatelů tepelných zařízení k extrémům ve stanovených dobách odepisování hmotného majetku“. Dle žalobce tak ani žalovaný neměl ve věci odpisů jasno, jinak by si na toto téma neobjednával znalecký posudek. Nadto žalovaný na straně 31 svého rozhodnutí uvádí, že nedošlo k majetkovému prospěchu, pouze k jinému rozložení nákladů v čase. 9. Žalovaný při jednání odkázal na své prvostupňové i napadené rozhodnutí. Zdůraznil, že účetní odpisy, které ve věci měly být aplikovány, měly vycházet z obvyklé doby použitelnosti odpisovaného majetku. Odpisy dle daňových předpisů měly být výjimkou a být dány pouze v odůvodněných případech, které mohly existovat např. v situaci, že by majetek již jinak nešlo odpisovat. Co se týká zmiňovaného znaleckého posudku, neobjednával si jej žalovaný proto, že by snad ve věci měl pochybnosti právní povahy, nýbrž proto, aby si ujasnil otázku obvyklé použitelnosti posuzovaného majetku. K otázce odpisů nebyla doporučení znalce případná. V. Posouzení věci soudem 10. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí předsedkyně žalovaného, jakož i předcházející prvostupňové rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 11. V případě předmětu řízení v podstatě není mezi stranami sporu o tom, jaké cenové předpisy na věc dopadají, rozpor je d