1 Afs 291/2017 — Nejvyšší správní soud

29 Af 40/2017- 55 - text  13 29 Af 40/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobce: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, IČO: 70883521 sídlem nám. T. G. Masaryka 5555, 760 01 Zlín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 3. 2017, č. j. 11370/17/5000-10470-703359 a č. j. 11366/17/5000-10470-703359 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, kterými žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměry Finančního úřadu pro Zlínský kraj (dále též „správní orgán prvního stupně“ či „správce daně“) ze dne 3. 2. 2016, č. j. 150151/16/3300-31471-709493 a č. j. 150212/16/3300-31471-709493, kterými správce daně ve smyslu zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění (dále jen „rozpočtová pravidla“); podle § 147 a § 139 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a podle Zprávy o daňové kontrole ze dne 26. 1. 2016, vyměřil žalobci povinnost odvodu do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 59 869 Kč a povinnost odvodu do Národního fondu ve výši 339 256 Kč. 2. Správce daně tak učinil na základě výsledků kontrolních zjištění daňové kontroly, provedené v rozsahu podnětu poskytovatele dotace projektu žalobce „Centrum bezpečnostních, informačních a pokročilých technologií (CEBIA-Tech)“, reg. č. CZ.1.05/2.1.00/03.0089 (dále jen „projekt“) v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „poskytovatel“), dle kterých byly shledány skutečnosti rozhodné pro stanovení povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel. Tato dotace byla žalobci poskytovatelem poskytnuta na základě Rozhodnutí o poskytnutí dotace č. 0089/03/01 ze dne 31. 1. 2011 (dále jen „rozhodnutí o poskytnutí dotace“). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhuje krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 3. Žalobce tvrdí, že se žalovaný v napadených rozhodnutích nevypořádal dostatečně s jeho odvolacími námitkami, zejména s námitkou, že vítězný uchazeč splnil požadované kvalifikační předpoklady, a tudíž byl jeho výběr oprávněný a v souladu se zákonem. Dle žalobce žalovaný nezdůvodnil námitku žalobce, dle které jsou procesy posouzení a hodnocení nabídek od sebe odděleny v rámci procesu zadávání veřejné zakázky. Dále pak mělo být porušení rozpočtové kázně shledáno na základě nejednoznačné formulace dodatku č. 4 rozhodnutí o poskytnutí dotace, přičemž existence takové nejednoznačné formulace nemůže jít k tíži žalobci. Naopak, při formulaci podmínek poskytnutí dotace ze strany jejího poskytovatele, umožňující více výkladů, je třeba přistoupit k použití výkladu, který je příznivější pro příjemce dotace, tedy pro žalobce. 4. Žalobce dále tvrdí, že rozhodnutí žalovaného jsou nepřezkoumatelná, neboť napadená rozhodnutí jsou nedostatečně odůvodněná, zejména neobsahují náležité odůvodnění závěrů, že se žalobce dopustil rozpočtové kázně. 5. K věcnému posouzení jednání, které mělo naplnit znaky porušení pravidel rozpočtové kázně, pak žalobce uvádí, že uchazeč v zadávacím řízení - společnost TeraView Limited (dále jen „uchazeč“), sice v době posuzování nabídky nepředložil doklady, prokazující jeho bezdlužnost vůči orgánům finanční správy a orgánům správy sociálního zabezpečení, ačkoliv se jednalo o základní kvalifikační předpoklad účasti uchazeče ve veřejné zakázce dle § 53 odst. 1 písm. a), b), f) a h) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „ZVZ“), avšak tyto doklady zajistil žalobce na základě plné moci, udělené mu uchazečem, dodatečně. Tímto dle žalobce byl naplněn účel ZVZ, neboť účelem výše uvedených ustanovení je dle žalobce zamezit zadání veřejné zakázky takovému dodavateli, který by sice byl beztrestný a bezdlužný v zemi svého sídla, ale tuto beztrestnost a bezdlužnost by nesplňoval vůči České republice. Tuto skutečnost dle žalobce mj. potvrdil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“), když dle oznámení o výsledku šetření podnětu ze dne 11. 1. 2013 neshledal důvody pro zahájení správního řízení, tj. nepovažoval pochybení žalobce za natolik závažné, aby konstatoval, že se dopustil správního deliktu. 6. Žalobce pak dále poukazuje na skutečnost, že žalovaný ani správce daně nepřistoupili při rozhodování o existenci jednání, naplňujícího podmínky pro odvod za porušení rozpočtové kázně, k aplikaci pro žalobce příznivější právní úpravy, neboť dle § 74 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „ZZVZ“), se již základní způsobilost uchazeče pro účast v zadávacím řízení posuzuje pouze ve vztahu k zemi sídla uchazeče. Existenci příznivější úpravy ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod přitom žalovaný, resp. správce daně, má zkoumat ex officio, jak vyplývá z judikatury správních soudů i Ústavního soudu. Závěrem žalobce tvrdí, že nezákonným postupem žalovaného, resp. správního orgánu prvního stupně, došlo k zásahu do základních práv žalobce, zejména práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, resp. do práva na ochranu legitimního očekávání. III. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě především odkazuje na zprávu o daňové kontrole a odůvodnění napadených rozhodnutí. Nadto žalovaný uvádí, že podmínky rozhodnutí o poskytnutí dotace stanoví její poskytovatel a žalobce, jako příjemce dotace, tyto podmínky akceptoval. Žalobce tak ve skutečnosti směřuje výtky vůči poskytovateli dotace. Žalovaný není oprávněn posuzovat správnost, úplnost či srozumitelnost podmínek dotace pro žalobce, navíc v situaci, kdy kladné rozhodnutí o poskytnutí dotace ani nepodléhá soudnímu přezkumu. Orgány finanční zprávy nejsou subjektem dotačního vztahu, těmi jsou pouze poskytovatel a příjemce dotace. Nicméně o tom, zda byla porušena rozpočtová kázeň je oprávněn rozhodnout pouze správce daně. Jestliže správce daně shledá, že byla příjemcem dotace porušena rozpočtová kázeň, stanoví odvod do příslušného rozpočtu. Výše odvodu se pak odvíjí od rozhodnutí o poskytnutí dotace, v němž může poskytovatel za porušení rozpočtové kázně v souladu s rozpočtovými pravidly stanovit procentuální výši odvodu za jednotlivá porušení. 8. Pokud žalobce namítá nedostatečné vypořádání se s námitkami žalobce, pak žalovanému není zjevné, o které námitky by se mělo jednat. Daňová kontrola byla správcem daně u žalobce zahájena na základě podnětu poskytovatele dotace, veškerá relevantní fakta daného případu jsou dle žalobce shrnuta na 33 stranách zprávy o daňové kontrole, přičemž od strany 17 správce daně popisuje výsledky daňové kontroly. Na stranách 29-31 se pak správce daně vypořádává s námitkami žalobce proti výsledkům kontrolního zjištění. Žalovaný také podotýká, že dle § 147 odst. 4 daňového řádu je zpráva o daňové kontrole odůvodněním napadených platebních výměrů. 9. Ohledně žalobní námitky týkající se nesprávného posouzení jednání žalobce pak žalovaný uvádí, že ZVZ hovoří jasně, jakými doklady je potřeba prokázat splnění kvalifikačních předpokladů pro účast ve veřejné zakázce. Tyto byly žalobcem získány, ale až několik měsíců po výběrovém řízení. Dodatečným získáním podkladů však nelze zhojit nesprávný postup žalobce, který uchazeče, jenž nesplnil podmínky pro účast ve veřejné zakázce, z výběrového řízení nevyloučil. Co se týče námitky žalobce, že ÚOHS neshledal důvod pro zahájení správního řízení a že žalobce dodatečným splněním podmínek u uchazeče naplnil účel zákona, žalovaný poukazuje na skutečnost, že z písemnosti ÚOHS ze dne 8. 2. 2013 vyplývá pouze to, že ÚOHS nezahájil řízení o správním deliktu, neboť do výběrového řízení veřejné zakázky se přihlásil jediný uchazeč, proto žalobce svým jednáním nemohl ovlivnit výběr dodavatele. 10. Žalovaný nerozporuje, že žalobce na základě zadání veřejné zakázky naplnil účel dotace, resp. že žalobce obdržel od dodavatele přístroj, který slouží svému účelu, to však nic nemění na skutečnosti, že žalobce porušil ZVZ, a tím i pravidla rozpočtové kázně, za což mu byl uložen dle rozhodnutí o poskytnutí dotace odvod v nejnižší možné výši. Ve vztahu k argumentaci žalobce příznivější právní úpravou pak žalovaný poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že odvod za porušení rozpočtové kázně není s