6 As 57/2004 — Nejvyšší správní soud

31 A 210/2017- 92 - text 11 31 A 210/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: Lidl Česká republika v. o. s., IČ 26178541 sídlem Nárožní 1359/11, 158 00 Praha 5 právně zastoupen advokátem Mgr. Alešem Smetankou sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 proti žalované: Ústřední veterinární správa, Státní veterinární správy sídlem Slezská 100/7, 120 56 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2017, č. j. SVS/2017/051886-G, ve znění opravného rozhodnutí žalované ze dne 31. 5. 2017, č. j. SVS/2017/066134-G takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 19. 7. 2017 doručenou zdejšímu soudu téhož dne domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2017, č. j. SVS/2017/051886-G (dále jen „napadené rozhodnutí“), ve znění opravného rozhodnutí žalované ze dne 31. 5. 2017, č. j. SVS/2017/066134-G (dále jen „opravné rozhodnutí“), kterým žalovaná podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“), ve výroku II. změnila a v částech nedotčených touto změnou potvrdila rozhodnutí Krajské veterinární správy, Státní veterinární správy pro Kraj Vysočina (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 14. 3. 2017, č. j. SVS/2017/034230-J (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Změna výroku II. prvostupňového rozhodnutí spočívala ve změně formulace, kdy namísto „neuvedla v informačním systému“ bylo použito „neuvedla v rozporu s § 2 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 172/2012 Sb., o informační povinnosti příjemce potravin v místě určení v informačním systému“. 2. Podle prvostupňového rozhodnutí se měl žalobce dopustit spáchání celkově tří správních deliktů (dle aktuální terminologie již „přestupky“). V rozporu s § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění účinném do 6. 9. 2016 (dále jen „zákon o potravinách“), měl žalobce uvádět na trh potraviny klamavě označené (uváděním na trh potravin, jejichž složení plně neodpovídalo údajům uvedeným na obalu těchto potravin), čímž měl naplnit skutkovou podstatu správního deliktu uvedeného v § 17 odst. 2 písm. d) zákona o potravinách. Zároveň se měl žalobce dopustit nedodržení příkazu stanoveného v § 3d odst. 3 zákona o potravinách a § 2 odst. 2 vyhlášky č. 172/2015 Sb., o informační povinnosti příjemce potravin v místě určení, ve znění účinném do 31. 5. 2017, neboť řádně nesplnil informační povinnost ve vztahu k příjmu dvou potravin (balení Klobásky a balení Venkovská šunka), čímž měl žalobce naplnit skutkovou podstatu správního deliktu uvedeného v § 17 odst. 5 zákona o potravinách. Naposledy měl žalobce nedodržet příkaz stanovený v § 11 odst. 2 písm. a) bod 3 zákona o potravinách tím, že z dalšího oběhu neprodleně nevyřadil nedostatečně či nesprávně označenou potravinu tvarohový dezert Teddy, čímž měl naplnit skutkovou podstatu správního deliktu uvedeného v § 17 odst. 2 písm. q) zákona o potravinách. Za uvedené správní delikty byla žalobci uložena pokuta ve výši 220 000 Kč, povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč a povinnost uhradit náklady vynaložené ve věci správním orgánem jako orgánem státního veterinárního dozoru ve výši 7 330 Kč. Uvedená pokuta byla uložena v úhrnné výši dle absorpční zásady a jako nejzávažnější bylo vyhodnoceno protiprávní jednání týkající se potravin klamavě označených. II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného i prvostupňového rozhodnutí pro nedostatek důvodů, jelikož odůvodnění obou rozhodnutí neodpovídá požadavkům na odůvodnění správních rozhodnutí dle správního řádu a konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, jakož i neodpovídá požadavkům vyplývajícím z principu jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu dle judikatury Ústavního soudu. Obecné požadavky kladené na odůvodnění správních rozhodnutí jsou vyšší při ukládaní úhrnné pokuty na základě zásady absorpce. Stejně tak jsou požadavky na odůvodnění výše uložené pokuty zpřísněny při ukládání pokut, které jsou pokutovaným subjektem vymahatelné vůči třetím osobám ve formě náhrady škody. Správní orgán musí v odůvodnění rozhodnutí uvést, jak velkou měrou přispělo spáchání jednotlivých správních deliktů k celkové výši pokuty, včetně uvedení, jakou měrou k celkové výši pokuty jednotlivě přispěly ty správní delikty, které správní orgán posoudil jako méně závažné a zohlednil jako přitěžující okolnost, a tuto míru vyjádřit konkrétní částkou. Při této úvaze žalobce vychází z principů jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu, dle něhož mají být jednotlivá zákonná ustanovení vykládána v kontextu i jiných souvisejících ustanovení právního řádu tak, aby tvořily logický a vnitřně souladný celek. V dané věci proto správní orgány měly ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu týkající se odůvodnění správních rozhodnutí interpretovat v kontextu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), a zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o významné tržní síle“). Pokuta uložená žalobci pro něj představuje škodu, kterou žalobce může vymáhat po dodavatelích, k čemuž však žalobce musí znát výši škody způsobené jednotlivými dodavateli, tj. musí vědět, jaká část pokuty odpovídá každému jednotlivému deliktu, za který mu je úhrnná dle zásady absorpce ukládána. Pokud ale obě rozhodnutí neobsahují odůvodnění výše uložené pokuty za jednotlivé delikty, žalobce není schopen vyčíslit částku, kterou může po jednotlivých dodavatelích požadovat. K tomu žalobce ani nemá žádnou možnost, jak dosáhnout vyčíslení škody, kterou mu jednotliví dodavatelé způsobili, než aby tak učinily správní orgány v odůvodnění svých rozhodnutí. Lze uzavřít, že se správní orgány nijak nevypořádaly s určením podílu jednotlivých deliktů na výši uložené úhrnné pokuty, zejména pak nekvantifikovaly podíl na pokutě přičitatelný správnímu deliktu uvedení na trh potravin klamavě označených a jednotlivým deliktům od něj odlišným. 4. V důsledku těchto vad bylo porušeno žalobcovo právo na spravedlivý proces a právo na vlastnictví, resp. na pokojné užívání majetku. Uložením pokuty žalobci vznikla pohledávka vůči příslušným dodavatelům v podobě nároku na náhradu škody, která tvoří součást majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na nedostatečnost odůvodnění napadeného a prvostupňového rozhodnutí je však jakákoliv dispozice s touto pohledávkou absolutně vyloučena, neboť tato je prakticky nevymahatelná vzhledem k nemožnosti zjištění rozdělení pokuty na konkrétní částky připadající na jednotlivé delikty. Argumentace žalované o rozporu takového postupu se zásadou absorpce je nesprávná. Pro naplnění této zásady musí správní orgán určit výši pokuty pro nejzávažnější správní delikt, pokud by nebyla dána přitěžující okolnost, a jaké konkrétní zvýšení pokuty způsobuje přitěžující okolnost. Žalobce dále souhlasí s tím, že řízení o pokutě se neúčastní dodavatelé žalobce, nicméně žalovaná opomíjí soukromoprávní následky veřejnoprávního rozhodnutí o uložení pokuty. Nesprávné je též tvrzení žalované o pravomoci žalobce stanovit a požadovat odpovídající částku náhrady sankce v rámci soukromoprávního vztahu, neboť toto je ve světle zákazu dle § 4 odst. 2 písm. h) zákona o významné tržní síle nemožné a nezákonné. III. Vyjádření žalované 5. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila podáním ze dne 21. 8. 2017, v němž předně poukázala na řádně zjištěný stav věci. Pokuta za více sbíhajících se správních deliktů byla uložena v souladu se zásadou absorpce. Prvostupňový orgán uvedl své úvahy ke stanovení úhrnné pokuty ve výši 220 000 Kč, žalovaná tyto úvahy shledala dostatečnými, s posouzením prvostupňového orgánu se věcně ztotožnila, doplnila jej a rozvedla. Nejzávažnějším správním deliktem je správní delikt podle § 17 odst. 2 písm. d) zákona o potravinách. Nepřípadnou je námitka, že prvostupňový orgán neuvedl, za který ze sbíhajících se správních deliktů dle § 17 odst. 2 písm. d) zákona o potravinách pokutu uložil, neboť porušením zákazu uvádění na trh potravin klamavě označených byla naplněna pouze jediná skutková podstata správního deliktu. Rovněž všechny okolnosti (přitěžující i polehčující) byly vyjádřeny z hlediska významu, který v daném případě mají. Žalovaná nesouhlasí s názorem žalobce, že z obou rozhodnutí by mělo být patrné, jak velkou měrou vyjádřenou v Kč přispělo spáchání jednotlivých správních deliktů k celkové výši pokuty, neboť toto nemá oporu v žádném právním předpisu. Takový závěr nelze dovodit ani z žádné judikatury, ani z žádné odborné literatury. Je právě smyslem zásady abs