1 As 19/2005 — Nejvyšší správní soud

32 A 54/2017- 52 - text pokračování 25 32 A 54/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: R. P., .., nar. …………., bytem ………………………. proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Malinovského náměstí 3, 601 67 Brno o žalobě proti rozhodnutí ze dne 10. 11. 2017, č. j. MMB/0455821/2017, sp. zn. 3220/OVV/MMB0402102/2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobce se včasně podanou žalobou, doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“ či „zdejší soud“), domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Komise k projednávání přestupků městské části Brno - Černovice (dále též „správní orgán I. stupně“), ze dne 18. 8. 2017, č. j. Tr 98/2016 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), a přestupku proti veřejnému pořádku dle ustanovení § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích a přestupku proti veřejnému pořádku dle ustanovení § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 9. 9. 2016 v době kolem 15:54 hod v Brně na ulici Tržní vulgárně urazil na cti navrhovatele pprap. J. V. slovy: „jak parkujete, čuráci“, „buzeranti, tak pojďte“, „s vámi se bavím, vy buzeranti“, „pojďte mi ho vykouřit“, „Alláhu akbar, co s tím uděláte“, a dále neuposlechl výzvy policisty k prokázání totožnosti, tedy v úmyslu přímém jinému ublížil na cti tím, že ho urazil, a neuposlechl výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci. 3. Za spáchání přestupků byla žalobci v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. b), § 49 odst. 2 a § 47 odst. 2 zákona o přestupcích uložena pokuta ve výši 1 000,- Kč a současně mu byla podle ustanovení § 79 odst. 1 zákona o přestupcích a vyhlášky č. 231/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost nahradit náklady řízení v paušální výši 1 000,- Kč. II. Žaloba 4. V žalobě ze dne 3. 12. 2017, doručené zdejšímu soudu téhož dne, předně rozporoval, že by policistům jakkoliv sprostě nadával či že by v interakci s nimi použil bojový boxerský postoj a vyzýval je k boji. Vzhledem k tomu, že v době incidentu u sebe držel telefonní zařízení a průběh konání PČR nahrával, je zcela vyloučené, že by mu situace dovolovala mít obě ruce prázdné a připravené k boji. Žalobce proto pochyboval o hodnověrnosti výroků obou policistů. Navíc v době, kdy byli policisté na druhé straně dvouproudové rušné komunikace v době dopravní špičky před 16:00 hod ve všední den, se žalobce nacházel na opačné straně. Je diskutabilní, aby policisté slyšeli hlas žalobce, který byl v dané chvíli na druhé straně komunikace a přítomnost policistů zjistil v okamžiku, kdy se před ním objevili. 5. Dále napadl tvrzení, že údajně odmítl prokázat svou totožnost. Při prvotním zajištění pro účely prokázání totožnosti pprap. V. a Mgr. P. nebyl poučen o svých právech a povinnostech, čímž došlo k porušení ustanovení § 13 zákona č. 273/2008 Sb. Taktéž nebyla žalobci dána zákonná výzva k prokázání totožnosti, čímž došlo k porušení ustanovení § 10 odst. 5 téhož zákona. Žalobce byl poté ochoten poskytnout osobní údaje ústně, protože u sebe neměl doklad totožnosti. Pprap. Valeš však zavolal motorizovanou jednotku Policie ČR (dále jen „PČR“), aby žalobce lustrovala. Z audio nahrávky policejního zákroku vyplývá, že žalobce prokázal policistům součinnost při jejich výzvě k prokázání totožnosti. Nebyl tedy důvod jej zajistit a předvést na policejní služebnu za účelem zjištění totožnosti. Přivolaná motorizovaná policejní hlídka poté žalobci sice dala zákonnou výzvu k prokázání totožnosti, nicméně jej před započetím služebního úkonu nepoučila o jeho právech a povinnostech. Je tedy zřejmé, že PČR již při prvotních úkonech postupovala v rozporu se zásadou upravenou v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 6. V rámci nařízení nového jednání před přestupkovou komisí komise neakceptovala jeho omluvy za absenci, přičemž mu přičetla k tíži, že se k ústnímu jednání nedostavil bez uvedení dostatečné omluvy. 7. Žalobce rovněž nesouhlasil se závěrem, že správnímu orgánu I. stupně ani žalovanému nepřísluší se zabývat postupem policie při výkonu jejich pravomocí a hodnotit jej v rámci řízení o přestupku. 8. Správní orgán I. stupně dále nerespektoval ustanovení § 50 odst. 4, § 51 a § 52 správního řádu a porušil tím zásadu in dubio pro reo. Během jednání před správním orgánem nebyl ze strany stěžovatele předložen ani jeden materiální důkaz, který by zcela jasně a objektivně objasnil oba přestupky, ze kterých byl žalobci obviněn. Policisté nepředložili žádný audiovizuální záznam či nestrannou svědeckou výpověď, ze kterých by bylo jasné, že je slovně urážel a pokoušel se o fyzický kontakt s nimi. Celé obvinění se opírá jen o svědeckou výpověď policistů před správním orgánem. Svou výpověď tak mohli prefabrikovat před správním orgánem a upravit si ji pro účely své vlastní věrohodnosti. 9. Správní orgány se nezabývaly důležitostí objektivního materiálního důkazu, aby potvrdil věrohodnost výpovědi obou svědků. Správní orgán I. stupně dal jasně najevo, že výpověď policisty má větší důkazní váhu než výpověď obviněného. Žalobce v této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu ČR, dle které nelze akceptovat, že by měly svědecké výpovědi policistů vyšší právní relevanci a sílu než tvrzení obviněného u správního orgánu. Žalobce měl za to, že pokud nebude mít správní orgán k dispozici indicie svědčící o snížené věrohodnosti svědectví policistů, ani verze obviněného, nezbude mu než vynést osvobozující verdikt. Správní orgán se nezabýval konkrétními důvody, které předcházely započetí kontaktu mezi žalobcem a policisty. Žalobce měl za to, že řadoví policisté mohou být i finančně motivováni na úrovni personálního hodnocení a služebního odměňování za plnění „kvóty“ za odhalování přestupků. 10. Žalobce dále namítal, že písemnosti ze dne 2. 3. 2017 a 9. 3. 2017, nazvané jako „Uvědomění“, neobsahovaly poučení, právní následky nedostavení se ke správnímu orgánu, když nadto nebyly označeny jako „Předvolání“. Písemnost ze dne 12. 4. 2017, nazvaná jako „Uvědomění“, taktéž nebyla označena jako „Předvolání“. 11. V prvostupňovém rozhodnutí chybí dále jména přísedících přestupkové komise, čímž bylo dle žalobce porušeno ustanovení § 69 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 12. Správní orgán rovněž nedokázal dostatečně formulovat motiv žalobce ke spáchání přestupků a jeho úmyslné zavinění jako předpoklad k tomu, aby jej shledal vinným. 13. Žalobce byl dále přesvědčen, že správní orgán kladl žalobci k tíži fakt, že směrem k policistům vykřikoval slova „Alláhu Akbar“, čímž nerespektoval čl. 3 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 Ústavy ČR, která mu zaručuje základní práva k vyznání víry. K tomu se rovněž přiklání i Listina základních práv a svobod ve svém čl. 16 odst. 1. 14. Žalobce proto závěrem navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 15. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 16. 3. 2018 předně konstatoval, že žalobce v žalobě uvádí, s čím konkrétně nesouhlasí, ve většině bodů však svůj nesouhlas nijak nezdůvodnil. 16. K námitce týkající se boxerského výpadu žalobce směrem k policistům žalovaný uvedl, že tato událost nebyla předmětem řízení a nešlo o skutečnost prokazovanou v řízení. Správní orgány ji žalobci nepřičítali k tíži. 17. V prvostupňovém ani napadeném rozhodnutí poté není obsaženo tvrzení, že by se žalobce dopustil přestupku podle ustanovení § 63 odst. 2 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb. 18. Žalobci rovněž nebylo přičítáno k tíži jeho opakované nedostavení se k ústnímu jednání, správní orgán I. stupně žalobce tolik upozornil, že ústní jednání proběhne i bez jeho přítomnosti, neboť jeho třetí omluvu bez uvedení důvodu nepovažoval za náležitou. 19. Žalovaný trval na závěru, že mu nepřísluší hodnotit postup policie při výkonu její pravomoci v rámci řízení o přestupku. 20. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nedal najevo, že výpověď policisty má větší důkazní váhu než výpověď obviněného, jak se domníval žalobce. 21. Žalovaný konstatoval, že se se všemi námitkami žalobce vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Závěrem proto navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Shrnutí relevantních skutečností zjištěných ze správního spisu 22. Ve správním spisu se