8 As 34/2013 — Nejvyšší správní soud

62 A 154/2017- 95 - text 27 pokračování 62 A 154/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Home Credit a.s. sídlem Nové sady 996/25, Brno zastoupen Mgr. Vladimírem Uhde, advokátem sídlem Klimentská 1207/10, Praha proti žalovanému: Česká obchodní inspekce sídlem Štěpánská 567/12, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.4.2017, č.j. ČOI 162499/16/O100/3000/16/17/So/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce podanou žalobou napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 21.4.2017, č.j. ČOI 162499/16/O100/3000/16/17/So/Št, kterým žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Jihomoravského a Zlínského (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 20.10.2016, č.j. ČOI 136809/16/3000/R/AF, sp. zn. 617/30/14. 2. V bodě 1. výroku prvostupňového rozhodnutí bylo rozhodnuto o tom, že se žalobce dopustil správního deliktu ve smyslu § 20 odst. 2 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 145/2010 Sb.“), ve znění účinném od 25.2.2013, tím, že porušil § 5 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., když jako věřitel před uzavřením smluv v listinné podobě, a to ve Formulářích pro standardní informace o spotřebitelském úvěru k úvěrovým smlouvám č. SUA13/007361 ze dne 14.10.2013, č. SUA13/004782 ze dne 14.7.2013, č. SUA13/002736 ze dne 24.4.2013, č. SUA13/006246 ze dne 8.9.2013 a č. SUA13/001600 ze dne 4.3.2013 informoval spotřebitele o nesprávné hodnotě roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr. 3. V bodě 2. výroku prvostupňového rozhodnutí bylo rozhodnuto o tom, že se žalobce dopustil správního deliktu ve smyslu § 20 odst. 1 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném do 24.2.2013, tím, že porušil § 5 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., když jako věřitel před uzavřením smlouvy v listinné podobě, a to ve Formulářích pro standardní informace o spotřebitelském úvěru k úvěrovým smlouvám č. SUA13/000476 ze dne 20.1.2013, č. SUA12/005686 ze dne 12.8.2012, č. SUA13/001219 ze dne 17.2.2013, č. SUA12/002935 ze dne 28.4.2012, č. SUA12/006639 ze dne 19.9.2012, č. SUA13/000157 ze dne 8.1.2013, č. SUA13/000040 ze dne 3.1.2013, č. SUA13/001067 ze dne 11.2.2013, č. SUA13/000459 ze dne 20.1.2013, č. SUA12/003669 ze dne 27.5.2012, č. SUA13/000053 ze dne 4.1.2013, č. SUA12/007816 ze dne 2.11.2012, č. SUA12/005153 ze dne 21.7.2012 a č. SUA12/006218 ze dne 1.9.2012, informoval spotřebitele o nesprávné hodnotě roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr. 4. V bodě 3. výroku prvostupňového rozhodnutím bylo rozhodnuto o tom, že se žalobce dopustil správního deliktu ve smyslu § 20 odst. 1 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném od 25.2.2013, tím, že porušil § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., když jako věřitel ve smlouvách o spotřebitelském úvěru č. SUA13/007361 ze dne 14.10.2013, č. SUA13/004782 ze dne 14.7.2013, č. SUA13/002736 ze dne 24.4.2013, č. SUA13/006246 ze dne 8.9.2013 a č. SUA13/001600 ze dne 4.3.2013, uvedl nesprávnou hodnotu roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr. 5. V bodě 4. výroku prvostupňového rozhodnutí bylo rozhodnuto o tom, že se žalobce dopustil správního deliktu ve smyslu § 20 odst. 1 písm. d) zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném do 24.2.2013, tím, že porušil § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., když jako věřitel ve smlouvách o spotřebitelském úvěru č. SUA13/000476 ze dne 20.1.2013, č. SUA12/005686 ze dne 12.8.2012, č. SUA13/001219 ze dne 17.2.2013, č. SUA12/002935 ze dne 28.4.2012, č. SUA12/006639 ze dne 19.9.2012, č. SUA13/000157 ze dne 8.1.2013, č. SUA13/000040 ze dne 3.1.2013, č. SUA13/001067 ze dne 11.2.2013, č. SUA13/000459 ze dne 20.1.2013, č. SUA12/003669 ze dne 27.5.2012, č. SUA13/000053 ze dne 4.1.2013, č. SUA12/007816 ze dne 2.11.2013, č. SUA12/005153 ze dne 21.7.2012 a č. SUA12/006218 ze dne 1.9.2012 uvedl nesprávnou hodnotu roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr. 6. V bodě 5. výroku prvostupňového rozhodnutí bylo rozhodnuto o tom, že se žalobce dopustil správního deliktu ve smyslu § 20 odst. 2 písm. n) zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném od 25.2.2013, tím, že porušil § 15 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., když jako věřitel po spotřebiteli – kontrahentu úvěrové smlouvy č. SUA13/007876 ze dne 2.11.2013 – smluvním ujednáním požadoval v souvislosti s předčasným splacením úvěrové smlouvy náhradu nákladů (poskytnuté marketingové akce) ve výši 30 000 Kč, což představuje nejméně 13,97 % z předčasně splacené části celkové výše spotřebitelského úvěru; dále když jako věřitel po spotřebiteli – kontrahentu úvěrové smlouvy č. SUA13/001600 ze dne 4.3.2013 – smluvním ujednáním požadoval v souvislosti s předčasným splacením úvěrové smlouvy náhradu nákladů (poskytnuté marketingové akce) ve výši 30 000 Kč, což představuje nejméně 12,74 % z předčasně splacené části celkové výše spotřebitelského úvěru; dále když jako věřitel po spotřebiteli – kontrahentu úvěrové smlouvy č. SUA13/006246 ze dne 8.9.2013 – smluvním ujednáním požadoval v souvislosti s předčasným splacením úvěrové smlouvy náhradu nákladů (poskytnuté marketingové akce) ve výši 20 000 Kč, což představuje nejméně 8,85 % z předčasně splacené části celkové výše spotřebitelského úvěru; a konečně když jako věřitel po spotřebiteli – kontrahentu úvěrové smlouvy č. SUA13/002736 ze dne 24.4.2013 – smluvním ujednáním požadoval v souvislosti s předčasným splacením úvěrové smlouvy náhradu nákladů (poskytnuté marketingové akce) ve výši 20 000 Kč, což představuje nejméně 21,39 % z předčasně splacené části celkové výše spotřebitelského úvěru. 7. Za uvedené jednání uložil prvostupňový orgán žalobci podle § 20 odst. 5 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném od 25.2.2013, úhrnnou pokutu ve výši 2 000 000 Kč, a dále podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 8. Žalovaný prvostupňové rozhodnutí v části bodu 1. výroku podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil tak, že závěr o tom, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu správního deliktu ve smyslu § 20 odst. 2 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném od 25.2.2013, tím, že porušil § 5 odst. 1 tohoto zákona, nahradil závěrem, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu správního deliktu ve smyslu § 153 odst. 1 písm. t) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), tím, že porušil § 95 odst. 1 písm. g) zákona č. 257/2016 Sb. Dále žalovaný prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že částku pokuty ve výši 2 000 000 Kč snížil na 1 800 000 Kč. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 9. Prvostupňový orgán v dané věci rozhodoval poté, co žalovaný rozhodnutím ze dne 25.4.2016, č.j. ČOI 112973/15/0100/3000/14/15/16/Hy/Št, zrušil původní rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 7.9.2015, č.j. ČOI 94845/15/3000/R/Hv, o odporu žalobce proti příkazu prvostupňového orgánu ze dne 29.12.2014, č.j. ČOI 140048/14/3000/P/Hv. 10. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. I. Shrnutí žalobní argumentace 11. Žalobce namítá, že se správních deliktů uvedených v bodech 1., 2., 3. a 4. výroku prvostupňového rozhodnutí nedopustil; opačné závěry správních orgánů nemají podklad v příslušné právní úpravě ani v obsahu správního spisu. Žalobce upozorňuje na nejednoznačnost úpravy roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (dále jen „RPSN“) v zákoně č. 145/2010 Sb. Způsob výpočtu RPSN není dosud vyřešen. Podle žalobce jsou postupy výpočtu RPSN preferované žalovaným v rozporu s ekonomickou realitou a také jsou jako nezákonné odmítány rozhodovací praxí soudů. Žalobce v této souvislosti uvádí, že ústřední ředitel České obchodní inspekce před nabytím účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. odmítl žádost České leasingové a finanční asociace, jejímž je žalobce členem, o schůzku za účelem vyjasnění sporných otázek souvisejících s uvedením zákona č. 145/2010 Sb. do praxe, včetně způsobu výpočtu RPSN. 12. Žalobce podrobnou argumentací dovozuje, že provedl výpočet RPSN v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb. a způsobem transparentním pro spotřebitele, který nejlépe odpovídal ekonomické podstatě daných úvěrových vztahů a převažující tržní praxi ostatních poskytovatelů daného typu úvěrů. 13. Žalobce uvádí, že nabyl legitimní očekávání, že jím aplikovaný způsob výpočtu RPSN je správný, což potvrdila řada kontrol u žalobce i dalších poskytovatelů daného typu spotřebitelských úvěrů (používajících k výpočtu RPSN podobnou metodu jako žalobce). Správní orgány podle žalobce nový přístup aplikují od roku 2014, a to retroaktivně i na úvěrové případy, kde uzavření úvěrové smlouvy předcházelo změně přístupu správních orgánů k problematice výpočtu RP