2 As 111/2015 — Nejvyšší správní soud

22 A 2/2017- 63 - text  15 22 A 2/2017 Č. j. 22 A 2/2017-63 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobce: D. M. bytem X. zastoupen advokátem Mgr. Jaroslavem Topolem sídlem Na Zlatnici 301/2, 147 00 Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 11 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2016, č. j. KUOK 109032/2016, sp. zn. KÚOK/72216/2013/ODSH-SD/7471 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Magistrátu města Prostějova, Odbor občanských záležitostí – přestupkové oddělení, ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. OOZ2 1667/2013 Hu, č. j. PVMU 82566/2013 16a (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým správním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), pro porušení § 4 písm. c) citovaného zákona, za který mu podle § 125c odst. 4 písm. d) a odst. 5 zákona o silničním provozu (ve znění platném do 19. 2. 2016) mu byly uloženy sankce ve formě pokuty ve výši 7 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Současně byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 14. 5. 2013 v 10:29 hod. jel jako řidič s motorovým vozidlem Š. O., RZ: X., po rychlostní komunikaci R/46 ve směru Olomouc – Vyškov, kde mu byla v prostoru kilometru 29 naměřena rychlost jízdy 159 km/hod., přičemž v daném úseku byla dopravní značkou č. B 20a povolena maximální rychlost 100 km/hod., čímž byla žalobcem překročena rychlost jízdy mimo obec o 54 km/hod. (již po odečtení možné odchylky měřícího zařízení ve výši 3 %). II. Shrnutí žalobní argumentace 4. Ve včas podané žalobě žalobce namítal, že výrok prvostupňového správního rozhodnutí je nepřezkoumatelný, neboť nedostatečně určitě popisuje skutek, co do místa přestupku. Žalobce dané místo ohledal, a i když nyní již je v daném místě tvrzená dopravní značka č. B 20a, není však v celém úseku označeném jako „kilometr 29“. V popsaném úseku dlouhém 1 kilometr je jak úsek s rychlostním limitem stanoveným dopravní značkou č. B 20a (omezení na 100 km/hod.), tak i úsek s rychlostním limitem 130 km/hod. Žalobce tvrdil, že skutek se stal v místě, kde platil rychlostní limit 130 km/hod. Z toho by pak vyplývalo, že správní orgán nezvolil vhodnou právní kvalifikaci a šlo by o přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. K tomu žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2015, č. j. 2 As 111/2015-42, v němž byla řešena podle žalobce podobná situace. Podle žalobce z tohoto rozsudku vyplývá, že je třeba, aby skutek byl řádně označen, a to nejen časem, ale i přesným místem jeho spáchání. Dále z právní věty tohoto rozsudku je zřejmé, že z výroku správního rozhodnutí musí být patrné, že vozidlo stálo vskutku v místě, kde je zaplacení daného poplatku uloženo dopravní značkou. Proto nestačí jen uvedení ulice, v níž vozidlo parkovalo, jsou-li v ulici jak placená místa k parkování, tak neplacená. Žalovaný se s tímto podle žalobce nijak nevypořádal. 5. Žalobce v novém odvolacím řízení také namítal, že v místě, kde došlo k jeho změření, byl stanoven rychlostní limit na 130 km/hod. Také namítal, že správní orgány neprokázaly, že v daném místě byl rychlostní limit omezen na 100 km/hod., neboť do spisu nedoložily fotodokumentaci a neprovedly výslech zasahujících policistů. Žalobce tehdy navrhoval také výslech svůj a dále výslech spolujezdce. Žalovaný k tomu jen uvedl, že tvrzení žalobce neuvěřil, neboť pokud by bylo tvrzení pravdivým, uvedl by jej žalobce již před 3,5 lety, kdy bylo řízení zahájeno, pročež jde podle něj o tvrzení účelové. Výslech spolujezdce žalobce odmítl provést. K tomu v žalobě žalobce namítá, že se žalovaný nevypořádal s důkazním návrhem na provedení účastnické výpovědi žalobce. Žalovaný dále pochybil, když neprovedl navržené dokazování nebo vlastní dokazování, neboť existence dopravní značky č. B 20a dosud nebyla prokázána. Jediný podklad, z nichž toto dopravní značení má vyplývat, má povahu úředního záznamu, který není způsobilý skutečnost prokázat. Proto ve věci zůstala důvodná pochybnost o tom, jaký rychlostní limit platil v místě přestupku. Kvůli pochybnostem má žalobce za to, že zde platil limit 130 km/hod. v takovém případě ale byl žalobci kladen za vinu závažnější přestupek, kterého se dopustil. 6. Žalobce dále zopakoval své námitky uplatněné v novém, odvolacím řízení (měření proběhlo v rozporu s návodem k obsluze v zatáčce, jako důkaz k tomu navrhl návod k obsluze, ohledání místa za účasti obsluhy rychloměru a osoby způsobilé ke změření zakřivení vozovky, dále k důkazu navrhl svou účastnickou výpověď; dle snímku změření bylo vozidlo ve špatné pozici, na snímku jsou viditelná svodidla, v důsledku čehož došlo k dvojité reflexi; vyjádření Ing. L. k měření je neakceptovatelné s ohledem na jeho výpověď v rámci jiného případu spisové značky 41 A 76/2014 vedeného u Krajského soudu v Brně, z čehož vyplynulo, že nebyl na pozici metrologa připraven a nebyly vyzkoušeny jeho schopnosti posuzovat správnost měření, vychází ze znalostí stejné úrovně jako při přečtení návodu k použití, nemá praktickou zkušenost s reflexí, připouští, že zařízení nerozezná všechny případy použití v rozporu s návodem, není ze snímku schopen poznat odklon osy radarového svazku od osy měřícího vozidla; společnost AMS K22 spadá pod společnost Ramet a.s., která má zisk z prodávání měřících zařízení a je v jejich zájmu, aby se tato jevila jako přesná a spolehlivá; k důkazu žalobce navrhl libovolnou učebnici fyziky, která se zabývá Dopplerovým jevem). Žalovaný k těmto námitkám uvedl, že považuje za dostačující odkázat na předešlou argumentaci svého odůvodnění, aniž by se musel detailněji zabývat jednotlivými námitkami, když podle něj pochybnosti vnášeného do skutkového stavu již byly odstraněny a rozhodné námitky byly vypořádány. K popsané situaci žalobce formuloval v žalobě námitku, že tento „hospodárný“ přístup k vypořádání námitek žalobce nelze od žalovaného připustit, a to zejména v případě námitky, že k měření došlo v zatáčce, neboť tato byla uplatněna poprvé. Nebyla tedy vypořádána námitka, že měření bylo provedeno v zatáčce, což návod k obsluze zakazuje. Přitom vyjádření Ing. L. není směrodatné, neboť ze snímku z měření, který Ing. L. zkoumal, skutečně nelze zjistit, zda měření proběhlo v zatáčce. Lze pouze usuzovat na úhel mezi měřícím a měřeným vozidlem a dále na to, zda došlo k reflexi. Podle žalobce nebyly vypořádány ani další důkazní návrhy (poznámka soudu: zde žalobce neupřesnil, o jaké důkazní návrhy se mělo jednat). Dále nebyly vypořádány námitky žalobce ohledně vyjádření Ing. L. Žalovaný jen uvedl, že z textu nelze jakkoliv usuzovat na závěr předkládaný zmocněnkyní žalobce a není ani známo, o jaké věci bylo před soudem jednáno. Žalobce je však toho názoru, že pokud žalovanému chyběl jako podklad spis ve věci, ze které žalobce vycházel při své argumentaci k vyjádření Ing. L., mohl si tento spis vyžádat. Žalovaný však nic věcného k vyjádření Ing. L. neuvedl, pročež žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 7. Dále žalobce vytýkal žalovanému jeho postup po zrušení a vrácení věci k novému odvolacímu řízení. Ještě v řízení před správním orgánem I. stupně totiž žalobce předložil své vyjádření k řízení dne 4. 7. 2013, avšak prvostupňový správní orgán již na toto vyjádření ve svém rozhodnutí nereagoval, což bylo následným důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného krajským soudem (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2013, č. j. 22 A 104/2013-56). Prvostupňový správní orgán se sice hájil tím, že podání obdržel fakticky až poté, co vyhotovil rozhodnutí ve věci, avšak tento argument nebyl soudem uznán, neboť účastník řízení se může vyjadřovat k věci po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí, přičemž vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení [§ 19 a § 71 odst. 2 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „správní řád“]. Okamžik vyhotovení rozhodnutí tedy není rozhodný, podstatný je pouze okamžik předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení. V této věci však nebylo možné určit, kdy bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně předáno k poštovní přepravě. Výše uvedený rozsudek krajského soudu následně potvrdil NSS, neboť z