5 As 11/2006 — Nejvyšší správní soud

30 A 41/2018- 112 - text 6 30 A 41/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudkyň JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové ve věci žalobkyně: VELITAN s.r.o. sídlem Jeremiášova 2722/2a, Praha proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2018, č. j. 220/2017-110-SDNA/23 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podala dne 25. 4. 2017 u Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, žádost o vydání osvědčení řidiče G. T., nar. X, st. příslušnost Makedonská republika, pro silniční nákladní přepravu pro cizí potřebu na základě licence Společenství podle § 33b zákona č. 111/1994 Sb., o silniční přepravě. Jmenovaný řidič měl nastoupit do práce 2. 5. 2017 a pracovní poměr měl být sjednán na dobu určitou od 2. 5. 2017 do 30. 7. 2017. 2. Správní orgán I. stupně usnesením ze dne 10. 5. 2017, č. j. JMK 67922/2017 (usnesení č. 1), vyzval žalobkyni k doplnění žádosti o zaměstnaneckou kartu nebo rozhodnutí o vydání povolení k zaměstnání, potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení a průkaz profesní způsobilosti řidiče. Žalobkyně se proti usnesení bránila odvoláním, na základě kterého žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 8. 2017, č. j. 220/2017-110-SDNA/3, částečně změnil usnesení správního orgánu I. stupně a ve zbytku jej potvrdil. 3. Poté správní orgán I. stupně vydal usnesení ze dne 27. 6. 2017, č. j. JMK 93546/2017 (usnesení č. 2), kterým řízení podle § 66 odst. 1 písm. h) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zastavil z důvodu nedostatku místní příslušnosti. Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 8. 2017, č. j. 220/2017-110-SDNA/8, usnesení správního orgánu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Zdůraznil, že ke změně místní příslušnosti došlo až po zahájení správního řízení. 4. Správní orgán I. stupně dále usnesením ze dne 3. 10. 2017, č. j. JMK 142985/2017 (usnesení č. 3), vyzval žalobkyni k doplnění žádosti o platné doklady, které osvědčují zaměstnání řidiče v souladu s právními předpisy. Žalovaný usnesením ze dne 25. 10. 2017, č. j. 220/2017-110-SDNA/16, odvolání žalobkyně zamítl a usnesení správního orgánu I. stupně potvrdil. 5. Správní orgán následně usnesením ze dne 7. 11. 2017, č. j. JMK 159963/2017 (usnesení č. 4), řízení o žádosti zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť žalobkyně v určené lhůtě neodstranila podstatné vady žádosti, které bránily v pokračování v řízení. K odvolání žalobkyně žalovaný napadeným rozhodnutím změnil jediný výrok usnesení správního orgánu I. stupně tak, že řízení zastavil nikoliv podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, nýbrž podle § 66 odst. 1 písm. g) téhož zákona z důvodu, že žádost se stala zjevně bezpředmětnou. Ve zbytku usnesení správního orgánu I. stupně potvrdil. II. Obsah žaloby 6. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že žalovaný změnou výroku usnesení správního orgánu I. stupně dal žalobkyni zapravdu v odvolacích námitkách, podle kterých bylo namístě řízení o žádosti zastavit podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Podle žalobkyně v napadeném rozhodnutí není prostor pro výrok č. II, kterým žalovaný usnesení správního orgánu I. stupně ve zbytku potvrdil podle § 90 odst. 5 správního řádu. 7. Podle žalobkyně výrokem č. II dochází ke kombinaci zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) a písm. g) správního řádu. Změnou výroku se žalovaný přiklonil k názoru žalobkyně, že pas, oznámení o nástupu do zaměstnání, pracovní smlouva a řidičský průkaz, které žalobkyně přiložila k žádosti o vydání osvědčení řidiče, jsou dostačujícími doklady. 8. Navrhla proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně nesprávně vykládá § 90 správního řádu. Žalovaný postupoval správně, pokud část usnesení správního orgánu I. stupně změnil podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu a výrokem č. II ve zbytku usnesení potvrdil podle § 90 odst. 5 správního řádu. Z výrokové části je zcela zřejmé, v jaké části žalovaný usnesení správního orgánu I. stupně změnil, přičemž ve zbylé části jej potvrdil. Tento postup byl náležitě odůvodněn. 10. Námitka žalobkyně, že došlo k zastavení řízení kombinací důvodů podle § 66 odst. 1 písm. c) a g) správního řádu, není důvodná. Žalovaný nahradil důvod zastavení řízení, neboť se žádost stala zjevně bezpředmětnou z důvodu plynutí času a nemožnosti vydání osvědčení na dobu, která již uplynula. Ostatně sama žalobkyně v odvolání tento postup navrhla. 11. Uvádí-li žalobkyně, že podle žalovaného jsou dokumenty přiložené k žádosti o vydání osvědčení dostačující, nelze tomuto tvrzení dát zapravdu. Náležitosti žádosti žalovaný v odvolacím řízení nezkoumal. Posuzoval pouze, zda se žádost žalobkyně plynutím času nestala bezpředmětnou. 12. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Ústní jednání 13. Při ústním jednání dne 26. 2. 2020 účastníci setrvali na svých stanoviscích obsažených v jejich předchozích písemných podáních. 14. Nad rámec žaloby žalobkyně zdůraznila, že spor je o výklad pojmu číslo sociálního pojištění. Má za to, že by správním orgánům mělo k prokazování sociálního pojištění postačovat oznámení o nástupu do zaměstnání, neboť z něj je zřejmé, že je zaměstnanec pojištěn. Platby za sociální pojištění probíhají pod číslem zaměstnavatele, nikoliv pod rodným číslem. 15. Zástupce žalovaného zdůraznil, že v napadeném rozhodnutí postupovali podle § 90 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 90 odst. 5 správního řádu. Změna důvodu pro zastavení řízení byla v napadeném rozhodnutí vysvětlena. Co se týče požadavku na prokázání sociálního pojištění, bylo osloveno Ministerstvo práce a sociálních věcí, které sdělilo, že je nutné vycházet z rodného čísla, eventuálně z evidenčního čísla pojištěnce. 16. Soud rekapituloval podstatný obsah soudního i správního spisu. Při jednání účastníci navrhli provedení dokazování, konkrétně žalobkyně navrhovala provedení důkazu osvědčením řidiče č. 019235 včetně příloh, výpisy z bankovního účtu Velitan, jež by prokazovaly provádění plateb za sociální pojištění pod číslem zaměstnavatele, či dokazování správními spisy Krajského úřadu Jihomoravského kraje dokládajícími rozdílný přístup dopravního úřadu vůči žalobkyni. Žalovaný navrhoval provedení dokazování stanoviskem Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 9. 10. 2018, č. j. MPSV-2018/1578733413/1. Soud zamítl veškeré návrhy na doplnění dokazování uplatněné při jednání pro nadbytečnost. Má za to, že pro posouzení věci postačí skutečnosti shromážděné ve správním spisu. Dokazování proto prováděno nebylo. V. Posouzení věci soudem 17. Soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. 18. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 19. Žalobkyně v projednávané žalobě uvedla, že s výrokem č. I napadeného rozhodnutí souhlasí. Měla však za to, že v napadeném rozhodnutí však není prostor pro výrok č. II, kterým žalovaný ve zbytku usnesení potvrdil. Soud se proto zabýval tím, zda výrok č. II napadeného rozhodnutí nebyl učiněn v rozporu se zákonem. 20. Žalobou napadené rozhodnutí obsahuje dva výroky. Výrokem č. I žalovaný změnil část výroku usnesení správního orgánu I. stupně ze dne 7. 11. 2017, č. j. JMK 159963/2017, tak, že řízení se zastavuje nikoliv podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, nýbrž podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, z důvodu, že žádost se stala zjevně bezpředmětnou. Výrokem č. II žalovaný ve zbytku usnesení správního orgánu I. stupně potvrdil. 21. Postup odvolacího správního orgánu a jeho rozhodnutí upravuje § 89 a násl. správního řádu. Podle § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. 22. Dojde-li odvolací orgán k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, může o včasném a přípustném odvolání rozhodnout třemi způsoby vyplývajícími z § 90 odst. 1 správního řádu: a) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví, b) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, anebo c) napadené rozhodnu