3 As 1/2009 — Nejvyšší správní soud

31 A 17/2019- 127 - text  10 31 A 17/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: České teplo s.r.o., IČ: 25055925 sídlem Klapkova 731/34, 182 00 Praha 8 - Kobylisy zastoupený daňovým poradcem JUDr. Stanislavem Lžičařem sídlem Holečkova 31, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 5, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2018, č. j. 07962-10/2018-ERU takto: I. Rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 18.12.2018, č.j. 07962-10/2018-ERU, je nicotné. II. Rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 9.8.2018, č.j. 07962-2/2018-ERU, ve znění opravného usnesení Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 25.9.2018, č.j. 07962-4/2018-ERU, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, a to k rukám JUDr. Stanislava Lžičaře, daňového poradce, sídlem Holečkova 31, Praha 5, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně dne 1. 2. 2019 se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 9. 8. 2018, č. j. 07962-2/2018/ERU, ve znění usnesení Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 25. 9. 2018, č. j. 07962-4/2018/ERU. 2. Rozhodnutím ze dne 9. 8. 2018 rozhodl žalovaný ve zkráceném přezkumném řízení tak, že změnil rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 22. 5. 2018, č. j. 01426-66/2017-ERU, v části výroku rozhodnutí „správní řízení vedené pod sp. zn. OSR-01426/2017-ERU se zastavuje“ na „věc se vrací Energetickému regulačnímu úřadu k novému projednání“. II. Obsah žaloby 3. V podané žalobě brojil žalobce primárně proti samotnému zahájení přezkumného řízení, ke kterému podle něj chyběl zákonný předpoklad pro zahájení. V souvislosti se zahájením přezkumného řízení namítl dotčení své dobré víry. Následně brojil proti nezákonnosti právního názoru žalovaného, která spočívala jednak v rozhodnutí žalované v rozporu s doporučením rozkladové komise a dále v tom, že na dotčenou otázku existují dva zcela srovnatelné právní názory. Zároveň brojil i proti názoru žalovaného na dopad přezkoumávaného rozhodnutí do práv žalobce a namítl zmeškání lhůty pro zahájení přezkumného řízení. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 4. Žalovaný ve svém vyjádření k důvodům přezkumného řízení odkázal na obsah odůvodnění vydaných rozhodnutí. K přezkumu přistoupil žalovaný proto, že důvod pro zastavení řízení o přestupku žalobce nekorespondoval se zjištěnými skutečnostmi a odůvodněním rozhodnutí o zastavení řízení a výrok o zastavení řízení nemohl založit dobrou víru žalobce v dostatečné míře, jelikož v rozhodnutí nebyly uvedeny konkrétní důvody, proč bylo nutné správní řízení zastavit. K doporučení rozkladové komise uvedl, že jím není vázán, a skutečnost, že ve věci bylo rozhodnuto „na základě doporučení rozkladové komise“, byla uvedena omylem. To, že rozkladová komise dala ve věci jiné doporučení, je součástí správního spisu a není nijak zatajováno. V této souvislosti se neztotožňuje s názorem, že mělo být ve věci aplikováno příznivější stanovisko rozkladové komise. Lhůta pro zahájení přezkumného řízení byla dle názoru žalovaného zachována a řízení nebylo zatíženo procesními vadami. 5. Žalobce v podané replice setrval na žalobních bodech, které dále v podrobnostech doplnil. IV. Rozhodnutí soudu 6. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s. ř. s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 7. Žalobou podanou v souvislosti s výsledkem zkráceného přezkumného řízení ve věci rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 22. 5. 2018, č. j. 01426-66/2017-ERU, se soud zabývá již podruhé. V prvním případě se jednalo o žalobu doručenou soudu dne 20. 8. 2018 v souvislosti s vydáním rozhodnutí žalovaného č. j. 07962-2/2018/ERU ze dne 9. 8. 2018. V případě uvedené žaloby rozhodl soud usnesením ze dne 11. 10. 2018, č. j. 31A 121/2018-108, o zastavení řízení, jelikož vzal žalobce tehdejší žalobu zpět s ohledem na postup žalovaného, který vyhodnotil, že chybně nepřipustil v řízení rozklad. 8. Nynější soudní řízení je tak plynulým pokračováním sporu, který byl před zdejším soudem zahájen žalobou ze dne 20. 8. 2018. 9. Z obsahu správní spisu plyne, že v reakci na podanou žalobu vydal žalovaný opravné usnesení k rozhodnutí č. j. 07962-2/2018/ERU ze dne 9. 8. 2018, kterým změnil poučení o opravném prostředku a připustil proti citovanému rozhodnutí rozklad. Ten žalobce podal dne 15. 10. 2018, přičemž v návaznosti na to vzal svou žalobu ze dne 20. 8. 2018 ve věci sp. zn. 31A 121/2018 zpět. O rozkladu žalobce rozhodl žalovaný nyní napadeným rozhodnutím. 10. Zároveň z obsahu správního spisu zároveň plyne, že rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 9. 8. 2018, č. j. 07962-2/2018/ERU, bylo v rámci přezkumného řízení prvním úkonem ve věci. 11. Z pohledu soudu je klíčovou otázkou, zda je dle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), přípustné, aby žalovaný rozhodoval o rozkladu proti svému vlastnímu rozhodnutí. 12. Podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal, zahájí z moci úřední přezkumné řízení, jestliže po předběžném posouzení věci dojde k závěru, že lze mít důvodně za to, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. 13. Podle ustanovení § 95 odst. 6 správního řádu Jde-li o rozhodnutí ústředního správního úřadu, rozhoduje v přezkumném řízení ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu; ustanovení § 152 odst. 3 platí obdobně. 14. Podle ustanovení § 102 odst. 1 správního řádu lze proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni, podat rozklad. 15. Podle ustanovení § 102 odst. 2 správního řádu o rozkladu rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. 16. Podle ustanovení § 102 odst. 3 správního řádu návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 předkládá ministrovi nebo vedoucímu jiného ústředního správního úřadu rozkladová komise. Rozkladová komise má nejméně 5 členů. Předsedu a ostatní členy rozkladové komise jmenuje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Většinu členů rozkladové komise tvoří odborníci, kteří nejsou zaměstnanci zařazení do ústředního správního úřadu. Ustanovení § 14 a 134 platí obdobně s tím, že rozkladová komise může jednat a přijímat usnesení v nejméně pětičlenných senátech a že většina přítomných členů musí být odborníci, kteří nejsou zaměstnanci ústředního správního úřadu. 17. Podle ustanovení § 178 odst. 1 správního řádu je nadřízeným správním orgánem ten správní orgán, o kterém to stanoví zvláštní zákon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon, je jím správní orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává dozor. 18. Podle ustanovení § 178 odst. 2 poslední věta správního řádu se nadřízeným správním orgánem ministra nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu rozumí vedoucí příslušného ústředního správního úřadu. 19. Podle ustanovení § 17b odst. 10 písm. b) energetického zákona, Rada Energetického regulačního úřadu rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím vydaným Energetickým regulačním úřadem. 20. Podle ustanovení § 17b odst. 11 energetického zákona není proti rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu není přípustný opravný prostředek. 21. Soud v případě aplikace uvedených ustanovení dospěl k závěru, že žalovaný pochybil, pokud připustil rozklad proti jeho rozhodnutí ze dne 9. 8. 2018, č. j. 07962-2/2018/ERU. 22. Předně je třeba konstatovat, že správní řád z roku 2004 připustil možnost podat rozklad proti rozhodnutí ministra nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu, což zákon č. 71/1967 Sb. v § 61 neumožňoval, když možnost podat rozklad upravoval pouze proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy, nikoliv ale proti rozhodnutí ministra nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu. 23. Stejně tak správní řád z roku 2004 nijak nelimituje možnost podat řádný opravný prostředek proti (prvostupňovému) rozhodnutí v přezkumném řízení. 24. Reálně tak vzniká (poněkud absurdní) situace, kdy v řetězci rozhodování ve správním řízení vč. přezkumného řízení vždy rozhoduje jediný orgán, tj. ministr (např. ministr spravedlnosti v případě odvolání vedoucích státních zástupců). 25. Schéma rozh