9 As 368/2017 — Nejvyšší správní soud

31 A 83/2018- 58 - text 9 31 A 83/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: M. U., narozený X trvale bytem S. 551/33, B. zastoupený advokátkou JUDr. Svatavou Míčkovou sídlem Šumavská 416/15, 602 00 Brno proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Malinovského náměstí 624/3, 601 67 Brno za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Mgr. et MgA. T. K., narozený X bytem N. R. 2995, F. – M. 2) Ing. arch. P. V., narozená X trvale bytem S. 551/33, B. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2018, č. j. MMB/0174677/2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Úřad městské části města Brna, Brno – sever, odbor stavební (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 15. 1. 2018, č. j. MCBSev/002708/18 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalobci a osobám zúčastněným na řízení dle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“) nařídil odstranění stavby nazvané „přístavba terasy ve dvorní části pozemku přístupné z bytu stavebníka a stavební úpravy této bytové jednotky v 1. NP spočívající v nahrazení okna balkónovými dveřmi zajišťujícími vstup na nepovolenou terasu bytového domu při ul. S. 33, č. p. x, pozemek parc. č. x, k. ú. x“ z důvodu, že stavba byla provedena bez opatření – územního souhlasu a ohlášení vyžadovaného stavebním zákonem, a dále dle § 130 odst. 1 stavebního zákona uložil povinnost předložit návrh technologického postupu prací při odstraňování stavby, včetně nutných opatření k vyloučení, omezení či ke kompenzaci případných negativních důsledků na životní prostředí v okolí stavby v termínu 60 dnů od nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí. Stavební úřad dále v prvostupňovém rozhodnutí stanovil žalobci a osobám zúčastněným na řízení podmínky pro odstranění stavby, specifikované ve výroku prvostupňového rozhodnutí pod body 1. – 7. V návaznosti na odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 4. 2018, č. j. MMB/0174677/2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), tak, že dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „správní řád“) změnil podmínku č. 6 uvedenou ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí vypuštěním textu „Balkonové dveře budou upraveny jako francouzské.“ a ve zbytku dle § 90 odst. 5 věty druhé správního řádu prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Stanoviska účastníků řízení 2. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že napadeným rozhodnutím bylo zkráceno jeho vlastnické právo a právo rovnosti stran. Žalovaný se nevypořádal s odvolací námitkou, že terasa není stavbou, která by podléhala povolení nebo ohlášení, že terasa je pouze lehkou konstrukcí, není spojena se zemí pevným základem, nejedná se o stavbu trvalého charakteru, kterou by nebylo možno bez nežádoucích obtíží přemístit. Námitka podjatosti pracovnice stavebního úřadu byla zamítnuta bez jakéhokoliv odůvodnění. Stanovené podmínky pro odstranění stavby jsou nepřiměřené, což vyplývá z povinnosti odstranit stavbu podle předloženého technologického postupu, mohou jen dokládat strannost jednání zaměstnanců obou správních orgánů. V rozhodnutí je uvedeno, že nesmí být ohrožen provoz na přilehlých komunikacích, přitom terasa k žádné komunikaci nepřiléhá. Správní orgány argumentují neoprávněností stavby, ovšem bez jakýchkoliv podkladů ve spise. Pokud ve spise jsou, jsou správní orgány povinny se s těmito vyjádřeními či důkazy v rozhodnutí vypořádat, toto ovšem zcela chybí. Správní orgány neřešily výši spoluvlastnických podílů všech vlastníků společných částí budovy a pozemku. Je otázkou, zda orgány neměly řízení přerušit a vyzvat některého z vlastníků, aby se s otázkou neoprávněné stavby obrátil k soudu. V daném případě jde primárně o skutečnost, že si žalobce údajně provedl terasu na společném pozemku, na který nemají spoluvlastníci přístup. V rámci repliky se žalobce vyjádřil k sousedským vztahům s osobami zúčastněnými na řízení, zdůraznil, že stavbou terasy neporušil obvodové zdivo ani omítku a zajistil nezávadné odvádění povrchových vod. Setrval na svém stanovisku, že terasa je mobilní samonosnou konstrukcí malých rozměrů ze dřeva a kovu, která je nezávislá na budově a nepodléhá stavebnímu řízení. Dojem zaujatosti správních orgánů vůči žalobci vzbuzuje opakované provádění kontrol a vydávání rozdílných rozhodnutí při stejných pochybeních ostatním účastníkům řízení. 3. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. K žalobě uvádí, že se jedná o setrvalou argumentaci žalobce, kterou žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal. Stavba terasy je typickým stavebně technickým dílem ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona, které podléhá povolovacímu řízení podle stavebního zákona. Žalobce opírá své tvrzení o skutečnosti, které nemají relevantní vliv na to, zda je nutno stavbu projednat podle stavebního zákona. Podstatou kompetence stavebního úřadu je existence stavebního díla, což bylo v provedeném řízení nepochybně prokázáno. Žalobce nepodal žádost o dodatečné povolení stavby, a proto muselo být nařízeno odstranění stavby, neboť stavba nebyla dodatečně projednána ani povolena. Podmínka předložení technologického postupu prací při odstranění stavby je standardní podmínkou takového nařizovacího rozhodnutí, zajišťující odborné a šetrné odstranění stavby. Podmínka týkající se provozu na přilehlých komunikacích vychází z nutnosti při přemisťování stavebních prvků dbát na bezpečnost provozu na přilehlé komunikaci, je-li při odstraňování užita. V řízení o odstranění stavby, kdy stavebník nepodal žádost o její dodatečné povolení, nezkoumají správní orgány již otázku možného dodatečného povolení, či vztahů mezi spoluvlastníky, ale jsou vázány § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. 4. Osoby zúčastněné na řízení navrhují, aby soud žalobu zamítl. V důsledku stavby terasy na společném dvoře domu je žalobcem systematicky bráněno vstupu osob zúčastněných na řízení na tento dvorek. III. Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování soud vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování 6. Předně soud nepřisvědčil námitkám žalobce směřujícím proti absolutnímu, resp. nedostatečnému vypořádání odvolacích námitek. Dle názoru zdejšího soudu se žalovaný zabýval odvolacími námitkami, zdůvodnil své úvahy a předložil konkrétní ucelenou argumentaci oponující argumentaci žalobce. Z napadeného rozhodnutí je patrná reakce na námitky žalobce i konkrétní úvahy žalovaného a krajskému soudu nic nebrání v tom, aby správnost těchto úvah věcně posoudil. 7. Argumentace žalovaného v napadeném rozhodnutí (srov. zejména hodnocení na str. 5 napadeného rozhodnutí, vycházející ze zjištěného skutkového stavu popsaného na str. 3 a 4 napadeného rozhodnutí) obsahuje zcela jasnou reakci na odvolací námitku žalobce spočívající v tvrzení, že terasa není stavbou, která by podléhala povolení nebo ohlášení, že terasa je pouze lehkou konstrukcí, není spojena se zemí pevným základem, nejedná se o stavbu trvalého charakteru, kterou by nebylo možno bez nežádoucích obtíží přemístit. Žalovaný uvedl, z jakého důvodu považuje předmětnou terasu za změnu dokončené stavby ve smyslu § 2 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 2 odst. 3 stavebního zákona, což je ve smyslu výše uvedeném právě oním vyjádřením odlišného právního názoru oproti názoru žalobce. 8. V návaznosti na výše uvedené soud neshledal v proběhlém správním řízení ani jakékoli pochybení spočívající v nedostatečných skutkových zjištěních. Za účelem zjištění skutkového stavu stavební úřad provedl kontrolní prohlídku dne 19. 2. 2016 a ohledání dne 21. 11. 2017, jejichž průběh zaznamenal do protokolů (viz „protokol – kontrolní prohlídka § 133 zákona č. 183/2006 Sb. – stavebního zákona“ ze dne 19. 2. 2016 a „protokol z ústního jednání spojeného s ohledáním na místě dle § 129 SZ“ ze dne 21. 11. 2017), přičemž skutečnosti při těchto šetřeních zjištěné byly dále hodnoceny a zaneseny do prvostupňového i napadeného rozhodnutí. Krajský soud