— Nejvyšší správní soud

62 A 169/2018- 46 - text pokračování 15 62 A 169/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Jana Jiráska, Ph.D. v právní věci žalobkyně: M. L. bytem X zastoupena JUDr. Pavlem Bohorodčanerem, advokátem sídlem Na Neklance 3232/38, Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.10.2018, č.j. VS-6406/833/2-2015, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobkyně podanou žalobou napadá rozhodnutí žalovaného, odboru všeobecné správy, oddělení státního občanství a matrik, ze dne 5.10.2018, č.j. VS-6406/833/2-2015, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru správního a krajského živnostenského úřadu (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 9.3.2017, č.j. JMK 36652/2017, sp. zn. S-JMK 83038/2015 OSPŽ-B-Ad, jímž prvostupňový orgán podle § 47 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 186/2013 Sb.“), zamítl žádost žalobkyně ze dne 22.12.2014 ve věci zjištění státního občanství České republiky a vydání osvědčení o státním občanství České republiky týkající se otce žalobkyně, pana Á.-W. B. I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobkyně namítá, že z provedeného dokazování mj. vyplynulo, že její otec Á.-W. B. nebyl v Československu po roce 1945 evidován jako cizinec; pokud by cizincem byl, nesplňoval by podmínky v té době účinného zákona č. 52/1935 Sb., o pobytu cizinců. Žalobkyně v této souvislosti odkazuje na pracovní průkaz vydaný jejímu otci Okresním úřadem ochrany práce v Brně dne 21.2.1948. I v tomto pracovním průkazu je shodně jako např. v policejní přihlášce otce žalobkyně uvedeno, že otec žalobkyně má českou národnost a státní příslušnost československou. Uvedený pracovní průkaz je podle žalobkyně veřejnou listinou a k jeho vydání pak bylo nutné prokázat státní příslušnost. Podle § 6 odst. 2 písm. b) vyhlášky ministra sociální péče č. 184/1946 Sb., o vydávání pracovních průkazů a přihlášek k nemocenskému pojištění (dále jen „vyhláška č. 184/1946 Sb.“), bylo k vyhotovení pracovního průkazu nutno předložit i dokumenty k průkazu o státní příslušnosti. Pracovní průkaz byl podle žalobkyně dokladem rovnocenným občanskému průkazu či cestovnímu pasu a prokazovala se jím totožnost, tedy i státní občanství. 3. Podle žalobkyně je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť v jeho odůvodnění není vysvětleno, z jakých důvodů k této listině nebylo přihlédnuto nebo čím byl prokázán opak toho, co je v ní uvedeno. Žalobkyně namítá, že podmínky pro vydání osvědčení byly splněny. 4. Podle žalobkyně argument správních orgánů, že její otec byl zbaven státního občanství Československa tím, že se Zakarpatská Ukrajina stala roku 1946 součástí Svazu sovětských socialistických republik (dále jen „SSSR“) a její otec neoptoval ve lhůtě do 31.3.1946 pro československé státní občanství, odporuje čl. 12 odst. 2 Ústavy. Otce žalobkyně zbavily fakticky státního občanství až správní orgány svými postupy realizovanými v letech 2017 a 2018. Otec žalobkyně v roce 1945 ani 1946 na Zakarpatské Ukrajině nesídlil ani zde neměl pobyt; naposledy zde byl nejpozději roku 1939, a do Československa se vrátil v roce 1947 z vězení na Kamčatce. Pokud byla Zakarpatská Ukrajina připojena k SSSR, tato změna státní suverenity nad daným územím neměla s otcem žalobkyně, v té době vězněným na Kamčatce, žádnou souvislost a nebylo proto možné, aby ve stanovené lhůtě provedl opci; správní orgány aplikovaly s věcí zcela nesouvisející mezinárodní smlouvu o Zakarpatské Ukrajině, jakož i navazující vnitrostátní předpisy. 5. Podle žalobkyně československé orgány jednaly s otcem žalobkyně jako se státním občanem, nikoliv jako s cizincem, a proto neměl důvod se domnívat, že státní občanství pozbyl. I na policejní přihlášce z roku 1947 k trvalému pobytu v Brně, je výslovně uvedeno, že otec žalobkyně má Československou státní příslušnost. Žalobkyně k tomu dále odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 1.10.2014, sp. zn. I. ÚS 2486/13. 6. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby zdejší soud napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobkyně setrvala po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 7. Žalovaný nesouhlasí se žalobou, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí. 8. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci 9. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 10. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. 11. Napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o zjištění státního občanství České republiky a vydání osvědčení o státním občanství České republiky, týkající se jejího zemřelého otce Á.-W. B. Ze závěrů správních orgánů plyne, že otec žalobkyně nebyl k datu narození žalobkyně (...) československým státním občanem a k ... se nestal českým státním občanem, neboť neoptoval pro československé státní občanství a ani později mu toto občanství nebylo uděleno. 12. Žalobkyně v žádosti podané prostřednictvím Velvyslanectví České republiky v Tel Avivu uvedla, že je dcerou Á.-W. B., zemřelého dne ... v Izraeli a že žádost podává za účelem prohlášení potomků podle § 33 zákona č. 186/2013 Sb. Žalobkyně žádala o vydání osvědčení podle § 43 zákona č. 186/2013 Sb. s uvedením údaje o tom, že její otec k datu 16.8.1950 byl československým státním občanem a k datu ... se stal, nebo by se k tomuto dni stal, českým státním občanem. Žalobkyně také uvedla, že její otec měl poslední pobyt v Československu v Brně a že izraelské občanství nabyl roku 1949 automaticky příchodem do Izraele. 13. Žalobkyně k žádosti doložila ověřenou kopii archivního potvrzení o narození jejího otce, s připojeným úředním překladem do českého jazyka. Uvedené potvrzení bylo vystaveno dne 25.11.2014 Státním archivem Zakarpatské oblasti na Ukrajině a plyne z něj, že otec žalobkyně se narodil dne ... v obci X, okres X. Dále doložila úmrtní list otce, podle něhož její otec zemřel dne ... 14. Žalobkyně dále doložila kopii policejní přihlášky ze dne 12.11.1947, která potvrzuje, že otec žalobkyně se tohoto dne přihlásil k pobytu v X a následně se dne 7.11.1948 přihlásil na adresu X. Na přihlášce je uvedeno, že otec žalobkyně přišel jako repatriant ze SSSR, byl svobodný, náboženské vyznání měl izraelské, národnost českou, státní příslušnost československou, domovskou příslušnost v Košicích na Slovensku, povoláním byl krejčí. V policejní přihlášce je dále uvedeno, že otec žalobkyně se narodil dne ..., místem jeho narození je obec X, okres X. Ze záznamu uvedeném v policejní přihlášce dále vyplývá, že otec žalobkyně předložil k přihlášce k pobytu registrační průkaz č. X vydaný v X, jehož kopii prvostupňový orgán obdržel dodatečně v průběhu řízení prostřednictvím zastupitelského úřadu od žalobkyně. Registrační průkaz č. X byl vystaven X dne ... na jméno W. B., datem narození ... v místě X, jako místo určení bylo uvedeno X. Dále žalobkyně předložila kopii dokladu o absolvování střihačského kurzu jejím otcem, který byl vydán v X dne 16.11.1948, a dále kopii pracovního průkazu vydaného Okresním úřadem ochrany práce v Brně dne 21.2.1948, ze kterého vyplývá, že otec žalobkyně pracoval od 1.1.1948 do 1.12.1948 v pánském módním salonu H. P. v X, a dále od 13.12.1948 do 23.12.1948 v dámském a pánském salonu K. K. v X. 15. Dále žalobkyně doložila popisný arch týkající se sčítání lidu v roce 1930 v politickém okrese Rachov, v obci X, č.p. X, ve kterém jsou uvedeny osoby v uvedeném domě přítomné v noci z 1. na 2. prosince 1930 a dále také obyvatelé domu, kteří byli v noci z 1. na 2. prosince 1930 dočasně nepřítomni; mezi obyvateli domu dočasně nepřítomnými byl uveden i otec žalobkyně pod jménem V. B., nar. ... v obci X, okres X, Podkarpatská Rus, s uvedenou státní příslušností československou, domovskou příslušností do obce X a národností židovskou. 16. Prvostupňový orgán dále ke své žádosti obdržel sdělení Magistrátu města Brna, Archivu města Brna,