10 Afs 71/2016 — Nejvyšší správní soud

62 Af 6/2018- 57 - text 9 pokračování 62 Af 6/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Burián & Penka, insolvence, v.o.s. sídlem Středova 94/1, Brno insolvenční správce dlužníka Konsorcium B+K, s.r.o. v likvidaci sídlem Brněnská 252/29, Šlapanice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.11.1017, č.j. 49926/17/5300-22441-701848, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21.11.1017, č.j. 49926/17/5300-22441-701848, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 456 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.11.1017, č.j. 49926/17/5300-22441-701848, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 22.9.2017, č.j. 4079678/17/3005-52521-700242, kterým byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za období od 1.5.2017 do 15.5.2017 ve výši 8 326 605 Kč, neboť žalobce při zrušení registrace k DPH nesplnil povinnost zvýšit v daňovém přiznání daň na výstupu o částku ve výši provedené opravy daně dle § 44 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), kterou provedl coby věřitel z hodnoty zjištěné pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení Petrol Tech, s.r.o. ke dni 25.4.2012. I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítá, že § 44 odst. 8 ZDPH odporuje smyslu a účelu § 44 ZDPH jako celku. I z důvodové zprávy k zákonu č. 47/2011 Sb., kterým se ZDPH s účinností od 1.4.2011 změnil tak, že byla zakotvena možnost opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení, plyne, že smyslem záměru bylo pomoci daňovým subjektům, jejichž ekonomickou situaci ovlivňuje platební neschopnost jejich dlužníka. Tomu pak § 44 odst. 8 ZDPH odporuje, neboť zavádí povinnost vrátit zpět již jednou vrácenou daň, a to v návaznosti na zrušení registrace k DPH. Za této situace se de facto jedná o jakousi dočasnou zápůjčku ze strany správce daně, kdy v okamžiku, kdy daňový subjekt přestane být plátcem DPH, bude muset veškerou uhrazenou daň, která mu byla vrácena dle § 44 odst. 1 ZDPH, jednoho dne opět uhradit. 3. V této souvislosti žalobce poukazuje na skutečnost, že je v insolvenčním řízení. V určité fázi konkurzu logicky vždy dojde k situaci, kdy bude naplněna podmínka dle § 106 odst. 1 písm. a) ZDPH a správce daně bude moci přistoupit ke zrušení registrace k DPH. Důsledkem tohoto stavu je, že těmto subjektům bude fakticky znemožněno využít institut opravy výše daně vůči jejich dlužníkům dle § 44 odst. 1 ZDPH. Věřitel v insolvenčním řízení (při řešení úpadku konkurzem) přitom nemůže to, zda bude jeho ekonomická činnost ukončena, ovlivnit. Dochází tak podle žalobce k nepřípustné diskriminaci těchto subjektů. Žalobce tak má za to, že § 44 odst. 8 ZDPH má i protiústavní aspekt, který, pokud jej nelze v rámci soudního přezkumu překlenout výkladem, by měl být předložen k posouzení Ústavnímu soudu. 4. Žalobce dále poukazuje na to, že § 44 odst. 8 ZDPH neobsahuje žádnou lhůtu, a proto je při jeho interpretaci a aplikaci nutné analogicky použít lhůtu dle § 44 odst. 3 ZDPH, popřípadě obecnou lhůtu pro stanovení daně dle § 148 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“). 5. K výzvě zdejšího soudu k vyjádření se k závěrům rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8.5.2019 ve věci C-127/18 A-Pack s.r.o. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství (dále jen „rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-127/18“) žalobce uvedl, že přestože tento rozsudek konkrétně řeší problematiku souladu § 44 odst. 3 ZDPH (ve znění do 31.2.2019) s čl. 90 směrnice 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Směrnice“), je třeba závěry Soudního dvora EU a jeho další judikaturu vztáhnout i na posuzovanou věc. Podle žalobce z uvedeného rozsudku Soudního dvora EU vyplývá, že při posuzování výjimky z obecného pravidla dle čl. 90 odst. 2 Směrnice není možné připustit, aby taková výjimka způsobila to, že snížení základu daně nebude možné v určitých situacích provést. K tomu však podle žalobce jednoznačně dochází v případě postupu dle § 44 odst. 8 ZDPH, kdy doměření daně podle tohoto ustanovení fakticky způsobí to, že vrácenou daň je nutné v konečném důsledku opět vrátit státu. Cíl sledovaný Směrnicí se tedy podle žalobce zcela vytrácí. 6. Žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného 7. Žalovaný nesouhlasí se žalobou, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí. 8. K výzvě zdejšího soudu k vyjádření se k rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-127/18 žalovaný uvedl, že na posuzovanou věc nedopadá, neboť v něm byl řešen jiný skutkový stav. Předmětem posouzení Soudního dvora EU byla aplikace § 44 odst. 3 ZDPH (tedy situace, kdy dlužník daňového subjektu přestane být plátcem DPH), nikoli § 44 odst. 8 ZDPH, kdy přestal být plátcem DPH žalobce jako věřitel, a nejednalo se podle žalovaného o okolnost mimo sféru vlivu žalobce, tak jako tomu bylo v případě řešeném Soudním dvorem EU. Žalovaný dále podotýká, že ve svém rozhodnutí (v jeho bodě 30) vyjádřil určitou míru nejistoty o tom, zda nezaplacení daně dlužníkem Petrol Tech, s.r.o. je definitivní, neboť žalobce přihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení u tohoto dlužníka. Pokud by byla pohledávka žalobce byť i jen částečně uspokojena, došlo by k narušení neutrality systému DPH. 9. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci 10. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 11. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 12. Z úřední činnosti (věc evidovaná u zdejšího soudu pod sp. zn. 62 Af 39/2014) je zdejšímu soudu známo, že žalobce podal řádné daňové tvrzení za zdaňovací období měsíce března roku 2012 s nárokem na odpočet daně ve výši 8 326 605 Kč. Tento nadměrný odpočet uplatnil podle § 44 odst. 1 ZDPH v souvislosti s opravou výše daně u pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení, společností Petrol Tech, s.r.o. (nyní v likvidaci). Důvodem, proč byla oprava provedena, o němž ostatně není mezi účastníky řízení sporu, bylo to, že Petrol Tech, s.r.o. žalobci nezaplatil za dodané zboží a dne 8.3.2012 byl u tohoto odběratele žalobce prohlášen konkurz usnesením Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 24 INS 3033/2012-A-14. Nadměrný odpočet byl vyměřen konkludentně ke dni 25.4.2012 (platební výměr na DPH č.j. 471707/12/293511701986) a nebyl orgány finanční správy zpochybněn. 13. Z veřejně dostupných rejstříků je dále zdejšímu soudu známo, že pokud jde o Petrol Tech, s.r.o., tomuto subjektu byla ke dni 31.12.2012 zrušena registrace k DPH, a dále že dne 21.2.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka Konsorcium B+K, s.r.o. v likvidaci a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28.12.2017, č.j. 4 Afs 224/2016-34, byl potvrzen rozsudek zdejšího soudu ze dne 25.10.2016, č.j. 62 Af 39/2014-72, s tím, že správce daně byl povinen vyhovět žádosti žalobce o vrácení přeplatku na DPH ve výši 8 326 605 Kč v návaznosti na uplatněný nadměrný odpočet. Nejvyšší správní soud také ve svém předchozím rozsudku ze dne 17.6.2016, č.j. 4 Afs 31/2016-26, týkajícím se téže věci zdůraznil, že v řízení o žádosti dle § 155 odst. 2 daňového řádu, o vrácení přeplatku vzniklého v souvislosti s opravou výše daně u pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení podle § 44 odst. 1 ZDPH již nelze posuzovat zákonnost těchto oprav provedených daňovým přiznáním, byla-li na jeho základě pravomocně vyměřena daň platebním výměrem podle § 140 odst. 1 daňového řádu. 14. Jak uvádí žalovaný v napadeném rozhodnutí, dne 19.12.2016 byla žalobci rozhodnutím správce daně podle § 106 odst. 1 písm. a) ZDPH ke dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí zrušena registrace k DPH. Z úřední činnosti je zdejšímu soudu známo, že žalovaný potvrdil závěr správce daně o zrušení registrace k DPH dne 16.5.2017, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne (věc evidovaná u zdejšího soudu