3 Azs 6/2011 — Nejvyšší správní soud

22 Az 19/2021- 41 - text  6 22 Az 19/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Skřivanem ve věci žalobce: R. T., nar. X, st. přísl. X, adresa pro doručování X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2021, č. j. OAM-861/ZA-ZA04-VL11-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl, že opakovaná žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 15. 12. 2020 je nepřípustná dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o žádosti dle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil, neboť žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost oproti své předchozí žádosti a v zemi původu žalobce nedošlo od doby posouzení předchozí žádosti k žádné zásadní změně obecné bezpečnostní či politické situace. II. Obsah žaloby 2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu. Namítá četná porušení zákonných ustanovení, která však pro neprovázanost s konkrétními okolnostmi věci nepředstavují žalobní body. Ani naprosto obecné výtky žalobce nejsou žalobními body, a není je proto nutné shrnovat. 3. Konkrétněji žalobce namítá, že žalovaný pochybil tím, že s žalobcem neprovedl pohovor o žádosti o mezinárodní ochranu, v němž by mohl žalobce dostatečně předestřít své azylové důvody. Poskytnutí údajů k žádosti nemůže dle žalobce provedení pohovoru nahradit. 4. Žalobce shrnuje, že starosta městské části mu jako podnikateli nařídil provést rekonstrukci budovy v majetku města. To žalobce odmítl, načež následovaly kontroly a stupňující tlak, který vedl žalobce k ukončení podnikání. Starosta městské části má značnou politickou moc a může např. zajistit, aby byl žalobce zadržen a uvězněn nebo mu bylo znemožněno vycestovat. Dle žalobce žalovaný pochybil tím, že se nebezpečím vážné újmy ze strany starosty městské části vůbec nezabýval. 5. Pronásledování a vážná újma hrozí žalobci v případě návratu i za to, že podal v zahraničí žádost o mezinárodní ochranu. Pokud státní orgány zjistí, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu, půjde do vězení. Informace Ministerstva zahraničí ze dne 19. 5. 2020 uvádí, že uzbecké státní orgány aktivně zjišťují, zda občané požádali o mezinárodní ochranu v zahraničí. Pokud by z toho nevyvozovaly žádné důsledky, nemělo by smysl, aby tuto informaci vůbec zjišťovaly. Žalobce odkazuje na judikaturu, podle níž správní orgány musí v pochybnostech shromáždit všechny důkazy a postupovat ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu. Je zřejmé, že žalovaný nedokáže přesvědčivě vyloučit, že žalobci v zemi původu vážná újma hrozí. K dokreslení situace žalobce odkazuje na zprávu organizace Human Rights Watch o událostech roku 2020, podle níž politický systém Uzbekistánu je nadále autoritářský, mnoho reformních slibů zůstalo nesplněných, dochází k mučení a nelidskému zacházení ve věznicích a novináři a aktivisté jsou pronásledováni. Skutečnost, že žalobci hrozí pronásledování již za samotné podání žádosti o mezinárodní ochranu, měla být posouzena jako nová skutečnost. Žalobce proto navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 6. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že žalobce k důvodům podané opakované žádosti o mezinárodní ochranu sdělil, že o udělení mezinárodní ochrany žádá ze stejných důvodů jako v minulé žádosti o mezinárodní ochranu. Sdělil, že zde jeho dcera studuje, přijela sem i jeho manželka a v jejich městě zůstal stejný starosta, se kterým měl problém. Těmito důvody se žalovaný zabýval již v rozhodnutí o první žádosti ze dne 29. 3. 2019 (žalobu proti rozhodnutí zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 6. 2020, č. j. 2 Az 22/2019 – 42, kasační stížnost žalobce odmítl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 25. 11. 2020, č. j. 8 Azs 243/2020 – 25). Hlavním smyslem a účelem institutu opakované žádosti je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které žadatel nemohl uplatnit nikoli vlastní vinou během předchozího řízení. Zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času, tj. změna situace v zemi původu nebo změna poměrů ve vztahu k osobě žadatele. K ničemu takovému v případě žalobce nedošlo. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl. 7. K vyjádření žalovaného podal žalobce repliku. V ní uvádí, že žalovaný nijak nereaguje na námitky, že s ním nebyl proveden pohovor a novou azylově relevantní skutečností je již samotné podání žádosti, za což žalobci hrozí pronásledování. Žalovaný nepoužil v řízení žádné nové zdroje o situaci v zemi původu, uzbecký režim nestanovil, jak bude zacházeno s osobami, které se v minulosti dopustily porušení předpisů ohledně cestování. Žalobce se obává § 223 trestního zákoníku Uzbekistánu, podle něhož za trestný čin „nezákonný odchod do zahraničí“ hrozí pachateli pokuta nebo trest odnětí svobody na 3 až 5 let, v případě přitěžujících okolností až na 10 let. Žalobce má nadále strach z jednání starosty, což žalovaný účelově bagatelizuje. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 9. Žaloba není důvodná. 10. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu platí, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1. 11. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. 12. Obecně platí, že „odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 – 96, č. 2642/2012 Sb. NSS). 13. Aby bylo možné přijmout opakovanou žádost k věcnému posouzení, musí mít nové skutečnosti nebo zjištění určitou přidanou hodnotu a kvalitu oproti předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany; to respektuje též relevantní judikatura k opakovaným žádostem o mezinárodní ochranu – viz zejm. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, který svůj závěr formuloval do právní věty: „Hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí.“ V tomto rozsudku soud dále uvedl, že „zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele, např. udělení azylu matce nezletilé žadatelky, jejíž žádost již byla pravomocně zamítnuta“. Zdůraznil současně, že věcné projednání opakované žádosti je výjimkou, „kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté.“ (srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2020, č. j. 5 Azs 199/2019 – 27). 14. Z podkladů založených ve správním spise