9 As 117/2016 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 15/2019- 203 - text  23 29 Ad 15/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce: V. E. zastoupený advokátem JUDr. Janem Klailem sídlem Lukavická 2012/22, 301 00 Plzeň proti žalovanému: velitel Vzdušných sil sídlem Vítězné náměstí 1500/5, 160 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2019, č. j. MO 201826/2019-3031 takto: I. Rozhodnutí velitele Vzdušných sil ze dne 9. 7. 2019, č. j. MO 201826/2019-3031, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 27 684 Kč, a to k rukám jeho advokáta JUDr. Jana Klaila do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Shora označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ze dne 23. 1. 2019, č. j. MO 26562/2019-2427, jímž velitel Vojenského útvaru 2427 Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou (dále též „velitel útvaru“), zčásti vyhověl žádosti žalobce o přiznání nároku na ušlý plat a jeho doplacení za celé období, kdy byl určován k plnění úkolů Letecké pátrací a záchranné služby (dále též „SAR“) na letišti Plzeň-Líně, a podle § 10 odst. 1 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, mu přiznal odměnu za práci přesčas ve výši 196 367 Kč společně s ročním úrokem z prodlení v zákonné výši z částky odpovídající jednotlivým nedoplatkům měsíčních platů žalobce, a to vždy od data splatnosti takového nedoplatku do jeho uhrazení; ve zbylém rozsahu velitel útvaru žádost zamítl pro nedůvodnost. Současně deklaroval, že podle § 161 odst. 1, 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání jsou žalobcovy nároky uplatněné za dobu do 15. 8. 2005 promlčeny. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě žalobce namítl, že mu v rozhodném období nebyla nadřízeným velitelem nikdy nařízena služební pohotovost, ale vždy výkon 24 hodinové nepřetržité služby. Nebyl ani dán důležitý zájem služby pro nařízení pohotovosti. 3. Rozhodnutí správních orgánů jsou dále věcně nesprávná, neboť vycházejí z nesprávných skutkových závěrů o náplni žalobcovy pracovní činnosti a dovozují tak odměnu za pracovní pohotovost a práci přesčas namísto odměny za výkon služby. V daném případě však nebyly naplněny zákonné podmínky pro vykazování vykonávané práce jako pracovní pohotovosti. Vykonávané činnosti v rámci nařízené služební pohotovosti byly v zásadě shodné s činnostmi nařizovanými při výkonu služby. 4. Žalobce brojil též proti závěru o promlčení části uplatněného nároku. 5. Žalobce také namítl, že správní orgány nesprávně posoudily i problematiku rozšíření žalobcovy žádosti též na období let 2008 až 2012. 6. Na základě uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí velitele útvaru, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 7. Žalobní argumentaci žalobce následně rozhojnil v replice k vyjádření žalovaného ze dne 28. 2. 2020, v podání ze dne 25. 2. 2021 (v němž reagoval na rozsudek zdejšího soudu vydaný ve skutkově a právně obdobné věci vedené pod sp. zn. 62 Ad 18/2019), jakož i v podáních ze dne 10. a 11. 8. 2021. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Ve vyjádření k žalobě ze dne 29. 1. 2020 žalovaný setrval na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Jednání konané dne 13. 10. 2021 9. K jednání před soudem nutno uvést, že se souhlasem stran proběhlo ve zkrácené podobě, kdy své přednesy žalobce a žalovaný v plné míře uskutečnili v rámci jednání konaného téhož dne v řízení vedeném pod sp. zn. 29 Ad 8/2021 (za účasti všech soudců soudního oddělení 29 Ad). Právě v tomto jednání též soud provedl detailní dokazování, přičemž účastníci řízení, jimž byly tyto důkazy již známy, v nynějším řízení v podrobnostech souhlasili s „odkazem“ na dokazování ve věci vedené pod sp. zn. 29 Ad 8/2019. 10. Pro úplnost je třeba konstatovat, že v rámci jednání ve věci sp. zn. 29 Ad 8/2019 postupoval soud a účastníci řízení takto: 11. Žalobce odkázal na svá písemná podání a zároveň z nich zdůraznil čtyři okruhy námitek: I) Ve věci nemohlo dojít k nařízení služební pohotovosti dle zákona o vojácích z povolání, neboť tu nebyl žádný relevantní rozkaz – jím nemohl být organizační rozkaz, který byl určen toliko velitelům a náčelníkům pro účely organizace celého roku (tímto rozkazem by také bylo nepřípustně zasahováno do velitelské pravomoci příslušného velitele). Taktéž absentoval důležitý zájem služby. II) Je třeba vzít v potaz, že v době služby a v době pohotovosti podléhá voják odlišnému velení. III) V případě režimu pohotovosti nemohly být splněny požadavky předpisu Let-1-1, konkrétně čl. 204 upravujícího dobu přípravy na let v délce alespoň jedné hodiny. IV) Za popsané situace nemohl být splněn ani požadavek na dobu odpočinku mezi směnami. 12. Ohledně dalších nedostatků napadeného rozhodnutí žalobce poukázal na to, že služební orgány vytvořily úmyslně systém, jehož cílem bylo krácení „zaměstnanců“ na jejich platových nárocích. Z toho lze dovozovat úmyslné způsobení škody s tím odpovídajícími důsledky ohledně běhu promlčecích lhůt. Nadto se žalovaný opomněl ve svém rozhodnutí vypořádat s rozšířením žalobcovy žádosti, které žalobce uplatnil. 13. Své námitky žalobce dále rozvedl. Zdůraznil, že organizační rozkaz není určen jednotlivým vojákům, nýbrž veliteli, což plyne už z preambule tohoto rozkazu. K vojákovi se takový rozkaz ani nedostává. Předmětem přílohy č. 6 příslušného organizačního rozkazu navíc není nařízení služební pohotovosti, ale nic víc než nařízení velitele, jakým způsobem bude 24hodinová služba odměňována, resp. pro účely odměňování rozepisována. Nebyl tu tak dán konkrétní rozkaz velitele konkrétnímu vojákovi. S ohledem na tyto skutečnosti tak dotčení vojáci vůbec nevěděli, zda jim byla nařízena nějaká pohotovost. Nadto služební pohotovost může nařizovat jen kmenový velitel. 14. V návaznosti na svou argumentaci, a v reakci na související soudní rozhodnutí, která právně a skutkově obdobná rozhodnutí žalovaného rušila „toliko“ pro nepřezkoumatelnost, žalobce též apeloval na to, aby nyní soud ve věci rozhodl věcně, zavázal služební orgán jednoznačným právním názorem a tím zamezil dalšímu procesnímu ping-pongu, který ve věci hrozí. 15. Žalovaný při jednání naopak navrhl, aby soud žalobu zamítl. Rovněž odkázal na svá písemná podání ve věci (resp. napadené rozhodnutí), přičemž vyjádřil názor, že příslušnými rozkazy, ve spojení s relevantními směrnicemi, žalobci a dalším vojákům ve srovnatelném postavení byla nařízena služební pohotovost. Pokud snad původně některé potřebné dokumenty chyběly (týká se to např. ústních rozkazů, jimiž měla být pohotovost nařizována), pak ty byly nahrazeny provedenými výslechy svědků, z nichž rozhodné skutečnosti vyplynuly. Žalobce a další vojáci ve srovnatelném postavení tak věděli, že jim výkon práce byl organizován v režimu 12 hodin služba a 12 hodin pohotovost. Přestože se v dané záležitosti jednalo o řízení o žádosti, nedoložil žalobce a další vojáci domáhající se téhož, jakou práci a co vykonávali v době pohotovosti. Ve správním spise se také nenachází nic k tomu, že by žalobce svou žádost rozšířil, přičemž po tak dlouhé době je problematické, aby služební orgán v souvislosti s tím něco prokazoval. 16. K návrhu žalobce provedl soud důkazy v podobě materiálů, které nebyly obsahem správního spisu (neprováděl tedy k důkazy ty listiny nacházející se ve spisu ve fyzické podobě nebo ty, které žalobce v rámci správního řízení předložil v elektronické podobě na CD, a které soudu předal při jednání). Předně se jednalo o Směrnici pro činnost LZS z 27. 11. 2019, č. j. MO 340202/2019-8407 (dále jen „Směrnice LZS 2019“), která nahradila předcházející úpravu zajišťování předmětné letecké záchranné služby. Zde žalobce poukazoval na to, že tato nová úprava již neobsahuje členění na dobu služby a dobu pohotovosti. Dále šlo o kopie knih „Předání a převzetí služeb LZS a SAR“ za roky 2006 a 2008, a kopie zápisníků letu – vybrané údaje za roky 2005 až 2008. Z těch pak žalobce dovozoval, že k letům docházelo i v rámci „pohotovosti“, naopak však skutečnosti neodpovídá tvrzení žalovaného, že by v takovém případě došlo k vystřídání posádek vrtulníků nebo jiných členů směny. Dále soud k důkazu provedl organizační rozkaz velitele Vojenského útvaru 4574 ze dne 2. 1. 2007, č. 1/2017, který se ve správním spise nacházel pouze v podobě první strany a části přílohy č. 6 (tímto rozkazem chtěl žalobce prokázat, že organizační rozkaz směřoval toliko vůči jednotlivým velitelům a náčelníkům, kdy příloha č. 6 řešila toliko rozepisování služeb či směn pro účely platového ohodnocení). Soud provedl též přílohu č. 2 k organizačnímu rozkazu č. 1/2006 („233. VRTULNÍKOVÁ LETKA – odloučená část Plzeň-Líně“), a to v rozsahu žalobcem zdůrazňovaných