7 As 11/2010 — Nejvyšší správní soud

30 A 159/2018- 148 - text 12 30 A 159/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci žalobkyně: FAIPON s. r. o. sídlem náměstí 5. května 4/3, Poděbrady proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 5, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 14. 5. 2018, č. j. 08422-29/2017-ERU, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci jde o posouzení zákonnosti rozhodnutí o zrušení licence na výrobu elektřiny. 2. Žalobkyni byla dne 3. 12. 2015 udělena rozhodnutím Energetického regulačního úřadu č. j. 10005-48/2015-ERU licence č. 111533672 pro podnikání v energetických odvětvích s předmětem podnikání „výroba elektřiny“. 3. Dne 17. 8. 2017 bylo se žalobkyní zahájeno řízení o zrušení licence, neboť žalovaný měl pochybnost, zda splňuje podmínku vlastnického nebo užívacího práva k energetickému zařízení uvedenému na licenci (fotovoltaická elektrárna Bílina; dále též „FVE Bílina“). Žalovaný totiž zjistil, že dne 3. 4. 2017 společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., insolvenční správce dlužníka ENERGOSUN a. s., vypověděla žalobkyni nájemní smlouvu, na základě které žalobkyni společnost ENERGOSUN pronajímala od 1. 10. 2015 energetické zařízení sloužící k licencované činnosti. 4. Rozhodnutím ze dne 11. 12. 2017, č. j. 08422-23/2017-ERU, žalovaný zrušil žalobkyni licenci na výrobu elektřiny podle § 10 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), neboť přestala disponovat užívacím právem k energetickému zařízení. V odůvodnění odkázal na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2017, č. j. KSBR 28 INS 27141/2015-B-97, jímž byl podle § 256 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, zamítnut návrh žalobkyně na zrušení výpovědi nájemních smluv. 5. Rada Energetického regulačního úřadu rozklad žalobkyně zamítla a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. II. Obsah žaloby 6. Žalobkyně v podané žalobě shrnula, že nájemní smlouva byla vypověděna insolvenčním správcem společnosti ENERGOSUN podle § 256 odst. 1 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že s výpovědí nesouhlasila, podala podle § 256 odst. 2 insolvenčního zákona u soudu žalobu, jíž se domáhala zrušení výpovědi z nájmu soudem. Krajský soud v Brně žalobu nejprve vedl jako incidenční spor pod sp. zn. 28 IC 1987/2017. Následně však bylo vyhodnoceno, že se nejedná o incidenční spor a rozhodl o návrhu žalobkyně v rámci insolvenčního řízení. S tímto postupem žalobkyně nesouhlasila, proto podala námitku věcné nepříslušnosti soudu a domáhala se, aby věc rozhodl obecný soud žalovaného. Námitku věcné příslušnosti soud zcela ignoroval a dne 17. 10. 2017 rozhodl o zamítnutí žaloby na neplatnost výpovědi. Proti rozhodnutí krajského soudu nebylo přípustné podat řádný opravný prostředek. 7. Žalobkyně je přesvědčena, že insolvenční soud neprojednával věc jako žalobu. Nemohlo tedy dojít k vydání meritorního rozhodnutí. Závěry správního orgánu odkazující na rozhodnutí soudu jsou proto nesprávné. Žalovaný byl povinen sám přezkoumat platnost výpovědi z nájmu. To však neučinil. 8. Výpověď z nájmu byla insolvenčním správcem motivována snahou poskytnout licenci pro výrobu elektrické energie na fotovoltaické elektrárně Bílina společnosti PEGDUN, s. r. o. na úkor žalobkyně. Insolvenční správce následně uzavřel nájemní smlouvu se společností PEGDUN za téměř obdobných podmínek, jaké byly sjednány v původní nájemní smlouvě se žalobkyní. Je tedy zjevné, že nedošlo ke zlepšení pozice věřitelů, což bylo jedinou legitimní motivací k těmto krokům. Jednání insolvenčního správce je nestandardní a poškozuje ústavně zaručená práva žalobkyně. 9. Závěr žalovaného o platnosti výpovědi z nájmu neobstojí, neboť je neodůvodněný a nepodložený. O platnosti výpovědi z nájmu nebylo meritorně rozhodnuto, přesto správní orgány na vlastní zjištění a hodnocení skutkového stavu rezignovaly. 10. Žalobkyně dále upozornila, že napadené rozhodnutí mělo být vyhotoveno 14. 5. 2018, nicméně bylo jí doručeno až 16. 9. 2018. Není zřejmé, z jakých důvodů bylo odeslání rozhodnutí zdržováno. Během této doby navíc došlo k zásadní změně personálního obsazení Rady žalovaného, mj. i ke jmenování nového předsedy. Došlo tedy k porušení § 19 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. V době vydání rozhodnutí dne 14. 5. 2018 byl v čele Rady Ing. V. O., zatímco v okamžiku odeslání a doručení rozhodnutí žalobkyni již funkci předsedy vykonával JUDr. PhDr. V. K. (od 1. 8. 2018). Písemnost tedy nebyla doručena správním orgánem, který ji vyhotovil. 11. Vydáním rozhodnutí se podle § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu rozumí předání stejnopisu k doručení. Žalobkyni bylo rozhodnutí doručeno prostřednictvím veřejné datové sítě. Je proto zarážející, že došlo k takto dlouhému časovému prodlení mezi vydáním rozhodnutí a jeho oznámením žalobkyni. Tato skutečnost vzbuzuje důvodné pochybnosti o zákonnosti celého procesu, obzvlášť za situace, že v mezidobí došlo k personálním změnám Rady žalovaného. Není zřejmé, zda byla prodleva způsobena administrativním pochybením nebo jinými okolnostmi. 12. Navíc mezi vydáním napadeného rozhodnutí a jeho oznámením došlo k zásadní změně skutkového a právního stavu. Lze mít důvodně za to, že by za skutkového stavu existujícího v době odeslání rozhodnutí nemohlo být rozhodnutí o rozkladu vůbec vydáno. Žalobkyně a třetí osoby po řadu měsíců postupovaly v nevědomosti o tom, že rozhodnutí již bylo přijato. V dobré víře jednaly, jako kdyby rozhodnutí neexistovalo. Učinily právní jednání, jehož platnost a účinnost je napadeným rozhodnutím relativizována a anulována. Žalovaný přehlíží kafkovský rozměr celé věci, že vydané rozhodnutí bylo zainteresovaným subjektům utajováno. Popsaným jednáním došlo ke vzniku škody, kterou bude nutné vymáhat po státu, nedojde-li k nápravě v tomto soudním řízení. 13. Rada žalovaného podle žalobkyně vycházela ze skutkového stavu zjištěného správním orgánem prvního stupně. Řídila se jeho nesprávným závěrem o platnosti výpovědi nájemní smlouvy. Před vydáním napadeného rozhodnutí měl být řádně ověřen aktuální skutkový stav. Teprve tehdy by jej bylo možné převzít do rozhodnutí, případně jej upravit. Napadené rozhodnutí tak nebylo vydáno v souladu s právními předpisy. 14. Jednáním Rady došlo rovněž k porušení zásady rychlosti a hospodárnosti dle § 6 odst. 1 správního řádu. Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bezodkladně, případně do 30 dnů od zahájení řízení (§ 71 správního řádu). Rozklad byl podán 2. 1. 2018, přičemž napadené rozhodnutí bylo sice vydáno 14. 5. 2018, ovšem doručeno až 16. 9. 2018. Žalobkyně tak byla více než osm měsíců v právní nejistotě ohledně toho, zda jí bude licence na výrobu elektřiny ponechána či nikoliv. 15. Z popsaných důvodů žalobkyně navrhla, aby soud zrušil jak napadené rozhodnutí Rady, tak rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 16. V doplnění žaloby ze dne 6. 12. 2018 žalobkyně dodala, že po doručení napadeného rozhodnutí žalobkyni vydal žalovaný dne 17. 9. 2018 rozhodnutí o udělení licence na výrobu elektřiny společnosti PEGDUN. Žalobkyně se domnívá, že žalovaný cíleně otálel s rozesláním rozhodnutí až do doby, než bude nová licence udělena. III. Vyjádření žalovaného 17. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul skutkové okolnosti případu. Pro dokreslení situace dodal, že licence byla udělena žalobkyni, kapitálově propojené s vlastníkem elektrárny ENERGOSUN, patrně za účelem vyvedení majetku ze společnosti ENERGOSUN, která dlužila kupní cenu za koupi fotovoltaické elektrárny. Insolvenční správce dlužníka ENERGOSUN dne 30. 3. 2017 vypověděl žalobkyni nájemní smlouvy, na základě čehož žalobkyně pozbyla užívací právo k elektrárně. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2017 byl návrh žalobkyně na zrušení výpovědi nájemních smluv zamítnut. Krajský soud přitom výslovně konstatoval, že ke vzniku nájemního vztahu došlo na základě společného nepoctivého jednání žalobkyně a ENERGOSUN. Ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu byla odmítnuta (viz usnesení ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 3566/17). 18. Na základě těchto skutečností bylo rozhodnuto o zrušení licence žalobkyni, neboť nebyly splněny předpoklady vyplývající z § 5 odst. 3 energetického zákona. Navíc na totožné zařízení (FVE Bílina) byla dne 17. 9. 2018 udělena licence na výrobu elektřiny společnosti PEGDUN. V řízení o udělení licence PEGDUN sdělil insolvenční správce ENERGOSUN žalovanému, že žalobkyně neposkytuje potřebnou součinnost za účelem umožnění plynulého přechodu licencované činnosti. 19. Přestože žalobkyně s výpovědí nájemních smluv nesouhlasila, její návrh na