9 As 183/2014 — Nejvyšší správní soud

30 A 98/2020- 257 - text 17 30 A 98/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve spojené věci žalobkyň: Saša - Sun s.r.o., IČO: 292 03 481 a Zdeněk - Sun s.r.o., IČO: 292 03 775 obě sídlem Kollárova 1229, 698 01 Veselí nad Moravou obě zastoupené advokátem JUDr. Pavlem Gazárkem, advokátem, sídlem Blatnice pod Svatým Antonínkem 462, 696 71 Blatnice pod Svatým Antonínkem proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 91/5, 58601 Jihlava o žalobách žalobkyně Saša - Sun s.r.o. proti rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 7. 4. 2020, čj. 09802-10/2019-ERU, a ze dne 8. 10. 2019, čj. 09802-3/2019-ERU, a žalobkyně Zdeněk - Sun s.r.o. proti rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu a ze dne 21. 4. 2020, čj. 09803-10/2019-ERU, a ze dne 8. 10. 2019, čj. 09803-3/2019-ERU, takto: I. Rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 7. 4. 2020, čj. 09802-10/2019-ERU, a ze dne 21. 4. 2020, čj. 09803-10/2019-ERU, jsou nicotná. II. Ve zbytku se žaloby zamítají. III. Žalobkyním ani žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Společnosti Saša - Sun s.r.o. (dále jen „žalobkyně č. 1“) a Zdeněk - Sun s.r.o. (dále jen „žalobkyně č. 2“) jsou obě právnickými osobami podnikajícími v oblasti solární energetiky. Energetický regulační úřad (dále jen „žalovaný“ nebo také „ERU“) dne 31. 12. 2010 vyhověl svými rozhodnutími žádostem obou žalobkyň o udělení licence na výrobu elektřiny v jejich solárních elektrárnách, přičemž obě tato rozhodnutí nabyla právní moci téhož dne. V případě obou žalobkyň se tedy jednalo o řízení o žádosti, konkrétně žádosti o udělení výše uvedené licence (dále jen „licenční řízení“). Podmínkou pro dosažení tehdy stanovených vysokých výkupních cen elektřiny ze solárních elektráren přitom bylo právě udělení licence do konce roku 2010. 2. Na základě podnětu Policie ČR, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, Expozitura Hradec Králové, ze dne 21. 6. 2011, zahájil ERU správní řízení o obnově licenčního řízení, neboť z výše uvedeného podnětu měly vyplývat závažné pochybnosti o pravdivosti revizních zpráv předložených oběma žalobkyněmi v licenčním řízení. Tyto revizní zprávy přitom byly nezbytnými podklady pro udělení licence. 3. Pro úplnost je vhodné uvést, že v rámci obnoveného licenčního řízení ERU mimo jiné rozhodnutími ze dne 17. 1. 2014, ve věci žalobkyně č. 1 rozhodnutím pod č. j. 13917-37/2010-ERU, ve věci žalobkyně č. 2 rozhodnutím pod č. j. 13916-40/2010-ERU, rozhodl o zrušení rozhodnutí o udělení licencí v původních licenčních řízeních a současně o udělení nových licencí na výrobu elektřiny oběma žalobkyním (dále jen „rozhodnutí o udělení nových licencí“). Tato rozhodnutí nebyla napadena opravnými prostředky a nabyla tak právní moci. Proti těmto rozhodnutím však následně z důvodu veřejného zájmu podal žalobu ve správním soudnictví Nejvyšší státní zástupce. Krajský soud v Brně jeho žalobě vyhověl a napadená rozhodnutí o udělení nových licencí zrušil rozsudkem ze dne 20. 5. 2016, čj. 62 A 78/2014-535, přičemž tento rozsudek následně potvrdil Nejvyšší správní soud rozsudkem o zamítnutí kasační stížnosti žalobkyň ze dne 20. 4. 2017, čj. 9 As 145/2016-450. 4. V rámci pokračujícího obnoveného licenčního řízení ERU usneseními ze dne 24. 5. 2019, ve věci žalobkyně č. 1 usnesením pod č. j. 13917-95/2010-ERU, ve věci žalobkyně č. 2 usnesením pod č. j. 13916-102/2010-ERU, rozhodl o zastavení obnovených licenčních řízení ve věci obou žalobkyň podle § 66 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „zastavovací usnesení“). V odůvodnění těchto usnesení ERU vysvětlil svůj postup zejména závěry Nejvyššího soudu uvedenými v jeho usnesení ze dne 9. 5. 2019, sp. zn. 3 Tdo 990/2018, vydaném v rámci paralelně probíhajícího trestního řízení ve věci několika obžalovaných, kteří (soud shrne skutek velmi stručně) se měli mimo jiné podílet na falšování výše uvedených revizních zpráv a na tom, že nebyla odhalena jejich nepravost v původním licenčním řízení. Nejvyšší soud v tomto svém usnesení mimo jiné vyslovil názor, že známky na revizních zprávách, svědčící o jejich padělání (neuměle naskenované razítko a podpis revizního technika), byly natolik zjevné, že měl tuto skutečnost zjistit správní orgán již v původním licenčním řízení, tudíž pozdější odhalení těchto vad nemohlo být důvodem pro obnovu řízení, neboť tyto vady nebyly novými skutečnostmi ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, a že institut obnovy řízení nemůže sloužit k nápravě dřívějších pochybění správního orgánu, které mu musí být od počátku známy. ERU se s touto argumentací v zastavovacím usnesení ztotožnil a obnovená licenční řízení ve věci obou žalobkyň proto podle zmíněného § 66 odst. 2 správního řádu usneseními zastavil. Tato usnesení (v souladu s druhou větou § 66 odst. 2 správního řádu) pouze poznamenal do spisu. Právní moci nabyla tato usnesení v den jejich poznamenání do spisu, tj. 24. 5. 2019 (§ 76 odst. 3 věta třetí správního řádu). 5. S výše uvedenými zastavovacími usneseními ERU se však neztotožnila její Rada jakožto její druhoinstanční orgán (dále jen „Rada ERU“), a v rámci zkráceného přezkumného řízení rozhodnutími ze dne 8. 10. 2019, ve věci žalobkyně č. 1 rozhodnutím pod č. j. 09802-3/2019-ERU, ve věci žalobkyně č. 2 rozhodnutím pod č. j. 09803-3/2019-ERU, rozhodla podle § 98 správního řádu ve spojení s § 95 odst. 6 a 97 odst. 3 správního řádu o zrušení shora uvedených zastavovacích usnesení a vrátila věc ERU k novému projednání (dále jen „přezkumná rozhodnutí“). K zákonné dvouměsíční subjektivní lhůtě pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení podle § 96 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 98 správního řádu Rada ERU v odůvodnění svých rozhodnutí uvedla, že tato byla zachována, neboť o zastavovacích usneseních se dozvěděla na základě formalizovaného interního podnětu ze dne 12. 8. 2019. Závěrem Rada ERU obě žalobkyně poučila o tom, že proti jejím přezkumným rozhodnutím mají právo podat rozklad k Radě ERU podle § 152 odst. 1 správního řádu. 6. Obě žalobkyně podaly shodně dne 23. 10. 2019 proti výše uvedeným přezkumným rozhodnutím rozklady, v nichž uvedly prakticky totožné argumenty jako později ve svých žalobách podaných ke zdejšímu soudu (popsány níže). Rada ERU však ve věci žalobkyně č. 1 rozhodnutím ze dne 7. 4. 2020, č. j. 09802-10/2019-ERU, a ve věci žalobkyně č. 2 rozhodnutím ze dne 21. 4. 2020, č. j. 09803-10/2019-ERU, rozhodla podle § 96 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (energetický zákon) ve spojení s § 152 odst. 3 správního řádu o zamítnutí rozkladů obou žalobkyň (dále jen „rozhodnutí o rozkladech“). Žalobkyni č. 1 (resp. jejímu zmocněnci) bylo rozhodnutí o rozkladu v její věci doručeno dne 15. 4. 2020, žalobkyni č. 2 (resp. jejímu zmocněnci) dne 15. 4. 2020. II. Argumentace žalobkyň 7. Obě žalobkyně opřely své žaloby shodně o tři stěžejní argumenty. Za prvé argumentují tím, že ERU ve svých zastavovacích usneseních správně převzal názor Nejvyššího soudu z trestního řízení, konkrétně z usnesení ze dne 9. 5. 2019, sp. zn. 3 Tdo 990/2018, podle kterého pro obnovu původního (správního) licenčního řízení nebyly vůbec dány důvody, neboť známky na revizních zprávách, svědčící o jejich padělání (neuměle naskenované razítko a podpis revizního technika), byly natolik zjevné, že měl tuto skutečnost zjistit správní orgán již v původním licenčním řízení. Tyto vady tak dle názoru Nejvyššího soudu nebyly novými skutečnostmi ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, přičemž institut obnovy řízení nemůže sloužit k nápravě dřívějších pochybění správního orgánu, které mu musí být od počátku známy. Žalobkyně k tomuto rovněž uvedly, že Nejvyšší soud samozřejmě není součástí správního soudnictví, a že jeho závěry o podmínkách zahájení a vedení obnoveného správního řízení nemohou být závazné pro ERU, avšak současně dle žalobkyň nelze souhlasit s tím, aby byla identická právní otázka z pohledu různých odvětví práva hodnocena zcela rozdílně či dokonce zcela protichůdně. Odůvodnění napadených rozhodnutí Radou ERU, že zmíněným usnesením Nejvyššího soudu v rámci trestního soudnictví nemůže být ERU vázán, považují žalobkyně za argumentaci pouze formalistickou. 8. Za druhé žalobkyně namítají, že Rada ERU nedodržela zákonnou dvouměsíční subjektivní lhůtu k vydání rozhodnutí o zastavovacích usneseních ERU ve zkráceném přezkumném řízení podle § 96 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 98 správního řádu, neboť obě zastavovací usnesení (ve věci obou žalobkyň) byla vydána dne 24. 5. 2019, přičemž rozhodnutí o zrušení těchto usnesení v rámci zkráceného přezkumného řízení vydala rada ERU až dne 8. 10. 2019, tj. více než dva měsíce po vydání zastavujících usnesení. Není po