5 Afs 174/2004 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 1/2020- 87 - text 8 30 Ad 1/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: PS Slovácko, spol. s. r. o., IČ: 25343891 sídlem náměstí Svobody 360, Kunovice zastoupeného advokátem JUDr. Leošem Brantálem, LL.M. sídlem Hasičská 551/52, Ostrava proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2020, čj. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Celní úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „celní úřad“) doručil žalobci výzvu k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem ze dne 23. 7. 2019, čj. X (dále jen „výzva k zaplacení“), ve které jej s odkazem na § 162 odst. 5 a § 171 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. daňový řád, vyzval z titulu jeho postavení ručitele k úhradě nedoplatku ve výši 640 000 Kč primárního dlužníka – společnosti REMES CZ s. r. o., IČ: 24704695 (dále jen „Remes“ nebo „primární dlužník“). 2. Odvolání žalobce proti citované výzvě k zaplacení zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojil žalobce u Městského soudu v Praze žalobou podanou dne 27. 1. 2020. Usnesením ze dne 29. 1. 2020, čj. 17 Ad 1/2020 - 55 pak Městský soud v Praze postoupil nyní řešenou věc Krajskému soudu v Brně. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť je považuje za nicotné, vadné, vnitřně rozporné, zmatečné a nepřezkoumatelné. V prvé řadě žalobce namítá, že mu coby věřiteli svědčí právo podle § 2023 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uplatnit všechny námitky (procesní i hmotněprávní), které proti věřiteli mohl uplatnit dlužník. Tyto námitky uplatnil žalobce v odvolání proti výzvě k zaplacení, neboť je dříve uplatnit nemohl – nebyl účastníkem řízení s primárním dlužníkem a neznal obsah rozhodnutí, kterým byla primárnímu dlužníkovi uložena pokuta ve výši 640 000 Kč. V řízení před oblastním inspektorátem práce a Státním úřadem inspekce práce nemohl tyto námitky uplatnit, neboť šlo o statusové řízení a postavení ručitele v nich ještě neměl. 4. Nicotnost, zmatečnost a nepřezkoumatelnost dovozuje žalobce z toho, že se žalovaný a celní úřad nevypořádali ani s jednou jeho námitkou. Žalovaný formálně zamítl jeho odvolání a porušil tím základní zásady činnosti správních orgánů. Podle § 171 odst. 1 daňového řádu je ručitel seznámen se skutečnostmi, které byly primárnímu dlužníkovi kladeny za vinu, teprve v momentě, kdy je pravomocně stanoveno, zda ručení vzniklo a kdo je ručitelem. V tomto případě se tak stalo až ve výzvě k zaplacení a v tomto stádiu proto žalobce uplatnil námitky, které mu coby ručiteli vůči věřiteli svědčí. Postup žalovaného, který odmítl posoudit hmotněprávní námitky žalobce, by odejmul žalobci právo na řádný proces. Není správný výklad žalovaného, že tato situace je dána jeho specifickým postavením v rámci dělené státní správy. Žalobce nemohl své hmotněprávní námitky uplatnit dříve v řízení před inspektorátem práce či Státním úřadem inspekce práce, jak se snaží tvrdit žalovaný – v tom řízení totiž bylo předmětem posouzení, zda vůbec ručení vzniklo a kdo je ručitelem. Žalobce tak neměl v řízení před uvedenými orgány postavení ručitele a nebyl ani seznámen s obsahem příkazu vydaného Oblastním inspektorátem práce pro Jihomoravský kraj ze dne 9. 5. 2018, čj. X (dále jen „přestupkový příkaz“) kterým byla společnost Remes uznána vinnou ze spáchání tří přestupků, za které jí byla uložena zmíněná pokuta ve výši 640 000 Kč. Po doručení přestupkového příkazu pak žalobce zjistil celou řadu námitek, které mohl v řízení uplatnit primární dlužník a uplatnil je v tomto řízení. 5. Žalobce dále rekapituluje hmotněprávní námitky, které uplatnil a žalovaný je nevypořádal: (i) vady rozhodnutí, kterými byla společnost Remes uznána vinnou z přestupků, (ii) nesprávně určená výše ručení, (iii) vadné určení výše pokuty v důsledku nesprávně zjištěných majetkových a osobních poměrů společnosti Remes, (iv) nemožnost vzniku ručení žalobce za uloženou pokutu, a (v) uplatnění ručení ve vyšším rozsahu, než připouští zákon. Ad (i) žalobce namítal, že v původním řízení nebyl správně zjištěn skutkový stav a nebylo prokázáno, že se společnost Remes dopustila přestupků, za které byla uložena vymáhaná pokuta. Ad (ii) žalobce uvádí, že za přestupky podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, neručí, a proto po něm nelze požadovat uhrazení celé pokuty, ve které jsou zahrnuty i tyto přestupky. Žalobce ručí pouze za přestupky výslovně vyjmenované v § 141a odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Ad (iii) žalobce zpochybňuje samotnou výši pokuty, neboť oblastní inspektorát práce a Státní úřad inspekce práce nevzaly vůbec v potaz polehčující okolnosti, nezjistily řádně majetkovou situaci společnosti Remes a uložily nepřiměřeně vysokou pokutu. Společnost Remes totiž v předmětném období nedisponovala žádným hodnotným majetkem, dlouhodobě nezakládala do sbírky listin účetní závěrky a byla nespolehlivým plátcem daně z přidané hodnoty. Správním orgánům rozhodujícím o výši pokuty muselo být zřejmé, že pokuta bude mít likvidační charakter a v celé výši nebude nikdy vymožena. Ad (iv) doplňuje, že ručení nemohlo vzniknout, neboť pokuta byla uložena i za přestupky, za které žalobce neručí, s čímž souvisí i námitka pod písm. (v). Z procesní opatrnosti namítl, že nárok na peněžité plnění z titulu ručení je promlčen. 6. V rovině procesních námitek pak žalobce brojí proti tomu, že současně s podaným odvoláním proti výzvě k zaplacení uplatnil následující instituty daňového řádu – žádost o posečkání s úhradou nedoplatku, podnět k prominutí daně a podnět ke snížení nedoplatku. O všech těchto žádostech přitom celní úřad ani žalovaný nerozhodli. 7. Žalobce rovněž navrhl, aby soud případně snížil částku, za kterou má žalobce ručit, nevyhoví-li podané žalobě. III. Argumentace žalovaného 8. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout, odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a argumentuje podrobně ke každému žalobnímu bodu. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Posouzení věci krajským soudem 9. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. Žalobce navrhoval v žalobě určité důkazy nad rámec obsahu správního spisu, a to jím podanou žalobu ve věci sp. zn. 31 Ad 2/2019 a soudní spis ve věci sp. zn. 31 Ad 2/2019 vedený zdejším soudem. Jejich provedení však soud neshledal potřebným, protože je považoval za nadbytečné. Soud se seznámil s rozsudkem vydaným ve věci sp. zn. 31 Ad 2/2019 a je obeznámen se skutečnostmi a argumentací tam uvedenými. Soud nepovažoval za důležité z pohledu nyní řešené věci blíže zkoumat soudní spis, vycházel z konečného rozhodnutí v dané věci. Žalobce ani neuvádí, jaké konkrétní skutečnosti by měly být zjištěny navrženými důkazy. Návrh na provedení důkazů před správním soudem podle § 71 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nelze sám o sobě považovat za nesouhlas s rozhodnutím bez jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2016, čj. 7 As 93/2014-48, č. 3380/2016 Sb. NSS). Na výzvu soudu ze dne 13. 3. 2020, aby se vyjádřil k možnosti rozhodnout věc bez jednání, reagoval žalobce svým souhlasným podáním ze dne 27. 4. 2020. 10. Žaloba není důvodná. Skutková zjištění 11. Soud nejprve stručně nastíní skutkový stav, jak vyplynul z napadeného rozhodnutí a ze správního spisu (v němž soud ověřoval skutečnosti, které byly podle žalobce sporné), a to jen v rozsahu potřebném pro následné právní posouzení věci. 12. Příkazem ze dne 29. 5. 2018 uložil Oblastní inspektorát pro Jihomoravský a Zlínský kraj společnosti Remes pokutu ve výši 640 000 Kč za to, že umožnila výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 1, bod 2 a bod 3 zákona o zaměstnanosti a dopustila se přestupků podle § 140 odst. 1 písm c) a § 140 odst. 1 písm. e) téhož zákona. Proti přestupkovému příkazu nepodala společnost Remes odpor a proto se stal vykonatelným dne 19. 7. 2019. Ve stanovené lhůtě však společnost Remes uloženou pokutu neuhradila, proto byla vyrozuměna, že nedoplatek bude exekučně vymáhán. Ani v dodatečné lhůtě primární dlužník neuhradil tento dluh a celní úřad započal dluh vymáhat – ovšem neúspěšně. 13. Dne 13. 9. 2018 rozhodl Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj o vzniku ručení žalobce za úhradu pokuty ve výši 640 000 Kč. Státní úřad inspekce práce toto rozhodnutí dne 26. 2. 2019 změnil (formální chyba v názvu primárního dlužníka), ovšem v meritu potvrdil. Proti posledně uvedenému rozhodnutí podal žalobce již zmíněnou žalobu, kterou Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem ze d